ECLI:CZ:NSS:2010:4.AS.30.2010:31
sp. zn. 4 As 30/2010 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: S. P., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2010, č. j. 9 Ca 425/2009 - 16,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2010, č. j. 9 Ca 425/2009 - 16,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ministr vnitra rozhodnutím ze dne 2. 12. 2009, č.j. MV-66104/VS-2009, podle §152
odst. 5 písm. b) správního řádu zamítl rozklad žalobce podaný proti rozhodnutí Ministerstva
vnitra ze dne 11. 8. 2008, č. j. OAM-5872-7/TP-2009. Uvedeným rozhodnutím ministerstva bylo
zastaveno řízení ve věci žalobcovy žádosti o povolení k trvalému pobytu, neboť podaná žádost
byla zjevně právně nepřípustná.
V žalobě podané proti zmíněnému rozhodnutí ministra vnitra žalobce požádal
mj. o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků. O této žádosti rozhodl Městský
soud v Praze usnesením ze dne 19. 2. 2010, č. j. 9 Ca 425/2009 - 16, tak, že žádost žalobce
o přiznání osvobození od soudních poplatků zamítl a rovněž zamítl žalobcův návrh
na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě. V odůvodnění soud uvedl, že výzvou
ze dne 18. 1. 2010, č. j. 9 Ca 425/2009 - 8, byl žalobce vyzván k tomu, aby zaslal vyplněný
formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ (dále jen „potvrzení“),
a aby sdělil, z jakých prostředků hradí náklady nutně spojené s jeho pobytem v České republice.
Přitom byl žalobce poučen, že v případě, kdy výzvě v plném rozsahu nevyhoví, bude žádost
zamítnuta. Podle soudu žalobce sice ve stanovené lhůtě zaslal předmětné potvrzení, v němž
uvedl, že nevykonává žádnou práci, nemá žádné příjmy ani majetek větší ceny, avšak soudu
nesdělil, z jakých prostředků hradí náklady nutně spojené s jeho pobytem v České republice.
Podle názoru soudu je přitom nepochybné, že žalobce musí mít nějaké zdroje, z nichž tyto
náklady hradí, nicméně jejich existenci a původ těchto prostředků soudu nedoložil. Z uvedeného
důvodu se jeho prohlášení jeví jako nevěrohodné. S ohledem na tuto skutečnost soud uzavřel,
že žalobce věrohodným způsobem nedoložil, že nemá dostatečné prostředky k úhradě soudního
poplatku a nesplnil tak zákonné předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. S ohledem
na §35 odst. 8 s. ř. s. potom nebylo možné žalobci ani ustanovit zástupce.
Ve včas podané kasační stížnosti namítl žalobce (dále též „stěžovatel“), že nebyly splněny
podmínky pro zamítnutí jeho žádostí. V kasační stížnosti požádal, aby mu byl ustanoven
zástupce, byl osvobozen od soudních poplatků a kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
K tomu stěžovatel uvedl, že se nedostatečně orientuje v českém právním řádu, proto není
způsobilý účinně hájit svá práva. Rozhodnutí správních orgánů pro něj znamenají
nenahraditelnou újmu, neboť by došlo ke ztížení jeho pobytu na území České republiky. V jeho
případě jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Finanční situace
mu neumožňuje nechat se zastupovat advokátem bez jeho ustanovení. Proto navrhl, aby Nejvyšší
správní soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2010, č. j. 9 Ca 425/2009 - 16,
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle §109
odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost je důvodná.
Podle Nejvyššího správního soudu je kasační stížnost tak, jak byla stěžovatelem sepsána
a podána, projednatelná. Z jejího obsahu je zřejmý nesouhlas stěžovatele s právními závěry
soudu, v jejichž důsledku byly zamítnuty jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce. Stěžovatel namítá, že nemá dostatek finančních prostředků. Tím je dán
důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. spočívající v tvrzeném nesprávném posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Z toho důvodu není podle Nejvyššího správního soudu
na místě přihlédnout ke skutečnosti, že stěžovatel byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne
13. 4. 2010, č. j. 9 Ca 425/2009 - 20, vyzván, aby ve lhůtě do jednoho měsíce doplnil kasační
stížnost o konkrétní důvody, jinak bude kasační stížnost odmítnuta. Stejně tak nelze přihlédnout
ke skutečnosti, že na tuto výzvu soudu stěžovatel nijak nereagoval.
Ke stěžovatelově žádosti o přiznání osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost
a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud odkazuje na svou
ustálenou judikaturu. Podle ní v řízení o kasační stížnosti směřující proti rozhodnutí krajského
soudu o neosvobození od soudních poplatků a o neustanovení zástupce není podmínkou řízení
povinné zastoupení advokátem a zaplacení soudního poplatku. K těmto závěrům blíže
srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41,
publikovaný pod č. 486/2005 Sb. NSS, podle kterého „v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační
stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců není důvodem
pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení“, či rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, www.nssoud.cz. Proto stěžovatelem vznesený
požadavek je třeba považovat za bezpředmětný.
Nejvyšší správní soud shledal v postupu soudu vady, které vedly k naplnění důvodu podle
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Výzvou soudu ze dne 18. 1. 2010, č. j. 9 Ca 425/2009 - 8,
byl stěžovatel vyzván, aby doložil, že nemá dostatečné prostředky. K tomu měl ve stanovené
lhůtě vrátit soudu vyplněný formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech“. Současně s tím byl stěžovatel vyzván, aby písemně sdělil, z jakých prostředků hradí
náklady nutně spojené s jeho pobytem v České republice (bydlení, strava, ošacení, zdravotní péče,
atd.). K tomu soud dodal, že pokud stěžovatel ve stanovené lhůtě „v plném rozsahu“ výzvě
nevyhoví, bude jeho žádost pro nesplnění zákonných podmínek zamítnuta.
V posuzovaném případě stěžovatel ve stanovené lhůtě soudu zaslal pouze vyplněné
potvrzení. Z něj vyplynulo, že nemá žádnou práci, příjmy z podnikání, nepobírá dávky ze systému
sociální ochrany a nevlastní žádný majetek větší ceny. Napadeným usnesením Městského soudu
v Praze bylo toto potvrzení označeno jako nevěrohodné. Podle soudu stěžovatel nedoložil,
z čeho hradí náklady spojené s jeho pobytem v tuzemsku, ačkoliv je nepochybné, že musí mít
nějaké zdroje, z nichž tyto náklady uhrazuje.
Podle Nejvyššího správního soudu byly shora uvedené závěry Městského soudu v Praze
učiněny předčasně. Stěžovatel měl být nejprve vyzván, aby předložil vyplněné „potvrzení“.
Teprve poté a s ohledem na jeho obsah, pokud by soudu vznikly pochybnosti o jeho
věrohodnosti, by bylo na místě vyzvat stěžovatele k tomu, aby tedy uvedl, z čeho hradí náklady
spojené s jeho tuzemským pobytem. V takovém případě měl soud prvního stupně vyzvat
stěžovatele, aby upřesnil svá tvrzení. Teprve po tomto druhém kroku by bylo možné uvažovat
o aplikaci závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009,
č. j. 1 As 39/2009 - 88, publikovaném pod č. 1962/2010 Sb. NSS, podle kterých „účastník řízení,
který požádal o osvobození od soudních poplatků a který byl soudem řádně poučen, je povinen uvést a prokázat
veškeré skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti. Vyplyne-li z uvedených údajů či obsahu spisu, že jsou
nevěrohodné, popř. neúplné, soud žádost zamítne.“. Přitom i v případě tohoto judikátu byl účastník
nejprve vyzván, aby předložil vyplněné potvrzení. Protože soudu vznikly pochybnosti o jeho
věrohodnosti, byl posléze účastník řízení soudem vyzván ještě k upřesnění některých sporných
a nejasných skutečností. Soud tak nevzal bez dalšího za relevantní toliko data uváděná
v potvrzení, ale naopak vyzval stěžovatele k poskytnutí dalších informací a podkladů. Teprve
z informací získaných na základě této výzvy soud vyvodil svůj závěr. Tímto způsobem měl
Městský soud v Praze postupovat i v nyní projednávané věci, což neučinil. Místo toho zaujal
závěr ohledně nevěrohodnosti vyjádření stěžovatele. Nejvyšší správní soud k tomu poznamenává,
že stěžovatel na soudem položenou otázku, z čeho hradí své náklady v tuzemsku, v podstatě
odpověděl toliko vrácením vyplněného potvrzení. To přitom mohlo podle názoru stěžovatele
představovat ono požadované „vyhovění požadavkům v plném rozsahu“, jak požadoval
v předmětné výzvě soud prvního stupně.
Nad rámec uvedeného je třeba vzít v úvahu, že v případě tvrzené nemajetnosti nelze
požadovat její prokázání. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2006,
č. j. 3 Azs 35/2006 - 104, publikovaný pod č. 951/2006 Sb. NSS, podle kterého „postup krajského
soudu, jenž zamítl návrh na ustanovení zástupce s odůvodněním, že stěžovatelka neprokázala tvrzení
o své majetkové situaci listinnými důkazy, přičemž tato tvrzení stěžovatelky spočívala v tom, že nemá žádný
majetek ani příjmy, je vadný a je důvodem pro zrušení takového usnesení. Krajský soud svým postupem popřel
tzv. negativní důkazní teorii, podle níž nelze dokazovat neexistující skutečnosti.“.
Nejvyšší správní soud celkově uzavírá, že Městský soud v Praze pochybil v právním
hodnocení věrohodnosti stěžovatelem předloženého potvrzení. Pokud mu pak v novém řízení
vyvstanou pochybnosti o pravdivosti a věrohodnosti stěžovatelem předloženého potvrzení,
je na něm, aby se je pokusil odstranit dalšími upřesňujícími dotazy, kupř. z čeho stěžovatel hradí
náklady spojené s jeho tuzemským pobytem, apod. Teprve na základě toho lze posléze učinit
závěr o případné nevěrohodnosti tvrzení stěžovatele o jeho nemajetnosti.
Stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Za situace,
kdy Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci bez zbytečného odkladu poté, co mu byla věc
předložena, nebylo třeba o této žádosti rozhodovat, nehledě na to, že tuto žádost stěžovatel
nezdůvodnil žádnými konkrétními skutkovými okolnostmi, nýbrž jen velmi obecně.
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost je důvodná. Proto podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. napadené usnesení Městského
soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude Městský soud v Praze podle
odstavce 3 téhož ustanovení vázán vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
V novém rozhodnutí pak Městský soud v Praze podle §110 odst. 2 věty první s. ř. s.
rozhodne také o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2010
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu