ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.114.2007:50
sp. zn. 9 Azs 114/2007 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele M. V., zastoupeného JUDr. Janem
Kuželem, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Šutkou 1811/12, za účasti Ministerstva
vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o
kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2006, č. j. 46
Az 22/2006 – 16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele, JUDr. Janu Kuželovi, advokátovi se sídlem
v Praze 8, Nad Šutkou 1811/12, se nepřiznává odměna za zastupování.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného
rozsudku, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky (dále též „správní orgán“), ze dne 7. 6. 2006,
č. j. OAM-469/LE-C06-C09-2006, jímž byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu dle
ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o
azylu“), jako zjevně nedůvodná.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval otázkou,
zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního
řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele
jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva
jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu
případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním
úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní
ochrany je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít
o některý z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
V dané věci stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že se krajský soud nedostatečně
zabýval jeho případem a to ve směru problémů, které měl se svými bratry,
a kterým se neubránili ani matka ani otec. Stěžovatel se domnívá, že není správné tvrzení
správního orgánu, že rodinné problémy nelze podřadit pod důvody pro přiznání azylu
podle ustanovení §12 zákona o azylu, neboť v případě neschopnosti státních orgánů pomoci
jeho osobě v tak závažné situaci, kdy hrozí smrt ze strany rodiny, není tento schopen
stěžovatele ochránit, což lze podřadit pod pronásledování z důvodu příslušnosti
k určité sociální skupině. Stěžovatel dále namítá, že se krajský soud nezabýval jeho námitkou,
že si správní orgán neobstaral dostatek informací ze země původu, aby tak mohl objektivně
posoudit informace stěžovatele o neschopnosti tamějších státních orgánů mu pomoci.
S těmito námitkami se Nejvyšší správní soud neztotožňuje a konstatuje, že s otázkou
vztahu rozhodování dle ustanovení §16 zákona o azylu a dle ustanovení §12, 13
a 14 citovaného zákona se již dostatečně vypořádal ve svém rozsudku ze dne 15. 10. 2003,
č. j. 1 Azs 8/2003 - 90, www.nssoud.cz. Z výše citovaného vyplývá, že námitka stěžovatele,
týkající se příslušnosti k určité sociální skupině ve smyslu ust. §12 citovaného zákona,
je bezpředmětná, i přesto Nejvyšší správní soud poukazuje na rozsudek ze dne 19. 5. 2004,
č. j. 5 Azs 63/2004 - 60, publikovaný pod č. 364/2004 Sb. NSS, v němž byl pojem „sociální
skupina“ charakterizován. Podobně i k hrozbě nebezpečí pronásledování soukromými
osobami v zemi původu se Nejvyšší správní soud již vyjádřil ve svém rozsudku ze dne
31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, www.nssoud.cz. Nejvyšší správní soud
považuje za nezbytné v této věci rovněž zmínit svůj rozsudek ze dne 10. 2. 2006,
č. j. 4 Azs 129/2005 - 54, www.nssoud.cz, týkající se účelovosti podání žádosti o azyl poté,
co stěžovateli pro nelegální pobyt na území České republiky hrozilo správní vyhoštění.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu
tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost nepřijatelnou,
a proto ji podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (dle ustanovení §35 odst. 8,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s.). V dané věci však Nejvyšší správní soud zástupci
stěžovatele odměnu za zastupování nepřiznal, neboť ustanovený zástupce neuvedl, jaké úkony
v tomto řízení vykonal, a ani z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by tento nějaký úkon
právní služby, za který by mu dle ustanovení §11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, náležela odměna, vykonal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu