ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.41.2007
sp. zn. 8 Azs 41/2007 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera, JUDr. Jaroslava Hubáčka
a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: N. V., zastoupena JUDr. Miroslavem
Soukupem, advokátem se sídlem Praha 9, Na Harfě 7, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, poštovní přihrádka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 4. 7. 2005, čj. OAM-1171/VL-07-11-2005, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2006,
čj. 64 Az 89/2005 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna ustanoveného zástupce stěžovatelky advokáta JUDr. Miroslava
Soukupa se určuje částkou 4800 Kč, která mu bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou dne 12. 1. 2007 se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá
zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2006,
čj. 64 Az 89/2005 - 17, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra
ze dne 4. 7. 2005, čj. OAM-1171/VL-07-11-2005. Tímto správním rozhodnutím byla
zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ustanovení
§16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). Současně
byla podána žádost o přiznání odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále též „s. ř. s.“) a dospěl k závěru, že o něm není třeba rozhodovat tam,
kde samo podání kasační stížnosti má podle §32 odst. 5 zákona o azylu odkladný účinek.
Krajský soud žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně do České republiky přicestovala dne
13. 5. 2001, v žádosti o udělení azyl ze dne 27. 6. 2005 uvedla, že tak učinila kvůli tomu,
že ji bil přítel (zástupce ředitele tamní policie) a když ho chtěla opustit, vyhrožoval
jí i jejím rodičům. Na Ukrajině dala věc k soudu a oznámila ji na policii, ale nic se nestalo.
Po vypršení víza pobývala v České republice nelegálně, přibližně před dvěma lety ztratila
pas.
Dne 29. 5. 2005 došlo rozhodnutím Policie ČR ke správnímu vyhoštění žalobkyně
na dobu tří let, podala proto žádost o azyl. V protokolu o pohovoru k žádosti o udělení
azylu uvedla, že se bojí vrátit do vlasti kvůli příteli. Soud se ztotožnil s názorem
žalovaného, že žalobkyně podala žádost o udělení azylu bezprostředně poté, kdy jí bylo
uděleno správní vyhoštění a nebylo prokázáno, že by žalobkyně splňovala některou
z podmínek pro udělení azylu.
Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení otázky přijatelnosti kasační stížnosti
(§104a s. ř. s.), tedy otázky, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle uvedeného
ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení
institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje
např. na svoje usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39, publikováno ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933/2006.
1
Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí, že uplatňuje důvod obsažený v §103
odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť
se domnívá, že při zjišťování skutkové podstaty správním orgánem byl porušen zákon
takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost. Konkrétně pak bylo porušeno
ustanovení §3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46 správního řádu, tedy nebyl spolehlivě zjištěn
stav věci.
Stěžovatelka namítá, že ačkoliv měl žalovaný k dispozici informaci,
že se stěžovatelka obrátila na ukrajinskou policii a na soud, neučinil další potřebná šetření,
aby si ověřil jejich věrohodnost a vyhodnotil jejich závažnost.
Dále stěžovatelka tvrdí, že v zemi původu je ohrožena na životě a že se v jejím
případě jedná o důvody humanitární, na základě kterých by jí mohl být udělen azyl dle
§14. Odvolává se na čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, poukazuje
na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Cruz Varas a ve věci Vilvarajah
a dovolává se názoru na pronásledování v Příručce postupů a kritérií pro určování
právního postavení uprchlíků.
Ohledně námitek stěžovatelky Nejvyšší správní soud odkazuje na rozhodnutí
ze dne 12. 1. 2005, čj. 4 Azs 300/2004 - 36, kde vyslovil, že byla-li žádost o azyl podána
až poté, co bylo rozhodnuto o správním vyhoštění žadatele, a tato žádost byla zamítnuta
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
ve znění zákona č. 325/1999 Sb., nemohou před soudem obstát námitky nesprávného
posouzení skutkového stavu věci vztahující se k důvodům udělení azylu. Obdobně pak
rozhodl v rozhodnutí ze dne 27. 8. 2003, čj. 4 Azs 7/2003 - 60 či v rozhodnutí ze dne
18. 12. 2003, čj. 6 Azs 45/2003 - 49.
1
Všechna zde uvedená rozhodnutí jsou publikována na www.nssoud.cz
Naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle §16
zákona o azylu, vylučuje posouzení žádosti podle §12 téhož zákona. Skutečnost,
že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany soukromé osoby,
není bez dalšího ani důvodem pro udělení azylu dle §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
ani důvodem pro udělení azylu z humanitárních důvodů (§14 téhož zákona).
(viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2003, čj. 4 Azs 23/2003 - 65).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Protože nebyl shledán
ani žádný další důvod k přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, lze shrnout,
že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele
a je tedy nutno ji ve smyslu §104a s. ř. s. považovat za nepřijatelnou a odmítnout ji.
O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 2 s. ř. s., dle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát
JUDr. Miroslav Soukup (usnesení ze dne 11. 4. 2007, čj. 64 Az 89/2005 - 32), v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120
s. ř. s.). Nejvyšší správní soud určil odměnu advokáta částkou 2 x 2100 Kč za dva úkony
právní služby – převzetí a příprava věci a doplnění kasační stížnosti, a dále 2 x 300 Kč
na úhradu hotových výdajů [§9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a §13 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů], celkem 4800 Kč. Tato částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu