ECLI:CZ:NSS:2009:2.AS.20.2009:23
sp. zn. 2 As 20/2009 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce R. P.,
proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova
40a, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
20. 1. 2009, č. j. 58 Ca 54/2008 – 12,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě, v řízení vedeném o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
18. 11. 2008, č. j. KUOK 102819/2008, usnesením ze dne 20. 1. 2009, č. j. 58 Ca 54/2008 – 12,
nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce
z řad advokátů. V odůvodnění usnesení konstatoval, že žalobce přes výzvu nedoložil řádně
a úplně vyplněný vzor Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce pouze uvedl, že má ve společném majetku se svou
manželkou rodinný domek a že oba pobírají dávky důchodového pojištění; k výši těchto dávek
se nevyjádřil s tím, že je starobní důchodce a že nad 65 let věku se výše dávek neuvádí. Výši
příjmů tedy žalobce v zaslaném vzoru vůbec neuvedl. Krajský soud proto neměl možnost
objektivně posoudit, zda žalobce ve smyslu ustanovení §36 odst. 3 soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“) má či nemá dostatečné prostředky k úhradě soudního poplatku, popř. dalších
nákladů spojených s řízením před soudem. I související žádost o ustanovení zástupce z řad
advokátů byla krajským soudem zamítnuta, neboť nebyly splněny předpoklady ustanovení
§35 odst. 8 s. ř. s.
Usnesení krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, v níž
explicitně neodkázal na konkrétní zákonný důvod. Z obsahu kasační stížnosti je nicméně zřejmé,
že stěžovatelem je tvrzen kasační důvod podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Právní
subsumpce kasačních důvodů pod konkrétní písmena ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s.
je záležitostí právního hodnocení věci Nejvyšším správním soudem a nejde proto o nedostatek
návrhu, který by bránil jeho věcnému projednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 2 Afs 7/2002 - 50, publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS).
Stěžovatel především namítá, že soudem projednávaná věc je přímo podle ustanovení
§11 odst. 1 písm. g) a §11 odst. 2 písm. f) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění novel, osvobozena od soudních poplatků. Stěžovatel tvrdí, že u osob starších 65 let
se příjem neuvádí a že je podle nařízení vlády č. 63/1998 Sb., ve znění novel, „pod hranicí životního
minima plus jedna vyživovací osoba“. Poukazuje na to, že „v uvedené věci“ není zahrnuta placená lékařská
péče a lékárenské a zdravotnické poplatky. Ke kasační stížnosti přiložil stěžovatel znění zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 271/1992 Sb.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti;
ze soudního spisu totiž zjevně vyplývá absence dvou podmínek řízení. Nebyl především zaplacen
soudní poplatek za kasační řízení [§2 odst. 2 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) a Položka 15
Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu jmenovaného zákona] a stěžovatel též není zastoupen
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Z judikatury Nejvyššího správního soudu se však podává,
že „v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození
od soudních poplatků není třeba trvat na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném
zastoupení advokátem.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007,
č. j. 1 Afs 65/2007 – 37, dostupný z www.nssoud.cz). Kasační stížnost je tudíž přípustná.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační stížnosti
(§109 odst. 2, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§109 odst. 3, věta
před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících
z ustanovení §109 odst. 1, věty první s. ř. s.
Kasační stížnost není důvodná.
Ustanovení §36 odst. 3, věta první s. ř. s. stanoví, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Podle ustanovení §35 odst. 8 věta první před středníkem s. ř. s. platí, že navrhovateli,
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je -li to třeba k ochraně jeho práv, může
předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Z ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. je zřejmé, že zákon ukládá účastníku, aby o osvobození
od soudních poplatků požádal a aby doložil (prokázal), že nemá dostatečné prostředky k tomu,
aby příslušný soudní poplatek uhradil. Požádá-li účastník o osvobození od soudního poplatku,
postupuje se v soudní praxi obvykle tak, že je mu soudem zaslán vzor 060 (přílohy k Vnitřnímu
a kancelářskému řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy) s tím, aby byl ve stanovené lhůtě
vyplněn a s případnými přiloženými potřebnými potvrzeními soudu vrácen, aby bylo možno
na jeho podkladě o žádosti rozhodnout; při posuzování žádosti o ustanovení zástupce z řad
advokátů pak soud musí navíc zvažovat, zda je ustanovení zástupce třeba k ochraně zájmů
žadatele. Nutno dodat, že vyplnění a odeslání vzoru 060 není jediným možným způsobem,
jak účastník může prokázat, že nemá dostatečné prostředky. Účastník může nedostatek
prostředků v soudem stanovené lhůtě prokázat i jinak, ale vždy tak, aby to poskytovalo úplný
obraz o majetkových poměrech účastníka.
Při zkoumání existence předpokladu nedostatku prostředků je potřebné zdůraznit,
že účastníka zatěžuje jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Pokud chce tedy být ohledně
své žádosti o osvobození od soudních poplatků (ustanovení zástupce z řad advokátů) úspěšný,
musí jednak uvést, v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků, který, dle jeho názoru, vede
k tomu, že nemůže soudní poplatek a náklady právního zastoupení uhradit, jednak musí takové
tvrzení řádně doložit. Právní úprava institutu individuálního osvobození od soudního poplatku
neukládá soudu povinnost, aby sám za účastníka vyhledával další skutečnosti, které mají jeho
nedostatek prostředků k uhrazení soudního poplatku dokládat. K otázce dokládání nedostatku
prostředků samotným žadatelem o osvobození od soudních poplatků se zcela jednoznačně
vyjádřila již judikatura zdejšího soudu, který např. v usnesení ze dne 25. 1. 2005,
č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS, vyslovil názor, že „povinnost
doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních
poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti
sám z úřední povinnosti nezjišťuje.“ Obdobně se z rozsudku zdejšího soudu ze dne 27. 7. 2007,
č. j. 8 Ans 2/2007 – 51, dostupného z www.nssoud.cz, podává, že „nedoloží-li účastník řízení své,
byť i tvrzené minimální, příjmy, je dán důvod pro zamítnutí jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku.“
Jestliže stěžovatel v kasační stížnosti toliko uvádí, že je pod hranicí životního minima,
nepostačuje toto tvrzení k tomu, aby byl od soudních poplatků osvobozen a aby mu byl
ustanoven zástupce z řád advokátů na náklady státu. Jak uvedeno shora, stěžovatel byl povinen
krajskému soudu sdělit výši svých příjmů a příjmů své manželky a doložit je i příslušnými
doklady. Stěžovatelovo tvrzení, že osoba starší 65 let věku není povinna uvádět výši příjmů, nemá
oporu v žádném zákonném ustanovení. Tím, že stěžovatel zcela vědomě ve vzoru 060 neuvedl
výši svých příjmů, znemožnil krajskému soudu objektivně posoudit na jedné straně jeho
výdělkové a majetkové poměry a na straně druhé pak výši soudního poplatku se zřetelem
na případné další náklady spojené s řízením před soudem.
Argumentace stěžovatele, že jeho právní věc je podle zákona o soudních poplatcích
osvobozena od soudních poplatků, je taktéž nedůvodná. Ustanovení §11 odst. 1 písm. g) zákona
o soudních poplatcích stanoví, že od poplatku se osvobozují řízení ve věcech náhrady škody způsobené
při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě nebo nesprávným úředním postupem.
Ustanovení §11 odst. 1 písm. g) zákona o soudních poplatcích směřuje na řízení, v nichž
se navrhovatel domáhá náhrady škody vůči státu dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti
za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním
postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti
(notářský řád). Krajským soudem projednávaná věc do vymezené kategorie soudních sporů
nespadá. Stěžovatel se v souzeném případě domáhá zrušení správního rozhodnutí, nikoliv
náhrady škody, přičemž se jedná o správní žalobu ve smyslu ustanovení §65 s. ř. s. Povinnost
k placení soudního poplatku ve věcech správního soudnictví vyplývá z ustanovení §2 odst. 2
zákona o soudních poplatcích, který stanoví, že ve věcech správního soudnictví je poplatníkem poplatku
za řízení ten, kdo podal a) žalobu nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení, b) kasační stížnost. Výše
poplatku za žalobu ve věcech správního soudnictví proti rozhodnutí správního orgánu pak
vyplývá z Položky 14a bod. 2 a) Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona o soudních
poplatcích. Pokud jde o ustanovení §11 odst. 2 písm. f) zákona o soudních poplatcích, ve znění
účinném k 1. 1. 1993 [stěžovatel se jej dle přílohy kasační stížnosti (zvýrazněného textu zákona)
výslovně dovolává], to doznalo podstatných změn. Původní znění (Od poplatků je osvobozen
navrhovatel v řízení o náhradu škody včetně škody na věcech vzniklé v souvislosti s ublížením na zdraví) bylo
nahrazeno zcela jiným obsahem. V aktuálním znění zákona o soudních poplatcích by se podobná
právní úprava dala vysledovat v ustanovení §11 odst. 2 písm. d) a e) zákona o soudních
poplatcích; jde však o zcela odlišné případy soudně uplatňované náhrady škody, v nichž je (oproti
případům uvedeným v odstavci prvním) osvobozeno nikoli řízení jako takové, nýbrž ten,
kdo je vyvolal (navrhovatel). I zde je tak nepochybné, že se stěžovatel v dané soudní věci nároku
na náhradu jakékoliv škody nedomáhá, a proto nemůže být od soudních poplatků na základě
zákona osvobozen.
Krajský soud tak nepochybil, pokud žádost stěžovatele o osvobození od soudních
poplatků zamítl a v souvislosti s tím taktéž nevyhověl jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad
advokátů (pro nesplnění požadavků ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s.). Přiznané osvobození
od soudních poplatků je totiž výchozím předpokladem pro prominutí dalších nákladů řízení,
tj. i nákladů na právní zastoupení. Kromě splnění podmínek pro osvobození od soudních
poplatků je právo na bezplatné zastoupení vázáno i na potřebnost ochrany zájmů žadatele,
přičemž soudy přihlíží nejen k majetkovým poměrům žadatele, nýbrž i k jeho dalším poměrům
osobním. V této souvislosti srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 – 77 (dostupný z www.nssoud.cz) a ze dne 30. 9. 2003, č. j. 1 Azs 5/2003 – 46
(publikovaný pod č. 108/2004 Sb. NSS). Těmito ostatními aspekty se nicméně krajský soud
nemusel vůbec zabývat, neboť nebyl splněn požadavek výchozí, tedy prokázání nedostatečných
majetkových poměrů stěžovatele.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, nezbylo
mu, než ji za podmínek vyplývajících z ustanovení §110 odst. 1, věty druhé s. ř. s. rozsudkem
zamítnout.
O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení §60 odst. 1, věty
první s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak,
má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem,
které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu,
že stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení
mu nenáleží. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo
prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly. Nejvyšší správní soud
proto v jeho případě rozhodl tak, že se mu právo na náhradu nákladu řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2009
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu