ECLI:CZ:NSS:2008:3.AZS.62.2008:62
sp. zn. 3 Azs 62/2008 - 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Miluše
Doškové v právní věci žalobce: A. D., zastoupený Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou,
advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor
azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 6. 9. 2007, č. j. OAM-10-352/LE-03-L06-2007, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2008, č. j. 1 Az 31/2007 – 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů ří zení o kasační stížnosti.
III. Odměna soudem ustanovené advokátky Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové
se u r č u je částkou 4800 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobce brojí včasně podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku
Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 6. 9. 2007, č. j. OAM-10-352/LE-03-L06-2007. Rozhodnutím
žalovaného správního orgánu byla zamítnuta žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany
jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). [Pozn. soudu: S účinností od 1. 9. 2006 byl v zákoně o azylu termín „azyl“ nahrazen
pojmem „mezinárodní ochrana“ a institut „překážky vycestování“ podle §91 zákona o azylu
nahrazen tzv. „doplňkovou ochranou“ podle §14a zákona o azylu.]
V odůvodnění svého rozhodnutí Městský soud v Praze dospěl k závěru, že naplnění
podmínek ustanovení §16 odst. 2 zákona o azylu je v případě žalobce třeba považovat
za důvodné a zamítnutí žádosti o azyl jako odpovídající zákonu. Dále konstatoval, že žalobce
subjektivně vnímající trestní stíhání v Ruské federaci jako kriminalizaci jeho podnikatelské
činnosti, si tohoto stíhání byl vědom již v době předcházející jeho zadržení, a to minimálně
od května 2006, kdy opustil svou vlast z obavy o život (tedy před dobou reálné hrozby vydání
k trestnímu stíhání do ciziny) a současně měl objektivní možnost požádat o mezinárodní ochranu
dříve, než tato hrozba nastala. Za takové situace považuje soud žalobcem tvrzené důvody žádosti
o azyl i doklady tato tvrzení podporující nerozhodnými. Žalovaný si podle soudu opatřil potřebné
doklady pro své rozhodnutí, vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci a žalobce měl možnost
vyjádřit se před vydáním rozhodnutí ke všem podkladům, popřípadě navrhnout jejich doplnění.
Rozsudek Městského soudu v Praze napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné
lhůtě kasační stížností, ve které uplatnil důvod vymezený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění po zdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel nesouhlasí se závěry správního orgánu a soudu, neboť se domnívá, že prokázal,
proč a z jakých důvodů nepožádal o udělení mezinárodní ochrany bezprostředně po vstupu
na území ČR a že to nebylo z důvodů, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání v zemi původu.
Stěžovatel je přesvědčen, že žádost o vydání stěžovatele do Ruské federace je založ ena
na smyšlené trestné činnosti, které se nikdy nedopustil, a to s jediným cílem, dostat stěžovatele
zpět do Ruské federace a tam jej zlikvidovat. Stěžovatel z Ruské federace odjel ze strachu
před organizovaným zločinem, kdy až v průběhu řízení o jeho vydání do Ruské federace zjistil,
že osoby usilující v zemi původu o jeho život jsou propojeny se státními orgány a tito evidentně
za pomoci zneužití zákonů a státních orgánů hledají způsob, jak jej dostat zpět do Ruské
federace. Stěžovatel se rozhodl požádat o mezinárodní ochranu až poté, kdy pochopil, že soud
rozhodující o jeho vydání do země původu nebere v potaz jím uplatněné námitky, v řízení
neodstranil zjevné procesní nedostatky žádosti o vydání, nevyjasnil rozpory atd. Stěžovatel
má za to, že mu v zemi původu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu ustanovení §14a
odst. 2 zákona o azylu. Dále vytýká soudu, že si neopatři l dostatek materiálů vládních
a nevládních organizacích o stavu dodržování zákonů v Ruské federaci a zneužívání státních
orgánů organizovaným zločinem v Rusku. Současně požádal o přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ode dne 13. 10. 2005. Jeho výklad,
který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden
např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006 č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je tedy nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje - v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační
stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační
stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel spatřuje
přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud pak z úřední
povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci
sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Otázkou zjišťování skutkového stavu správním orgánem v případě zamítnutí žádosti
o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedův odné ve smyslu ustanovení §16 zákona o azylu
se Nejvyšší správní soud již dostatečně zabýval v řadě svých rozhodnutích, uvést lze rozsudek
ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 – 59, publikovaný pod. č. 181/2004 Sb. NSS,
nebo rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 27/2003 – 48, dostupný na www.nssoud.cz.
S posouzením žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné, byla-li podána až poté,
co bylo rozhodnuto o správním vyhoštění (či vydání) žadatele, se pak Nejvyšší správní soud
vypořádal konkrétně v rozsudku ze dne 20. 10. 2005, čj. 2 Azs 423/2004 - 81, dále v rozsudku
ze dne 31. 10. 2006, č. j. 4 Azs 55/2006 - 77, nebo v rozsudku ze dne 12. 1. 2005,
č. j. 4 Azs 300/2004 – 36, všechny dostupné na www.nssoud.cz. Co se týče námitky stěžovatele
ohledně okamžiku podání žádosti o udělení azylu, Nejvyšší správní soud odkazuje na svůj
závazný právní názor, vyslovený v rozsudku ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 – 54,
dostupném na www.nssoud.cz, „Nebyla-li žádost o azyl podána bezprostředně po příjezdu na území České
republiky, ale až poté, co stěžovateli nebyl pro pozdní podání žádosti prodloužen pobyt, na území České republiky
pobýval nelegálně a hrozilo mu správní vyhoštění, svědčí to o její účelovosti.“ .
K otázce rozhodování o udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu
v případě, kdy žadatel podal žádost o mezinárodní ochranu s cílem vyhnout se hrozícímu
vyhoštění, vydání nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení
mezinárodní ochrany dříve, se Nejvyšší správní soud vyjádřil ve svém rozhodnutí ze dne
15. 8. 2008, č. j. 3 Azs 24/2008 - 48, dostupný na www.nssoud.cz, kde uvedl: „…pokud žadatel
přesvědčivě prokáže, že mu hrozí v zemi původu pronásledování z azylově relevantních důvodů nebo skutečné
nebezpečí vážné újmy, je žalovaný povinen se zabývat i jeho tvrzeními podle §12 a §14a zákona o azylu,
a případně azyl či doplňkovou ochranu udělit. …v případě podání žádosti o mezinárodní ochranu až ve chvíli,
kdy žadateli hrozí vyhoštění, existuje vyvratitelná domněnka, že tato žádost byla účelová. Žadatel
však může prokázat nejen, že žádost nemohl podat dříve, ale (nezávisle na tom, že ji mohl podat dříve)
rovněž, že ji nepodal pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění.“
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu ust. §104a s. ř. s.
nepřijatelnou a odmítl ji.
Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
nezabýval, neboť podle §32 odst. 5 zákona o azylu ve znění účinném ode dne 13. 10. 2005
má podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ve věci
azylu odkladný účinek ex lege.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta. Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti
ustanovena soudem zástupce advokátka; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto určil odměnu
advokátce částkou 4200 Kč dle §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátníh o tarifu, v platném znění
od 1. 9. 2006, za dva úkony právní služby – první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy
zastoupení a doplnění kasační stížnosti ze dne 1. 9. 2008. Soud advokátce dále přiznal částku
600 Kč jako paušální náhradu hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Zástupkyni
stěžovatele se tedy přiznává celková náhrada nákladů řízení o kasační stížnost i ve výši 4800 Kč.
Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2008
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu