ECLI:CZ:NSS:2008:7.AZS.30.2008:49
sp. zn. 7 Azs 30/2008 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Jana
Passera v právní věci žalobkyně: K. T., zastoupena JUDr. Pěvou Skýbovou, advokátkou se
sídlem Bartošova 4, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha
7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
31. 1. 2008, č. j. 56 Az 167/2007 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně advokátce JUDr. Pěvě Skýbové se u r č u j e
odměna za zastupování ve výši 2856 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 1. 2008, č. j. 56 Az 167/2007 - 21, zamítl
žalobu podanou žalobkyní (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále
jen „ministerstvo“) ze dne 27. 8. 2007, č. j. OAM-517/LE-05-ZA07-2006, kterým nebyla
žalobkyni udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení §§12 až 14b zákona č. 325/1999 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatelka namítala, že v průběhu správního
řízení objasnila, že opustila zemi původu kvůli náboženské diskriminaci, které byla ona a její
rodina vystavena ze strany soukromých osob i veřejných orgánů. Stěžovatelka spatřuje důvody
svého pronásledování ve své náboženské orientaci, neboť vyznává tzv. čistý islám a z tohoto
důvodu čelila ona i její rodina diskriminaci nejen ze strany bezpečnostních složek domovského
státu, ale i v každodenním životě, kdy byla stěžovatelka napadána při snaze dosáhnout standardní
lékařské péče. Tyto skutečnosti jsou podle stěžovatelky pronásledováním či alespoň důvodem
pro vztažení překážky vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Podle stěžovatelky správní
orgán nezjistil úplně a správně skutkový stav věci. Proto stěžovatelka navrhla, aby byl napadený
rozsudek krajského soudu Nejvyšším správním soudem zrušen a věc vrácen a k dalšímu řízení.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Pokud jde o jeho výklad,
lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Namítala-li stěžovatelka v obecné rovině nedostatečná skutková zjištění bez upřesnění
konkrétních pochybení ministerstva, Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že tato námitka byla
již předmětem řady jeho rozhodnutí, např. rozsudek ze dne 18. 1. 2006, č. j. 1 Azs 112/2004 - 61,
www.nssoud.cz, či rozsudek ze dne 27. 10. 2005, č. j. 1 Azs 174/2004 - 103, www.nssoud.cz.
Obecná námitka porušení správního řádu, ve které stěžovatel neuvádí, v čem konkrétně jsou tato
porušení spatřována, není způsobilá přezkoumání, jak Nejvyšší správní soud vyjádřil např.
v rozsudku ze dne 25. 4. 2006, č. j. 5 Azs 277/2005 - 54, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku
ze dne 4. 7. 2006, č. j. 4 Azs 387/2005 - 66, www.nssoud.cz.
Stěžovatelka v kasační stížnosti tvrdila, že byla napadána při snaze dosáhnout standardní
lékařské péče. Toto své tvrzení konkretizovala již v průběhu správního řízení, když do protokolu
o pohovoru k žádosti o udělení azylu uvedla, že na ni křičela gynekoložka, že ji nezaregistruje,
ale poté ji zaregistrovala. Když k ní stěžovatelka znovu přišla, gynekoložka negativně
komentovala, že je stěžovatelka zahalená. Stěžovatelka se proto zaregistrovala u jiné gynekoložky.
V porodnici na stěžovatelku také křičeli, ale pomohli jí. Stěžovatelka nebyla spokojená, neboť
když střídala gynekoložky, měla pocit, že si nepřejí, aby k nim chodila. Nejvyšší správní soud
se ztotožňuje s názorem krajského soudu, že hodnověrnost stěžovatelčiných tvrzení o násilném
chování lékařského personálu snižuje především skutečnost, že jí byla patřičná lékařská péče
poskytnuta. Stěžovatelkou tvrzená náboženská diskriminace při poskytování lékařské péče neměla
žádné znatelné důsledky, neboť stěžovatelce nebyl odepřen přístup ke zdravotní péči. Z výše
uvedeného je zřejmé, že stěžovatelka netrpěla takovým stupněm diskriminace, aby se mohlo
jednat o pronásledování (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2008,
č. j. 7 Azs 12/2008 – 97). Rovněž podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 25. 4. 2006, č. j. 30 Az 84/2005 – 32, skutečnost, že žalobce není spokojen s úrovní
zdravotní péče v zemi svého původu, není zákonným důvodem pro vyhovění jeho žádosti
o udělení azylu. Navíc ohledně potíží se soukromými osobami stěžovatelka neprokázala
neúspěšné vyčerpání vnitrostátních prostředků ochrany, které v zemi původu měla. Tato
skutečnost je však jednou z podmínek pro to, aby v takovém případě mohla subsidiárně nastoupit
mezinárodní ochrana formou udělení azylu (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 10. 2005, č. j. 3 Azs 240/2005 - 51, www.nssoud.cz).
Stěžovatelka v kasační stížnosti dále obecně namítala pronásledování ze strany
bezpečnostních složek. V průběhu správního řízení však stěžovatelka netvrdila, že by ze strany
policie či příslušníků Výboru pro národní bezpečnosti došlo vůči ní k nějakému úkonu nebo
jí bylo bráněno v praktikování její víry, neboť policie při návštěvě v jejich bytě měla zájem pouze
o osobu jejího manžela. Nejvyšší správní soud zde poukazuje na dosavadní judikaturu
k problematice pronásledování z důvodu náboženské orientace. Podle jeho rozsudku
ze dne 2. 3. 2005, č. j. 4 Azs 271/2004 – 58, za pronásledování či odůvodněný strach z něho
by v daných souvislostech mohla být pokládána jen taková situace, kdy by ze strany orgánů státní
moci docházelo k perzekuci osob pro jejich náboženskou orientaci, popř. k systematickému
odmítání poskytovat jednotlivcům ochranu před šikanou vyvolanou netolerancí k jejich
náboženskému vyznání. O tuto situaci se však v případě stěžovatelky nejednalo. Krajský soud
tedy nepochybil, pokud dospěl k závěru, že stěžovatelka neuvedla žádné skutečnosti, které
by nasvědčovaly jejímu pronásledování nebo odůvodněnému strachu z pronásledování z důvodu
náboženské orientace.
Pokud se jedná o důvody pro udělení azylu uváděné stěžovatelkou, intenzita ústrků, které
stěžovatelka vytrpěla, nemůže být považována za pronásledování ve smyslu ustanovení §2
odst. 7 zákona o azylu, neboť se nejednalo o opatření, která by ji ohrozila na životě nebo
svobodě, ani o opatření, jež by bylo možno považovat za opatření obdobné intenzity,
tj. o intenzity na úrovni ohrožení života nebo svobody (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 10. 2006, č. j. 4 Azs 103/2005 - 62, www.nssoud.cz).
K namítanému porušení ustanovení §91 azylového zákona Nejvyšší správní soud
považuje za dostačující uvést, že překážkami vycestování se ministerstvo v azylovém řízení
nezabývalo, neboť toto ustanovení zákona již bylo v době jeho rozhodování zrušeno, a proto
nemohlo být ani předmětem soudního přezkumu.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané
v kasační stížnosti. Za situace, kdy stěžovatelka žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti
netvrdila, Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, a proto
ji podle §104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Stěžovatelce byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka a podle
§35 odst. 8 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů stát. Podle
ustanovení §7, §9 odst. 3 písm. f) a §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů náleží advokátce odměna za jeden úkon právní služby ve výši 2100 Kč
(porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení) a podle §13 odst. 3 citované vyhlášky
náhrada hotových výdajů 300 Kč. Protože ustanovená advokátka je plátcem daně z přidané
hodnoty, zvyšuje se tento nárok o částku 456 Kč vypočtenou podle ustanovení §37 písm. a)
a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Odměna celkem tedy činí
2856 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. května 2008
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu