ECLI:CZ:NSS:2008:6.AZS.52.2008:92
sp. zn. 6 Azs 52/2008 - 92
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Jiřího Pally, JUDr. Karla Šimky a JUDr. Ludmily
Valentové v právní věci žalobců: a) A. A., b) nezl. A. A., c) nezl. A. A., žalobci ad b) a ad c)
zastoupeni žalobkyní ad a) jako zákonnou zástupkyní, všichni zastoupeni JUDr. Evou
Poláčkovou, advokátkou, se sídlem Starobrněnská 13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. 10. 2007, č. j. OAM - 496/LE - 05 - ZA04 - 2006, v řízení
o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2008,
č. j. 56 Az 79/2008 - 66,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobců advokátce JUDr. Evě Poláčkové se odměna
za zastupování v řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
Žalobci (dále též „stěžovatelé“) podali u Krajského soudu v Brně žalobu proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. 10. 2007, č. j. OAM - 496/LE - 05 - ZA04 - 2006. Stěžovatelé nesouhlasili
s projednáním věci soudem bez ústního jednání a požádali o ustanovení tlumočníka pro ústní
jednání. Krajský soud usnesením ze dne 6. 8. 2008, č. j. 56 Az 79/2008 - 66, ustanovil tlumočnicí
z jazyka ruského paní doc. Ing. M. D., CSc., a zároveň ji předvolal k tlumočnickému úkonu při
jednání soudu. Stěžovatelé vznesli dne 21. 8. 2008 námitku podjatosti vůči soudem ustanovené
tlumočnici, o které Krajský soud v Brně rozhodl tak, že ustanovená tlumočnice není vyloučena
z provádění tlumočnických úkonů v této věci. Dále stěžovatelé napadli usnesení soudu o
ustanovení tlumočnice v souladu s poučením soudu kasační stížností.
Stěžovatelé v ní uplatňují následující skutečnosti: Totožná tlumočnice byla ustanovena
i pro řízení o žalobě manžela stěžovatelky a) a dvou nezletilých synů, a tento měl vůči činnosti
tlumočnice zásadní výhrady, neboť odmítla tlumočit řadu informací, údajně z časových důvodů.
Vzhledem k tomu, že manžel stěžovatelky a) tuto nespokojenost tlumočnici prezentoval, mají
stěžovatelé důvodnou obavu, že činnost tlumočnice při jednání před soudem nebude dostatečná
a její přístup nebude nestranný.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou splnění podmínek řízení,
v tomto případě zejména přípustností kasační stížnosti proti usnesení soudu, jímž bylo
rozhodnuto o ustanovení tlumočnice soudem.
Dle §102 s. ř. s. je kasační stížnost přípustná proti každému pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo,
nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je
však s ohledem na §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. nepřípustná, směřuje-li proti rozhodnutí,
jímž se pouze upravuje vedení řízení. Nejvyšší správní soud se ve své rozhodovací praxi
opakovaně zabýval otázkou rozhodnutí, kterými se upravuje vedení řízení. V rozsudku ze dne
31. 8. 2005, č. j. 7 As 43/2005 - 61 (dostupný na www.nssoud.cz), dospěl zdejší soud k závěru,
že rozhodnutí soudu o tom, že určitá osoba není osobou zúčastněnou na řízení, není
rozhodnutím dle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. Dalším případem, v němž se Nejvyšší správní soud
vyslovil k institutu rozhodnutí dle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s., byl rozsudek ze dne 30. 9. 2003,
č. j. 1 Azs 5/2003 - 61 (přístupný na www.nssoud.cz), v němž se zabýval povahou usnesení
soudu o zamítnutí návrhu účastníka řízení na ustanovení právního zástupce. Nejvyšší správní
soud dospěl k závěru, že rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost účastníka na ustanovení
právního zástupce, není rozhodnutím upravujícím vedení řízení. Je jím totiž dotčeno významné
procesní právo účastníka řízení být v soudním řízení zastoupen, které je projevem ústavně
zakotveného práva na právní pomoc v soudním řízení (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod).
Právo na tlumočníka je v případě osob neovládajících český jazyk taktéž ústavně
zaručeným právem (čl. 37 odst. 4 Listiny) a jedním z prvků práva na spravedlivý proces.
V tomto směru krajský soud nikterak nepochybil, neboť tlumočníka na žádost stěžovatelů
ustanovil přezkoumávaným usnesením ze dne 6. 8. 2008. Proti rozhodnutí soudu, kterým by
tento odmítl tlumočníka ustanovit, by byla nepochybně kasační stížnost s ohledem na dosavadní
argumentační linii zdejšího soudu přípustná. Rozhodnutí soudu o ustanovení tlumočníka má však
jinou povahu. Nejvyšší správní soud se již v minulosti vyslovil k povaze rozhodnutí o námitce
podjatosti vůči osobě tlumočníka, resp. vůči rozhodnutí o nevyloučení tlumočníka z důvodu
podjatosti, a to s tím závěrem, že se jedná o rozhodnutí upravující vedení řízení ve smyslu §104
odst. 3 písm. b) s. ř. s. (usnesení ze dne 28. 5. 2008, č. j. 1 Azs 24/2008 - 60). Rovněž v tomto
rozhodnutí Nejvyšší správní soud vyšel z toho, že senát krajského soudu dohlíží nad zákonností
soudního řízení a zajišťuje řádný průběh ústního jednání. Pokud by dospěl v průběhu řízení
k závěru, že tlumočník neplní řádně své povinnosti, může zrušit jeho ustanovení jako tlumočníka
v dané věci. Rozhodování o ustanovení tlumočníka, se kterým není stěžovatel a priori spokojen,
tak nepředstavuje bezprostřední zásah do práv a povinností účastníka řízení, tím spíše,
když se soud v daném případě řádně zabýval vznesenou námitkou podjatosti, tuto vyhodnotil
a rozhodl o ní. Nutno souhlasit s právním názorem vyjádřeným v citovaném usnesení,
podle něhož o tom, zda důkazy předložené účastníky budou či nebudou provedeny, rozhoduje
soud a svůj postup musí odůvodnit; v průběhu jednání se tlumočník řídí pokyny soudu.
Jak vyplývá z výše uvedeného, v případě rozhodnutí o ustanovení tlumočníka se jedná
o rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení; kasační stížnost je proti němu s ohledem na §104
odst. 3 písm. b) s. ř. s. nepřípustná.
Jelikož je soudní řád správní vystavěn obdobným způsobem jako občanský soudní řád,
o čemž svědčí subsidiární použití občanského soudního řádu dle §64 s. ř. s., není nepatřičné
poukázat na úpravu v občanském soudním řízení. Dle §202 o. s. ř. jsou rovněž nepřípustná
odvolání proti usnesení, kterým se upravuje vedení řízení. Komentář zde mezi usneseními
odpovídajícími tomuto vymezení příkladmo uvádí i usnesení o ustanovení znalce - viz Bureš,
Drápal, Krčmář a kolektiv: Občanský soudní řád, komentář, II. díl, nakladatelství C. H. Beck,
r. 2006, str. 1050 (poznámka: režim znalců a tlumočníků je v procesních předpisech obdobný).
Nad rámec nezbytného je nutno konstatovat, že samostatný přezkum usnesení o ustanovení
tlumočníka by navíc neúměrně prodlužoval délku řízení před soudem prvního stupně a mohl by
sloužit jako prostředek procesních obstrukcí.
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost dle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl. Pro úplnost je třeba uvést, že na výše uvedeném
závěru nic nemění ani okolnost, že dle poučení uvedeného v napadeném usnesení je kasační
stížnost přípustná. Nejvyšší správní soud již judikoval, že „nesprávné poučení soudu prvního stupně
o tom, že kasační stížnost je přípustná, přípustnost kasační stížnosti nezakládá“ (viz rozsudek NSS ze dne
25. 11. 2004, č. j. 3 Ads 37/2004 - 36, dostupný na www.nssoud.cz).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Zástupkyně ustanovená stěžovatelům pro řízení o kasační stížnosti náklady
za zastupování na výzvu nevyčíslila, ze spisu pak vyplývá, že ve věci žádné úkony neučinila.
Odměna za zastupování jí tedy nebyla přiznána.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. října 2008
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu