ECLI:CZ:NSS:2010:6.ADS.161.2009:58
sp. zn. 6 Ads 161/2009 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: P. J.,
zastoupeného JUDr. Davidem Černým, advokátem, se sídlem U Nádrže 625/6, Praha 8 -
Kobylisy, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 11. 2008, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2009, č. j. 4 Cad 2/2009 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaná n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 6. 11. 2008, č. X, byl žalobci odňat plný invalidní důchod
podle §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění
(dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), s odůvodněním, že podle posudku Pražské správy
sociálního zabezpečení (dále jen „PSSZ“) ze dne 23. 10. 2008 již žalobce není plně invalidní,
neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla žalobcova schopnost
soustavné výdělečné činnosti o 15 %. Nebyla tedy splněna podmínka uvedená v §39 zákona o
důchodovém pojištění, podle které je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu nepříznivého
zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %.
Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalované žalobu k Městskému soudu
v Praze. V žalobě napadl rozhodnutí žalované zejména proto, že vycházelo z posudku PSSZ,
která jeho zdravotní stav zhodnotila tak, že pokles žalobcovy schopnosti soustavné
výdělečné činnosti je pouze 15 %. Žalobce byl dříve rozhodnutím PSSZ ze dne 10. 1. 2008,
č. j. 21291/050 - 4613 - 10.1.08/25/23/Pi/1, uznán plně invalidním, neboť jeho schopnost
soustavné výdělečné činnosti poklesla nejméně o 66 % (konkrétně o 70 %). Dle žalobcova
názoru se však jeho zdravotní stav objektivně nezměnil od doby, kdy byl hodnocen jako plně
invalidní. Z tohoto důvodu také nerozumí závěrům druhého posudku PSSZ, dle něhož nemá
po necelém roce nárok ani na částečný invalidní důchod. Žalobce tedy žádal o provedení důkazu
znaleckým posudkem soudního znalce z oboru posudkového lékařství.
Městský soud v Praze v soudním řízení požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce
a sociálních věcí v Praze (dále jen „PK MPSV v Praze“) o vypracování odborného lékařského
posudku zdravotního stavu žalobce. PK MPSV v Praze ve svém posudku ze dne 19. 2. 2009
posuzovala žalobce vzhledem k profesím vydavatele a jednatele. Využila hodnocení kapitoly XV
oddílu H, položky 57 písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí
č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, a konstatovala míru poklesu
žalobcovy schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 5 %. Současně uvedla, že hodnocení
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce o 70 % bylo v lednu 2008 použito jako
hodnocení kapitoly XV oddílu H položky 1 přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995. Sb. To zejména
proto, že dne 9. 2. 2008 končila žalobci podpůrčí doba dočasné pracovní neschopnosti a léčba
zlomeniny se pro komplikace prodloužila. Kontrolní posouzení zdravotního stavu bylo
naplánováno na říjen 2008.
Vzhledem k výše zmíněnému posudku žalobce při soudním jednání namítl, že PK MPSV
v Praze opomenula hodnocení jeho zdravotního stavu vzhledem k profesi v zemědělství,
kterou žalobce již nyní vykonávat nemůže. Soud tedy rozhodl s ohledem na námitky účastníků
o vyžádání revizního znaleckého posudku u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních
věcí v Plzni (dále jen „PK MPSV v Plzni“), s čímž žalobce souhlasil. PK MPSV v Plzni ve svém
posudku ze dne 28. 4. 2009 souhlasila s hodnocením PK MPSV v Praze a dospěla k závěru,
že žalobce již není plně invalidní.
Na základě výše popsaného dokazování pak o žalobě rozhodl Městský soud v Praze
rozsudkem ze dne 11. 6. 2009, č. j. 4 Cad 2/2009 - 37, jímž žalobu jako nedůvodnou zamítl
a konstatoval, že pokud žalovaná napadeným rozhodnutím odňala žalobci plný invalidní důchod,
byl její postup správný a v souladu se zákonem.
Proti výše uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podal žalobce (dále jen
„stěžovatel“) kasační stížnost, v níž uplatňuje kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a namítá vadu řízení spočívající v tom,
že při zjišťování skutkové podstaty, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, byl
porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo
ovlivnit zákonnost. Pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud, který ve věci rozhodoval,
napadené rozhodnutí zrušit. Dále stěžovatel uplatňuje kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. c)
s. ř. s. a namítá zmatečnost řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení.
Nakonec stěžovatel uplatňuje kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a namítá jinou
vadu řízení před soudem, jež měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Stěžovatel v kasační stížnosti zdůraznil, že se cítí po subjektivní stránce stále stejně,
proto ani objektivně nemohlo během jednoho roku dojít ke změně hodnocení poklesu soustavné
výdělečné činnosti ze 70 % na pouhých 5 %. Stěžovatel dále namítal, že Městský soud v Praze
neprovedl důkaz nezávislým znaleckým posudkem. Z tohoto důvodu nemohl přezkoumat
správnost posudků PK MPSV v Praze a v Plzni, které dle názoru stěžovatele nesplňují požadavek
celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti, a zjistit tak objektivně skutkový stav. Stěžovatel má tak
za to, že bez provedení jím navrženého důkazu bylo řízení před soudem postiženo vadou,
která měla za následek jednak zmatečnost řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly
podmínky řízení, a jednak tím došlo k vadě řízení, jež měla za následek nezákonné rozhodnutí
o věci samé (kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. c/ a d/ s. ř. s).
Kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. pak stěžovatel spatřuje ve faktu,
že správní orgán ve správním řízení porušil některá ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní
řád (dále jen „správní řád“). Konkrétně správní orgán postupoval v rozporu s §2 odst. 4
správního řádu, když v průběhu jednoho roku byly učiněny dva zcela odlišné závěry
o zdravotním stavu stěžovatele, na základě prvního mu byl plný invalidní důchod přiznán
a na základě druhého odňat. Rozporné posouzení zdravotního stavu mělo dle stěžovatele
za následek nedůvodné rozdíly v rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů.
Stěžovatel také namítá, že posudek PK MPSV v Plzni byl vyhotoven bez osobní účasti
stěžovatele, což považuje za nesprávné a diskriminující. Konečně dle názoru stěžovatele správní
orgán porušil také ustanovení §§3 a 52 správního řádu, protože neprovedením důkazu
„nezávislým třetím“ posouzením nezjistil objektivní stav věci.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Dříve než Nejvyšší správní soud přistoupil k věcnému posouzení kasační stížnosti,
zabýval se nejprve, zda kasační stížnost splňuje veškeré formální náležitosti. Konstatoval,
že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.). V kasační stížnosti, kterou
podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje přípustné důvody podle §103 odst. 1 písm. b), c) a d)
s. ř. s. Podmínka povinného zastoupení právním zástupcem ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. je také
splněna. Kasační stížnost je tedy přípustná.
Nejvyšší správní soud dále přezkoumal kasační stížnost v rozsahu stěžovatelem
uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud se nejprve vyjádřil k důvodnosti kasační stížnosti z pohledu
stěžovatelem uplatněných kasačních důvodů dle §103 odst. 1 písm. c) a d) s. ř. s.
Pokud stěžovatel podřazuje nedostatky skutkových zjištění pod kasační důvod dle §103 odst. 1
písm. c), pak Nejvyšší správní soud konstatuje, že výhrady vůči nedostatkům skutkových zjištění
v řízení před správním orgánem či soudem nezakládají zmatečnost dle §103 odst. 1 písm. c),
ale jsou podředitelné pod kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. d). Co se pak týče stěžovatelovy
námitky neúplného a nepřesvědčivého posouzení jeho zdravotního stavu Nejvyšší správní soud
podotýká, že v přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového pojištění se zkoumá
účastníkův dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav, jehož konstatování se opírá o odborné lékařské
vyjádření. Přitom toto posuzování je svěřeno zákonem č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, Ministerstvu práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své
orgány posudkové komise. Skutečnost, že posudková komise je orgánem Ministerstva práce
a sociálních věcí, není důvodem k pochybnostem o objektivitě jejích závěrů (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2003, č. j. 5 Ads 4/2003 - 35, publikován ve Sb.
NSS 33/2003).
Výsledné posudky posudkových komisí jsou pak soudem volně hodnoceny jako důkaz
v souladu s §132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení
s §64 s. ř. s. Úplnost posudku spočívá v tom, zda se posudková komise vypořádala se všemi
skutečnostmi, které namítá stěžovatel. Přesvědčivost posudku pak znamená, že posudek je
odůvodněn tak, aby byl jeho závěr přesvědčivý pro soud, který nemá odborné lékařské znalosti
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2010, č. j. 6 Ads 138/2009 - 73,
dostupného z www.nssoud.cz).
V tomto případě z obou posudků, jak PK MPSV v Praze, tak PK MPSV v Plzni, vyplývá,
že při svém hodnocení zdravotního stavu stěžovatele vzaly na vědomí veškeré rozhodující
skutečnosti o stěžovatelově zdravotním stavu vycházející z lékařské dokumentace. Ta se skládala
z lékařských nálezů spisové dokumentace PSSZ, zdravotní ortopedické dokumentace z fakultní
nemocnice Na Bulovce v Praze, a také ze stěžovatelem k žalobě doložených lékařských nálezů.
Na základě námitky stěžovatele u soudního jednání pak PK MPSV v Plzni doplnila
rovněž hodnocení zdravotního stavu stěžovatele vzhledem k profesi dělníka v zemědělství.
Co se týče úplnosti a celistvosti posudku PK MPSV v Plzni jako důkazu nemohla tak
Městskému soudu v Praze vzniknout pochybnost o objektivnosti zjištěného skutkového stavu,
a to i vzhledem k tomu, že posudkové závěry PK MPSV v Praze a PK MPSV v Plzni se ve svých
závěrech shodují a shodně určují procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti stěžovatele na 5%. Nebylo tak důvodu, aby městský soud nechal vypracovat další
posudek tentokrát od nezávislého soudního znalce, jak navrhoval stěžovatel. Za této situace
nemůže Nejvyšší správní soud přisvědčit argumentu stěžovatele, že nelze bez „nezávislého
třetího posouzení“ objektivně zjistit stav věci. Provedení tohoto důkazu znaleckým posudkem
pak zcela správně považoval Městský soud v Praze za nadbytečné, což řádně odůvodnil.
Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že přesvědčivost posudků použitých jako
důkazů v soudním řízení je dána až v případě, kdy se PK MPSV v Praze a PK MPSV v Plzni
vypořádají s odlišným stanoviskem PSSZ z ledna 2008 ohledně procentuelního vyjádření
stěžovatelovy schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 5. 2009, č. j. 4 Ads 14/2009 - 37, dostupného na www.nssoud.cz, vyplývá: „Rozhoduje-li
správní orgán o odnětí určité dávky, musí v odůvodnění svého rozhodnutí jednoznačně vysvětlit, proč příjemce
dávky již nesplňuje podmínky, na základě kterých mu byla dávka přiznána.“
Dle názoru Nejvyššího správního soudu se však obě posudkové komise řádně vypořádaly
s tím, proč již stěžovatel není plně invalidní. Popsaly, že v lednu 2008 byl hodnocen pokles jeho
schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 70 % z důvodu nezhojené zlomeniny holenní kosti.
Stěžovatel byl po úrazu v dlouhodobé pracovní neschopnosti a podpůrčí doba této neschopnosti
již končila. Léčba se pro komplikace prodloužila a stěžovatel měl ještě podstoupit rehabilitaci.
Z tohoto důvodu byla využita plná invalidita jako podpůrné hodnocení stěžovatelova
zdravotního postižení. Kontrola zdravotního stavu byla stanovena na říjen 2008. V posudku
PSSZ ze dne 23. 10. 2008 bylo poté zjištěno, že je zlomenina zhojena a míra poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti odpovídá již pouze 5 %.
Rovněž Městský soud v Praze ve svém odůvodnění stěžovateli vysvětlil, že obě
posudkové komise zdůvodnily, jak byl postupně stěžovatelův zdravotní stav hodnocen
a na základě čeho byl stěžovatel dříve posuzován jako plně invalidní. Nejvyšší správní soud
proto nepochybuje o přesvědčivosti závěrů posudků PK MPSV v Praze a PK MPSV v Plzni,
neboť byly náležitě a logicky odůvodněny.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud neshledává v postupu Městského
soudu v Praze jakékoli pochybení, které by bylo možno podřadit pod stěžovatelem namítanou
zmatečnost spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, nebo pod jinou vadu řízení
před soudem, jež by měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Dokazování
v dotčeném soudním řízení bylo provedeno řádně a úplně a současně byla zachována procesní
práva účastníků. Soud důkazy hodnotil každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti.
Důkazy poskytovaly záruku celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti. Soud provedenými důkazy
dostatečně zjistil objektivní skutkový stav, aniž by mu vznikly důvodné pochybnosti, pro které by
bylo nutno provést další dokazování, konkrétně nezávislý znalecký posudek soudního znalce
z oboru posudkového lékařství. Vzhledem k uplatněným kasačním důvodům dle §103 odst. 1
písm. c) a d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud tak shledal kasační stížnost nedůvodnou.
Důvodnost kasační stížnosti z pohledu stěžovatelem uplatněného kasačního důvodu
dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud posuzuje z hlediska, zda rozhodování
správního orgánu bylo zatíženo vadou spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byla
správním orgánem porušena ustanovení správního řádu.
Stěžovatel namítá, že při rozhodování správního orgánu v jeho případě vznikly
nedůvodné rozdíly v rozhodování, když v lednu 2008 byl hodnocen jako plně invalidní a během
jednoho roku jiná posudková komise došla k závěru, že je stěžovatel v podstatě zdráv.
Proto usuzuje, že správní orgán porušil ustanovení §2 odst. 4 správního řádu.
Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že stěžovatel zcela nesprávně dotváří souvislost
mezi posudkem PSSZ z ledna 2008 a posudkem PSSZ z 23. 10. 2008, když navíc první posudek
ani nebyl relevantní pro rozhodnutí žalované. Vytvořenou souvislost se snaží podřadit pod právní
normu obsaženou v §2 odst. 4 správního řádu, avšak pouze účelově. Z dikce i z výkladu
ustanovení §2 odst. 4 správního řádu vyplývá, že tato právní norma nedopadá na stěžovatelem
namítanou skutečnost, neboť se vztahuje k situaci, kdy dva případy se shodným či podobným
skutkovým stavem byly správním orgánem právně posouzeny odlišně. Stěžovatel však nezmiňuje
ono další rozhodnutí správního orgánu, právně posouzené odlišně, které by zakládalo nedůvodné
rozdíly v rozhodování. Pokud by chtěl stěžovatel svoji argumentaci vést tímto směrem, musel by
nejdříve Nejvyššímu správnímu soudu doložit případy, které jsou skutkově shodné
nebo obdobné ve vztahu k tomuto nyní posuzovanému případu, avšak kde správní orgán právně
posoudil věc odlišně a toto odlišení by ve svém důsledku bylo ku prospěchu stěžovatele.
Dále stěžovatel namítá v řízní o kasační stížnosti, že postup PK MPSV v Plzni,
která hodnotila jeho zdravotní stav dne 28. 4. 2008, byl nesprávný a diskriminující, jelikož tak
učinila bez stěžovatelovy osobní účasti. K tomuto Nejvyšší správní soud podotýká, že posudková
komise může zhodnotit zdravotní stav stěžovatele v jeho nepřítomnosti za předpokladu, že má
k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci posuzované osoby (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 15. 9. 2004, č. j. 3 Ads 7/2004 - 70, dostupný z www.nssoud.cz).
S ohledem na dříve zmíněné Nejvyšší správní soud připomíná, že posudek PK MPSV
v Plzni byl použit jako důkaz v soudním řízení a splňoval podmínky úplnosti, celistvosti
a přesvědčivosti. V úvodu posudku PK MPSV v Plzni vyjmenovává, z jakých podkladů dovodila
posudkový závěr. Z posudku nevyplývá, že by posudková komise cokoli z lékařské dokumentace
při hodnocení nevzala na vědomí nebo záměrně opomenula, a to s přihlédnutím k faktu, že nemá
povinnost v posudku výslovně zmínit každý podkladový lékařský nález a vypořádat se s ním
při svém hodnocení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2010,
č. j. 6 Ads 159/2009 - 61, dostupný z www.nssoud.cz). Dále PK MPSV v Plzni zahrnula,
na námitku stěžovatele, do svého posudku i hodnocení zdravotního stavu stěžovatele vzhledem
k profesi dělníka v zemědělství. Další námitky ohledně neúplnosti podkladové zdravotní
dokumentace stěžovatel nevznesl. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2010,
č. j. 6 Ads 159/2009 - 61, dostupném na www.nssoud.cz, pak vyplývá, že je právem stěžovatele
dokládat další relevantní lékařské zprávy a ne povinností posudkových komisí zjišťovat
vyčerpávajícím způsobem, zda je podkladová dokumentace úplná. Z výše uvedeného Nejvyšší
správní soud dovozuje, že podkladová zdravotní dokumentace byla kompletní, tudíž neúčast
stěžovatele u hodnocení PK MPSV v Plzni nebyla nutná a nemohla tudíž stěžovatele nijak
poškodit.
K tvrzenému porušení ustanovení §§3 a 52 správního řádu správním orgánem Nejvyšší
správní soud konstatuje, že správní orgán má v řízení povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou
důvodné pochybnosti (§3 správního řádu). Zároveň není správní orgán vázán návrhy účastníků,
vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci (§52 správního řádu).
Nejvyšší správní soud je toho názoru, že povinnost správního orgánu zjišťovat stav věci
neznamená nutnost absolutně a vyčerpávajícím způsobem prošetřit skutkový stav dle zásady
absolutní materiální pravdy, ale pouze zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
Bezvýhradné a neustálé ověřování skutkového stavu je ve střetu se zásadou procesní ekonomie,
neboť „zásada materiální pravdy je korigována požadavkem na ekonomii správního řízení, jak je tomu
v ostatních procesních předpisech. Řízení by mělo být vedeno co nejúčelněji, nejrychleji, nejjednodušeji a nejlevněji“
(důvodová zpráva k vládnímu návrh zákona, správní řád, sněmovní tisk č. 201, IV. volební
období, dostupný z www.psp.cz).
S ohledem na výše uvedené má Nejvyšší správní soud za to, že Městský soud v Praze
na základě dvou posudků zdravotního stavu stěžovatele, které ve své vzájemné souvislosti splňují
požadavky úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti, dostatečně zjistil stav věci. Proto i ve vztahu
k uplatněnému kasačnímu důvodu dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Nejvyšší správní soud shledal
kasační stížnost nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud dále rozhodl v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
o nákladech řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Právo na náhradu nákladů však nenáleží ani žalované, ačkoliv měla
ve věci plný úspěch, neboť přiznání nákladů řízení správnímu orgánu ve věcech důchodového
pojištění je podle §60 odst. 2 s. ř. s. vyloučeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu