ECLI:CZ:NSS:2008:4.AS.60.2007:44
sp. zn. 4 As 60/2007 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: B. V., zast. Mgr.
Petrou Civínovou, advokátkou, se sídlem náměstí J. Žižky z Trocnova 79, Čáslav, proti
žalovanému: Nejvyšší státní zastupitelství, se sídlem Jezuitská 4, Brno, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2007, č. j. 30 Ca 162/2006 - 10,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni žalobce Mgr. Petře Civínové, advokátce, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 4800 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 4. 2007, č. j. 30 Ca 162/2006 - 10, odmítl
žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2000, sp. zn. SIN 1001/2000,
a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný
předmětným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Vrchního státního
zastupitelství v Praze ze dne 10. 5. 2000, sp. zn. 4/2000, ve výroku, jímž nebylo vyhověno žádosti
žalobce o seznámení se spisem Vrchního státního zastupitelství v Praze sp. zn. II VZn 38/2000
a příslušného personálního spisu. Ohledně výroku o odložení žádosti žalobce o umožnění
seznámit se s dalším personálním spisem Vrchního státního zastupitelství v Praze žalovaný
odvolání zamítl jako nepřípustné.
V odůvodnění svého usnesení krajský soud uvedl, že podání žaloby ze dne 20. 6. 2006
předcházelo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2006, č. j. 28 Co 574/2005 - 115,
jímž bylo podle §104b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zastaveno řízení o původní žalobě podané dne 23. 8. 2000
u Obvodního soudu pro Prahu 4 (sp. zn. 10 Nc 3157/2000 a 8 C 142/2003). Soud konstatoval,
že napadené rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno dne 12. 6. 2000, lhůta dvou měsíců
pro podání žaloby (§250b odst. 1 o. s. ř. v tehdy platném znění) uplynula dne 12. 8. 2000,
předmětná žaloba tedy byla podána opožděně. Krajský soud ji proto podle §46 odst. 1 písm. b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
odmítl.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
a požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 6. 2007, č. j. 30 Ca 162/2006 - 18, osvobodil
stěžovatele od soudních poplatků a ustanovil mu zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti
Mgr. Petru Civínovou, advokátku.
V doplnění kasační stížnosti stěžovatel namítal, že žalobou podanou u Obvodního soudu
pro Prahu 4 nenapadá shora uvedené rozhodnutí žalovaného, ale rozhodnutí Vrchního státního
zastupitelství v Praze ze dne 16. 8. 2000, sp. zn. 104/2000, a žaloba proti správnímu rozhodnutí
tedy byla podána ve lhůtě. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil
a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl zamítnout kasační stížnost, neboť ta podle jeho názoru nesouvisí
s předmětem řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, je-li kasační stížností napadeno
usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá
také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí
o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem. (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 625/2005, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní
soud proto považoval za důvod podání kasační stížnosti důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobou napadené rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 6. 2000, sp. zn. SIN 1001/2000, bylo stěžovateli doručeno dne 12. 6. 2000.
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 8 C 142/2003 (dříve veden
pod sp. zn. 10 Nc 3157/2000) Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobou podanou u tohoto soudu
dne 23. 8. 2000 proti žalovanému Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze se stěžovatel domáhal
zpřístupnění spisů podle jeho žádosti. Z doplnění žaloby ze dne 28. 10. 2000 lze usoudit,
že stěžovatel touto žalobou napadl mimo jiné i rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2000,
sp. zn. SIN 1001/2000. Usnesením ze dne 12. 10. 2005, č. j. 8 C 142/2003 - 107, Obvodní soud
pro Prahu 4 vyslovil svou věcnou nepříslušnost a věc postoupil Městskému soudu v Praze.
K odvolání Vrchního státního zastupitelství v Praze Městský soud v Praze usnesením ze dne
31. 1. 2006, č. j. 28 Co 574/2005 - 115, usnesení obvodního soudu změnil tak, že řízení zastavil
a poučil stěžovatele o možnosti podat žalobu u Městského soudu v Praze. Toto usnesení bylo
stěžovateli doručeno dne 16. 2. 2006, právní moci nabylo dne 17. 2. 2006.
Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 30 Ca 162/2006 Nejvyšší správní soud zjistil,
že stěžovatel podal dne 27. 2. 2006 u Městského soudu v Praze žalobu, jíž se domáhal zrušení
rozhodnutí žalovaného sp. zn. SIN 1001/2000 a SIN 1003/2000. Městský soud v Praze
usnesením ze dne 2. 3. 2006, č. j. 5 Ca 53/2006 - 4, věc postoupil Krajskému soudu v Brně,
který usnesením ze dne 19. 7. 2006, č. j. 30 Ca 68/2006 - 19, vyloučil žalobu stěžovatele
proti rozhodnutí žalovaného sp. zn. Sin 1001/2000 k samostatnému projednání.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační
stížností napadené usnesení krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §72 odst. 3 s. ř. s. jestliže soud rozhodující v občanském soudním řízení zastavil
řízení proto, že šlo o věc, v níž měla být podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, může
ten, kdo takovou žalobu v občanském soudním řízení podal, podat u věcně a místně příslušného
soudu žalobu ve správním soudnictví do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení
řízení. V takovém případě platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu
v občanském soudním řízení.
Právní moc usnesení Městského soudu v Praze č. j. 28 Co 574/2005 - 115, ze dne
31. 1. 2006, nastala dne 17. 2. 2006, lhůta pro podání žaloby podle §72 odst. 3 s. ř. s.
proto uplynula dne 17. 3. 2006. Stěžovatel žalobu podal dne 27. 2. 2006, tedy platí, že žaloba byla
podána dnem 23. 8. 2000, kdy byla doručena Obvodnímu soudu pro Prahu 4.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu při posuzování včasnosti správní
žaloby podané u správního soudu poté, kdy soud v občanském soudním řízení pravomocně zastavil řízení
ve smyslu §104b odst. 1 o. s. ř., je nezbytné kromě zjištění, zda byla žaloba ke správnímu soudu podána ve lhůtě
jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí obecného soudu (§72 odst. 3 s. ř. s.), zkoumat i skutečnost,
zda již při podání žaloby k obecnému soudu nebyla zmeškána lhůta pro podání správní žaloby stanovená
soudním řádem správním, případně zvláštním zákonem. Podání žaloby u obecného soudu až po uplynutí
této lhůty způsobuje opožděnost i posléze podané správní žaloby, byť by byla podána v měsíční lhůtě
od pravomocného zastavení občanského soudního řízení [§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 3 As 30/2005 - 66, publikovaný ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 1405/2007, www.nssoud.cz).
V době podání žaloby u obvodního soudu upravoval lhůtu pro podání správní žaloby
§250b odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2002, podle kterého žaloba musí být podána
do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, pokud zvláštní
zákon nestanoví jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout.
Žalobou napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2000 bylo stěžovateli doručeno
dne 12. 6. 2000, lhůta pro podání žaloby tedy uplynula dne 14. 8. 2000, neboť poslední den lhůty
připadl na sobotu 12. 8. 2000. Stěžovatel však žalobu proti tomuto rozhodnutí podal až dne
23. 8. 2000, tj. opožděně.
S ohledem na citovanou judikaturu je zřejmé, že krajský soud postupoval lege artis,
když žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2000, sp. zn. SIN 1001/2000,
odmítl jako opožděnou.
Námitku stěžovatele, že žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 napadl
rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 16. 8. 2000, sp. zn. 104/2000,
a žaloba proti správnímu rozhodnutí tedy byla podána ve lhůtě, Nejvyšší správní soud neshledal
důvodnou. Původní nejasné podání stěžovatele ze dne 23. 8. 2000 totiž bylo doplněno mimo jiné
podáním ze dne 28. 10. 2000, ze kterého lze usoudit, že stěžovatel napadá rovněž rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 6. 2000, sp. zn. SIN 1001/2000. Zmíněné rozhodnutí Vrchního státního
zastupitelství v Praze ze dne 16. 8. 2000, sp. zn. 104/2000, stěžovatel sice v jiném doplnění
žaloby napadá také, tato skutečnost však nemá vliv na posouzení projednávané věci.
Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje, že pro aplikaci ustanovení §72 odst. 3 s. ř. s.
je nezbytná alespoň rámcová shoda obsahu žaloby podané u soudu rozhodujícího v občanském
soudním řízení a žaloby později podané u správního soudu. Potřebnou shodu zakládá totožnost
účastníků řízení a předmětu řízení, kterým je přezkoumání určitého konkrétního správního
rozhodnutí. Stěžovateli nelze vytýkat, že jako žalobce označil za žalovaného pokaždé jiný správní
orgán, neboť žalovaného určuje zákon. Pokud by však původní žaloba ze dne 23. 8. 2000,
ve znění pozdějších doplnění vyžádaných obvodním soudem, nesměřovala proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 6. 2000, sp. zn. SIN 1001/2000, nebylo by možné uvažovat o použití §72
odst. 3 s. ř. s. a žalobu by bylo možné považovat za podanou až dnem 27. 2. 2006, nikoliv dnem
23. 8. 2000.
Jinými slovy, lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2000,
sp. zn. SIN 1001/2000, nemohla být ve smyslu §72 odst. 3 s. ř. s. zachována v důsledku
včasného podání žaloby proti odlišnému správnímu rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že nezjistil namítanou nezákonnost napadeného
rozhodnutí, a proto kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 30 Ca 162/2006 - 10, podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. za použití
ustanovení §120 téhož zákona. Protože úspěšnému žalovanému v tomto stádiu řízení nad rámec
jeho běžné činnosti žádné náklady nevznikly a stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, bylo rozhodnuto
tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Soudem ustanovené zástupkyni žalobce Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za dva
úkony právní služby ve výši 2100 Kč podle §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky Ministerstva
spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (první porada s klientem včetně
převzetí a přípravy zastoupení a písemné podání soudu týkající se věci samé podle §11 odst. 1
písm. b) a d) této vyhlášky) a režijní paušál podle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč
za každý úkon. Zástupkyni žalobce bude vyplacena částka ve výši 4800 Kč, a to z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu