ECLI:CZ:NSS:2008:1.AS.34.2007:48
sp. zn. 1 As 34/2007 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: A. N. E. A. H.,
proti žalované: Policie ČR, oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie,
se sídlem Aviatická 1050/16, Praha 6 - Ruzyně, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 9. 3. 2007, č. j. SCPP-235/PH-1-ÚO-2007, v řízení o kasační stížnosti ustanoveného
opatrovníka: Organizace pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2007, č. j. 10 Ca 106/2007 - 26,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2007, č. j. 10 Ca 106/2007 - 26,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením městský soud ustanovil žalobci opatrovníkem Organizaci
pro pomoc uprchlíkům. Žalobci se nepodařilo doručit usnesení městského soudu ze dne
2. 5. 2007, č. j. 10 Ca 106/2007 - 20, o zastavení řízení o jeho žalobě proti v záhlaví označenému
rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl dle §124 odst. 1 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů,
o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění.
Dle sdělení evidenčního odboru Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie
městskému soudu byl žalobce dne 20. 4. 2007 vyhoštěn z území České republiky. Vzhledem
k tomu, že od uvedeného data není místo pobytu žalobce známo, ustanovil městský soud žalobci
podle §29 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s. opatrovníka.
Proti usnesení městského soudu o ustanovení opatrovníka podal ustanovený opatrovník
(dále také stěžovatel) jménem žalobce kasační stížnost. Jako důvod označil nezákonnost usnesení
městského soudu spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím
řízení dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Stěžovatel namítl, že zákon neumožňuje, aby jako občanské sdružení - Organizace
pro pomoc uprchlíkům (OPU), byl ustanoven opatrovníkem v řízení o žalobě proti rozhodnutí
Policie ČR o zajištění cizince za účelem jeho správního vyhoš tění dle §124 odst. 1 zákona
o pobytu cizinců. Odkázal na „konstantní judikaturu“ Ústavního soudu, konkrétně na nález
uveřejněný ve Sb. ÚS sv. 23 č. 97 s. 3, z něhož vyplývá, že §29 o. s. ř. musí být aplikován
vždy s ohledem na všechna ustanovení vztahující se k zastupování; mezi ně je s ohledem
na §64 s. ř. s. třeba počítat i §35 s. ř. s. Pokud nelze určité osobě udělit plnou moc, a tato osoba
tak nemůže mít v řízení postavení zástupce, pak nemůže postavení v řízení získat
ani jako opatrovník na základě rozhodnutí soudu. Podle §35 odst. 5 s. ř. s. může být účastník
řízení o žalobě ve věci mezinárodní ochrany, zastoupen též právnickou osobou, vzniklou na základě zvláštního
zákona, k jejímž činnostem, uvedeným ve stanovách, patří poskytování právní pomoci uprchlíkům .
Přestože soudní řád správní nedefinuje, co se rozumí pod pojmem „ve věci mezinárodní
ochrany“, stěžovatel se domnívá, že jde o žaloby vyjmenované v §2 odst. 11 zákona
č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Po licii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu). Řízení o žalo bě proti rozhodnutí o zadržení
za účelem správního vyhoštění dle §124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců tedy není řízením
o žalobě ve věci mezinárodní ochrany ve smyslu ustanovení §35 odst. 5 s. ř. s. a OPU
tak není dle zákona způsobilá vykovávat v takovém řízení funkci zástupce. Proto není ani možné,
aby ji soud v takovém řízení ustanovil opatrovníkem.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
městského soudu v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a dů vody, které uplatnil
stěžovatel ve své kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
V prvé řadě je třeba uvést, že kasační stížnost podanou ustanoveným opatrovníkem
formálně jménem žalobce posoudil Nejvyšší správní soud s ohledem na její obsah jako kasační
stížnost ustanoveného opatrovníka, nikoli jako kasační stížnost žalobce. V podané kasační
stížnosti ustanovený opatrovník zcela zjevně brojí proti tomu, aby byl v daném případě
a potenciálně i v dalších obdobných případech (kdy nejde o řízení o žalobách ve věci mezinárodní
ochrany) k výkonu této funkce soudem ustanovován. K tomu je třeba dále připomenout,
že kasační stížnost ustanoveného opatrovníka proti usnesení, jímž jej soud opatrovníkem
ustanovil, není nepřípustná (srov. např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 21. 9. 2006,
č. j. 7 As 18/2006 - 76, publikovaný pod č. 1008/2007 Sb. NSS). Proto není nutné,
aby ustanovený opatrovník formálně jako stěžovatele ozna čoval účastníka, jemuž byl
jako opatrovník ustanoven.
Podle §29 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2001, pokud neučiní jiná opatření, může
předseda senátu ustanovit opatrovníka také účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit
na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiný ch zdravotních důvodů se nemůže
nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat .
Stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2001,
sp. zn. II. ÚS 27/2000, a dovozuje z něj vázanost soudu při výběru osoby opatrovníka
„katalogem“ osob uvedených v §35 s. ř. s.
V citovaném nálezu sice Ústavní soud zdůraznil začlenění §29 o. s. ř. mezi ustanovení
tohoto zákona upravující zastoupení účastníků, výslovně však k institutu ustanoveného
opatrovníka vztáhl pouze §31 o. s. ř., podle jehož odst. 1 má ustanovený zástupce (tedy i opatrovník)
stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci. Je zjevné, že smyslem odkazu na §31 o. s. ř.
bylo především zdůraznění rozsahu povinností, jež ustanovenému opatrovníku při výkonu
jeho funkce vznikají; Ústavní soud v tomto ohledu také uvedl, že „Funkce opatrovníka (…)
nebyla zákonem stanovena, aby usnadňovala činnost soudu tím, že má kam odesílat pís emnosti.
Byla vytvořena proto, aby do důsledku hájila zájmy nepřítomného, což představuje m. j. studium
spisu, podávání vyjádření a vedení celého sporu za nepřítomného tak, jak by takovou povinnost
byl nucen plnit smluvní zástupce“.
Ústavní soud však v citovaném nálezu okruh osob, z něhož mohou soudy vybírat
opatrovníky, vymezil pouze tak, že „opatrovníkem může být p ouze osoba fyzická
nebo právnická. Nic tedy nebrání soudu v tom, aby takové oso bě jako opatrovníka ustanovil
i obec, tj. právnickou osobu.“ Nijak tedy z okruhu potenciálních opatrovníků nevyloučil osoby
neuvedené v §24 až 27 o. s. ř., jež pro účely řízení před obecnými soudy upravují zastupování
obdobně jako §35 s. ř. s. Naopak výslovně připustil, že jako opatrovník v občanskoprávním
řízení může vystupovat i právnická osoba - obec, přičemž se v takovém případě nejedná o výkon
veřejné správy, ale o jednání obce coby právnické osoby v soukromoprávních vztazích.
Vzájemnou provázanost §29 odst. 3 o. s. ř. s dalšími ustanoveními občanského soudního
řádu a ustanoveními soudního řádu správního upravujícími zastupování účastníků řízení
tedy nelze vykládat tak striktně, jak to v kasační stížnosti učinil stěžovatel. Možnost ustanovit
v řízeních, kdy to bude vzhledem ke konkrétním okolnostem vhodné, avš ak nepůjde o řízení
s takovým předmětem, jaký je předvídán v §35 odst. 3 až 5 s. ř. s., jako opatrovníka osobě
s neznámým pobytem i právnickou osobu - občanské sdružení by neměla být bez dalšího
vyloučena. Nicméně s ohledem na to, že smyslem funkce opatrovníka je hájit zájmy účastníka
řízení, nikoli usnadnění provádění procesních úkonů soudu, je soud vždy povinen zkoumat
vhodnost ustanovení takové osoby opatrovníkem. Přitom by měl přihlédnout např. ke vztahu
účastníka a potenciálního opatrovníka (např. předchozí poskytnutí právních služeb),
pokud by mu byl ze soudního či správního spisu znám.
Přestože by tedy bylo možné s ohledem na stávající judikaturu Nejvyššího správního
soudu (srov. rozsudek ze dne 15. 11. 2007, č. j. 9 Aps 5/2007 - 63) přisvědčit stěžovateli
v jeho vymezení věcí mezinárodní ochrany, není skutečnost, že řízení o žalobě proti rozhodnutí
o zadržení za účelem správního vyhoštění dle §124 odst. 1 zák ona o pobytu cizinců,
do tohoto okruhu nepatří, pro rozhodování o podané kasační stížnosti relevantní.
Dále je však třeba uvést, že Ústavní soud v citovaném nálezu zároveň stanovil
pro případy ustanovení opatrovníka podmínku souhlasu osoby s jejím ustanovením
opatrovníkem. „V případě jejího nesouhlasu, což se projeví v podaném odvolání, nemůže
odvolací soud potvrdit rozhodnutí soudu prvého stupně o jmenování opatrovníka,
neboť nemá pro to v žádném zákoně oporu. Listina v čl. 4 odst. 1 stanoví, že povinnosti mohou
být ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích.“
V tomto smyslu pak je třeba interpretovat podání kasační stížnosti proti usnesení
městského soudu jako vyjádření nesouhlasu ustanoveného opatrovníka. Ze spisu městského
soudu přitom nevyplývá, že by stěžovatel měl jinou možnost se k ustanovení opatrovníkem
vyjádřit. Přitom lze poznamenat, že postup, kdy by si soud vyžádal od osoby,
která jako opatrovník přichází v úvahu, stanovisko k ustanovení opatrovníkem předem,
by byl z hlediska hospodárnosti řízení podstatně účelnější, neboť by tak mohlo odpadnout řízení
o případné kasační stížnosti opatrovníka, jíž by až následně mus el vyjadřovat svůj nesouhlas
se svým ustanovením.
Jestliže tedy stěžovatel měl poprvé ve své kasační stížnosti proti usnesení městského
soudu možnost vyjádřit svůj nesouhlas s tím, aby byl žalobci ustanoven opatrovníkem,
nelze než projev jeho vůle respektovat a napadené usnesení městského soudu zrušit a věc
mu vrátit, aby dále pokračoval v dosud nepravomocně skončeném řízení. V něm je městský soud
vázán zde vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud rozhodne v dalším
řízení (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2008
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu