ECLI:CZ:NSS:2008:1.AS.58.2008:101
sp. zn. 1 As 58/2008 - 101
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce L. B., zastoupeného Mgr.
Martinem Jančou, advokátem se sídlem Zahradní 2, Plzeň, proti žalovanému Krajskému úřadu
Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
6. 6. 2006, č. j. DSH/6410/06, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2008, č. j. 57 Ca 97/2006 - 64,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále také „stěžovatel“) domáhal zrušení shora
uvedeného usnesení krajského soudu, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 6. 6. 2006. Posléze uvedeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání
stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Blovice ze dne 6. 4. 2006,
č. j. 765/2006/OSD. Rozhodnutím Městského úřadu Blovice bylo stěžovateli podle §5
občanského zákoníku uloženo obnovení pokojného stavu, který byl porušen tím, že stěžovatel
na veřejně přístupné komunikaci v katastrálním území Vlčice u Blovic umístil počátkem měsíce
února 2003 dvě pevné překážky (betonové pražce) znemožňující užívání této komunikace
a při vjezdu na ni osadil dopravní značku B 1 (zákaz vjezdu).
[2] Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení zejména konstatoval, že stěžovatelova
žaloba je podle §68 písm. b) s. ř. s. nepřípustná, neboť cílem §5 občanského zákoníku
je poskytnutí ochrany především občanským právům a svobodám, tedy ryze soukromým zájmům
fyzických a právnických osob. Napadené rozhodnutí žalovaného i městského úřadu označil
za rozhodnutí ve věci občanskoprávní a dále odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998,
sp. zn. III. ÚS 142/98 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2006,
č. j. 8 As 2/2005 - 32. Soud stěžovatele zároveň poučil o tom, že se v dané věci může ve lhůtě
jednoho měsíce domáhat ochrany podáním občanskoprávní žaloby k okresnímu soudu.
II.
[3] Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil kasační důvody podle §103 odst. 1
písm. a), b) a e) s. ř. s., přičemž konkrétně uvedl, že se v daném případě nemohlo jednat
o pokojný stav, neboť jde o stav v rozporu s právem, což bylo nutno vyřešit jako předběžnou
otázku. Oba správní orgány se nezabývaly ani otázkou, zda vyježděná cesta vede
po stěžovatelových soukromých pozemcích či nikoliv a zda se tedy jedná o veřejnou účelovou
komunikaci. Žalovaný neřešil věc z hlediska veřejnoprávního, přičemž pokud by tak učinil,
potom by soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví příslušelo věc posoudit a rozhodnout.
Stěžovatelovo vlastnické právo bylo napadanými správními rozhodnutími omezeno
bez zákonného důvodu. Řešení věci podáním žaloby k okresnímu soudu může být pro velkou
časovou náročnost pro vlastníka nemovitosti neefektivním řešením, a proto není vyloučeno
jeho právo podat kasační stížnost. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší
správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný ve svém písemném vyjádření ke kasační stížnosti zejména konstatoval,
že krajský soud rozhodl správně. V řízení o obnovení pokojného stavu se správní orgány
nezabývají určením statusu pozemní komunikace, neboť předmětem řízení byl stav faktický,
tj. otázka užívání pozemku jako dopravní cesty. Určením povahy pozemní komunikace
a souvisejícími otázkami se případně může zabývat silniční správní úřad podle zákona
o pozemních komunikacích, nikoli pověřený obecní úřad, který vede řízení podle §5 občanského
zákoníku. Žalovaný proto navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
III.
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil její důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b)
a e) s. ř. s. Toto podřazení však není zcela správné, neboť směřuje-li kasační stížnost
proti usnesení soudu o odmítnutí žaloby, připadá v úvahu pouze důvod podle ustanovení §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Tento závěr vyplývá
z ustálené judikatury NSS, např. z rozsudku ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98,
publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS, v němž bylo konstatováno, že „je-li kasační stížností napadeno
usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá
také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí
o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem“. Důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. v sobě tedy zahrnuje jak nezákonnost samotného
rozhodnutí o odmítnutí návrhu, tak i procesní pochybení soudu, která tomuto rozhodnutí
předcházela. V žádném případě však tento důvod nezahrnuje eventuální pochybení žalovaného
správního orgánu co se týče výkladu hmotného práva, k čemuž směřují některé argumenty
kasační stížnosti; Nejvyšší správní soud se proto nemohl zabývat námitkami, jimiž stěžovatel
zpochybňoval správnost postupu žalovaného a Městského úřadu v Blovicích.
[6] Kasační stížnost v té části, kterou se zdejší soud zabývat mohl, a ve které byla namítána
nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu krajským soudem podle 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
není důvodná.
[7] Podle §5 občanského zákoníku došlo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu,
lze se domáhat ochrany u příslušného orgánu státní správy. Ten může předběžně zásah zakázat,
nebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav. Tím není dotčeno právo domáhat se ochrany
u soudu. Podle §68 písm. b) s. ř. s. je žaloba nepřípustná, jde-li o rozhodnutí správního orgánu
v soukromoprávní věci, vydané v mezích zákonné pravomoci správního orgánu.
[8] Samotnou právní otázkou, jež je předmětem sporu v nyní posuzovaném případě,
se Nejvyšší správní soud již zabýval, a to v rozsudku ze dne 30. 3. 2006, č. j. 8 As 2/2005 - 32,
publ. pod č. 908/2006 Sb. NSS. Podle tohoto judikátu o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu, vydanému podle §5 občanského zákoníku, jsou příslušné rozhodovat soudy
v občanském soudním řízení, nikoliv soudy správní. V tomto svém rozhodnutí
přitom vyšel z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 142/98, publ. pod č. 65
ve sv. 11 Sb. ÚS. Na obě uvedená rozhodnutí v nyní posuzovaném případě zcela správně odkázal
již krajský soud.
[9] Uvedený právní názor lze plně aplikovat i na nyní posuzovaný případ,
neboť je nepochybné, že bylo rozhodováno podle §5 občanského zákoníku, přičemž předmětem
sporu je právo chůze a vjezdu na konkrétní pozemky, tedy otázka ryze soukromoprávní.
Soud zároveň neshledal žádný důvod k tomu (a tím méně mu takový důvod nabídl stěžovatel
v kasační stížnosti), aby se od uvedeného právního názoru odchýlil.
[10] Sám stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že soudy rozhodující ve správním soudnictví
by byly k posouzení věci příslušné v případě, pokud by věc meritorně posuzoval silniční správní
úřad. Z toho je zřejmé jeho povědomí ohledně nástrojů, jimiž se může svých tvrzených práv
domáhat v příslušném řízení. Stěžovatelovu tvrzení, že řešení sporu v podobě občanskoprávní
žaloby může být z časových důvodů neefektivní, a proto nevylučuje právo podat kasační stížnost,
lze co do práva podat kasační stížnost přisvědčit, nelze jej však označit za argument oprávněně
zpochybňující postup krajského soudu v dané věci.
IV.
[11] Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[12] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá na jejich náhradu
právo, žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a ani soud z obsahu spisu žádné náklady
převyšující rámec jeho běžné administrativní činnosti neshledal. Proto Nejvyšší správní soud
rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. září 2008
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu