ECLI:CZ:NSS:2008:9.AS.63.2008:99
sp. zn. 9 As 63/2008 - 99
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce:
Ing. Z. J., zastoupeného JUDr. Janou Svatoňovou, advokátkou se sídlem Jilská 7, Praha
1, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, odbor územního plánování a
stavebního řádu, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, za účasti osoby zúčastněné na řízení:
J. K., proti rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 12. 2007, č. j. OÚPSŘ 283/2007 - rozh., a
ze dne 6. 12. 2007, č. j. OÚPSŘ 238/2007 - 300 - rozh., ve věci řízení o odstranění stavby,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka
v Liberci ze dne 9. 4. 2008, č. j. 59 Ca 13/2008 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále
též „krajský soud“), kterým tento soud ve výroku I. odmítl jeho žalobu proti rozhodnutí
Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu (dále
jen „správní orgán“), ze dne 4. 12. 2007, č. j. OÚPSŘ 283/2007 - rozh., a ve výroku II.
odmítl žalobu proti rozhodnutí téhož správního orgánu ze dne 6. 12. 2007,
č. j. OÚPSŘ 238/2007 - 300 - rozh.
Shora uvedeným rozhodnutím správního orgánu ze dne 4. 12. 2007,
č. j. OÚPSŘ 283/2007 - rozh., bylo rozhodnuto následovně: ve výroku 1) bylo odvolání
stěžovatele proti usnesení Magistrátu města Liberec, Stavebního úřadu v Liberci, ze dne
27. 6. 2007, č. j. SUSR/7130/106 383/07-nosko, CJ MML 115287/07, jímž bylo
stěžovateli oznámeno zahájení řízení o odstranění stavby oplocení domu č. p. 1000
v Liberci – Vratislavice nad Nisou, zamítnuto dle ust. §90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a předmětné
usnesení potvrzeno; ve výroku 2) bylo odvolání další účastnice řízení A. J. proti témuž
usnesení zamítnuto jako opožděné.
Rozhodnutím správního orgánu ze dne 6. 12. 2007, č. j. OÚPSŘ 238/2007 - 300 -
rozh., bylo ve výroku A) rozhodnutí Magistrátu města Liberec, Stavebního úřadu
v Liberci, ze dne 23. 8. 2007, č. j. SUSR/7130/106383/07-nosko, CJ MML 149457/07,
kterým bylo stěžovateli a A. J. nařízeno odstranění staveb specifikovaných ve výroku
rozhodnutí a dále jim byla uložena povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení,
změněno způsobem uvedeným pod body 1), 2), 3) a 4). Ve výroku B) bylo konstatováno,
že v částech rozhodnutí Magistrátu města Liberec, Stavebního úřadu v Liberci, ze dne
23. 8. 2007, č. j. SUSR/7130/106383/07-nosko, CJ MML 149457/07, nedotčených
změnou provedenou výrokem pod bodem A), se toto rozhodnutí potvrzuje. Ve výroku
C) bylo odvolání stěžovatele dle ust. §92 odst. 1 správního řádu jako opožděné
zamítnuto.
Jako právní důvody kasační stížnosti stěžovatel uvedl důvody obsažené v ust. §103
odst. 1 písm. c), d) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel se domnívá, že řízení před krajským
soudem trpí zmatečností, která spočívá v tom, že chyběly podmínky řízení. Za situace,
kdy dle krajského soudu žaloba neobsahovala ve vztahu k výroku C) rozhodnutí
správního orgánu ze dne 6. 12. 2007, č. j. OÚPSŘ 238/2007 - 300 - rozh., který se jediný
týká subjektivních veřejných práv stěžovatele, žádný žalobní bod, což je nedostatkem
podmínek řízení a vadou podání, jelikož z ust. §71 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že žaloba musí
vždy obsahovat alespoň jeden žalobní bod, měl být tento nedostatek podmínek řízení
podle názoru stěžovatele odstraněn, a to na základě výzvy soudu dle ust. §37 odst. 5
s. ř. s. Protože krajský soud tak neučinil, stěžovatel je přesvědčen, že došlo ke zmatečnosti
řízení před krajským soudem. Stěžovatel dále namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí
krajského soudu pro nesrozumitelnost, která podle jeho názoru spočívá v tom, že krajský
soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí týkajícího se rozhodnutí správního orgánu
ze dne 6. 12. 2007, č. j. OÚPSŘ 238/2007 - 300 - rozh., nepřesně uvedl některá data.
Jednalo se o nesprávné datování odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Magistrátu města
Liberec, Stavebního úřadu v Liberci, ze dne 23. 8. 2007, č. j. SUSR/7130/106383/07-
nosko, CJ MML 149457/07, které bylo datováno dnem 19. 12. 2007. A dále mělo být
uvedeno odlišné datum odvolání stěžovatele („ … proto bylo jeho odvolání datované
dnem 12. 9. 2007 a 14. 9. 2007 zamítnuto … “), což se podle stěžovatele ve výsledku jeví
jako zjevná nesrozumitelnost, která má za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí
krajského soudu. V části odůvodnění týkající se odvolání podaného stěžovatelem a A. J.
proti rozhodnutí Magistrátu města Liberec, Stavebního úřadu v Liberci, ze dne
23. 8. 2007, č. j. SUSR/7130/106383/07-nosko, CJ MML 149457/07, shledává stěžovatel
další důvod nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu. Předmětný soud při
posuzování včasnosti podaného odvolání stěžovatele uvádí přesná data, kdy mu bylo
rozhodnutí správního orgánu doručeno a kdy uplynula lhůta k odvolání. V případě
odvolání podaného A. J. se však krajský soud omezuje pouze na konstatování, že
odvolání bylo podáno včas, bez uvedení jakýchkoliv konkrétních časových údajů, čímž dle
názoru stěžovatele byla vyloučena možnost přezkoumat tato tvrzení krajského soudu,
„když je dost pravděpodobné, že obě odvolání byla podána ve stejný den.“ Stěžovatel se
domnívá, že při posuzování podaných odvolání pochybil i správní orgán. Kromě toho, že
se dopustil stejné chyby jako krajský soud, když dostatečně přesně neodůvodnil včasnost,
resp. opožděnost odvolání podaných stěžovatelem a A. J., má stěžovatel za to, že správní
orgán nepostupoval správně ani co se týče rozhodnutí o odvolání stěžovatele, když toto
bylo zamítnuto bez toho, aby se žalovaný tímto odvoláním blíže zabýval. Na základě výše
uvedeného stěžovatel navrhl zrušení usnesení krajského soudu a vrácení věci tomuto
soudu zpět k dalšímu řízení.
Správní orgán ve svém vyjádření ze dne 6. 8. 2008 uvedl, že se neztotožňuje
s námitkami uvedenými v kasační stížnosti, neboť na rozdíl od stěžovatele je toho názoru,
že při vydání napadeného usnesení bylo ze strany krajského soudu postupováno v souladu
s příslušnými ustanoveními s. ř. s. Správní orgán shodně s názorem krajského soudu trvá
na tom, že usnesení o zahájení řízení o odstranění stavby je dle ust. §70 písm. c) s. ř. s.
vyloučeno ze soudního přezkumu, neboť jde o procesní úkon upravující vedení řízení.
Správní orgán se rovněž shoduje s názorem krajského soudu, že ani jeden ze žalobních
bodů uplatněných stěžovatelem se nevztahuje k výroku C) žalobou napadeného
rozhodnutí správního orgánu, ve kterém jedině bylo rozhodováno o subjektivních
veřejných právech stěžovatele v odvolacím řízení, a proto nebylo možné v soudním
přezkumu pokračovat. S ohledem na shora uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší správní
soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené
rozhodnutí krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě
doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud
řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Podle ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud
usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
Podle ust. §68 písm. e) s. ř. s. žaloba je nepřípustná také tehdy, domáhá-li
se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona
vyloučeno.
Podle ust. §70 písm. c) s. ř. s. ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony
správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem.
Podle ust. §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. musí žaloba kromě obecných náležitostí
podání (§37 odst. 2 a 3) obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých
skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí
za nezákonné nebo nicotné.
Podle ust. §71 odst. 2 s. ř. s. k žalobě žalobce připojí jeden opis napadeného
rozhodnutí. Žalobce může kdykoli za řízení žalobní body omezit. Rozšířit žalobu
na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může
jen ve lhůtě pro podání žaloby.
K první námitce stěžovatele, dle které řízení před krajským soudem bylo zmatečné,
neboť krajský soud neodstranil postupem dle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. chybějící žalobní
bod ve vztahu k výroku C) rozhodnutí správního orgánu ze dne 6. 12. 2007,
č. j. OÚPSŘ 238/2007 - 300 - rozh., který se jediný týkal subjektivních veřejných práv
stěžovatele, uvádí Nejvyšší správní soud následující:
Zmatečnost řízení před soudem může v souladu s ust. §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
spočívat toliko v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce
nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka
v důsledku trestného činu soudce. Stěžovatel proto musí v kasační stížnosti uvést,
která z podmínek řízení chyběla, ať již nedostatek pravomoci soudu k projednání
a rozhodnutí věci, či nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení, nebo nedostatek
procesní způsobilosti, popř. nedostatky v zastoupení těch, kteří nemohli před soudem
vystupovat, či který soudce a z jakého důvodu měl být z rozhodování vyloučen apod.
Vzhledem ke skutečnosti, že tvrzení stěžovatele se nikterak netýkají těchto okolností,
nelze v souzené věci o zmatečnosti řízení před krajským soudem hovořit.
Z výše uvedených tvrzení stěžovatele však vyplývá, že krajský soud se spíše než
zmatečnosti řízení ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. mohl dopustit jiné vady
řízení před soudem, jež měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného
rozhodnutí o odmítnutí návrhu [ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], když dle stěžovatele
nepostupoval dle ust. §37 odst. 5 s. ř. s., aby odstranil chybějící žalobní bod ve vztahu
k výroku C) rozhodnutí správního orgánu ze dne 6. 12. 2007, č. j. OÚPSŘ 238/2007 - 300
- rozh.
K tomu, aby se zdejší soud mohl plně vyjádřit k této stížní námitce, považuje
za nezbytné uvést, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu (ust. §65 a násl. s. ř. s.)
musí kromě základních náležitostí podání podle ust. §37 odst. 2 a 3 s. ř. s. též obsahovat
náležitosti žaloby podle ust. §71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s. Jednou z vlastních náležitostí
žaloby je pak i uvedení tzv. žalobních bodů [ust. §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Tyto žalobní
body musí obsahovat jak skutkové, tak i právní důvody, pro které žalobce považuje
napadené správní rozhodnutí za nezákonné nebo za nicotné, přičemž každá žaloba
musí obsahovat alespoň jeden žalobní bod (viz smysl 2. věty ust. §71 odst. 2 s. ř. s.)
(Blíže viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2004,
č. j. 4 Azs 3/2004 - 48, či rozsudek téhož soudu ze dne 22. 4. 2004,
č. j. 6 Azs 22/2004 - 42, oba dostupné na www.nssoud.cz). Z rozhodnutí rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58,
publikovaného pod č. 835/2006 Sb. NSS, potom vyplývá, že „líčení skutkových okolností
v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých
„obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně
individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností
jednoznačně odlišitelným popisem. … Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných
kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu
vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní
náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“
Ze shora uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu je tedy patrno,
že je na žalobci, aby vylíčil, k jakým konkrétním vadám došlo podle jeho názoru v řízení
před správním orgánem či jakých nezákonností se tento orgán dopustil. O důležitosti
aktivity na straně stěžovatele v oblasti správního soudnictví pojednává i rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2003, č. j. 6 As 2/2003 - 66, www.nssoud.cz,
z něhož vyplývá, že pokud účastníci řízení chtějí být v řízení úspěšní, musejí svou aktivní
činností přispět k tomu, aby soud měl dostatek skutkového materiálu pro své rozhodnutí.
K tomu mohou pomoci splněním své povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. Pokud
účastníci řízení tyto své povinnosti nesplní, soudní rozhodnutí vyzní v jejich neprospěch.
Vzhledem ke skutečnosti, že žaloba ze dne 14. 2. 2008, podaná k poštovní
přepravě dne 15. 2. 2008, kterou stěžovatel napadl shora vymezená rozhodnutí správního
orgánu, neobsahovala kromě rozsáhlých rekapitulačních částí ve vztahu k výroku C)
rozhodnutí správního orgánu ze dne 6. 12. 2007, č. j. OÚPSŘ 238/2007 - 300 - rozh.,
který se jako jediný týkal subjektivních veřejných práv stěžovatele, jak ostatně uvedl
i krajský soud, ani jeden žalobní bod ve smyslu ust. §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nelze
na pozadí výše uvedeného hovořit o splnění povinnosti tvrzení na straně stěžovatele.
Pokud se stěžovatel v této souvislosti domnívá, že krajský soud byl povinen jej v souladu
s ust. §46 odst. 1 písm. a), resp. §37 odst. 5 s. ř. s., vyzvat k odstranění vad podání, je tato
jeho domněnka lichá, neboť takový postup by byl na místě za situace, kdy by podaná
žaloba obsahovala alespoň jeden žalobní bod ve vztahu k výroku C) rozhodnutí správního
orgánu ze dne 6. 12. 2007, č. j. OÚPSŘ 238/2007 - 300 - rozh. Tento nedostatek nebyl
po uplynutí dvouměsíční lhůty pro podání a rozšíření žaloby dle ust. §71 odst. 2 s. ř. s.,
která marně uplynula dne 21. 2. 2008, tedy krátce po podání žaloby, odstranitelný,
předmětný návrh stěžovatele proto nebyl meritorně projednatelný a z tohoto důvodu
nebylo možné v řízení pokračovat.
Tento závěr potvrzuje i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003,
č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, publikovaný pod č. 113/2004 Sb. NSS, v němž zdejší soud uvedl
následující: „V důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního
orgánu musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních
důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§71 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.]. V souzené věci je však zřejmé, že žaloba stěžovatele žádné žalobní body neobsahovala
a že stěžovatel tuto žalobu v zákonné lhůtě pro její podání v tomto směru ani nijak nedoplnil. Přitom
zákon stanoví, že žaloba musí vždy obsahovat alespoň jeden žalobní bod (viz 2. věta ustanovení §71
odst. 2 s. ř. s.). Pokud žádný žalobní bod neobsahuje, může být tento nedostatek podmínek řízení
odstraněn, a to ve lhůtě pro podání žaloby, jak vyplývá z citovaného ustanovení §71 odst. 2 s. ř. s. Není
však dána zákonná povinnost soudu v těchto případech vždy vyzývat žalobce k odstranění těchto vad
ve smyslu ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s., neboť – takto široce pojímaná – povinnost soudu by zjevně
odporovala zmíněné zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ
řízení koncipován.“
Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud
se nedopustil nezákonnosti ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., když žalobu
stěžovatele podle ust. §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl, aniž jej předtím vyzval
k odstranění nedostatku podmínky řízení, neboť dospěl k závěru, že po marném uplynutí
lhůty k podání žaloby se absentující žalobní bod stává neodstranitelným nedostatkem
podmínky řízení.
K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu pro nesrozumitelnost
[ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], kterou stěžovatel spatřuje jednak v napadeném
usnesení nesprávně uvedených datech a dále v tom, že v případě odvolání podaného A. J.
krajský soud neuvedl konkrétní časové údaje, jež by potvrzovaly včasnost jejího odolání,
považuje Nejvyšší správní soud za potřebné uvést následující:
Z judikatury zdejšího soudu týkající se otázky nepřezkoumatelnosti
rozhodnutí krajského soudu stojí za připomenutí rozsudek ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publikovaný pod č. 133/2004 Sb. NSS, v němž Nejvyšší správní
soud uvedl následující: „Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost lze obecně považovat takové
rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl,
odmítl nebo jí vyhověl, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem spadají i případy,
kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím
zavázán. … Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových,
nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových
zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Za takové vady lze považovat případy, kdy soud opřel
rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo
případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny.“
V souzené věci je však z kasační stížností napadeného rozhodnutí krajského soudu
patrno, jak tento soud v jím projednávané věci rozhodl (žalobou stěžovatele proti oběma
rozhodnutím správního orgánu odmítl), jsou odlišitelné jednotlivé části rozhodnutí,
tj. výrok, odůvodnění a poučení o opravném prostředku, a rovněž účastníci řízení jsou
jasně vymezeni. V daném případě proto nelze hovořit o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí
krajského soudu pro nesrozumitelnost ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Je jistě žádoucí, aby krajský soud data, která zmiňuje ve svém rozhodnutí, uvedl
správně, nelze však v ojedinělém a zcela zjevném překlepu v rámci rekapitulační části
rozhodnutí krajského soudu spatřovat nepřezkoumatelnost takového rozhodnutí. Pokud
tedy krajský soud ve svém rozhodnutí nesprávně uvedl datum 19. 12. 2007 jako datum,
k němuž je sepsáno odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Magistrátu města Liberec,
Stavebního úřadu v Liberci, ze dne 23. 8. 2007, č. j. SUSR/7130/106383/07-nosko,
CJ MML 149457/07, a to namísto data 12. 9. 2007, nemůže mít takováto chyba v psaní
za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu pro nesrozumitelnost.
Pokud stěžovatel spatřuje nesrozumitelnost rozhodnutí krajského soudu dále
v tom, že tento soud taktéž v rekapitulační části uvedl odlišné datum odvolání stěžovatele
(„ … proto bylo jeho odvolání datované dnem 12. 9. 2007 a 14. 9. 2007 zamítnuto … “),
je jeho tvrzení liché. Z obsahu správního spisu, který byl zdejšímu soudu k dispozici, totiž
vyplývá, že stěžovatel podal proti rozhodnutí Magistrátu města Liberec, Stavebního úřadu
v Liberci, ze dne 23. 8. 2007, č. j. SUSR/7130/106383/07-nosko, CJ MML 149457/07,
kterým bylo stěžovateli a A. J. nařízeno odstranění staveb specifikovaných ve výroku
rozhodnutí, odvolání ze dne 12. 9. 2007, které bylo správnímu orgánu doručeno dne
14. 9. 2007, a odvolání ze dne 14. 9. 2007, které bylo správnímu orgánu doručeno dne
18. 9. 2007. Krajský soud proto správně v rámci rekapitulační části svého rozhodnutí
zmínil obě odvolání.
Pokud jde o námitku stěžovatele, že v případě odvolání podaného A. J. krajský
soud neuvedl konkrétní časové údaje, jež by potvrzovaly včasnost jejího odolání, a z této
skutečnosti dovozuje stěžovatel nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu,
konstatuje Nejvyšší správní soud, že stěžovateli nepřísluší hájit práva A. J. a nemůže proto
ani činit námitky ve vztahu k této osobě. Ostatně tato není ani účastníkem řízení před
Nejvyšším správním soudem, ani osobou zúčastěnou na předmětném řízení.
I přes výše uvedené však Nejvyšší správní soud považuje za vhodné uvést,
že krajský soud za situace, kdy neměl o včasnosti odvolání podaného A. J. pochybnosti,
nebyl v souladu s dispoziční zásadou, kterou je správní soudnictví ovládáno (viz například
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Azs 26/2003 - 57,
www.nssoud.cz), oprávněn vyjadřovat se k této otázce. Stěžovatel má jistě pravdu v tom,
že jeho odvolání a odvolání A. J. byla podána ve stejný den, tj. odvolání ze dne 12. 9. 2007
a odvolání ze dne 14. 9. 2007, a to vzhledem ke skutečnosti, že byla obsažena na stejné
listině, avšak lhůta k podání odvolání byla v případě stěžovatele odvozována od jiného
data než v případě A. J. Zatímco stěžovateli bylo rozhodnutí doručeno dne 24. 8. 2007, A.
J. bylo rozhodnutí doručeno až dne 3. 9. 2008, a proto u ní byla lhůta pro podání odvolání
zachována.
Pokud jde o námitky stěžovatele týkající se pochybení správního orgánu, považuje
Nejvyšší správní soud v této věci za nezbytné poznamenat, že kasační stížností
je napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, v takovém případě přicházejí pro stěžovatele
v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle ust. §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod
spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání
nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené
zmatečnosti řízení před soudem (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný pod č. 625/2005 Sb. NSS); potažmo
rovněž nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí krajského soudu (srovnej rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2005, č. j. 2 As 38/2004 - 55, publikovaný pod
č. 1070/2007 Sb. NSS). Stěžovatelem tvrzené důvody dle ust. §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s.., jež směřují proti nesprávnému postupu správního orgánu, jsou proto z povahy
věci vyloučeny.
Stěžovatel dále podal dne 23. 10. 2008 návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán
odkladný účinek. Nejvyšší správní soud o tomto návrhu nerozhodl, neboť má za to,
že rozhodnutím ve věci odpadl pro vydání předmětného usnesení důvod.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že stěžovatelem uplatněné kasační námitky nejsou ve vztahu k napadenému usnesení
krajského soudu důvodné. Protože v řízení nebyly shledány ani jiné nedostatky, ke kterým
Nejvyšší správní soud dle ust. §109 odst. 3 s. ř. s. přihlíží z úřední povinnosti, kasační
stížnost byla v souladu s ust. §110 odst. 1, větou poslední, s. ř. s. zamítnuta. O věci
přitom rozhodl bez jednání postupem dle ust. §109 odst. 1 s. ř. s., dle kterého o kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ust. §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem,
které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel
v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Správnímu
orgánu podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2008
JUDr. Radan Malík
předseda senátu