ECLI:CZ:NSS:2008:9.AZS.75.2008:72
sp. zn. 9 Azs 75/2008 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: L. N. K., zastoupená Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 27. 11. 2007, č. j. OAM-1-904/VL-01-ZA05-2007, ve věci
mezinárodní ochrany, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 2. 6. 2008, č. j. 56 Az 215/2007 - 41,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala
zrušení shora označeného pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále
jen „krajský soud“), jímž byla podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní
orgán“), ze dne 27. 11. 2007, č. j. OAM-1-904/VL-01-ZA05-2007, kterým byla její žádost
o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění účinném
v rozhodné době.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížn ost ve věci
mezinárodní ochrany, Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti
a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované
pod č. 933/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele
jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního
práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému
typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu.
Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech
ve věcech mezinárodní ochrany je proto nejen ochrana individuálních veřejných
subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti
krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech mezinárodní
ochrany je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
V podané kasační stížnosti a v jejím následném doplnění ze dne 8 . 7. 2008
a 5. 8. 2008, doručeném krajskému soudu dne 9. 7. 2008, resp. 6. 8. 2008, stěžovatelka
konstatovala, že rozsudek krajského soudu napadá v plném rozsahu, a to z důvodů
uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
Jako konkrétní stížní námitku uvedla to, že soud v předcházejícím řízení nesprávně
posoudil právní otázku pronásledování a důvodů pro udělení azylu ve smyslu §12
písm. a) a b) zákona o azylu. Ve vztahu k postupu správního orgánu v předchozím řízení
o udělení mezinárodní ochrany namítla vady řízení spočívající v tom,
že při nedostatečném zjišťování skutkové podstaty byl porušen především §2 odst. 4
a §3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Současně
stěžovatelka namítla, že v důsledku nedostatečně zjištěného stavu věci a nesprávného
posouzení došlo k porušení ustanovení §14 zákona o azylu ze strany žalovaného
správního orgánu, který je dle jejího názoru jednoznačně povinný ze zákona,
jestliže v řízení nezjistí důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle §12 zákona
o azylu, přezkoumat, zda nelze udělit azyl z humanitárních důvodů v souladu s §14
zákona o azylu. Tímto se však žalovaný správní orgán vůbec nezabýval a dle stěžovatelky
tak hrubě porušil její práva.
S ohledem na shora uvedené proto stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek zrušil a věc vrátil zpět krajskému soudu.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že co se týče rozsahu
zjišťování skutkového stavu věci a opatřování důkazů ohledně situace v zemi původu,
včetně okolností azylově relevantních, ze strany správního orgánu, existuje ustálená
judikatura, podle které má správní orgán povinnost zjistit skutečný stav věci pouze
v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu řízení o mezinárodní ochraně uvedl
(srov. především rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 22/2003 - 41, www.nssoud.cz). Byla-li tak, jako v daném případě, žádost
o mezinárodní ochranu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g)
zákona o azylu s tím, že stěžovatelka neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohla být
vystavena pronásledování z důvodů uvedených v §12 nebo §14a zákona o azylu,
nemohou před soudem obstát námitky nesprávného posouzení skutkového (i právního)
stavu věci vztahující se k důvodům udělení azylu dle §12 zákona o azylu
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2005, č. j. 4 Azs 300/2004 – 36,
www.nssoud.cz).
Pokud v řízení o udělení mezinárodní ochrany vyplyne některá ze skutečností
taxativně uvedených v §16 zákona o azylu, pak správní orgán bez dalšího žádost
o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodnou. Rozhodne
tedy konečným způsobem ve věci, aniž by v řízení zjišťoval existenci některého z důvodů
pro udělení azylu podle §12 téhož zákona. Zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně
nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) zá kona o azylu tedy znamená, že neproběhlo
dokazování ke zjištění existence důvodů pro udělení azylu podle §12 citovaného zákona
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2004, č. j. 4 Azs 35/2003 - 71,
www.nssoud.cz).
Co se týče posuzování důvodů pro udělení humanitárního azylu (§14 zákona
o azylu), v situaci, kdy je žádost o azyl zamítána jako zjevně nedůvodná, odkazuje
v tomto směru Nejvyšší správní soud rovněž již na svou ustálenou judikaturu,
z níž vyplývá, že výrok o neudělení azylu podle §14 zákona o azylu je podmíněn
negativním rozhodnutím podle §12 téhož zákona. To znamená, že byla -li žádost o azyl
zamítnuta ve zrychleném řízení jako zjevně nedůvodná, správní orgán neposuzuje důvody
pro udělení azylu podle §14 (humanitární azyl) a výrokem se o něm nevyjadřuje
(srov. a contrario rozsudek ze dne 15. 10. 2003, č. j. 1 Azs 8/2003 – 90, nebo rozsudek
ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, www.nssoud.cz).
Současně je však třeba připomenout, že i žadatel se zjevně nedůvodnou žádostí
o udělení azylu se může dovolat humanitárních důvodů, popř. správní orgán je může
shledat sám již v rámci zkráceného řízení. V takovém případě však není místo
pro zamítnutí žádosti pro zjevnou nedůvodnost podle §16 zákona o azylu se současným
udělením humanitárního azylu, ale naopak pouze pro kladný výrok ve smyslu §14
téhož zákona (rozsudek ze dne 2. 3. 2005, č. j. 3 Azs 77/2004 – 86, www.nssoud.cz).
K tomu, zejména s ohledem na absenci konkrétních tvrzení stěžovatelky, že je jí případ
by bylo možné podřadit pod §14 zákona o azy lu, zdejší soud dodává, že smysl institutu
humanitárního azylu spočívá v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl
poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných
taxativními výčty ustanovení §12 a §14a zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto
„nehumánní“ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen
na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody
udělování humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných,
u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofou, ať už způsobenou
lidskými či přírodními faktory), ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly.
Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle, vyplývajícím
pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního
státu (viz rozsudek ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 – 55, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že v případě napadeného
rozsudku nebylo shledáno žádné zásadní pochybení ze strany krajského soudu,
který se svým postupem nikterak neodchyluje od shora uvedené judikatury,
která je jednotná a ustálená a poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uplatněné
v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, a proto ji shledal
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
Stěžovatelka podala návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s. O tomto návrhu Nejvyšší správní soud nerozhodl,
neboť kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany je odkladným účinkem vybavena
ex lege (§32 odst. 5 zákona o azylu).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první,
s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2008
JUDr. Radan Malík
předseda senátu