ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.123.2010:92
sp. zn. 6 Ads 123/2010 - 92
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: J. K.,
zastoupený JUDr. Alešem Vídenským, advokátem, se sídlem Sokolská 22, Ostrava - Moravská
Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 9. 2008, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2010, č. j. 18 Ad 22/2010 - 64,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žalovaná n em á právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, JUDr. Aleši Vídenskému, advokátu, se sídlem
Sokolská 22, Ostrava - Moravská Ostrava, se př iz n á vá odměna za zastupování
a náhrada hotových výdajů ve výši 960 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě (dále
jen „krajský soud“) ze dne 22. 7. 2010, č. j. 18 Ad 22/2010 - 64, kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 9. 2008, číslo X, jímž žalovaná stěžovateli od 22.
10. 2008 odňala částečný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §44 zákona č.
155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) ,
s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Nový Jičín (dále
jen „OSSZ“) ze dne 26. 8. 2008 již stěžovatel není částečně invalidní, neboť z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné
činnosti o 25 %.
V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že v řízení před krajským soudem setrval
na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru neurologie, neboť přestože předložil další
zprávy, které měla posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě (dále
jen „PK MPSV“) k dispozici, dovodila PK MPSV z těchto zpráv nesprávné hodnocení poklesu
jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Stěžovatel namítl nesprávnost názoru krajského
soudu, který zamítl jeho návrh na vypracování znaleckého posudku s tím, že považuje závěr
PK MPSV za natolik přesvědčivý, že jej nebylo nutno vypraco vat. V této souvislosti stěžovatel
poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 186/2009 - 53 ze dne 18. 3. 2010,
kterým byl zrušen předcházející rozsudek krajského soudu č. j. 18 Cad 186/2008 - 37 ze dne
10. 9. 2009, v němž bylo konstatováno, že otázka systému podávání posudků pro účely soudního
řízení správního v oboru důchodového pojištění nebyla nikdy zpochybněna Ústavním soudem.
Stěžovatel k tomu dále uvedl, že krajský soud neprovedl dostatečné dokazování k poklesu
jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Tato odborně medicínská otázka tedy nebyla
přes jeho důkazní návrh náležitě zodpovězena, přičemž stěžovatel dále zdůraznil, že PK MPSV
sice vypracovala obsáhlejší posudek s podrobnějším diagnostickým souhrnem, ale ke konečnému
projednání jej nepřizvala, přestože o to žádal, čímž mu znemožnila vyjádřit se a vznést námitky
k závěrům daného posudku. Stěžovatel také zdůraznil, že v rozporu se závěrem posudkové
komise není schopen žádné rekvalifikace a žádného zaučení, není mu známo, co by se mohl
naučit, protože po jedenácté hodině ranní usíná z důvodu chronické únavy, která mu byla
diagnostikována, a rovněž není dobrý jeho psychický stav. V diagnostickém souhrnu
téhož posudku jsou také závažná onemocnění, které současná medicína není schopna léčit
a pouhá stabilizace zdravotního stavu stěžovatele představuje úspěch. V projednávané věci
tedy nebyl krajským soudem zjištěn skutečný stav věci, nebyl podrobně zjištěn zdravotní stav
stěžovatele, přičemž stěžovatel také namítl, že „hodnocení poklesu pracovní schopnosti
stěžovatele v systému důchodového zabezpečení a s tím související míry invalidity a poklesu
pracovní schopnosti v duchu zákona o důchodovém a sociálním zabezpečení má vyjadřovat míru
kompenzace ekonomické újmy v důsledku dlouhodobě nepříznivého pracovního stavu
a neschopnosti pracovat, resp. pracovat v obvyklém rozsahu a intenzitě jako osoby
bez zdravotního postižení“.
Žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti s tím, že PK MPSV se ve svém posudku
ztotožnila se závěry lékaře OSSZ a konstatovala, že stěžovatel k datu vydání napadeného
rozhodnutí žalované nebyl plně invalidní podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění
a nebyl ani částečně invalidní podle §44 odst. 1 nebo 2 téhož zákona. Posudek PK MPSV pak
žalovaná shodně s krajským soudem považuje za zcela přesvědčivý a dostatečný podk lad
pro rozhodnutí krajského soudu z hlediska zjištění skutkového stavu věci s tím, že proto je návrh
stěžovatele na vypracování dalšího znaleckého posudku nedůvodný.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel napadl rozhodnutí
žalované ze dne 2. 9. 2008 žalobou, v níž namítl, že se cítí plně invalidním; diagnózy uvedené
v anamnéze měly být neúplné a zlehčené, posudek se nezmiňoval o jeho velké únavě. Pracoval
v těžkých podmínkách jako strojník energetických zařízení, jestliže kouřil, nečinil tím nic
protizákonného. Jeho plicní choroba je dokládána zprávou oddělení pro TBC a respirační
nemoci; astma bronchiale a CHPN I-I podstatně omezují jeho schopnost soustavné výděleč né
činnosti, nemůže pracovat v prašném prostředí, nesoustředí se a má potíže plnit základní činnosti
spojené s běžným osobním životem.
Krajský soud v projednávané věci již jednou rozhodl a žalobu stěžovatele zamítl
rozsudkem ze dne 10. 9. 2009, č. j. 18 Cad 186/2008 - 37, který však byl zrušen rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, č. j. 6 Ads 186/2009 - 53, a věc byla vrácena
krajskému soudu k dalšímu řízení. Ve zrušujícím rozsudku Nejvyšší správní soud krajskému
soudu vytkl, že přestože právní zástupce stěžovatele při jednání krajského soudu vznesl návrh
na doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru neurologie, krajský soud sice tento návrh
ihned při jednání zamítl usnesením, ale protokol o jednání nijak nehovoří o odůvodnění
tohoto výroku a ani v rozsudku krajského soudu ze dne 10. 9. 2009 není o tomto návrhu a postoji
krajského soudu k němu zmínky. Nejvyšší správní soud pak krajskému soudu uložil,
aby opětovně posoudil důvody, které ho vedly k zamítnutí důkazního návrhu s uvedením úvah
o potřebě provedení stěžovatelem navrženého důkazu.
Z obsahu soudního a připojeného správního spisu Nejvyšší správní soud dále zjistil,
že při posouzení zdravotního stavu stěžovatele dospěl posudkový lékař OSSZ dne 26. 8. 2008
u stěžovatele k diagnostickému souhrnu: diabetes mellitus 2. typu dlouhodobě uspokojivě
komp. na PAD, incip. polyneuropatie DKK dle EMG v roce 2006, jinak bez dia komplikací;
esenciální hypertenze I. komp. bronchitis fumatoria s norm. ventilačními parametry; astma
bronchiale -průkaz přecitlivělosti na roztoče a prach, s verif. bronchiální hyperreaktivitou středně
těžkého st., s totální reversibilitou obstrukce; polyarthralgie, dle RTG gonarthrosis bilat. gr. I - II;
nadváha - BMI 29,0. HLP; hyperplasie prostaty ve sledování. V rámci posudkového hodnocení
lékař OSSZ uvedl, že zdravotní stav stěžovatele je dlouhodobě nepříznivý, t.č. dlouhodobě
stabilizovaný, při úpravě životosprávy a spolupráci posuzovaného s příznivou diagnózou
vyžadující určitá omezení fyzické zátěže. Lékař OSSZ d ospěl k závěru, že dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav stěžovatele odpovídá postižení uvedenému v kapitole IV., položce 1 písm. b)
přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., tj. 25 % s tím, že míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti ve smyslu §6 odst. 4 a 5 téže vyhlášky se nemění. Stěžovatel není schopen
těžké fyzické práce se zvedáním a nošením břemen, s nemožností dodržování pravidelné
životosprávy, v noci a v prašném a klimaticky nevhodném prostředí.
Krajský soud si vyžádal v rámci soudního řízení odborný posudek od PK MPSV,
která k požadavku krajského soudu vypracovala dne 10. 2. 2009 posudek; jednání posudkové
komise dne 29. 1. 2009 se stěžovatel zúčastnil a byl také seznámen s podklady, které měla
PK MPSV k dispozici. Při jednání posudkové komise stěžovatel označil za určující potíže
dechové. Posudková komise proto nechala pořídit nové ventilační vyšetření s provokačním
zátěžovým testem. PK MPSV pak vycházela z diagnostického souhrnu: diabetes mellitus
s komplikacemi - počínající diabetickou polyneuropathií dle EMG vyšetření v 4/2008, při léčbě
je kompenzace úplavice cukrové dlouhodobě uspokojivá; chronická obstrukční plicní nemoc
I. a II. st., astma bronchiale persistens - středně těžké s prokázanou bronchiální hyperreaktivitou;
kuřák, 20 - 30 cigaret denně již dlouhodobě; alergie na roztoče, pyly, žloutek; chronická únava;
hypertenze, t.č. při léčbě; arthralgie nosných kloubů dolních končetin; hyperplazie prostaty v péči
urologa. Za určující postižení posudková komise určila diabetes mellitus s komplikacemi -
počínající diabetickou polyneuropathií dle EMG vyšetření v 4/2008, při léčbě je kompenzace
úplavice cukrové dlouhodobě uspokojivá. Na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu
se podílí i astma bronchiale persistens bez obstrukční poruchy plicní ventilace. PK MPSV
hodnotila pokles stěžovatelovy schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle kapitoly IV.,
položky 1 písmeno b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. na úrovni 25 %. Ani hodnocení
astma bronchiale jako určující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
by podle závěrů posudkové komise nepřineslo jiný výsledek, neboť by bylo hodnoceno
podle kapitoly VIII., oddíl B, položka 3 písmeno b) v rozmezí 25 - 35% dolní hodnotou 25 %.
Posudková komise konstatovala, že od doby přiznání částečného invalidního důchodu
pro úplavici cukrovou a její komplikace nedošlo ke zhoršení polyneuropatie dolních končetin,
stále je uváděna počínající neuropatie, nevyskytly se ani jiné změny či komplikace. Závažnější
funkční porucha plic nebyla prokázána. PK MPSV tedy považovala zdravotní stav stěžovatele
za dlouhodobě stabilizovaný, který jako takový již nezakládal pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti na úrovni odůvodňující výrok o částečné invaliditě (tj. alespoň 33 %).
Po zrušení rozsudku krajského soudu ze dne 10. 9. 2009 a vrácení věci tomuto soudu
k dalšímu řízení rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010 stěžovatel při jednání
krajského soudu konaném dne 22. 7. 2010 setrval na svém důkazním návrhu na vypracování
znaleckého posudku z oboru neurologie, k důvodnosti tohoto návrhu předložil krajskému soudu
lékařské nálezy (tyto krajský soud provedl k důkazu) s tím, že veškeré tyto důkazy posudková
komise sice hodnotila, ale dle názoru stěžovatele nesprávně se zřetelem k hodnocení poklesu
jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Krajský soud poté rozhodl, že další dokazování
prováděno nebude.
Krajský soud ve svém rozsudku zdůraznil, že v projednávané věci jde o odnětí částečného
invalidního důchodu, jehož přiznání je podmíněno poklesem schopnosti soustavné výdělečné
činnosti nejméně o 33 %, rozhodnutí soudu proto závisí především na odborném lékařském
posouzení zdravotního stavu stěžovatele. Pokud jde o posudek PK MPSV ze dne 10. 2. 2009,
krajský soud shledal, že byl podán k omisí v řádném složení, opíral se o zdravotnickou
dokumentaci stěžovatele a odborným členem posudkov ých komisí byl lékař - odborný internista,
tedy odborník v oboru, do něhož je zařazeno nejzávažnější zdravotní postižení stěžovatele.
V otázce rozhodujícího zdravotního postižení stěžovatele komise dospěla k závěru shodnému se
závěrem posudku posudkového lékaře OSSZ ze dne 26. 8. 2008 , tj. že k datu vydání
přezkoumávaného rozhodnutí rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatele byla úplavice cukrová s tím, že od doby přiznání částečné invalidity pro úplavici
cukrovou a její komplikace nedošlo u stěžovatele k dalšímu zhoršení polyneuropathie dolních
končetin, je stále uváděna počínající polyneuropathie a nevyskytly se ani jiné změny a komplikace.
Také opakovaná vyšetření plic neprokázala závažnější funkční poruchu plic a křivky funkčního
vyšetření plic byly opakovaně v normě. Krajský soud dále uvedl, že neshledal důvodný návrh
stěžovatele na ustanovení znalce z oboru neurologie a vypracování znaleckého posudku,
protože závěry odborného posudku PK MPSV jsou zcela přesvědčivé, stěžovatel sám potvrdil,
že veškeré jím předložené nálezy měla posudková komise k dispozici a ani krajský soud neshledal
žádné rozpory mezi jednotlivými lékařskými nálezy a obsahem posudku posudkové komise.
Krajský soud tedy shledal přesvědčivým posudkovou komisí provedené hodnocení míry poklesu
stěžovatelovy schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb., kapitola IV., položka 1 písm. b), proto žalobu zamítl jako nedůvodnou.
Rozsudek byl stěžovateli doručen dne 4. 8. 2010, kasační stížnost byla podána dne
18. 8. 2010.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, dále jen „s. ř. s.“), tuto kasační stížnost podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a je rovněž
v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. V kasační stížnosti uplatňuje důvody,
které podle svého obsahu představují námitky proti rozsahu posouzení zdravotního postižení.
Neúplné posouzení rozsahu zdravotního postižení, jímž stěžovatel trpěl ke dni vydání
napadeného rozhodnutí žalované, by mohlo být vadou řízení před soudem ve smyslu §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., pokud mohlo mít, jak stěžovatel v kasační stížnosti namítá, za následek
nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a v důsledku
toho i nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity podle ustanovení §39 odst. 1
zákona o důchodovém pojištění. Nejvyšší správní soud proto považuje stěžovatelem uplatněný
důvod podle obsahu za důvod podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a pro tento důvod
shledává kasační stížnost přípustnou.
Kasační stížnost je přípustná též s přihlédnutím k tomu, že jde o opakovanou kasační
stížnost, neboť, jak již zdejší soud v minulosti opakovaně judikoval (viz např. rozsudek ze dne
10. 6. 2008, č . j. 2 Afs 26/2008 - 119, dostupný na www.nssoud.cz), §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.
zajišťuje, aby se Nejvyšší správní soud nemusel znovu zabývat v ěcí, u které již jedenkrát
svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud vyslovil, a to v situaci,
kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil. Vztáhnout však citované ustanovení
též na případy, kdy zdejší soud pouze vytýká krajskému soudu nepřezkoumatelnost
jeho rozhodnutí (v daném případě nevypořádání se s důkazním návrhem stěžovatele),
by ve svých důsledcích ve své podstatě vedlo k odmítnutí věcného přezkumu napadaného
rozhodnutí.
Za této situace Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu v mezích řádně
uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Pokud jde o stěžovatelovy námitky vůči rozsudku krajského soudu, je třeba vyjít z toho,
že ve stěžovatelově případě se jedná o odnětí částečného invalidního důchodu z toho důvodu,
že míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v jeho případě nedosahuje zákonem
požadovaných 33 %. Částečný invalidní důchod jako dávka důchodového pojištění je důchodem
podmíněným existencí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a rozhodnutí soudu se opírá
především o odborné lékařské posouzení, jež je v řízení soudním primárně zákonem (§4 odst. 2
zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) svěřeno Ministerstvu
práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako sv é orgány posudkové komise.
Tyto posudkové komise jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu
a dochované pracovní schopnosti pojištěnců, ale také k posouzení poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti a k zaujetí posudkových závěrů o plné či částečné invaliditě, jejím vzniku,
trvání či zániku. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá
tento posudek rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti
nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy,
kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Přitom posudek, který zcela splňuje
požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti, bývá zpravidla důkazem stěžejním. Požadavek
úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky posudkových komisí spočívá v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především pak s těmi,
které namítá účastník soudního řízení uplatňující nárok na důchod podmíněný dlouhodobým
nepříznivým zdravotním stavem, jakož i v tom, zda podaný posudek obsahuje náležité
odůvodnění posudkového závěru tak, aby byl tento závěr přesvědčivý pro soud, který nemá
a ani nemůže mít odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity (ať plné či částečné)
závisí především (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2010,
č. j. 6 Ads 138/2009 - 73, dostupný na www.nssoud.cz). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní
stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace
i s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti
klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá
dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato
za jeho rozhodující příčinu. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě přílohy č. 2 vyhlá šky
č. 284/1995 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou
kapitolu, oddíl a položku této přílohy a současně odůvodní stanovenou míru poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti v rámci zde stanoveného rozpětí. Dále uváží i rozsah a závažnost
dalších zdravotních postižení posuzovaného z hlediska možného zvýšení či snížení základního
bodového hodnocení. Skutečnost, že posudková komise je orgánem Minis terstva práce
a sociálních věcí, není důvodem k pochybnostem o objektivitě jejích závěrů (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2003, č. j. 5 Ads 4/2003 - 35, publikován
ve Sb. NSS 33/2003).
Posudek PK MPSV splňuje výše uvedené požadavky na úplnost a přesvědčivost
odborného lékařského posudku a lze z nich při zjišťování skutkového stavu vycházet.
Nedůvodná je přitom stížnostní námitka, v níž stěžovatel namítá, že jej posudková
komise ke „konečnému projednání“ nepřizvala, přestože o to žádal, čímž mu měla znemožnit
vznést námitky a vyjádřit se k závěrům této komise. K postupu posudkových komisí
při vypracování odborných posudků se Nejvyšší správní soud vyjádřil již ve svém rozsudku
ze dne 31. 10. 2005, č. j. 1 Ads 7/2004 - 131 (dostupný na www.nssoud.cz), v němž uvedl,
že „Nejde o posudky soudních znalců, protože tyto posudky jsou zvláštním typem důkazu. Jde o povinný důkaz,
který svojí podstatou, smyslem a účelem je sice připodobnitelný znaleckému posudku ve smyslu §127 o. s. ř.,
ale je pořizován jiným způsobem a za použití jiných procesních pravidel. Postup posudkové komise MPSV
se neřídí občanským soudním řádem o důkazu znaleckým posudkem, ale zásadně ustanoveními správního řádu,
pokud jejich použitelnost není modifikována ustanoveními zákonů na úseku důchodového pojištění a sociálního
zabezpečení (zejména zákonem ČNR č. 582/1991 Sb. a zákonem č. 155/1995 Sb.) nebo právních předpisů
vydaných k jejich provedení (zejm. vyhlášky č. 182/1991 Sb.). Řízení před posudkovou komisí je tedy
modifikovaným správním řízením, což ostatně stanovuje §4 odst. 2 věta druhá zákona č. 582/1991 Sb.,
podle níž se pro vydávání posudků posudkovými komisemi přiměřeně použijí ustanovení obecných předpisů
o správním řízení, tj. správní řád. Posudková komise, která musí zasedat v zákonem předepsaném složení,
tedy nejprve shromáždí podklady pro své rozhodnutí; zpravidla jde o zdravotní dokumentaci posuzovaného. Může
také nařídit ústní jednání (§21 správního řádu), při němž posuzovaného sama vyšetří. Na základě
takto zjištěného zdravotního stavu věci pak rozhodne a své rozhodnutí odůvodní. Celý tento proces pak zachytí
v protokolu o jednání.“ Tak tomu bylo i v nyní projednávané věci, kdy jednání posudkové komise
proběhlo dne 29. 1. 2009 za účasti stěžovatele, který do spisu předložil další lékařský nález a bylo
mu umožněno se vyjádřit, přičemž jednání bylo odročeno za účelem nového ventilačního
vyšetření stěžovatele s provokačním zátěžovým testem. Poté posudková komise již bez účasti
stěžovatele dne 10. 2. 2009 vydala předmětný posudek. Z obsahu protokolu o jednání posudkové
komise ze dne 29. 1. 2009 nijak nevyplývá, že by stěžovatel skutečně žádal o účast u dalšího
jednání, byl přitom seznámen se základním výčtem podkladů, které měla komise k dispozici
a bylo mu umožněno se ve věci vyjádřit. Je třeba také zdůraznit, že posudková komise sice může
nařídit ústní jednání, ale učinit tak nemusí v případech, v nichž může učinit posudkový závěr
pouze na základě podkladové dokumentace. O tuto situaci ostatně ani v projednávané věci nejde,
neboť stěžovatel byl přítomen jednání posudkové komise dne 29. 1. 2009 a bylo dále provedeno
další vyšetření stěžovatelova zdravotního stavu s tím, že posudková komise měla rovněž
k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci stěžovatele, z níž mohla při prozkoumání
objektivního zdravotního stavu stěžovatele vycházet a učinit patřičný závěr (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2004, č. j. 3 Ads 7/2004 - 70, dostupný
na www.nssoud.cz). Nelze tedy dovodit, že by v důsledku postup u posudkové komise nebyl
objektivně zjištěn zdravotní stav stěžovatele, resp. že by stěžovatel byl jakkoliv zkrácen
na svých právech, neboť se u jednání posudkové komise dne 29. 1. 2009 mohl ve věci vyjádřit
a k závěrům posudku PK MPSV se mohl vyjádřit jak o k důkazu u jednání krajského soudu,
což také učinil. Lze tedy uzavřít, že skutečnost, že posudková komise vycházela z kompletní
zdravotní dokumentace, (stěžovatel ostatně ani nenamítala, že by tomu bylo naopak),
tedy z písemných podkladů a nadto z dalšího vyšetření stěžovatele, není v rozporu s objektivním
posouzením zdravotního stavu stěžovatele.
Ke stížnostním námitkám stěžovatele je třeba dále zdůraznit, že posudek posudkové
komise se zabýval hodnocením zdravotního stavu stěžovatele k okamžiku vydání žalobou napadeného
rozhodnutí žalované (§75 odst. 1 s. ř. s.), jak o tom byl ostatně také stěžovatel krajským soudem
při jednání dne 22. 7. 2010 poučen. Nadto byly do skutkové úvahy posudku PK MPSV ve znění
jeho doplnění zahrnuty také zprávy o zdravotním stavu stěžovatele týkající se doby po vydání
napadeného rozhodnutí žalované (zejména výsledky nového ventilačního vyšetření
s provokačním zátěžovým testem), z nichž také bylo vycházeno při posouzení zdravotního stavu
stěžovatele ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Takové osvětlení minulých skutkových stavů
či dějů za pomoci důkazních prostředků později vzniklých není přitom nic výjimečného
a jejich užití ani nebylo v rozporu s pokynem ustanovení §75 odst. 1 s. ř. s., který znamená jen to,
že soud nemůže vycházet ze skutkového stavu, který nastal až po vydání rozhodnutí správního
orgánu, neboť podle ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. s oud v rámci dokazování může nejen
zopakovat důkazy provedené správním orgánem, ale může je i doplnit, tyto důkazy je oprávněn
v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů autonomně vyhodnotit a vychází
ve svém úsudku z takto zjištěného skutkového stavu, který může být diametrálně odlišný
od skutkového stavu zjištěného správním orgánem. Stále však jde pojmově o skutkový stav,
který tu byl v době vydání rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §75 odst. 1 s. ř. s.
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2009, č. j. 6 Ads 92/2009 - 78,
dostupný na www.nssoud.cz). V posuzované věci z posudku PK MPSV tedy plyne,
že při svém hodnocení zdravotního stavu stěžovatele posudková komise vzala na vědomí veškeré
rozhodující skutečnosti o stěžovatelově zdravotním stavu vycházející z dostupné lékařské
dokumentace (včetně diagnostikované chronické únavy a dalších zdravotních postižení
stěžovatele), která se skládala zejména z lékařských nálezů OSSZ, z kompletní zdravotnické
dokumentace ošetřujícího praktického lékaře, a navíc také z výše uvedeného vyšetření stěžovatele
po vydání napadeného rozhodnutí žalované, jakož i z lékařských nálezů předložených
stěžovatelem, což tento sám potvrdil.
Posudek PK MPSV není ani v rozporu s posudkem lékaře OSSZ, jeho závěry
i po doplnění lékařského vyšetření stěžovatele potvrzuje a blíže konkretizuje podklady, důvody
a závěry, na základě nichž bylo provedeno hodnocení zdravotního stavu stěžovatele.
Také krajský soud v odůvodnění svého rozsudku stěžovateli vysvětlil, že posudková
komise náležitě zdůvodnila, jak byl stěžovatelův zdravotní stav hodnocen a na základě čeho nebyl
stěžovatel shledán ani částečně invalidním.
Dle názoru Nejvyššího správního soudu se tak PK MPSV řádně vypořádala s tím,
proč stěžovatel již není částečně invalidní. Podrobně popsala, že rozhodující příčinou poklesu
stěžovatelovy schopnosti soustavné výdělečné činnosti k datu vydání napadeného rozhodnutí
žalované byla úplavice cukrová jako dominantní zdravotní postižení s tím, že na dlouhodobě
nepříznivém zdravotním stavu stěžovatele se podílí také asthma bronchiale persistens,
bez obstrukční poruchy plicní ventilace.
Nejvyšší správní soud se tedy ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že posudek
PK MPSV, který byl použit jako důkaz v soudním řízení, splňoval podmínky úplnosti, celistvosti
a přesvědčivosti, kdy v úvodu posudku PK MPSV vyjmenovává, z jakých podkladů dovodila
posudkový závěr. Z posudku nevyplývá, že by posudková komise cokoli z lékařské dokumentace,
kterou měla k dispozici, při hodnocení nevzala na vědomí nebo opomenula. V projednávané věci
PK MPSV ve svém posudku přesvědčivě zdůvodnila, v čem spočívá zlepšení a stabilizace
zdravotního stavu stěžovatele při porovnání s obdobím, v němž byl odnímaný částečný invalidní
důchod přiznán (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008 ,
č. j. 3 Ads 45/2008 - 46, dostupný na www.nssoud.cz). Důvodem zániku částečné invalidity
přitom nemusí být vždy jen zlepšení zdravotního stavu, ale rovněž i stabilizace zdravotního stavu
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 3 Ads 7/2003).
Co se týče úplnosti a celistvosti posudk u PK MPSV jako důkazu proto nemohla
krajskému soudu vzniknout ani pochybnost o objektivnosti zjištěného skutkového stavu a krajský
soud přitom v souladu se závazným právním názorem vysloveným v e zrušujícím rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010 (§110 odst. 3 s. ř. s.) důvody, které jej vedly
k neprovedení stěžovatelem navrženého důkazu znaleckým posudkem, také řádně osvětlil
a přesvědčivě zdůvodnil. Nejvyšší správní soud se tedy ztotožňuje s názorem krajského soudu,
že důkazní návrh stěžovatele na vypracová ní znaleckého posudku nebyl důvodný,
neboť při určování okamžiku, k němuž stěžovatel přestal být částečně invalidním podle §44
zákona o důchodovém pojištění, je znalecký posudek k určení okamžiku zániku částečné
invalidity na místě jen tehdy, pokud by o správnosti či úplnosti posudku PK MPSV byly
pochybnosti a pokud by současně znalecký posudek mohl tyto pochybnosti odstranit
(srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 - 50,
dostupný na www.nssoud.cz). Nesouhlas stěžovatele se závěry posudku PK MPSV přitom sám
o sobě není důvodem pro zadání vypracování znaleckého posudku, neboť při určování poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti se vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky
funkčních vyšetření a nikoliv ze subjektivních pocitů stěžovatele.
Lze proto uzavřít, že krajský soud nepochybil, pokud nevyhověl důkaznímu návrhu
stěžovatele a vycházel ve svém rozhodnutí z posudku PK MPSV; tato komise totiž
ve svém posudku nepominula žádné z potíží udávaných stěžovatelem, resp. potíže, o nichž byly
doklady ve zdravotnické dokumentaci. S ohledem na to, že se konečné závěry jak posudku O SSZ,
z něhož vycházela žalovaná, tak i posudku PK MPSV, z něhož vycházel krajský soud, ohledně
naplnění podmínek částečné invalidity u stěžovatele shodovaly, neměl krajský soud důvod
napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit.
Pro úplnost zbývá dodat, že se nelze zcela ztotožnit ani s názorem stěžovatele ohledně
účelu dávek důchodového pojištění jako určité „kompenzace ekonomické újmy v důsledku
dlouhodobě nepříznivého pracovního stavu“. Listinou základních práv a svobod je sice zaručeno
právo na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci, ale toto právo rozhodnutím
žalované nebylo v případě stěžovatele porušeno, neboť tohoto práva se lze domáhat
pouze v mezích zákonů, které toto ustanovení provádějí (čl. 41 Listiny). Pro stěžovatele
to především znamená možnost domáhat se dávek podle zákona o důchodovém pojištění,
neboť tento zákon je právě jedním z celé řady zákonů, které stanovují podrobnosti při výkonu
tohoto práva. Součástí oněch podrobností je však nepochybně i určení situací, kdy občanu
hmotné zabezpečení nenáleží (srov. obdobně rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 7. 2007, č. j. 4 Ads 49/2006 - 40, a ze dne 27. 5. 2004, č. j. 4 Ads 48/2003 - 85, dostupné
na www.nssoud.cz). Ostatně právo na přiměřené zabezpečení je garantováno nejen předpisy
z oblasti důchodového pojištění, ale též systémem zdravotního pojištění, sociální pomoci apod.
Za této situace proto Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se krajský soud
v napadeném rozsudku nedopustil pochybení, pro něž by bylo na místě tento rozsudek zrušit
a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení, proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.).
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
a 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu
nákladů nenáleží. To by náleželo žalované, přiznání nákladů řízení správnímu orgánu ve věcech
důchodového pojištění je však podle ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s. vyloučeno.
Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2009,
č. j. 18 Cad 186/2008 - 30, ustanoven zástupce JUDr. Aleš Vídenský, advokát. Tomu Nejvyšší
správní soud v řízení o kasační stížnosti přiznal podle §35 odst. 8 s. ř. s. odměnu za jeden úkon
právní služby spočívající v sepsání písemného podání soudu týkajícího se věci samé (kasační
stížnosti) podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního
tarifu, ve znění účinném k datu provedení úkonu. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí
podle §7 bod 2. ve spojení s ustanovením §9 odst. 2 a 3 písm. f) advokátního tarifu 500 Kč.
Dále náleží ustanovenému zástupci stěžovatele paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč
podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem Nejvyšší správní soud přiznal
ustanovenému zástupci na odměně za zastupování a náhradě hotových výdajů 800 Kč.
Protože je ustanovený zástupce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu rovněž podle §35
odst. 8 s. ř. s. částka 160 Kč, kterou je z přiznané odměny na této dani povinen odvést. Celkem
tedy ustanovenému zástupci náleží 960 Kč. Pro zaplacení odměny stanovil soud přiměřenou
lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2010
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu