ECLI:CZ:NSS:2007:NAO.13.2007:89
sp. zn. Nao 13/2007 - 89
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce A. O., proti
žalovanému Magistrátu města Brna, se sídlem Brno, Malinovského nám. 3, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2002, č. j. OVV/SO/676/02, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2005, č. j. 57 Ca 135/2003 - 58, o
námitce podjatosti uplatněné žalobcem,
takto:
Soudkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Milada Tomková není
v y l o u č e n a z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 6 As 37/2005.
Odůvodnění:
Žalobce brojí kasační stížností proti shora označenému rozsudku Krajského soudu
v Brně, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2002,
č. j. OVV/SO/676/02. Tímto rozhodnutím žalovaný k odvolání žalobce změnil rozhodnutí
Komise k projednávání přestupků městské části Brno-střed ze dne 5. 9. 2002,
č. j. VVP 992/2002, tak, že pokutu ve výši 1000 Kč uloženou za spáchání přestupku proti
občanskému soužití dle §49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zrušil
a žalobci uložil sankci napomenutí; dále ze sociálních důvodů zrušil povinnost uhradit
náklady řízení. Spáchaný přestupek spočíval v tom, že žalobce nepravdivě obvinil z přestupku
J. T., I. T., J. Z. a M. Z., a to písemným podáním ze dne 30. 5. 2002 na Městské státní
zastupitelství v Brně.
K vyrozumění o složení senátu ze dne 9. 1. 2007 vznesl žalobce ve svém podání
ze dne 24. 1. 2007 námitku podjatosti vůči soudkyni JUDr. Miladě Tomkové,
přičemž k bližším důvodům odkázal na své přiložené podání ze dne 2. 1. 2007, zaslané
též již dříve ke sp. zn. Nao 46/2006 a Nao 47/2006. Z uvedených podání lze dovodit,
že JUDr. Milada Tomková rozhodovala již v jiných věcech, v nichž měl být žalobce
neúspěšný. Dále žalobce spatřuje důvod podjatosti v tom, že by soudkyně mohla
být v příbuzenském vztahu s paní I. T., bytem Z. 28 (zřejmě v B.), což by dle jeho tvrzení
mohlo mít za následek protekci a „odstrkování“ žalobce. Vzhledem k jisté míře
nesrozumitelnosti všech podání žalobce není možné specifikovat jakékoliv další důvody
podjatosti.
Ve svém vyjádření k podané námitce podjatosti soudkyně JUDr. Milada Tomková
uvedla, že stěžovatele nezná, byla členkou senátu, jenž v několika případech rozhodoval
ve věcech, v nichž žalobce vystupoval jako stěžovatel, k věcem rozhodovaným Nejvyšším
správním soudem, které podle rozvrhu práce projednává, však nemá žádný z poměrů
definovaných v §8 odst. 1 s. ř. s. Paní I. T. nezná a vylučuje jakýkoliv příbuzenský poměr
k této osobě, pokud jde o její příbuzné v řadě přímé a pobočné.
Věc byla v souladu s §8 odst. 5 s. ř. s. (srov. č. 49/2004 Sb. NSS), předložena
k rozhodnutí jinému senátu Nejvyššího správního soudu, který shledal námitku podjatosti
nedůvodnou.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům
je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost soudce
tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti
a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani pro konstituování
soudní moci jako jednoho z pilířů demokratické společnosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce
z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí
být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon
(článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil,
je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu,
resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit
soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných
důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě
(srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16,
www.nssoud.cz).
Spatřuje-li tedy žalobce důvod podjatosti v tom, že dotčená soudkyně rozhodovala
v jiných věcech, v nichž byl žalobce neúspěšný, pak tato skutečnost podle §8 odst. 1 s. ř. s.
nemůže být důvodem k jejímu vyloučení. Jak soud zjistil ze své evidence, dotčená soudkyně
se podílela na rozhodování ve věcech, v nichž byl žalobce účastníkem řízení před Nejvyšším
správním soudem (např. sp. zn. 6 Ads 41/2003, sp. zn. 6 Ads 42/2003, sp. zn. 6 Ads 1/2004,
sp. zn. 6 Ads 16/2004, sp. zn. 6 Ads 47/2005, sp. zn. 6 Ads 131/2006), v žádné z nich však
nešlo o „předchozí soudní řízení“ ve smyslu zmíněného ustanovení; takový případ by mohl
nastat jen tam, kde by soudce, který o věci rozhodoval u nižší instance, měl rozhodovat
ve stejné věci také v řízení opravném. Předchozím soudním řízením není řízení v jiné soudní
věci, byť by se i týkala týchž účastníků (srov. č. 53/2004 Sb. NSS). V daném případě se jedná
právě o rozhodování v jiné věci, které je v předmětném ustanovení výslovně uvedeno
jako okolnost, která není důvodem pro vyloučení soudce.
Vznesená námitka podjatosti dále není důvodná ani v části, v níž žalobce poukazuje
na případný příbuzenský poměr mezi JUDr. Miladou Tomkovou a I. T., bytem B., Z. 28, která
byla oznamovatelkou žalobcem spáchaného přestupku. V případě existence uvedeného
příbuzenského poměru by v daném případě bylo možno pochybovat o nepodjatosti dotčené
soudkyně, nicméně žalobce tento poměr nijak neprokázal (naopak sám jej slovy „která může
být jako příbuzná s I. T.“ uvedl pouze jako potencionální důvod podjatosti) a sama JUDr.
Milada Tomková ve svém vyjádření ze dne 25. 1. 2007 konstatovala, že takovou osobu vůbec
nezná a jakýkoliv příbuzenský poměr k ní vyloučila.
Žádnými dalšími konkrétními skutečnostmi, které by nasvědčovaly důvodům
podjatosti pro poměr uvedené soudkyně k věci nebo k účastníkům řízení, námitka
odůvodněna není, stejně tak z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud žádné skutečnosti
nasvědčující podjatosti nezjistil. Okolnosti, ze kterých žalobce dovozuje podjatost, tak nelze
bez přistoupení dalších faktů považovat za skutečnosti, jež by svědčily o existenci zvláštního
poměru uvedené soudkyně k žalobci, žalovanému či k věci samé, pro nějž by měl mít
Nejvyšší správní soud pochybnosti o její nepodjatosti. Nebylo ani zjištěno,
že by se tato soudkyně podílela na projednávání nebo rozhodování věci v předchozím
soudním řízení nebo v řízení správním. Za situace, kdy rovněž dotčená soudkyně vyloučila
existenci skutečností, jež by mohly být důvodem k její podjatosti, rozhodl Nejvyšší správní
soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. února 2007
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu