ECLI:CZ:NSS:2010:APRK.39.2010:50
sp. zn. Aprk 39/2010 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci navrhovatele: Ing. V. R.,
zast. advokátem Mgr. Adriánem Čechem, se sídlem AK Vinohradská 30, Praha 2 - Vinohrady,
proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 8. 2009, č. j. 27891/2009/04200/04000, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5Ca 139/2009 o návrhu navrhovatele na určení lhůty k
provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích,
takto:
I. Městský soud v Praze je povinen ve věci vedené pod sp. zn. 5Ca 139/2009
n a ř í d i t ve věci ústní jednání, resp. ve věci ro zhodnout nejpozději ve lhůtě
do 31. 1. 2011
II. Navrhovateli se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým podáním ze dne 15. 11. 2010 doručeným Městskému soudu v Praze
dne 19. 11. 2010 domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu, a to nařízení jednání
ve věci výše uvedené. Svůj návrh odůvodnila tím, že Městský soud v Praze již 14 měsíců
od podání žaloby je nečinný a ve věci nekoná. Městský soud v Praze postoupil návrh Nejvyššímu
správnímu soudu dne 1. 12. 2010.
Městský soud v Praze ve svém vyjádření uvedl, že věc je připravena k nařízení ústního
jednání a rozhodnutí ve věci samé, avšak pro velký počet dříve napadlých sp rávních žalob,
o nichž nebylo dosud rozhodnuto, nebylo ústní jednání nařízeno. Soud projednává žaloby
v podřadí, v němž napadly, nejde-li o věci, které je podle zákona třeba vyřídit přednostně
(§56 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní); v daném případě se o takovou věc nejedná.
Z obsahu předloženého soudního spisu bylo zjištěno, že navrhovatel podal žalobu dne
25. 8. 2009; žalobou se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, ve věci neposkytnutí informace
podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, konkrétně uvedení názvu
a přesné adresy čerpacích stanic, které nevyhověly kvalitou pohonných hmot při kontrolách
provedených ČOI v roce 2008 a 2009.
Dne 7. 9. 2009 zaslal soud informaci žalovanému o složení senátu včetně poučení
dle §51 s. ř. s., a vyzval jej k vyjádření se k žalobě. Dne 9. 11. 2009 bylo doručeno soudu
vyjádření žalovaného a spisový materiál, dne 12 . 11. 2009 zaslal soud stěžovateli informace
o složení senátu včetně poučení dle §51 s. ř. s. a vyjádření žalovaného. Stěžovatel soudu sdělil
dne 7. 12. 2009, že trvá na nařízení ústního jednání. Od tohoto data nejsou ve spise vyznačeny
žádné další úkony.
Podle §174a odst. 1, věty první, zákona o soudech a soudcích, v platném znění
(dále jen „zákon o soudech a soudcích“), má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení,
za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat n ávrh soudu, aby určil lhůtu
pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení
(dále jen „návrh na určení lhůty“).
Podle odstavce 8 citovaného ustanovení dospěje -li příslušný soud k závěru, že návrh
na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení
pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází
v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány
průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního úkonu, vázán. Je-li návrh uznán
jako oprávněný, hradí náklady řízení o něm stát.
Důležitým hlediskem při posuzování průtahů v řízení je skutečnost, zda jsou průtahy
způsobeny pouze státní mocí (soudem) nebo jsou zapříčiněny i samotným jednáním účastníků
řízení či stěžovatele. Takové hledisko je respektováno i judikaturou Evropského soudu pro lidská
práva, neboť v jeho rozhodnutích jsou rozlišovány důvody zapříčiněné postupem státu na jedné
straně a postupem účastníků řízení na straně druhé . V projednávané věci je ze spisu zjevné,
že stěžovatel podal žalobu perfektní, která nevyžadovala ods tranění vad, resp. takový postup
soud ani neuplatnil, soudní poplatek byl rovněž řádně uhrazen. Stěžovatel již dne 7. 12. 2009
učinil poslední úkon, k němuž byl soudem vyzván. Nelze tedy spatřovat nečinnost,
která by zapříčinila nemožnost soudu jednat, na straně stěžovatele.
Nejvyšší správní soud posoudil návrh navrhovatele na určení lhůty k provedení
procesního úkonu a dospěl k závěru, že je důvodný. Vycházel přitom z ustálené judikatury
Ústavního soudu; podle které je věcí státu organizovat své soudnict ví tak, aby principy soudnictví
zakotvené v Listině byly respektovány. Případné nedostatky v tomto směru nemohou jít
k tíži těch, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v „přiměřené lhůtě (nález
Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 335/04). Ústavní soud rovněž opakovaně
judikoval, že ochranu právům je třeba poskytnout v přiměřené době (viz nález Ústavního soudu
ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. I. ÚS 663/01). Rovněž tak ve svém nálezu ze dne 22 . 1. 2001,
sp. zn. IV. ÚS 599/2000 Ústavní soud konstatoval, že „podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod každý má právo na to, aby jeho záležitost byla projednána v přiměřené lhůtě . Kritérium
přiměřené lhůty je subjektivním pojmem, který se může lišit podle povahy každého individuálního případu .“
V případě stěžovatele je předmětem žaloby v podstatě pouze posouzení právní otázky, nejedná
se o věc složitou, kde by muselo být prováděno zjišťování skutkového stavu, neboť o něm není
sporu. Nejedná se tudíž o případ vyžadující rozsáhlé dokazování, který by ospravedlňoval nutnost
lhůty přesahující více než jeden rok. Relevantním důvodem nemohou být v intencích výše
uvedené judikatury ani kapacitní či personální aspekty.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud s ohledem na dosavadní postup
soudu, jak je uvedeno shora, dospěl k závěru o oprávněnosti podaného návrhu, a proto určil
lhůtu pro provedení procesního úkonu, tj. nařízení ústního jednání nejpozději do 31. 1. 2011.
Návrh navrhovatele byl uznán jako oprávněný, ve ust. §174a odst. 8 in fine zákona
o soudech a soudcích hradí náklady řízení o něm stát . Vzhledem k tomu, že vznik
takovýchto nákladů však z obsahu spisu nevyplývá, soud rozhodl tak, že navrhovateli se náhrada
nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (ust. §174a
odst. 9, věta druhá, zákona o soudech a soudcích).
V Brně dne 9. prosince 2010
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu