ECLI:CZ:NSS:2010:5.AFS.76.2010:226
sp. zn. 5 Afs 76/2010 - 226
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: A. H., proti
žalovanému: Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Ústí nad Labem, Velká Hradební
61, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem,
pobočka v Liberci ze dne 10. 8. 2010, č. j. 59 Ca 130/2006 - 213,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (nyní stěžovatelka), brojí kasační stížností proti usnesení Krajského soudu
v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zastaveno řízení
o kasační stížnosti stěžovatelky podané proti rozsudku krajského soudu č. j. 59 Ca 130/2006 -
148 ze dne 14. 7. 2009.
Krajský soud výše uvedené řízení o kasační stížnosti zasta vil podle ustanovení §47
písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), neboť nebyla splněna jedna ze zákonných podmínek meritorního projednání kasační
stížnosti ve smyslu ustanovení §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, protože stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek.
V kasační stížnosti podané z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b),
c), d) a e) s. ř. s., stěžovatelka namítá, že krajský soud rozhodl be z nařízení jednání, bez řádně
a spolehlivě zjištěného skutkového a právního stavu věci a v odůvodnění rozhodnutí uvedl
převážně pouze obecné deklarace.
Stěžovatelka svou kasační stížnost opírá dále o argumentaci, že neúčinnost doručení
soudních písemností vychází zejména z ustanovení §50 odst. 1 (poslední části věty) zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“),
ve které se stanovuje: „… písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, datum
vhození vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti.“ Podtržením stěžovatelka
zvýraznila slovo „písemnosti“.
Návrh na osvobození od soudních poplatků stěžovatelka považuje za důvodný a odkazuje
na úplný obsah všech předchozích podání, a to jak v nyní projednávané věci, tak i ve věci sp. zn.
59 Ca 79/2009. Dle stěžovatelky dosud o návrhu na osvobození od soudních poplatků nebylo
řádně rozhodnuto.
V závěru svého podání stěžovatelka uvádí, že ani nyní napadené usnesení krajského
soudu č. j. 59 Ca 130/2006 - 213 jí dosud nebylo řádně a účinně doručeno pro vady na straně
doručujícího orgánu a jako důkaz navrhuje obálku podací číslo R10563, podanou k poštovní
přepravě krajským soudem dne 11. 8. 2010.
Součástí kasační stížnosti je i návrh na přiznání odkladného účinku.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ustanovení
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že kasační stížnost
stěžovatelky není důvodná.
Stěžovatelka v kasační stížnosti napadá usnesení krajského soudu výslovně z důvodů
dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b), c), d) a e) s. ř. s. Je-li kasační stížností napadeno usnesení
o zastavení řízení, přicházejí pro stěžovatelku v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení.
Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít
za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající
v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem.
Vadu řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé
stěžovatelka zřejmě spatřuje v námitce, že krajský soud o zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku rozhodl bez nařízení jednání a bez řádně a spolehlivě zjištěného skutkového
a právního stavu věci.
K namítanému rozhodování krajského soudu bez nařízení jednání Nejvyšší správní soud
uvádí, že jednání soudu je určeno k projednání a rozhodnutí věci samé. Tento princip
je pro správní soudnictví upraven v ustanovení §49 odst. 1 s. ř. s. Jestliže tedy v rámci řízení
o kasační stížnosti proti rozsudku č. j. 59 Ca 130/2006 - 148 ze dne 14. 7. 2009 krajský soud
rozhodl o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, tzn. nerozhodoval ve věci
samé, nelze v postupu krajského soudu, který o zastavení řízení rozhodl bez nařízení jednání,
spatřovat namítanou nezákonnost.
Jako další pochybení krajského soudu je namítáno, že v odůvodnění napadeného
rozhodnutí jsou obsaženy převážně pouze obecné deklarace, aniž by se krajský soud zabýval
skutečným skutkovým a právním stavem věci.
Krajský soud v odůvodnění přezkoumávaného usnesení konstatoval, že stěžovatelka byla
usnesením krajského soudu č. j. 59 Ca 130/2006 - 163 ze dne 5. 8. 2009 vyzvána k zaplacení
soudního poplatku za podání kasační stížnosti. Následně stěžovatelka požádala o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Tento návrh byl usnesením č. j. 59 Ca 130/2006 -
179 ze dne 29. 9. 2009 zamítnut a krajský soud usnesením č. j. 59 Ca 130/2006 - 180 ze dne
1. 10. 2010 stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku opětovně vyzval. Vzhledem k tomu,
že stěžovatelka ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila a nebyla tak splněna jedna
ze základních podmínek meritorního projednání kasační stížnosti, krajský soud řízení zastavil.
Krajský soud tak v odůvodnění svého rozhodnutí nepoužil převážně pouze obecné
deklarace, ale své rozhodnutí dostatečně odůvodnil. Kasační námitka proto nebyla shledána
důvodnou.
Stěžovatelka v kasační stížnosti také uvádí, že návrh na osvobo zení od soudních poplatků
byl a je důvodný a odkazuje přitom na úplný obsah všech svých předchozích podání, a to jak
v nyní projednávané věci, tak i ve věci sp. zn. 59 Ca 79/2009. Krajský soud se však v napadeném
usnesení otázkou důvodnosti návrhu na osvobození od soudních poplatků vůbec nezabýval,
proto při posuzování této otázky nemohl pochybit.
Stejně tak se krajský soud v přezkoumávaném rozhodnutí nezabýval ani otázkou
neúčinnosti doručení, proto ji taktéž nemohl nesprávně právně posoudit.
Závěrem kasační stížnosti stěžovatelka zmiňuje, že ani nyní napadené usnesení jí dosud
nebylo řádně a účinně doručeno pro vady na straně doručujícího orgánu. K tomu zdejší soud
z doručenky založené v soudním spisu zjistil, že nyní přezkoumávané usnesení bylo
u doručujícího orgánu uloženo a připraveno k vyzvednutí dne 12. 8. 2010, protože adresát nebyl
doručujícím orgánem zastižen. Dne 24. 8. 2010 byla písemnost vložena do domovní nebo jiné
adresátem užívané schránky, protože si adresát předmětnou písemnost nevyzvedl v úložní době.
Podle ustanovení §49 (doručování písemností do vlastních rukou) odst. 1 o. s. ř., (podle
kterého je třeba postupovat vzhledem k §42 odst. 5 s. ř. s. - nestanoví-li tento zákon jinak, užijí
se pro způsob doručování obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním
řízení) se do vlastních rukou doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak
soud. Odst. 4 citovaného ustanovení pak upravuje, že nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě
10 dnů ode dne, kdy byla při pravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této
lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném
uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže
soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky.
Usnesení bylo stěžovatelce doručováno do vlastních ru kou a v souladu s ustanovením
§49 odst. 4 o. s. ř., nevyzvedla-li si stěžovatelka písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla
připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem lhůty za doručenou, i když
se stěžovatelka o uložení nedozvěděla (neděle 22. 8. 2010).
Podle ustanovení §50f odst. 3 o. s. ř., doručuje-li soud písemnost při úkonu, o němž
se nepořizuje protokol, nebo prostřednictvím doručujícího orgánu, vyznačí se doručení
písemnosti na doručence. Doručenka je veřejnou listinou. Není-li prokázán opak, považují
se údaje uvedené na doručence za pravdivé.
Dle doručenky založené v soudním spise bylo napadené usnesení stěžovatelce i s ohledem
na znění ustanovení §40 odst. 3 s. ř. s. (připadle-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo
svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den) řádně doručeno v pondělí dne
23. 8. 2010.
Nejvyšší správní soud v řízení o předmětné kasační stížnosti netrval na zaplacení
soudního poplatku, ani na povinném zastoupení stěžovatelky advokátem. Podle konstantní
judikatury Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnosti, jehož předmětem
je posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení, které bylo důsledkem nezaplacení
soudního poplatku za předchozí kasační stížnost, by opětovné trvání jak na podmínce uhrazení
poplatku pro toto řízení, tak i na podmínce povinného zastoupení, ve svém důsledku znamenalo
jen další řetězení téhož problému, což by popíralo smysl samotného řízení, a zároveň
by nesvědčilo ani zásadě hospodárnosti a rychlosti řízení, která se obecně uplatňuje ve vztahu
k výkonu celé veřejné správy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j.
9 As 43/2007 – 77, publikovaný na www.nssoud.cz). Právní názor uvedený v citovaném
rozsudku je aplikovatelný také v dané věci.
K podanému návrhu na přiznání odkladného účinku Nejvyšší správní soud uvádí,
že tímto rozsudkem již rozhodl o samotné kasační stížnosti, a proto již nerozhodoval o návrhu
stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Závěrem Nejvyšší správní soud shrnuje, že v projednávané věci neshledal tvrzenou
nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení a proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.). Žalovaný právo na náhradu nákladů řízení neuplatnil,
ostatně mu ani žádné náklady nevznikly (§60 odst. 1 a §120 s. ř. s), proto Nejvyšší správní soud
rozhodl, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2010
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu