ECLI:CZ:NSS:2008:7.APS.5.2007:46
sp. zn. 7 Aps 5/2007 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: E. A. M. H.,
zastoupen opatrovníkem Organizace pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, Praha 9,
proti žalovanému: Policie České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti opatrovníka Organizace pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2007, č. j. 10 Ca 98/2007 - 17,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2007, č. j. 10 Ca 98/2007 – 17,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2007, č. j. 10 Ca 98/2007 - 17, byla
žalobci z důvodu jeho neznámého pobytu ustanovena v řízení o ochraně před nezákonným
zásahem správního orgánu opatrovníkem Organizace pro pomoc uprchlíkům. Městský soud
vyšel z toho, že v řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu (nevydání víza
za účelem strpění pobytu na území České republiky) se žalobci nepodařilo doručit usnesení
ze dne 14. 5. 2007, č. j. 10 Ca 98/2007 - 9, kterým byl vyzván k odstranění vad žaloby. Jelikož
ze sdělení evidenčního odboru Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie vyplynulo,
že žalobce byl dne 11. 4. 2007 repatriován z území České republiky a od uvedeného data není
místo jeho pobytu známo, postupoval městský soud podle ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř. ve
spojení s §64 s. ř. s. a žalobci ustanovil opatrovníka.
Proti tomuto usnesení městského soudu podal ustanovený opatrovník (dále také
„stěžovatel“) v zákonné lhůtě jménem žalobce kasační stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti stěžovatel namítal, že zákon neumožňuje,
aby jako občanské sdružení byl ustanoven opatrovníkem v řízení o žalobě proti nezákonnému
zásahu správního orgánu. Odkázal na konstantní judikaturu Ústavního soudu, jmenovitě na nález
uveřejněný ve Sb. ÚS sv. 23 č. 97 s. 3, z něhož vyplývá, že ustanovení §29 o. s. ř. musí
být aplikováno vždy s ohledem na všechna ustanovení vztahující se k zastupování; mezi
ně je s ohledem na ustanovení §64 s. ř. s. třeba počítat i ustanovení §35 s. ř. s. Pokud nelze
určité osobě udělit plnou moc, a tato osoba tak nemůže mít v řízení postavení zástupce,
pak nemůže postavení v řízení získat ani jako opatrovník na základě rozhodnutí soudu. Podle
ustanovení §35 odst. 5 s. ř. s. může být účastník řízení o žalobě ve věci mezinárodní ochrany
zastoupen též právnickou osobou, vzniklou na základě zvláštního zákona, k jejímž činnostem,
uvedeným ve stanovách, patří poskytování právní pomoci uprchlíkům. Přestože s. ř. s.
nedefinuje, co se rozumí pod pojmem „ve věci mezinárodní ochrany“, lze se domnívat, že jde o
žaloby vyjmenované v ustanovení §2 odst. 11 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem
správního orgánu (nevydání víza za účelem strpění pobytu na území České republiky) však není
řízením o žalobě ve věci mezinárodní ochrany ve smyslu ustanovení §35 odst. 5 s. ř. s., a
Organizace pro pomoc uprchlíkům proto není způsobilá vykovávat v takovém řízení funkci
zástupce. Není tudíž ani možné, aby ji městský soud v předmětném řízení ustanovil
opatrovníkem. Z odůvodnění napadeného usnesení ostatně není zřejmé ani to, z jakého důvodu
považuje městský soud pobyt žalobce za neznámý, a jaké kroky učinil tento soud ke zjištění jeho
pobytu. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení městského
soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení městského soudu
v souladu s ustanovením §109 odst. 2, 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů uplatněných v kasační
stížnosti, přičemž neshledal vady uvedené v odst. 3 tohoto ustanovení, k nimž by musel přihlížet
z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud musí především uvést, že kasační stížnost podanou ustanoveným
opatrovníkem formálně jménem žalobce posoudil, s ohledem na její obsah, jako kasační stížnost
ustanoveného opatrovníka, nikoli jako kasační stížnost žalobce. Je tomu tak proto, že ustanovený
opatrovník v kasační stížnosti zcela zjevně brojí proti tomu, že byl v dané věci ustanoven soudem
k výkonu funkce opatrovníka. Není od věci také připomenout, že podaná kasační stížnost
ustanoveného opatrovníka proti usnesení, jímž ho soud opatrovníkem ustanovil, není
nepřípustná (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2006,
č. j. 7 As 18/2006 - 76, publikovaný pod č. 1008/2007 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu). Není proto ani nutné, aby ustanovený opatrovník formálně jako stěžovatele označoval
účastníka, jemuž byl jako opatrovník ustanoven.
Podle ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2001, pokud neučiní jiná
opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také účastníku, jehož pobyt není znám,
jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo
z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo
který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.
Stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 2. 7. 2001,
sp. zn. II. ÚS 27/2000, a dovozuje z něj vázanost soudu při výběru osoby opatrovníka
„katalogem“ osob uvedených v §35 s. ř. s.
V citovaném nálezu sice Ústavní soud zdůraznil začlenění §29 o. s. ř. mezi ustanovení
tohoto zákona upravující zastoupení účastníků, výslovně však k institutu ustanoveného
opatrovníka vztáhl pouze §31 o. s. ř., podle jehož odst. 1 má ustanovený zástupce (tedy
i opatrovník) stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci. Je zjevné, že smyslem
odkazu na §31 o. s. ř. bylo především zdůraznění rozsahu povinností, jež ustanovenému
opatrovníku při výkonu jeho funkce vznikají. Ústavní soud v tomto ohledu také uvedl,
že „Funkce opatrovníka (…) nebyla zákonem stanovena, aby usnadňovala činnost soudu tím,
že má kam odesílat písemnosti. Byla vytvořena proto, aby do důsledku hájila zájmy
nepřítomného, což představuje m. j. studium spisu, podávání vyjádření a vedení celého sporu
za nepřítomného tak, jak by takovou povinnost byl nucen plnit smluvní zástupce“.
Ústavní soud však v citovaném nálezu okruh osob, z něhož mohou soudy vybírat
opatrovníky, vymezil pouze tak, že „opatrovníkem může být pouze osoba fyzická
nebo právnická. Nic tedy nebrání soudu v tom, aby takové osobě jako opatrovníka ustanovil
i obec, tj. právnickou osobu.“ Nijak tedy z okruhu potenciálních opatrovníků nevyloučil osoby
neuvedené v §24 až 27 o. s. ř., jež pro účely řízení před obecnými soudy upravují zastupování
obdobně jako §35 s. ř. s. Naopak výslovně připustil, že jako opatrovník v občanskoprávním
řízení může vystupovat i právnická osoba - obec, přičemž se v takovém případě nejedná o výkon
veřejné správy, ale o jednání obce coby právnické osoby v soukromoprávních vztazích.
Vzájemnou provázanost ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř. s dalšími ustanoveními o. s. ř. a
ustanoveními s. ř. s. upravujícími zastupování účastníků řízení, tedy nelze vykládat tak striktně,
jak to v kasační stížnosti učinil stěžovatel. Bez dalšího by proto neměla být vyloučena možnost
ustanovit v řízeních jako opatrovníka osobě s neznámým pobytem i právnickou osobu –
občanské sdružení, bude-li to vzhledem ke konkrétním okolnostem vhodné, a nepůjde-li o řízení
s takovým předmětem, jaký je předvídán v ustanovení §35 odst. 3 až 5 s. ř. s. Nicméně s ohledem
na to, že smyslem funkce opatrovníka je hájit zájmy účastníka řízení, nikoli usnadnění provádění
procesních úkonů soudu, je soud vždy povinen zkoumat vhodnost ustanovení takové osoby
opatrovníkem. Přitom by měl přihlédnout např. ke vztahu účastníka a potenciálního opatrovníka
(např. předchozí poskytnutí právních služeb), pokud by mu byl ze soudního či správního spisu
znám. Přestože by tedy bylo možné s ohledem na stávající judikaturu Nejvyššího správního
soudu (srov. rozsudek ze dne 15. 11. 2007, č. j. 9 Aps 5/2007 - 63) přisvědčit stěžovateli
v jeho vymezení věcí mezinárodní ochrany, není skutečnost, že řízení o žalobě proti
nezákonnému zásahu správního orgánu do tohoto okruhu nepatří, relevantní pro rozhodování
o podané kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud však musí poukázat i na to, že Ústavní soud v citovaném nálezu
zároveň stanovil pro případy ustanovení opatrovníka podmínku souhlasu osoby s jejím
ustanovením opatrovníkem. „V případě jejího nesouhlasu, což se projeví v podaném odvolání,
nemůže odvolací soud potvrdit rozhodnutí soudu prvého stupně o jmenování opatrovníka,
neboť nemá pro to v žádném zákoně oporu. Listina v čl. 4 odst. 1 stanoví, že povinnosti mohou
být ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích.“
V tomto smyslu pak je třeba interpretovat podání kasační stížnosti proti usnesení
městského soudu jako vyjádření nesouhlasu ustanoveného opatrovníka. Ze spisu městského
soudu přitom nevyplývá, že by stěžovatel měl jinou možnost se k ustanovení opatrovníkem
vyjádřit. Přitom lze poznamenat, že postup, kdy by si soud vyžádal od osoby,
která jako opatrovník přichází v úvahu, její stanovisko k ustanovení opatrovníkem předem,
by byl z hlediska hospodárnosti řízení podstatně účelnější, neboť by tak mohlo odpadnout řízení
o případné kasační stížnosti opatrovníka, jíž by až následně musel vyjadřovat svůj nesouhlas
se svým ustanovením.
Nejvyšší správní soud vycházel při svém rozhodování z právních názorů vyslovených
v obdobné věci jiným senátem tohoto soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 1. 2008, č. j. 1 As 34/2007 - 48, www.nssoud.cz).
Jestliže tedy stěžovatel měl poprvé možnost, až v kasační stížnosti vyjádřit svůj nesouhlas
s tím, aby byl žalobci ustanoven opatrovníkem, nelze než projev jeho vůle respektovat, a proto
Nejvyšší správní soud podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. napadené usnesení zrušil a podle
odst. 2 citovaného ustanovení vyslovil, že se věc vrací městskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti bez jednání, protože mu zákon takový
postup umožňuje v ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. je městský soud názorem vysloveným v tomto rozsudku vázán.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
v dalším řízení (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2008
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu