ECLI:CZ:NSS:2007:7.AZS.97.2006
sp. zn. 7 Azs 97/2006 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Jaroslava Hubáčka
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatelky X. X., zastoupené JUDr. Jaroslavem
Poredským, advokátem se sídlem v Břeclavi, Národních hrdinů 5, za účasti Ministerstva
vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení
o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2006, č. j. 46 Az
87/2005 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Právnímu zástupci stěžovatelky JUDr. Jaroslavu Poredskému, advokátu se sídlem
v Břeclavi, Národních hrdinů 5, se odměna za poskytnutou právní službu
nepřiznává.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného
rozhodnutí, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne 24. 11. 2005,
č. j. OAM-979/LE-C09-C09-2005, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení azylu
dle ust. 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon
o azylu“), jako zjevně nedůvodná.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci azylu, Nejvyšší
správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení
institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované
pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
Stěžovatelka v kasační stížnosti pouze obecně namítá, že správní orgán
v předcházejícím řízení porušil zejména ust. §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46,
§47odst. 3 správního řádu a §12, §14 a §91 zákona o azylu. Vzhledem k okolnosti,
že stěžovatelka nikterak svá tvrzení blíže nekonkretizovala, Nejvyšší správní soud se těmito
jejími námitkami nezabýval, neboť se nejedná o stížní body. Ty totiž, jak již Nejvyšší správní
soud několikráte zdůraznil (např. v rozsudku ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40,
publikovaném pod č. 113/2004 Sb. NSS), musí být tvořeny uvedením, z jakých skutkových
a právních důvodů považuje stěžovatelka napadené výroky rozhodnutí soudu či správního
orgánu za nezákonné nebo nicotné. Samotná citace textu právní normy proto tomuto
požadavku nemůže vyhovět. Dalším obecným námitkám stěžovatelky poukazujícím
na nedůslednost a nepřesvědčivost rozhodnutí správního orgánu či na vady rozhodnutí
krajského soudu se Nejvyšší správní soud také již dostatečně věnoval např. ve svých
rozhodnutích ze dne 3. 2. 2005, č. j. 7 Azs 185/2004 - 29, ze dne 30. 11. 2005,
č. j. 7 Azs 297/2004 - 93, či ze dne 30. 3. 2006, č. j. 7 Azs 23/2005 - 47 (všechny
publikované na www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ust. §104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ust. §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7, §120
s. ř. s.). V dané věci však Nejvyšší správní soud zástupci stěžovatelky odměnu za zastupování
nepřiznal, neboť ustanovený zástupce neuvedl, jaké úkony v tomto řízení vykonal,
a ani z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by tento nějaký úkon právní služby,
za který by mu dle ust. §11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, náležela odměna, vykonal. Nad rámec výše uvedeného
je ještě třeba uvést, že v dané věci byl stěžovatelce krajským soudem ustanoven jako právní
zástupce JUDr. Petr Macur, advokát se sídlem v Břeclavi, Nám. TGM 14. Ten však podáním
ze dne 16. 10. 2006 soudu oznámil, že z důvodu výkonu jiné funkce mu bude pozastaven
výkon advokacie (což se dle internetových stránek České advokátní komory skutečně stalo).
Proto v souladu s ust. §27 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů,
za sebe ustanovil zástupce JUDr. Jaroslava Poredského. V souladu s ust. §27 odst. 2
cit. zákona tak Nejvyšší správní soud při rozhodování tuto situaci zohlednil.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu