ECLI:CZ:NSS:2008:5.AZS.34.2008:72
sp. zn. 5 Azs 34/2008 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D., JUDr. Jakuba Camrdy Ph.D., JUDr. Marie
Turkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyň: a) A. A., b) nezl. M. M., c) nezl. A.
M., d) nezl. S. M., všechny zastoupeny JUDr. Michalem Elzerem, advokátem se sídlem v Brně,
Josefská 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 4. 12. 2006, č. j. OAM-613/VL-07-05-2006, o kasační stížnosti žalobkyň proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2007, č. j. 56 Az 369/2006 – 40,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelk y“) domáhají zrušení shora
označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
jejich žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-613/VL-07-05-2006 ze dne 4. 12. 2006.
Žalovaný výše uvedeným rozhodnutím stěžovatelkám neudělil mezinárodní ochranu
dle ustanovení §12, §13 a §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
V kasační stížnosti stěžovatelky uvádějí, že zemi původu opustily z důvodu
pronásledování ze strany místní policie, neboť celá rodina vyznává tzv. „čistý islám“.
Pronásledování vyvrcholilo dne 4. 2. 2005 zadržením a následném odsouzením manžela
stěžovatelky a), jemuž byly účelově podstrčeny drogy a výbušniny. Následovaly návštěvy místní
policie, která stěžovatelku a) vyzvala, aby odjela, jinak může být zbavena rodičovských práv
nebo řidičského průkazu. Stěžovatelka a) na doporučení manžela odjela. Stěžovatelky dále
namítají, že žalovaný porušil ustanovení §50 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu (dále
jen „správní řád“), neboť nepřihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, porušil ustanovení §68
odst. 3 téhož předpisu, neboť vykládal fakta od prvopočátku s účelem žádost zamítnout
a v rozhodnutí chybí logická vazba mezi rozhodnutím a podklady pro něj. Z dokazování
je dle stěžovatelek zjevné, že v Kazachstánu dochází k porušování náboženské svobody.
Stěžovatelky mají za to, že splňují podmínky pro udělení azylu dle §12, protože na navrhovatelku
a) byl vyvíjen psychický tlak a bylo jí vyhrožováno ztrátou dětí ze strany výkonné mo ci.
Stěžovatelka a) se domnívá, že přestože by se v Kazachstánu obrátila na soudní moc, byla
by rodina ze strany moci výkonné, přesněji policie, šikanována, ohrožována na zdraví,
náboženské svobodě a s největší pravděpodobností rozdělena. Tyto důvodné pochybnosti mají
oporu v důkazech. Navrhuje rozsudek zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Současně navrhuje,
aby soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu §104a
s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatelek. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná.
Nejvyšší správní soud poskytuje ochranu veřejným subjektivním právům fyzických
a právnických osob (§2 s. ř. s.). Zatímco úkolem krajských soudů je projednat a rozhodnout
každý případ, Nejvyšší správní soud zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování soudů
ve správním soudnictví (§12 odst. 1 s. ř. s.). K plnění jeho sjednocující role svěřuje zákon
Nejvyššímu správnímu soudu různé procesní nástroje, na prvním místě nepochybně rozhodování
o kasační stížnosti (§12 odst. 1 ve spojení s §102 s. ř. s.). Ve věcech azylu v nové úpravě institutu
nepřijatelnosti (§104a s. ř. s.) je kasační stížnost mimořádným opravným prostředkem omezeným
na případy objektivní nutnosti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Z těchto důvodů bude
kasační stížnost ve věcech azylu přijata k projednání jen tehdy, jestliže rozhodování o ní umožní
Nejvyššímu správnímu soudu zároveň plnit obecnější sjednocující funkci v systému správního
soudnictví.
Meritorním přezkumem toliko přijatelných kasačních stížností se ochrana veřejných
subjektivních práv fyzických a právnických osob i v každém jednotlivém případě nestává méně
účinnou, než v případě formálního projednání každé jednotlivé věci. Jasná, přehledná
a srozumitelná judikatura totiž zvyšuje právní jistotu účastníka již před krajským soudem
a správními orgány. Paušální formalizovaná spravedlnost, tedy stále nové a opakované
projednávání již jednou rozhodnutého ve všech stupních soudní soustavy, vede ve svém důsledku
k popření jednotlivé materiální spravedlnosti: ne všechny věci jsou stejně problematické,
ne všechny věci vyžadují stejné pozornosti. Opětovné projednávání každé věci znovu na všech
stupních tak může ve svém důsledku popřít samotnou spravedlnost systémem vytvářenou. Věci
objektivně odlišné, s odlišným významem a důležitostí, jsou podrobeny stejnému zacházení.
Taková spravedlnost navíc není ničím jiným než zbytečně vydávaným „ potvrzením“, že jednou
řečené stále platí, zatěžováním soudního systému dalším říz ením s předem známým průběhem
a výsledkem, který „přinese“ pouze neúnosnou délku řízení pro stěžovatele, a to nejen pro něho,
nýbrž i pro všechna další řízení, pro něž soudní systém není a ani nemůže být kapacitně nastaven.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob je navíc
vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní procesní ochrana
stěžovatelkám již jednou poskytnuta individuálním projednáním jejich věci na úrovni krajského
soudu, a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního soudnictví nezvyšuje
automaticky míru právní ochrany.
Institut přijatelnosti kasační stížnosti je snahou o rovnováhu mezi dvěma zájmy: zájmem
na spravedlnosti v každém jednotlivém případě a zájmem na efektivitě působení objektivního
práva. Ryze formální důraz často kladený na dosažení spravedlivého výsledku řízení (ve smyslu
jeho procesní bezvadnosti) ve svých důsledcíc h výrazně oslabuje právní jistotu a tedy i efektivitu
práva. Jak k tomu opakovaně uvedl Ústavní soud (viz např. nález z e dne 13. 11. 2001, sp. zn.
Pl. ÚS 15/01, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 24, str. 222 - 223; obdobně též nález ze dne
6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 31, str. 149), „[…] žádný právní
řád není a nemůže být z hlediska soustavy procesních prostředků k ochraně práv,
jakož i z hlediska soustavy uspořádání přezkumných instancí, budován ad infinitum. Každý
právní řád přináší a nutně musí přinášet i určitý počet chyb. Účelem přezkumného,
resp. přezkumných řízení může být reálně takováto pochybení aproximativně minimalizovat,
a nikoliv beze zbytku odstranit. Soustava přezkumných instancí je proto výsledkem pom ěřování
na straně jedné úsilí o dosažení panství práva, na straně druhé efektivity rozhodování a právní
jistoty. Z pohledu tohoto kritéria je zavedení mimořádných opravných prostředků, čili
prodlužování řízení a prolomení principu nezměnitelnosti rozhodnutí, která již nabyla právní
moci, adekvátní toliko v případě důvodů výjimečných.“
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního byl
zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ode dne 13. 10. 2005.
V moderním právním státě je odmítána možnost neomez ené volné úvahy. Při aplikaci
§104a zákona o azylu, je nezbytné ujasnit si obsah tohoto ustanovení z hlediska možností, které
se správnímu orgánu nabízejí. Neurčitý právní pojem, zde představovaný „přesahem vlastních
zájmů stěžovatele“ nelze obsahově dostatečně přesně vymezit a jeho aplikace závisí na odborném
posouzení v každém jednotlivém případě. Neurčité právní pojmy zahrn ují jevy, nebo skutečnosti,
které nelze úspěšně zcela přesně právně definovat; jejich obsah a rozsah se může měnit, často
bývá podmíněn časem a místem aplikace normy. Zákonodárce vytváří prostor soudu,
aby zhodnotil, zda konkrétní situace patří do rozsahu určitého neurčitého právního pojmu,
či nikoli. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí zabývat konkrétní
skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově
obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit, a to z toho hlediska, zda posuzovanou věc
lze do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého pojmu zařadit.
Přesahem vlastních zájmů stěžovatele (který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti), je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To prakticky znamená, že přesah
vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky
nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v tomto řízení
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního
řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. Nejvyšší správní soud není v rámci
této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu,
ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu
nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především
procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila
přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně
jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či tedy spíše absence některého z důvodů
nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných pr ocesních předpokladů,
jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné zastoupení (§105 odst. 2
s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti (§104 s. ř. s.) apod. Důvodnost
kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného posouzení kasačních d ůvodů stěžovatelem
uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je způsobem naznačeným výše zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její
přijatelnost. Přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve
a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, ab y v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Je-li kasační stížnost přípustná
i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost. Je v zájmu stěžovatele v řízení
o kasační stížnosti ve věcech azylu nejenom splnit podmínky příp ustnosti kasační stížnosti,
ale taktéž tvrdit některý z důvodů kasační stížnosti podle §103 odst. 1 s. ř. s., a uvést, v čem
spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti popsaných výše, v konkrétním případě přesah svých
vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační
stížnost věcně projednat. K tomu však v daném případě nedošlo, a proto má Nejvyšší správní
soud za to, že důvod k tomu, aby kasační stížnost považoval za přijatelnou, zde chybí. Obdobně
již Nejvyšší správní soud rozhodoval např. 3 Azs 23/2006, 3 Azs 128/2006, 1 Azs 13/2006
(publ. www.nssoud.cz)
Pokud stěžovatelka a) namítá, že rodina byla pronásledována z důvodu vyznání
tzv. „čistého islámu“, které vyvrcholilo dne 4. 2. 2005 zadržením a následným odsouzením
manžela, je třeba zdůraznit, že stěžovatelka a) nemůže odvozovat své vlastní př edpoklady
pro udělení azylu od tvrzeného pronásledování jiné osoby, byť je tato osoba jejím manželem.
(rozsudek ze dne 15. 9. 2005, č. j. 1 Azs 41/ 2005 – 63, www.nssoud.cz, nebo rozsudek ze dne
26. 4. 2006, č. j. 4 Azs 332/2005 – 80, www.nssoud.cz.). Ustanovení §12 zákona o azylu nemůž e
nikdy působit zprostředkovaně, nýbrž se vždy vztahuje k osobní situaci jednotlivého stěžovatele.
Navíc v projednávané věci stěžovatelkou a) tvrzené nespravedlivé odsouzení manžela,
kterému z důvodu praktikování neregistrovaného „čistého islámu“ byly podstrčeny drogy
a výbušniny, nebylo možno z předložených listin ověřit. Sama stěžovatelka a) pak odvozuje
naplnění podmínek pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu z důvodů pronásledování ze strany
policie, která ji po zatčení manžela dvakrát navštívila, př ičemž byla policistou varována, aby
odjela, neboť může být zbavena rodičovských práv. Shodně s žalovaným Nejvyšší správní soud
dospívá k závěru, že vylíčené události pro svou nízkou intenzitu opakovanosti a absenci
jakýchkoliv dalších problémů stěžovatelky a) se státními orgány, za situace, kdy si stěžovatelka a)
na jednání policistů nestěžovala, nelze označit za pronásledování ve smyslu ustanovení §12 písm.
b) zákona o azylu. Nejvyšší správní soud na tomto místě připom íná, že ochranu formou azylu
je přitom možno poskytnout až tehdy, pokud by stěžovatelka a) vyčerpala ty prostředky nápravy,
které jí přiznává vnitrostátní právní řád země původu. Stěžovatelka a) měla své těžkosti nejprve
řešit v zemi původu. Pokud měla pocit, že místní policisté překračují s vé pravomoci, měla jejich
excesy oznámit příslušným složkám státní moci. Z citované zprávy Ministerstva zahraničí USA
vyplývá, že na postup policie je možno podat stížnost, přičemž státní orgány Kazachstánu
se těmito oznámeními zabývají, jak dokazují i konkrétně zmíněná čísla případů podaných
stížností, jejich prošetření a následně přijatých opatření. V rozsudku č. j. 4 Azs 103/2005 - 62
ze dne 25. října 2006 Nejvyšší správní soud konstatoval, „ Pokud jde o tvrzené negativní zkušenosti
stěžovatelky sub a) s policií v zemi původu, Nejvyšší správní soud s poukaze m na výše uvedené připomíná,
že právě takové situace jsou důvodem pro to, aby se postupem nebo nečinností policie jakkoli dotčená či poškozená
osoba obrátila na nadřízený orgán, kterým je v Kazachstánu Ministerstvo vnitra. Stěžovatelka sub a) tak ovšem
neučinila, proto se svých negativních zkušeností s policií nemůže z azylového hlediska účinně dovolávat“.
Pokud jde o stěžovatelkami namítané nedostatečné zjištění skutkového stavu žalovaným,
vad dokazování a nelogickou vazbu mezi rozhodnutím a podklady pro ně, jde pouze o obecně
namítané vady správního řízení. K těmto vytýkaným vadám správního řízení Nejvyšší správní
soud konstatuje, že tyto nejsou spojeny s konkrétní námitkou proti napadenému rozhodnutí
krajského soudu, což je činí nepřípustnými ve smyslu §104 odst. 3 s. ř. s., neboť se opírají o jiné
důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s.
K tvrzení stěžovatelek o tom, že v Kazachstánu dochází k porušování náboženské
svobody, je Nejvyšší správní soud nucen připomenout, že neutěšená situace se stavem
dodržování lidských práv v zemi původu žadatele o mezinárodní ochranu sama o sobě nezakládá
důvod pro její udělení dle §12 zákona o azylu. Jak již tento soud mnohokráte zdůraznil, právně
významnou pro zjištění naplnění zákonných podmínek pro udělení mezinárodní ochrany se jeví
konkrétní situace stěžovatele a důvody, pro které o azyl žádá.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud neshledal
ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatelek. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle §107 s. ř. s. Nejvyšší
správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl totiž k závěru, že o něm není třeba rozhodovat
tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona
o azylu).
O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.; žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2008
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu