ECLI:CZ:NSS:2009:4.ADS.92.2009:70
sp. zn. 4 Ads 92/2009 - 70
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: Z. Ž., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační
stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne
27. 4. 2009, č. j. 63 Cad 46/2008 - 39,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 27. 4. 2009,
č. j. 63 Cad 46/2008 - 39, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 7. 10. 2008, č. X, žalovaná podle §56 odst. 1 písm. a) zákona č.
155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, odňala žalobkyni od 8. 11.
2008 plný invalidní důchod. V odůvodnění žalovaná uvedla, že podle posudku Okresní správy
sociálního zabezpečení Jablonec nad Nisou ze dne 30. 9. 2008 žalobkyně již není plně invalidní,
neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné
výdělečné činnosti o 45 %. O nároku žalobkyně na částečný invalidní důchod bude rozhodnuto
dodatečně.
V žalobě podané proti tomuto rozhodnutí žalobkyně namítala, že posudkový lékař
dostatečně nezkoumal její zdravotní stav. Na jednání nebyla pozvána s takovým předstihem,
aby si stihla zajistit potřebné lékařské zprávy, proto žádala doplnění spisové dokumentace
o lékařskou zprávu psychiatra, neurologa a ortopeda, jejichž péči byla nucena v posledních
měsících vyhledat. Na tuto žádost však žalovaná nereagovala. Žalobkyně dále namítala
nevhodnou klasifikaci svého postižení, konstatovala, že jejímu postižení odpovídá položka č. 6
písm. c) oddílu G kapitoly XV přílohy č. 2 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí
č. 284/1995 Sb. nebo položka č. 1 oddílu H kapitoly XV této vyhlášky. Podle názoru žalobkyně
převyšuje výsledná míra poklesu její schopnosti soustavné výdělečné činnosti 66 %,
neboť je třeba zahrnout i další postižení, která jsou následkem úrazu - fraktura čelisti, bolestivé
jizvy a infekce bakterií staphylococcus aureus. Posudkový lékař nemohl mít dostatek podkladů
také proto, že vzhledem ke graviditě žalobkyně nebyly k dispozici RTG snímky osvětlující stav
postižených kostí. Žalobkyně namítala porušení §52 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,
ve znění pozdějších předpisů, které správnímu orgánu ukládá provést důkazy potřebné ke zjištění
stavu věci. Žalovaná dále žalobkyni odepřela nahlédnutí do spisu a pořízení kopie protokolu
z ústního jednání, aniž tento postup jakkoliv odůvodnila. Celé jednání dne 30. 9. 2008 trvalo
cca 30 minut, z chování posudkové lékařky bylo podle žalobkyně patrné, že nebyla obeznámena
se spisovou dokumentací; své rozhodnutí tedy vydala na základě několikaminutového rozhovoru
a bez dostatečných podkladů. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí žalované zrušil
a žalované uložil, aby znovu rozhodla.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 27. 4. 2009,
č. j. 63 Cad 46/2008 - 39, napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil, věc vrátil žalované
k dalšímu řízení a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění soud uvedl, že napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející netrpí takovými
vadami, které by činily napadené rozhodnutí nicotným. Žalovaná měla k dispozici lékařské nálezy
a žalobkyně měla možnost vylíčit své subjektivní zdravotní obtíže. Ze záznamu o jednání
konaném dne 30. 9. 2008 soud zjistil, že žalobkyně navrhovala doplnit dokazování o zprávy
psychologa a neurologa, ve věci bylo přesto rozhodnuto, aniž ze záznamu a z odůvodnění
napadeného rozhodnutí vyplynulo, z jakého důvodu pokládala žalovaná další dokazování
za nadbytečné. Vypořádat se s takovými návrhy je přitom povinností správního orgánu, danou
ustanovením §68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Soud dále konstatoval, že není zákonného důvodu odepřít účastníku vyhotovení stejnopisu
záznamu o jednání, popř. dalších listin ze správního spisu, požádá-li o něj. Soud podotkl,
že pro stanovení procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je nutné určit
zdravotní postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Je-li postižení
více, jednotlivé hodnoty poklesu schopnosti se nesčítají, v tomto případě se určí, které zdravotní
postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a procentní míra
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení,
a to se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních postižení. Krajský soud vyžádal posudek
od posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí a tímto posudkem provedl důkaz.
Posudková komise, jejímž členem byl i odborný lékař z oboru rehabilitace MUDr. M. S., měla k
dispozici zdravotní dokumentaci včetně dokumentace praktického lékaře a nálezů poskytnutých
žalobkyní, čerpala i z vyjádření neuroložky MUDr. K. v průběhu jednání komise. Žalobkyně se
jednání komise nezúčastnila pro vysoký stupeň těhotenství, komise ale dospěla k závěru, že
zdravotní dokumentace postačuje k přijetí posudkových závěrů. Posudkové závěry jsou podle
krajského soudu přehledné a výstižné i s uvedením zdrojů posudkových závěrů, avšak jen
ohledně postižení zejména pánve a dolních končetin po úrazu a postižení obličejového skeletu.
Sama žalobkyně se k soudu dostavila bez podpůrných pomůcek (bez hole) a její chůze byla
pravidelná bez výrazně zřetelných potíží. Z těchto závěrů vyplývá nejen samotný rozsah a míra
zdravotního postižení, které bylo zjištěno klinickými vyšetřeními, ale i vztah tohoto postižení k
míře zachování schopnosti soustavné výdělečné činnosti postižené. Z pohledu postižení skeletu
krajský soud neshledal důvod zpochybňovat posudkové závěry, že došlo ke zhojení, byt‘ některé
obtíže přetrvávají v rozsahu uvedeném v posudkových závěrech, s výhradou, že mohou být
doplněny dalšími nálezy, např. neurologickými. Proto by zdravotní stav a s tím související míra
zachování schopnosti soustavné výdělečné činnosti jen s ohledem na tato poranění podle
krajského soudu zřejmě odpovídal jen částečné invaliditě a nikoli plné invaliditě. Soud dále
konstatoval, že nelze žalobkyni vytýkat, že až při jednání dne 30. 9. 2008 uvedla, že hodlá
navštívit další lékaře - specialisty. Jedná se o reálné posouzení zdravotního stavu ke dni vydání
správního rozhodnutí (k 7. 10. 2008), nikoli o to, kdy účastník řízení formálně své zdravotním
potíže oznámí. Zde je žalobkyně navíc oznámila v den jednání posudkového lékaře a jako laikovi
z oboru zdravotnictví jí nelze vyčítat, že svým dalším případným potížím nevěnovala zásadní
význam v porovnání se svými „zřetelnějšími“ obtížemi. Navíc jednání probíhalo v době, kdy byla
těhotná, tudíž měla nesporně další nikoli zanedbatelné starosti. Psychiatr MUDr. D., kterého
navštívila celkem čtyřikrát, naposledy dne 7. 11. 2008, tedy v době souměřitelné s vydáním
napadeného rozhodnutí, ve své zprávě uvedl, že u žalobkyně přetrvávají změny osobnosti po
katastrofické zkušenosti (havárie, při které utrpěla i vážná poranění skeletu) - posttraumatická
stresová porucha s tím, že psychiatrická léčba by byla indikována, avšak není možné podávat
medikamenty kvůli těhotenství a z téhož důvodu nebylo možno provést kontrolní vyšetření CT,
popř. NMR mozku. Krajský soud se neztotožnil se závěrem posudkové komise, která tuto zprávu
psychiatra nepokládala za posudkově významnou, a označil jej za spekulaci. Posudková komise
totiž přijala tento závěr, aniž měla k dispozici speciální vyšetření, na jehož provedení trvá v
citované zprávě MUDr. D. a které nemohlo být provedeno pro těhotenství žalobkyně. Jedná se o
vadu, kterou nelze zhojit pouhou spekulativní úvahou, již užila posudková komise. Soud neměl
důvod vyžadovat doplnění posudkových závěrů, neboť bez těchto speciálních vyšetření by závěry
postrádaly klinického ověření. Otázka zůstala otevřená a podle soudu z ní lze vyvodit následující
možnosti. Po provedeném kompletním psychiatrickém vyšetření (popř. i neurologickém) zůstane
dominantní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poranění skeletu,
jak je ve svých závěrech popisuje posudková komise, a potom by závěry komise byly v podstatě
správné s výše zmíněnou výhradou. Za daného stavu dokazování však nelze spolehlivě vyloučit,
že stěžejním onemocněním může být porucha, o které ve svém nálezu hovoří psychiatr,
a v takovém případě by se pokles míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti posuzoval
podle tohoto onemocnění. Dokazování musí být provedeno ve smyslu §3 správního řádu tak,
aby jednoznačně zodpovědělo na otázku, zda žalobkyně trpí dlouhodobě nepříznivým
zdravotním stavem, a pokud ano, jaké onemocnění je stěžejní příčinou tohoto stavu z pohledu
stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Doposud provedené
dokazování takový závěr neumožňuje. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl soud
k závěru, že skutkový stav podstatný pro řádné posouzení věci nebyl řádně zjištěn a napadené
rozhodnutí je z tohoto pohledu předčasné, neboť nebyly objektivně zodpovězeny všechny otázky
mající význam pro posouzení míry zachování schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně.
Krajský soud proto napadené rozhodnutí pro vady řízení postupem podle §78 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušil a věc
vrátil žalované k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost
z důvodu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Namítala, že výrok posudku posudkové komise ze dne
19. 2. 2009 je shodný s výrokem lékaře okresní správy sociálního zabezpečení, tedy že žalobkyně
byla k datu vydání rozhodnutí žalované částečně invalidní podle §44 odst. 1 zákona
o důchodovém pojištění. Soud tento závěr komise akceptoval, avšak jen ohledně postižení pánve
a dolních končetin po úrazu a postižení obličejového skeletu. Stěžovatelka citovala závěry
krajského soudu týkající se nálezů psychiatra, podle kterých u žalobkyně přetrvává
posttraumatická stresová porucha. Namítala, že soud nezjistil dostatečně skutkový stav,
neodstranil neúplnost posouzení zdravotního stavu žalobkyně posudkovou komisí,
přestože se s jejím závěrem neztotožnil. Soud nevyzval komisi k doplnění posudku v části,
kterou postrádal. Doplnění a kompletnímu vyhotovení posudku podle stěžovatelky bránil
z důvodu šestinedělí žalobkyně cca měsíc. Případnou nutnost přerušení soudního řízení
nebo posunutí termínu vyšetření nelze řešit pobídkou žalobkyně, aby si opatřila nezbytná
vyšetření a výsledky předložila stěžovatelce, ani zrušením jejího rozhodnutí, které vychází
ze zcela stejného posudkového závěru, k jakému došla posudková komise. Podle stěžovatelky
nelze její rozhodnutí označit za předčasné, neboť ze žádosti o důchod ani z následného řízení
nevyplynula potřeba přerušit řízení z důvodu doplnění dokazování. Žalobkyně se obrátila
na soud, aby posoudil její zdravotní stav, který stěžovatelka údajně zjistila nedostatečně,
neboť soud má podle stěžovatelky možnost i povinnost zdravotní stav přezkoumat. Namísto
toho soud vyzval žalobkyni, aby si sama opatřila vyšetření a rozhodnutí stěžovatelky posoudil
jako předčasné. Soud tak opřel své rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované
a neprovedl důkazy, které provedeny být měly. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti předeslala, že se soud nezabýval tím,
zda je či není plně invalidní, ale pouze způsobem vedení řízení ze strany stěžovatelky. Poukázala
na to, že posudková komise sice prostudovala dostupné podklady, ty jsou však neúplné.
V posudku došla k závěru, že schopnost samostatné výdělečné činnosti žalobkyně poklesla
o 55 %, nikoliv o 45 %, jak tvrdila lékařka okresní správy sociálního zabezpečení. Žalobkyně
uvedla, že vyšetření CT a detailní zpráva MUDr. D. jsou obzvlášť důležité pro posouzení jejího
zdravotního stavu, stěžovatelka tedy nezohlednila všechny relevantní skutečnosti. Námitku
stěžovatelky, že soud neodstranil neúplnost posouzení zdravotního stavu, žalobkyně označila
za absurdní. Soud napadené rozhodnutí pro nezákonnost zrušil a věc vrátil stěžovatelce,
jež byla zřízena za účelem rozhodování o nároku na dávky sociálního zabezpečení a je povinna
důsledně zkoumat zdravotní stav žalobkyně. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti. Z obsahu kasační
stížnosti vyplývá, že ji stěžovatelka podala z důvodu podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ,
podle kterého lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající
v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení
před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Z obsahu dávkového spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobkyně dne 25. 6. 2000
havarovala jako pilot paraglider a utrpěla polytrauma. Na základě žádosti žalobkyně ze dne
21. 2. 2001 zahájila stěžovatelka řízení o přechodu z pracovní neschopnosti do invalidity,
v němž byla žalobkyně shledána plně invalidní v souvislosti s úrazem ze dne 25. 6. 2000 s tím,
že její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole XV
oddílu H položce 1 přílohy č. 2 k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 284/1995 Sb.
Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byl dán nezhojenou otevřenou zlomeninou levého femuru
komplikovanou infekcí, s přiloženým zevním fixátorem. Míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti byla stanovena na 70 %. Stěžovatelka žalobkyni přiznala plný invalidní
důchod.
Podle Záznamu o jednání ze dne 30. 9. 2008 bylo při kontrole plné invalidity zjištěno,
že žalobkyně již nadále není plně invalidní podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění,
ale je částečně invalidní podle §44 odst. 1 téhož zákona. Lékařka okresní správy sociálního
zabezpečení hodnotila stav žalobkyně jako stabilizovaný s lehkými až středně těžkými funkčními
poruchami; přetrvávalo mírné omezení hybnosti kyčlí a kolen vlivem poúrazové artrózy a deviace
pánve. Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti lékařka hodnotila podle kapitoly XV
oddílu H položka 49. písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. - 45 %, horní hranici zvolila
pro všechna kloubní omezení, ačkoliv žalobkyně byla posuzována k lehké sedavé práci
(administrativní pracovnice). Žalobkyně při jednání navrhla doplnění spisového materiálu
o lékařskou zprávu a neurologa; bylo jí sděleno, že závěr jednání trvá a žalobkyně může doložit
zprávy k případnému znovuposouzení.
Stěžovatelka následně dne 7. 10. 2008 vydala žalobou napadené rozhodnutí.
Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem v posudku
ze dne 19. 2. 2009 uvedla, že žalobkyně byla k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí
částečně invalidní podle §44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, nebyla plně invalidní,
neboť šlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33 %, nedosahoval však 66 % odpovídajících plné
invaliditě a nešlo ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou
činnost jen za zcela mimořádných podmínek.
Posudková komise vycházela z týchž lékařských nálezů jako lékařka okresní správy
sociálního zabezpečení, dále měla k dispozici chirurgický nález MUDr. H., psychiatrické nálezy
MUDr. D., neurologický nález MUDr. Š. a elektroencefalografické vyšetření MUDr. M.. Při
jednání posudkové komise dne 5. 2. 2009 zdravotní stav žalobkyně zhodnotila odborná
neuroložka MUDr. K., dne 19. 2. 2009 potom odborná rehabilitační lékařka MUDr. S.
Posudková komise posuzovala zdravotní stav žalobkyně v její nepřítomnosti. Podrobně
prostudovala lékařskou dokumentaci, z níž vyplynulo, že žalobkyně utrpěla mnohočetné poranění
komplikované septickým šokem, stav vyžadoval umělou plicní ventilaci. Jizva na krku po
tracheostomii je zhojena. Dále došlo k subdurálnímu krvácení v oblasti čelní krajiny vpravo a
žalobkyně utrpěla zlomeninu obličejového skeletu, která byla léčena osteosyntézou, stav je
zhojen, žalobkyně má deformovaný zubní oblouk dolní čelisti a náhradní chrup. Z dokumentace
není patrné, že by docházela na odborné lékařské prohlídky pro potíže související s následky
těchto poranění. Zlomeniny pánve a člunkové kosti pravé nohy se zhojily bez komplikací a
významných následků. Nejdelší léčení probíhalo pro zlomeninu stehenní kosti vpravo, která byla
řešena osteosyntézou, a pro otevřenou zlomeninu stehenní kosti vlevo III. st., která byla léčena
osteosyntézou a zevní fixací a komplikována osteomyelitidou a tvorbou pakloubu. Právě pro
infekční komplikace v oblasti levé stehenní kosti a měkkých tkání stehna byla žalobkyně
opakovaně hospitalizována a operována. Osteosyntetický materiál byl z pravého femuru a
částečně i vlevo odstraněn v roce 2002. V roce 2003 žalobkyně podstoupila korekční operaci
ankylosy levého kolenního kloubu. Po kompletním zhojení zlomenin včetně zánětlivých
komplikací jí byla v říjnu 2004 pro poúrazové zkrácení levé stehenní kosti provedena korekční
abreviace pravé stehenní kosti k vyrovnání délky končetin. Kovový osteosyntetický materiál
byl po zhojení vyjmut v listopadu 2005; to byl poslední operativní zákrok provedený na skeletu.
Žalobkyně ještě v listopadu 2006 podstoupila plastickou operaci měkkých tkání levého stehna
(revize jizvy a místní posun), další plastickou operaci keloidní jizvy na laterální straně stehna
vpravo podstoupila v lednu 2008. I po posledním zákroku je stav dobře zhojen.
Posudková komise konstatovala, že v popředí zdravotního stavu žalobkyně je stav
po polytraumatu v roce 2000, především po zlomenině levé stehenní kosti, otevřené,
se ztrátovým poraněním měkkých tkání levého stehna, léčené operativně s infekčními
komplikacemi. Hybnost kloubů dolních končetin je jen lehce omezena v kolenním kloubu vlevo
a v kyčelním kloubu vpravo a je také jen lehké omezení i při popisovaných počínajících
degenerativních změnách na kyčelních a kolenních kloubech, ostatní klouby dolních končetin
jsou hybné bez omezení rozsahu, svalová síla je omezena vlevo jen lehce, vpravo bez omezení.
Není ani významné omezení hybnosti páteře. Žalobkyně je schopna samostatné chůze bez opory.
Pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti na základě dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu posudková komise hodnotila podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.,
kapitola XV, oddíl H, položka 49, tj. stav po zlomenině stehenní kosti léčené osteosyntézou,
a s ohledem i na druhostranné postižení a počínající degenerativní poúrazové změny komise
zvolila písm. b), i když pro levou dolní končetinu nejsou zcela splněna uvedená kriteria.
Z rozmezí 40 - 45 % komise přiznala 45 %, hodnocení pro trvající rehabilitační péči a stav
po ostatních úrazových postiženích zvýšila o 10 % na celkových 55 %.
Psychické postižení hodnotila posudková komise pouze okrajově, žalobkyně
se podle dokumentace na psychiatrii neléčila, na tyto potíže si nestěžovala ani u ostatních
odborných lékařů či u obvodní lékařky. Psychiatricky byla poprvé vyšetřena až po jednání
na referátu lékařské posudkové služby okresní správy sociálního zabezpečení dne 30. 9. 2008.
Také neurologické vyšetření bylo provedeno až po tomto jednání.
Posudková komise uzavřela, že při zachovaném pracovním potenciálu je žalobkyně
neschopna práce spojené s delším stáním či chůzí v náročném terénu, práce vykonávané
ve vynucených polohách, hlavně kleku, předklonu a podřepu, není schopna práce přetěžující
dolní končetiny manipulací s těžkými břemeny, není schopna práce v nepříznivých klimatických
podmínkách. Žalobkyně je schopna uplatnit dosavadní pracovní zkušenosti i dosažené vzdělání,
je schopna i rekvalifikace k vhodnému pracovnímu začlenění.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu posoudil Nejvyšší správní soud podanou
kasační stížnost a dospěl k závěru, že je důvodná.
V projednávané věci jde o nárok na dávku důchodového pojištění, jejíž přiznání či další
trvání je podmíněno dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Posouzení zdravotního stavu
a souvisejícího zbytkového pracovního potenciálu je věcí odborně medicínskou, k níž nemá soud
potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací k osobám, které jimi disponují,
aby se k těmto otázkám vyjádřily. Pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech
důchodového pojištění zdravotní stav a pracovní schopnost občanů posuzuje podle §4 odst. 2
zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů, Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány
posudkové komise.
Posudkové komise jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu
a dochované pracovní schopnosti občanů, ale též k posouzení poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti i k zaujetí posudkových závěrů o plné či částečné invaliditě, jejím vzniku,
trvání či zániku. Výsledný posudek je v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem,
na který je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz
na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Posudek lze považovat za úplný
a přesvědčivý pouze v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými
skutečnostmi, přihlédne k účastníkem řízení udávaným potížím, zodpoví jeho námitky
a své posudkové závěry náležitě zdůvodní.
Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených
v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti
a který se vypořádává se všemi podstatnými okolnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím
pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí.
Předně musí být z posudku zřejmé, že zdravotní stav občana byl komplexně posouzen
na základě úplné zdravotní dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím,
aby tak nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti stanovené klinické diagnózy.
Dále v něm musí být uvedeno, v jakém rozsahu je v důsledku rozhodujícího zdravotního
postižení (samozřejmě za předpokladu, že zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav),
pracovní schopnost omezena, tj. v jakém rozsahu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné
činnosti. Procentní míru tohoto poklesu vyhodnotí pak posudková komise podle přílohy č. 2
vyhlášky č. 284/1995 Sb., v platném znění, postižení posléze podřadí podle jeho druhu a intenzity
pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku zmíněné přílohy a současně objasní, proč v rámci
zde stanoveného rozpětí určila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši
jí stanovené. Rovněž uvede, proč rozhodující zdravotní postižení nepodřadila pod položku,
u níž míra uvedeného poklesu je z hlediska nároku na dávku pro žadatele příznivější. Konečně
též uváží rozsah a závažnost případných dalších zdravotních postižení (event. i jiných příčin
zde uvedených) pro možné zvýšení základního bodového ohodnocení, řídíc se hledisky
upravenými v ustanovení §4 zmíněné již vyhlášky. Posudkový závěr by měl být náležitě
odůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá a ani nemůže mít potřebné odborné
lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity plné či částečné závisí především.
V případě, kdy dochází k odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné
nepříznivým zdravotním stavem, je posudková komise povinna přesvědčivě odůvodnit,
co se při porovnání s obdobím, kdy byla odnímaná dávka přiznána, ve zdravotním stavu
pojištěnce přesně změnilo, jinak řečeno určit a objasnit důvod či příčinu zániku nebo snížení
stupně invalidity. Podle konstantní soudní praxe jsou uznávány tři okruhy příčin, jež mohou vést
k přesvědčivému odůvodnění zániku nebo snížení stupně dříve uznané invalidity. Jedná
se o posudkově významné zlepšení zdravotního stavu, stabilizaci zdravotního stavu spojenou
s adaptací např. na poúrazovou situaci, a tím i s obnovením výdělečné schopnosti ve stanoveném
rozsahu, a dřívější posudkové nadhodnocení zdravotního stavu - tzv. posudkový omyl
(srov. rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 29. 7. 2003, č. j. 4 Ads 19/2003 - 48,
www.nssoud.cz). Pro přesvědčivost posudkových závěrů je nezbytné, aby v posudku uváděný
důvod zániku nebo změny stupně invalidity byl zcela konkrétně a jednoznačně vysvětlen,
neboť jen tak může soud získat potřebný skutkový základ pro správné právní posouzení věci.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že případné chybějící či nepřesně formulované
náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit
vlastní úvahou, jelikož pro to na rozdíl od posudkové komise nemá potřebné medicínské znalosti
(obdobně se Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 30. 9. 2009,
č. j. 4 Ads 19/2009 - 38, nebo v rozsudku ze dne 14. 8. 2009, č. j. 4 Ads 178/2008 - 57,
či v rozsudku ze dne 27. 2. 2009, č. j. 4 Ads 112/2008 - 52, www.nssoud.cz).
Z výše uvedeného je zřejmé, že přezkoumává-li krajský soud rozhodnutí o dávce
důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, je povinen
opatřit si v tomto řízení posudek posudkové komise, který vyhoví shora popsaným požadavkům
a bude sloužit jako rozhodující důkaz pro závěr o správnosti a zákonnosti žalobou napadeného
rozhodnutí. Shledá-li krajský soud posudek v jakémkoliv směru nedostatečným (neúplným,
nepřesvědčivým), musí se znovu obrátit na posudkovou komisi a vyžádat doplnění posudku.
Bez kompletního, jednoznačného a přesvědčivého posudku totiž soud - medicínské znalosti
nemaje - nemůže usuzovat o tom, zda je účastník řízení plně či částečně invalidní, a nemůže
ani zrušit rozhodnutí napadené žalobou z důvodu nedostatečně nebo nesprávně zjištěného stavu
věci.
V projednávané věci posudek posudkové komise, jehož doplnění soud nežádal, potvrdil
závěr lékaře okresní správy sociálního zabezpečení, že žalobkyně již není plně invalidní.
Takový důkaz by nasvědčoval nedůvodnosti žaloby. Krajskému soudu však vyvstaly pochybnosti
ohledně úplnosti posouzení zdravotního stavu žalobkyně, když závěr posudkové komise
o posudkové nevýznamnosti zprávy psychiatra označil za spekulativní.
V dané situaci bylo povinností soudu - jak správně namítá stěžovatelka - vyžádat
doplňující posudek, ve kterém by se posudková komise zabývala v odůvodnění rozsudku
nastolenou otázkou, zda rozhodujícím zdravotním postižením žalobkyně je či není onemocnění
diagnostikované psychiatrem a popsané v předložených lékařských zprávách.
Nejvyšší správní soud doplňuje, že stěžovatelka při svém rozhodování o dávkách
podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem vychází z podkladů opatřených
okresními správami sociálního zabezpečení, které podle §6 odst. 4 písm. q) zákona
č. 582/1991 Sb. posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů v rozsahu stanoveném
tímto zákonem. Citovaný předpis stěžovatelce neposkytuje kompetenci vyžadovat doplnění
posudku zpracovaného lékařem okresní správy sociálního zabezpečení, což patří mezi základní
důvody, pro které jsou posudky posudkových komisí v přezkumném soudním řízení
tak významným důkazem a je kladen takový důraz na jejich úplnost a přesvědčivost.
Stěžovatelka dále nedisponuje právními prostředky k tomu, aby přiměla žalobkyni
k předložení výsledků vyšetření, jež by měly být při posuzování zdravotního stavu žalobkyně
zhodnoceny. Tato skutečnost podstatně komplikuje, ne-li znemožňuje realizaci závazného
právního názoru obsaženého v napadeném rozsudku.
Nejvyšší správní soud dále zkoumal posudek posudkové komise z hlediska jeho úplnosti
a přesvědčivosti a shledal, že kromě výhrad krajského soudu tento posudek zcela pominul
podstatnou námitku žalobkyně, že jejímu zdravotnímu postižení odpovídá položka č. 6 písm. c)
oddílu G kapitoly XV přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. nebo položka č. 1 oddílu H kapitoly
XV této vyhlášky. Při absenci odborných medicínských znalostí proto soud nemohl objektivně
rozhodnout, zda je tato námitka důvodná, či nikoliv. Podle názoru Nejvyššího správního soudu
tedy posudek posudkové komise ze dne 19. 2. 2009 není úplný a bude nezbytné jej v dalším řízení
doplnit.
Se zřetelem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud uzavírá, že dosavadní posudek
posudkové komise zatím nemůže být dostatečným podkladem pro posouzení zákonnosti
napadeného rozhodnutí stěžovatelky, neboť se jedná o posudek neúplný. Krajský soud
tedy pochybil, protože rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu,
když vycházel z neúplného posudku a některé jeho nedostatky se pokusil nahradit vlastní úvahou,
ačkoliv nemá potřebné odborné medicínské znalosti.
Tímto postupem zatížil krajský soud řízení vadou, jež mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatelkou uplatněný kasační
důvod byl prokázán, a proto Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí
nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 27. 4. 2009, č. j. 63 Cad 46/2008 - 39, zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na krajském soudu nyní bude, aby od posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem vyžádal doplňující posudek s tím,
aby posudková komise náležitě zhodnotila a zdůvodnila, proč nemůže být rozhodující zdravotní
postižení žalobkyně klasifikováno tak, jak je uvedeno v žalobě, a dále, aby na základě
psychiatrických nálezů a případných dalších vyšetření posudková komise zhodnotila,
zda rozhodujícím zdravotním postižením žalobkyně je či není onemocnění diagnostikované
psychiatrem.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s. v novém
rozhodnutí ve věci krajský soud.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2009
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu