ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.164.2007:50
sp. zn. 9 Azs 164/2007 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a
soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance a JUDr.
Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele H. N. K., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem,
advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové
a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2007, č. j. 63 Az 41/2006 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu
v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne
24. 3. 2006, č. j. OAM-332/VL-07-05-2006. Tímto rozhodnutím správní orgán zamítl žádost
stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 2 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neboť dospěl k závěru, že stěžovatel
podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, ačkoliv mohl o udělení
azylu požádat dříve.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci
mezinárodní ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu
ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění
(dále jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu
nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, publikované
pod č. 933/2006 Sb. NSS, dostupné též na www.nssoud.cz.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele
jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního
51
práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému
typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním
úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti
kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených v ustanovení
§103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti,
v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Stěžovatel v podané kasační stížnosti, ve znění jejího doplnění, uplatňuje důvody
dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Dle jeho názoru správní orgán,
stejně jako krajský soud, věc nesprávně právně posoudily, neboť skutečnost, že stěžovatel
podal žádost o azyl v době po vydání rozhodnutí Policie ČR o uložení správního
vyhoštění, sama o sobě nemůže vést k zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné.
Dle názoru stěžovatele správní orgán i krajský soud pochybily, když se v předcházejícím
řízení nezabývaly otázkou, zda u stěžovatele nebyly splněny podmínky pro udělení azylu
dle §12 zákona o azylu, případně pro udělení azylu humanitárního dle §14 téhož zákona.
Stěžovatel rovněž uplatňuje námitku porušení zákona v ustanoveních
o řízení před správním orgánem dle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
přičemž vyjmenovává vybraná ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu,
v platném znění (dále jen „správní řád“), která měla být správním orgánem porušena;
dále namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu a krajského soudu
pro nedostatek důvodů.
K takto uplatněným kasačním námitkám Nejvyšší správní soud předesílá, že žádost
stěžovatele o udělení azylu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení
§16 odst. 2 zákona o azylu, neboť stěžovatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout
se hrozícímu vyhoštění, ačkoliv mohl o udělení azylu požádat dříve. Základem rozhodnutí
správního orgánu a následně i krajského soudu bylo tedy ověření splnění skutečností
týkajících se důvodů uvedených v ustanovení §16 odst. 2 zákona o azylu a nikoli důvodů
obsažených v ustanovení §12 či §14 zákona o azylu. Tato otázka již byla v minulosti
předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu, který např. ve svém rozhodnutí ze dne
27. 5. 2004, č. j. 7 Azs 124/2004 - 45, publikovaném pod č. 349/2004 Sb. NSS, uvedl,
že naplnění podmínek pro zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné vylučuje posouzení
žádosti o udělení azylu podle ustanovení §12, případně dle ustanovení §14 zákona o azylu.
Rovněž v rozhodnutí ze dne 10. 2. 2004, č. j. 4 Azs 35/2003 - 71, publikovaném
na www.nssoud.cz, Nejvyšší správní soud konstatuje, že v případě zamítnutí žádosti o udělení
azylu jako zjevně nedůvodné není prováděno dokazování ohledně zjištění existence důvodů
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu, což dále vylučuje rozhodování
podle §14 zákona o azylu (humanitární azyl) i podle §13 zákona (sloučení rodiny).
K námitce stěžovatele týkající se porušení vybraných ustanovení správního řádu
Nejvyšší správní soud konstatuje, že pokud stěžovatel neuvádí, v čem konkrétně je porušení
těchto ustanovení spatřováno, není uvedená námitka způsobilá k bližšímu přezkoumání.
Shodný závěr zaujal Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku ze dne 25. 4. 2006,
52
č. j. 5 Azs 277/2005 - 54, nebo v rozsudku ze dne 4. 7. 2006, č. j. 4 Azs 387/2005 - 66
(oba publikovány na www.nssoud.cz).
K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu a rozhodnutí
krajského soudu s odkazem na ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. pak Nejvyšší správní
soud podotýká, že otázka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu, k níž
je Nejvyšší správní soud povinen dle ustanovení §109 odst. 3 s. ř. s. přihlížet z úřední
povinnosti, již byla v minulosti předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu,
ať už v jeho rozhodnutí ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, dostupném
na www.nssoud.cz, či rozhodnutí ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publikovaném
pod č. 689/2005 Sb. NSS. Otázku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního
orgánu pak Nejvyšší správní soud řešil např. ve svém rozhodnutí ze dne 24. 1. 2007,
č. j. 3 As 60/2006 - 46, publikovaném pod č. 1109/2007 Sb. NSS, či v rozhodnutí
ze dne 9. 6. 2004, č. j. 5 A 157/2002 - 35, publikovaném pod č. 359/2004 Sb. NSS.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená a jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na veškeré stěžovatelem uplatněné
námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou ve smyslu §104a s. ř. s. a dle tohoto ustanovení ji odmítl.
O návrhu stěžovatele, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ustanovení §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť kasační
stížnost ve věcech mezinárodní ochrany je ve smyslu ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu
odkladným účinkem vybavena ex lege.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu