ECLI:CZ:NSS:2008:3.AZS.107.2007:68
sp. zn. 3 Azs 107/2007 - 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: A. J., zastoupen zákonným zástupcem
A. J., oba státní příslušnost Kazachstán, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor
azylové a migrační politiky, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM,
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 56 Az 9/2007, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 15. 12. 2006, č. j. OAM- 196/VL-01-ZA04-2006, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 8. 2007, č.j. 56 Az 9/2007 –
47,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí včasně podanou kasační stížností proti v záhlaví
uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobci
pro řízení o kasační stížnosti ustanovuje zástupce JUDr. Martin Šmerda, advokát se sídlem
v Brně, Vránova 39, nikoliv žalobcem navrhovaná Mgr. Bohdana Nováková, advokátka
se sídlem v Praze 4 – Nusle, Pod Terezkou 12.
Z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalobce podal kasační stížnost proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2007, č.j. 56 Az 9/2007-38, jímž byla zamítnuta
jeho žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 15. 12. 2006, č. j. OAM-
1196/VL-01-ZA04-2006. Uvedeným rozhodnutím žalovaného správního orgánu nebyla
žalobci k jeho žádosti udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení §12, §13, §14, §14a
a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). [Pozn. soudu: S účinností
od 1. 9. 2006 byl v zákoně o azylu termín „azyl“ nahrazen pojmem „mezinárodní ochrana“
a institut „překážky vycestování“ podle §91 zákona o azylu nahrazen tzv. „doplňkovou
ochranou“ podle §14a zákona o azylu.] Současně v této kasační stížnosti žalobce požádal
o ustanovení bezplatného advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Krajský soud v Brně
usnesením ze dne 2. 8. 2007, č.j. 56 Az 9/2007 – 47, žalobci zástupce z řad advokátů
pro řízení o kasační stížnosti ustanovil. Proti tomuto usnesení však podal žalobce v zákonné
lhůtě předmětnou kasační stížnost, pro řízení o níž požádal krajský soud o bezplatné
ustanovení advokáta.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ode dne 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006 č.j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je tedy nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých
vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační
stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel
spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud
pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit
v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Namítá-li stěžovatel, že pro řízení o kasační stížnosti ve věci ustanovení zástupce
požaduje před Nejvyšším správním soudem zastoupení advokátem, pak Nejvyšší správní soud
poukazuje na rozhodnutí ze dne 28. 4. 2004, č.j. 6 Azs 27/2004 - 4, publikované
pod č. 486/2005 Sb. NSS, podle něhož „v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační
stížnost proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců
není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení
(§105 odst. 2 s. ř. s.)“. K námitce stěžovatele, že by si přál ustanovit zástupcem advokátku
Mgr. Bohdanu Novákovou, pak Nejvyšší správní soud odkazuje na rozsudek ze dne
15. 2. 2006, č.j. 3 Ads 88/2005 – 54, www.nssoud.cz, či rozsudek ze dne 8. 9. 2005,
č.j. 6 Ads 64/2005-25, www.nssoud.cz, kde judikoval „právo na ustanovení zástupce
(§35 odst. 7 s. ř. s.) není právem na ustanovení konkrétní osoby, kterou navrhovatel v návrhu
označuje.“
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje tedy
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ust. §104a s. ř. s.
nepřijatelnou a odmítl ji.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ust.
§120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2008
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu