ECLI:CZ:NSS:2007:9.AS.55.2007
sp. zn. 9 As 55/2007 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci stěžovatelky O.
o. p. s. p. o. p. N. p. ú., za účasti: 1) Národního památkového ústavu, se sídlem v Praze 1,
Valdštejnské nám. 3, a 2) Ministerstva kultury, se sídlem v Praze 1, Maltézské nám. 1,
v řízení o kasační stížnosti podané proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne
14. 3. 2007, č. j. 9 Ca 20/2006 – 37,
takto:
I. Kasační stížnost směřující proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne
14. 3. 2007, č. j. 9 Ca 20/2006 – 37, se zamítá.
II. Žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce ze dne
25. 3. 2007 pro řízení o kasační stížnosti se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností, která byla Nejvyššímu správnímu soudu předložena
k rozhodnutí dne 21. 5. 2007, O. o. p. s. p. o. p. N. p. ú. (dále jen „stěžovatelka“) napadla
výrok II. v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“),
kterým jí byl ustanoven zástupce Mgr. Pavel Batěk, advokát se sídlem v Praze 7, Kamenická
656/56, pobočka v Olomouci, Třída Svornosti 57, a to v souvislosti s podanou žalobou,
kterou se domáhala zrušení fiktivních rozhodnutí žalovaných – v tomto řízení účastníků řízení
označených v záhlaví pod body 1) a 2) – vydaných podle zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Toliko pro úplnost je třeba
49
poznamenat, že výrokem I. v záhlaví označeného usnesení městského soudu bylo stěžovatelce
přiznáno osvobození od soudních poplatků pro předmětné řízení o žalobě.
Napadeným usnesením městský soud vyhověl žádosti žalobkyně – stěžovatelky –
a v souladu s ustanovením §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jí přiznal osvobození od soudních poplatků,
neboť doložila potvrzení o svých majetkových poměrech, z něhož vyplývá, že není
podnikatelským subjektem, nemá žádné příjmy ani žádný movitý nebo nemovitý majetek.
Dále se v napadeném usnesení městský soud zabýval návrhem stěžovatelky na ustanovení
zástupce, kterému rovněž vyhověl, a to v návaznosti na ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s.
Poukázal přitom na to, že stěžovatelka splňuje předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, tedy první z předpokladů pro ustanovení zástupce. Současně uvedl, že vzhledem
k tomu, že podaná žaloba směřuje proti fiktivním rozhodnutím žalovaných a z jejího obsahu
je zřejmé, že stěžovatelka nemá kvalifikované právní povědomí o charakteru požadované
informace a dle alternativního petitu žaloby ani o tom, který správní orgán rozhodl
v posledním stupni a je tak v tomto řízení pasivně legitimován, je městský soud toho názoru,
že v daném případě je splněna i druhá podmínka pro ustanovení zástupce, neboť je ho třeba
k ochraně práv žalobkyně – stěžovatelky.
Stěžovatelka uvedla, že proti výroku napadeného usnesení městského soudu,
kterým jí byl ustanoven zástupce, podává kasační stížnost podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
neboť má za to, že v daném případě nemůže soud rozhodnout bez návrhu. Domnívá se proto,
že ji měl městský soud poučit o možnosti požádat o ustanovení zástupce,
nikoli však rozhodnout o jejích právech bez návrhu. Současně se stěžovatelka ohradila
proti názoru městského soudu, že nemá „kvalifikované právní povědomí“ a uvedla,
že má k dispozici dostatek judikatury z rozhodovací činnosti správních soudů k aplikaci
zákona č. 106/1999 Sb. a že může odpovědně prohlásit, že především samy správní soudy
nemají jasno, a to nejen v otázce co vše lze pokládat za informaci ve smyslu citovaného
zákona, ale dokonce ani v elementárních procesních otázkách. Stejně tak podle názoru
stěžovatelky správní soudy nemají jasno o tom, kdo je v předmětné věci odvolacím orgánem
a tudíž pasivně legitimovaným, neboť senáty městského soudu v této otázce postupují
rozdílně a precedentní judikát Nejvyššího správního soudu není dosud k dispozici.
V návaznosti na to se stěžovatelka ohradila rovněž proti stanovisku městského soudu k jejímu
alternativnímu petitu a závěrem shrnula, že příčinou toho, co městský soud nazývá jejím
„nedostatečným právním povědomím“, jsou zásadní rozpory (nejednotnost) v rozhodovací
činnosti správních soudů.
Vyjádření účastníků řízení ke kasační stížnosti nebyla vyžadována s ohledem na obsah
kasační stížnosti, která se týká ustanovení zástupce stěžovatelky v dosud neskončeném řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas a že jde o rozhodnutí, proti němuž
je kasační stížnost přípustná. Stěžovatelka pro řízení o kasační stížnosti není zastoupena
(§105 odst. 2 s. ř. s.) a také nezaplatila soudní poplatek stanovený pro toto soudní řízení.
Nesplnění této povinnosti však nelze považovat za překážku, jež by bránila posouzení kasační
stížnosti a vydání meritorního rozhodnutí, neboť s ohledem na povahu rozhodnutí,
proti němuž kasační stížnost směřuje, by trvání na splnění poplatkové povinnosti ze strany
stěžovatelky, jakož i na jejím povinném zastoupení, znamenalo pouze řetězení řešeného
problému, které by ve svém důsledku popíralo smysl samotného řízení, jehož předmětem
je posouzení zákonnosti napadeného usnesení městského soudu, který se v rámci řízení
50
o žalobě zabýval právě těmito otázkami, tedy osvobozením žalobkyně – stěžovatelky –
od soudního poplatku a ustanovením jejího zástupce (srov. rozsudek ze dne 28. 4. 2004,
č. j. 6 Azs 27/2004 – 41, publikovaný pod č. 486/2005 Sb. NSS, www.nssoud.cz, a rozsudek
ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 – 77, www.nssoud.cz.). Nejvyšší správní soud
proto po zvážení všech okolností přezkoumal napadené usnesení městského soudu
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a žádost
stěžovatelky o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce ze dne 25. 3. 2007
pro řízení o kasační stížnosti pro nadbytečnost odmítl.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních
poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost
zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Podle ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda
senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje
zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.
Z předloženého soudního spisu vyplynulo, že žaloba stěžovatelky ze dne 30. 1. 2006,
sp. zn. 23/2006, byla městskému soudu podána ve třech vyhotoveních, včetně příloh,
jejichž součástí byla i žádost ze dne 30. 1. 2006, sp. zn. 24/2006, označená jako:
„žádost o osvobození od povinnosti platit soudní poplatek podle §36 odst. 3 s. ř. s.“
a „žádost o ustanovení právního zástupce podle §35 odst. 7 s. ř. s.“, jakož i vyplněný
formulář: S – (o. s. ř. 060 – potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
k žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce). Touto žádostí
se stěžovatelka obrátila na městský soud s tím, aby ji osvobodil od povinnosti platit soudní
poplatek, a to z důvodu její finanční situace. Uvedla přitom, že nemá vytvořeny základní
podmínky ke své činnosti a že se v současné době žalobami podanými u Obvodního soudu
pro Prahu 1 domáhá plnění povinnosti ze strany zaměstnavatele Národního památkového
ústavu, který svým postupem navodil stav, kdy je stěžovatelka nucena hradit z vlastních
zdrojů i ty náklady, které je ze zákona povinen hradit zaměstnavatel. V závěru své žádosti
stěžovatelka výslovně uvedla, že vyhoví-li městský soud jejímu návrhu na osvobození
od soudního poplatku, žádá o ustanovení právního zástupce k ochraně svých práv.
Při konfrontaci těchto skutkových okolností se shora uvedeným pozitivním právem
je tedy zřejmé, že stěžovatelka podala nejen žádost o osvobození od soudního
poplatku, ale také návrh na ustanovení zástupce, jemuž bylo městským soudem vyhověno,
a proto námitky stěžovatelky postavené na tom, že soud nemůže o ustanovení zástupce
rozhodnout bez návrhu, nemohou obstát. Ze soudního spisu je totiž zřejmé, že předmětný
návrh na ustanovení zástupce byl stěžovatelkou podán a za situace, kdy mu bylo ze strany
městského soudu vyhověno, nemohla být stěžovatelka žádným způsobem zkrácena
na svých právech.
Na tomto závěru nic nemění ani další námitky stěžovatelky směřující výhradně
proti důvodům, o které městský soud opřel své usnesení ve vztahu k výroku II. o ustanovení
51
zástupce. V této souvislosti Nejvyšší správní soud pouze na okraj připomíná svoji nejnovější
judikaturu, dle které je ve věci správní žaloby proti fiktivním rozhodnutím žalovaných
Národního památkového ústavu a Ministerstva kultury pasivně legitimovaným odvolacím
orgánem Ministerstvo kultury, neboť je orgánem nadřízeným Národnímu památkovému
ústavu; blíže viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 28/2007
- 77, a č. j. 9 As 29/2007 – 71, v nejbližší době dostupné na www.nssoud.cz, vycházející
z povahy činnosti Národního památkového ústavu, jakožto odborné organizace státní
památkové péče, která podle ustanovení §32 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb.,
o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, vytváří odborné „servisní“ zázemí
Ministerstvu kultury, ale i jiným subjektům a vykonává činnosti podle potřeby
tohoto ministerstva v intencích jeho odpovědnosti jako ústředního orgánu státní správy
pro kulturní památky.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s., neboť neúspěšné stěžovatelce náhrada nákladů řízení nepřísluší
a účastníci řízení nárok na náhradu řízení neuplatnili a ani ze soudního spisu nevyplynulo,
že by jim nějaké náklady řízení v souvislosti s řízením o kasační stížnosti vznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu