ECLI:CZ:NSS:2009:6.ADS.113.2009:43
sp. zn. 6 Ads 113/2009 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně:
Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém
ústavu, se sídlem Bouzov 8, Bouzov, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem
Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2008, č. j. 89/08, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 7. 2008,
č. j. 30 Ca 156/2008 - 13,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 22. 2. 2008 postoupil Krajský soud v Brně Městskému soudu v Praze
jako soudu místně příslušnému žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalované České advokátní
komory ze dne 14. 1. 2008, jímž byl žalobkyni podle §18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb.,
o advokacii, určen advokát k poskytnutí blíže specifikované právní služby.
Žalobkyně napadla usnesení ze dne 22. 2. 2008 kasační stížností, kterou spojila
se žádostmi o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. Krajský soud tyto žádosti zamítl usnesením ze dne 20. 6. 2008, č. j. 30 Ca 16/2008 - 26.
Kasační stížnost, kterou žalobkyně podala proti tomuto usnesení, odmítl Nejvyšší správní soud
pro opožděnost usnesením ze dne 27. 11. 2008, č. j. 6 Ads 105/2008 - 39.
Již uvedeným usnesením ze dne 20. 6. 2008 krajský soud zároveň vyzval žalobkyni
k zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti. Žalobkyně výzvě nevyhověla,
a krajský soud tak zastavil řízení o kasační stížnosti usnesením ze dne 30. 7. 2008,
č. j. 30 Ca 156/2008 - 13. Žalobkyně napadla toto usnesení kasační stížností a opět požádala
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Krajský soud zamítl tyto žádosti usnesením ze dne 29. 8. 2008, č. j. 30 Ca 156/2008 - 17.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl
svým rozsudkem ze dne 27. 11. 2008, č. j. 6 Ads 106/2008 - 29.
Dne 4. 2. 2009 konečně předložil krajský soud Nejvyššímu správnímu soudu kasační
stížnost směřující proti usnesení ze dne 30. 7. 2008, č. j. 30 Ca 156/2008 - 13, kterým bylo
zastaveno řízení o zmíněné prvé kasační stížnosti. Kasační stížnost byla zapsána
pod sp. zn. 6 Ads 113/2009.
Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož takové rozhodnutí vzešlo
(stěžovatel), domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost v daném případě skutečně
podala účastnice řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“) a byla podána včas (§106 odst. 2
s. ř. s.). Nyní k přípustnosti kasační stížnosti: kasační stížnost je přípustná proti každému
rozhodnutí, není-li v zákoně stanoveno jinak (§102 s. ř. s.).
Nejprve je třeba předeslat následujcí: Kasační stížností je v daném případě napadeno
usnesení o zastavení řízení, z povahy věci jsou tedy stěžovatelčina tvrzení podřaditelná pouze
pod kasační důvod dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti
napadeného rozhodnutí o odmítnutí návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, www.nssoud.cz). Nerozhodl-li krajský soud ve věci samé,
ale řízení zastavil, nepřísluší ani Nejvyššímu správnímu soudu zabývat se v řízení o kasační
stížnosti případnými jinými důvody uvedenými stěžovatelkou (viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 43/2003 - 38, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud
přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích kasačního důvodu dle ustanovení §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., přitom dospěl
k následujícímu závěru:
Kasační stížnost byla v daném případě podána jedním podáním i proti usnesení ze dne
20. 6. 2008, č. j. 30 Ca 16/2008 - 26, o zamítnutí žádosti o osvobození od poplatků,
které usnesení o zastavení řízení předcházelo. Stěžovatelka v kasační stížnosti především namítá
nesprávnost doručování obou usnesení, zejména s tím, že opakovaně žádala doručování
elektronickou cestou; dále namítá i nesprávnost zamítnutí žádosti o osvobození od poplatků
a neúčinnost doručení usnesení o zamítnutí žádosti o osvobození od poplatků, kterým byla
stěžovatelka současně vyzvána k zaplacení soudních poplatků. V kasační stížnosti upozorňuje
rovněž na formální nedostatky rozhodnutí v uváděných číslech jednacích. Soud dospěl k závěru,
že, jakkoli jsou důvody svědčící pro přípustnost kasační stížnosti formulovány v zákoně dosti
široce, nelze podřadit stěžovatelkou tvrzené stížnostní důvody pod žádný z uvedených
v ustanovení §103 s. ř. s. V daném případě totiž přichází v úvahu pouze důvod uvedený
v odstavci 1 pod písm. e) - jak již bylo uvedeno výše - tedy nezákonnost rozhodnutí o zastavení
řízení, neboť napadeným usnesením došlo k zastavení řízení krajským soudem. K jednotlivým
kasačním tvrzením stěžovatelky je třeba za těchto okolností uvést následující: O tvrzení
nesprávnosti zamítnutí žádosti o osvobození od poplatků a neúčinnosti doručení usnesení
o zamítnutí žádosti o osvobození od poplatků již bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 11. 2008, č. j. 6 Ads 106/2008 - 29, tedy při přezkoumání usnesení
o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků na základě kasační stížnosti stěžovatelky
proti tomuto usnesení. Neúčinnost doručení ani nesprávnost tohoto usnesení přitom nebyla
shledána. (Postup Nejvyššího správního směru v tomto směru nebyl zpochybněn ani Ústavním
soudem, který ústavní stížnost podanou stěžovatelkou odmítl.) Námitky týkající se nesprávného
doručování a nesprávnosti - již dříve přezkoumaného - rozhodnutí o osvobození od soudních
poplatků se však zejména nijak nevěnují zákonnosti napadaného rozhodnutí o zastavení řízení.
Pokud se jedná o tvrzení nesprávného doručování právě napadeného usnesení, v tomto směru
se může jednat maximálně o vadu řízení (nikoliv o nezákonnost přezkoumávaného rozhodnutí),
a to ještě relevantní toliko pro posouzení úspěšnosti (účinnosti) doručení ve vztahu k podání
kasační stížnosti a její včasnosti. (Pro úplnost je nutno uvést: Rozhodnutí bylo v daném případě
doručováno poštou a bylo řádně převzato stěžovatelkou dne 25. 8. 2008, jak vyplývá z doložené
doručenky. Na doručování elektronickou cestou nebyl v předchozí právní úpravě právní nárok -
zákon ponechával tento typ doručování na volné úvaze soudu. Podle §45f o. s. ř. v tehdejším
znění prostřednictvím veřejné datové sítě mohl soud písemnost doručit, jestliže adresát soudu
sdělil svou elektronickou adresu, jestliže soud o doručení písemnosti tímto způsobem požádal
nebo s ním vyslovil souhlas a jestliže uvedl akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb,
který vydal jeho kvalifikovaný certifikát a vede jeho evidenci, nebo předložil svůj platný
kvalifikovaný certifikát. Možnost volby soudu zdůraznil zákonodárce použitím slova „může“ -
na rozdíl např. od dikce ust. §47 odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Ke kasačním výtkám ohledně
formálních nedostatků nyní napadaného rozhodnutí (špatná spisová značka) je třeba uvést,
že případné nesrovnalosti v uvedeném čísle jednacím nemohly mít vliv na věcné posouzení
a na zákonnost napadeného usnesení. Za uvedených okolností nutno uzavřít tak, že kasační
stížnost vůbec nenapadá vlastní otázku zastavení řízení z důvodu nezaplacení poplatku, zejména
pak neuvádí, v čem měla spočívat nezákonnost tohoto rozhodnutí ve smyslu §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. Za těchto okolností nelze podřadit stěžovatelkou tvrzené stížnostní důvody,
s ohledem na jejich obsah, pod přípustný důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. - uváděné důvody nenapadají nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení.
Protože se podaná kasační stížnost opírá jen o jiné důvody než předpokládá zákon,
nezbylo soudu než ji podle ust. §104 odst. 4 ve spojení s ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
odmítnout.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením §60 odst. 3 a §120 s. ř. s.,
podle kterých nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2009
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu