ECLI:CZ:NSS:2009:1.AZS.49.2009:58
sp. zn. 1 Azs 49/2009 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Ing. Bc. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Y. V., zastoupeného JUDr. Drahomírou
Janebovou Kubisovou, advokátkou se sídlem Blahoslavova 186/II, Mladá Boleslav,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2008, č. j. OAM-566/LE-BE02-BE03-2008, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2009,
č. j. 48 Az 111/2008 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovu žádost o udělení mezinárodní
ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu).
[2] Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu, kterou Krajský soud v Praze zamítl
v záhlaví označeným rozsudkem.
[3] Žalobce (dále též stěžovatel) napadl rozsudek kasační stížností. Uvedl, že v jeho případě
byly splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Pobýval sice na území České republiky
nelegálně a žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany podal až po svém zadržení policií, učinil
tak však v okamžiku, kdy se o existenci takové možnosti dozvěděl. Do České republiky
přicestoval z důvodu obav o svůj život. V zemi původu je pronásledován mafií, která využívá
velmi špatného sociálního postavení mladých, nezaměstnaných a finančně nezajištěných lidí,
a nabízí jim finanční půjčky s vysokými, téměř neumořitelnými úroky. Při nezaplacení půjčky
hrozí dlužníkům nebezpečí v podobě výhrůžek, které jsou často i realizovány. Pomoc ze strany
státních orgánů není těmto dlužníkům poskytována. Rozhodující orgány nezhodnotily důkazy
a skutečnosti objektivně a v důsledku toho došly k nesprávným závěrům. Soud se pak
v odůvodnění rozsudku dostatečně nevypořádal s uvedenými důvody a věnoval jim jen minimální
prostor.
[4] Ani jeden z rozhodujících orgánů též dostatečně nezkoumal skutečnou situaci žalobce,
pokud jde o naplnění podmínek udělení humanitárního azylu. Přitom jím uvedené důvody jsou
zvláštního zřetele hodné ve smyslu §14 zákona o azylu. I v těchto případech je nutno uvážení
provést tak, aby bylo v souladu s obecně uznávanými postupy a hodnotami.
[5] Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
[6] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele.
[7] K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech mezinárodní
ochrany lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS (všechna citovaná
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[8] V daném případě žalovaný stanovil skutkový stav tak, že důvodem podání žádosti žalobce
o udělení mezinárodní ochrany byly jeho potíže se soukromými osobami na Ukrajině kvůli
jejich finančním požadavkům a snaha o legalizaci pobytu v České republice, a uzavřel tedy,
že žalobce neuvedl žádné okolnosti, které by svědčily jak jeho pronásledování z důvodů
uvedených v §12 zákona o azylu, tak hrozícímu nebezpečí vážné újmy ve smyslu §14a zákona
o azylu v zemi původu.
[9] Skutkově obdobnými případy, v nichž azylové důvody spočívaly v „pronásledování“
ze strany soukromých osob, se Nejvyšší správní soud již zabýval, namátkou lze uvést
například rozsudek ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, rozsudek ze dne 2. 3. 2005,
č. j. 4 Azs 271/2004 - 58, rozsudek ze dne 18. 1. 2006, č. j. 1 Azs 92/2004 - 50, rozsudek ze dne
31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 81/2006 - 85, či rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 5/2003 - 5.
[10] V této souvislosti byla předmětem množství rozhodnutí zdejšího soudu (lze uvést
například rozsudek ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, rozsudek ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 4 Azs 38/2003 - 36, rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 7/2003 - 60, či rozsudek ze dne
27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 5/2003 - 51) též otázka možnosti občanů domáhat se ochrany svých práv
u státních orgánů země původu a schopnosti těchto orgánů jim takovou ochranu poskytnout.
[11] Otázkou intenzity potíží se soukromými osobami ve vztahu k přičitatelnosti jednání
těchto soukromých osob státním orgánům se pak kasační soud již dostatečně zabýval
např. v rozsudku ze dne 5. 10. 2006, č. j. 2 Azs 66/2006 - 52, publ. pod č. 1066/2007 Sb. NSS,
rozsudku ze dne 2. 3. 2005, č. j. 4 Azs 271/2004 - 58, či v rozsudku ze dne 22. 12. 2005,
č. j. 6 Azs 479/2004 - 41.
[12] Námitku poukazující na splnění podmínek humanitárního azylu žalobce v řízení
před krajským soudem neuplatnil, ač tak učinit mohl, jako taková je proto nepřípustná
podle §104 odst. 4 s. ř. s. Nad rámec lze k této problematice uvést, že Nejvyšší správní soud se
k otázce povinnosti správního orgánu posuzovat podmínky pro udělení humanitárního azylu
za situace, kdy je žádost o udělení mezinárodní ochrany (azylu) zamítána jako zjevně nedůvodná
podle §16 zákona o azylu, již dříve vyjádřil např. ve svém rozsudku 15. 10. 2003,
č. j. 1 Azs 8/2003 - 90.
[13] Lze dodat, že kasační soud neshledal ani žádné pochybení krajského soudu tak výrazné
intenzity, o němž by bylo možno se důvodně domnívat, že zapříčinilo odlišnost rozhodnutí
ve věci samé, a které by způsobilo přijatelnost kasační stížnosti.
[14] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.
[15] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2009
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu