ECLI:CZ:NSS:2011:1.AFS.51.2010:104
sp. zn. 1 Afs 51/2010 - 104
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: TEMPLUM MERCIS,
s. r. o., se sídlem Benešova Hora 53, Stachy, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Českých
Budějovicích, se sídlem Mánesova 3a, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 2. 3. 2009, č. j. 1045/09-1500, v řízení kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 5. 2010, č. j. 10 Ca 48/2009 - 90,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rekapitulace řízení
[1] V této věci se Nejvyšší správní soud zabývá zákonnými podmínkami institutu
osvobození od soudních poplatků. Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně,
obchodní společnost, (dále též „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného usnesení
krajského soudu. Ten zastavil řízení, v němž se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení
rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2009, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti
rozhodnutí Finančního úřadu ve Vimperku č. j. 22971/08/102970/3735, kterým bylo zastaveno
řízení. Žalovaný zamítl odvolání se zdůvodněním, že neshledal porušení platných právních
předpisů.
[2] Usnesením vyzval krajský soud žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za podanou
žalobu ve výši 2000 Kč podle položky 14a bod 2 písm. a) Sazebníku poplatků - přílohy zákona
č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení. Žalobkyně
požádala o osvobození od soudních poplatků s tím, že je finančně a kapacitně vyčerpána
a poplatek v předepsané výši pokládá za neúměrný. Naprosto však absentovaly důkazy
o nemajetnosti. Na to reagoval krajský soud dalším usnesením, v němž žalobkyni vyzval,
aby ve lhůtě 10 dnů doložila, že nemá dostatečné prostředky. Žalobkyně svou žádost blíže
nedoplnila a neupřesnila, a proto soud její žádost zamítl a řízení zastavil.
[3] Proti tomuto usnesení žalobkyně podala kasační stížnost, kterou však Nejvyšší správní
soud usnesením ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 Afs 102/2009 - 74 pro vady odmítl, zejména
s poukazem na to, že materiálně odpovídala stížnost další žádosti o prodloužení lhůty, navíc
žalobkyně neunesla své důkazní břemeno a tvrzení řádně nedoložila. Krajskému soudu byl
následně vrácen spis pro další postup ve věci. Usnesením ze dne 20. 4. 2010, č. j. 10 Ca 48/2009 -
82 tedy žalobkyni vyzval, aby zaplatila soudní poplatek a součas ně poučil o možných důsledcích
nezaplacení. Na to žalobkyně reagovala opakovanými podáními, jimiž žádala o osvobození
od soudního poplatku, které nedoložila novými skutečnostmi odůvodňujícími použití tohoto
institutu. Krajský soud usnesením řízení zastavil a s odkazy na judikaturu Nejvyššího správního
soudu došel k názoru, že když byla v řízení žádost o osvobození od soudních poplatků zamítnuta,
nadto ještě podrobena přezkumu v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem,
nelze připustit nekonečné podávání těchto žádostí a následné zacyklení řízení. Krajský soud
argumentoval především tím, že žalobkyně řádně nedoložila svou nemajetnost a že podle zásady
procesní ekonomie, rychlosti a hospodárnosti řízení nelze jednomu subjektu umožnit nekonečný
seriál žádostí o osvobození, když předchozí byla zamítnuta a v nové žádosti se neobjevují nová
tvrzení a důkazy, které by takový postup odůvodnily. O její žádo sti bylo věcně rozhodnuto
a dle krajského soudu zde působí překážka rei iudicatae, přičemž pro překonání této překážky
nebyly tvrzeny nové a důkazně podepřené skutečnosti dokládající změněné podmínky.
[4] Proti tomuto usnesení o zastavení řízení tedy stěžovatelka brojí kasační stížností, v níž
tvrdí, že usnesení soudu o zastavení řízení je nezákonné dle §103 odst. 1 písm. e) soudního řádu
správního (dále „s. ř. s.“) Navrhuje tedy jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení krajskému
soudu.
II. Obsah kasační stížnosti a posouzení dalších náležitostí jejího podání
[5] Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedeného
usnesení krajského soudu. Stěžovatelka v řízení není zastoupena advokátem, podle konstantní
judikatury Nejvyššího správního soudu v této věci však platí, že v řízení o kasační stížnosti, jehož
předmětem je posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení, které bylo důsledkem nezaplacení soudního
poplatku za předchozí kasační stížnost, by opětovné trvání jak na podmínce uhrazení poplatku pro toto řízení,
tak i na podmínce povinného zastoupení ve svém důsledku znamenalo jen další řetězení téhož problému,
což by popíralo smysl samotného řízení, a zároveň by nesvědčilo ani zásadě hospodárnosti a rychlosti řízení,
která se obecně uplatňuje ve vztahu k výkonu celé veřejné správy (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, www.nssoud.cz)
[6] Citovaný právní názor lze bezpochyby aplikovat též v projednávané věci, neboť i zde
by striktní trvání na podmínce zaplacení soudního poplatku a zastoupení advokátem v řízení
o kasační stížnosti způsobilo jen řetězení téhož problému, případně by mohlo vést
k nepřípustnému odepření přístupu k Nejvyššímu správnímu soudu. S ohledem
na tuto skutečnost netrvá Nejvyšší správní soud na zaplacení soud ního poplatku,
ani na povinném zastoupení stěžovatele a tyto okolnosti zohledňuje i při posuzování dalších
náležitostí kasační stížnosti, které tak má rovněž za splněné.
[7] V kasační stížnosti stěžovatelka argumentuje nezákonností vydaného usnesení
obecnými odkazy na porušování právního řádu a zásad řízení , expresivně také upozorňuje
na ignoraci ze strany soudu a chybějící konkrétní odůvodněno st svého podání omlouvá tím,
že byla vinou třetího subjektu odpojena od elektřiny a v důsledku toho nemůže řádně činit
procesní úkony. Dále tvrdí, že kvůli překážkám, které jí soudy a úřady staví do cesty, a dalším
problémům blíže neurčeného charakteru není schopna provozu. Přestože tato kasační stížnost
používá obecné formulace typu „Není pravdou, že by lhůta marně uplynula“ a „Je zřejmé, že napadené
rozhodnutí je závadné.“, je třeba mít na zřeteli, že subjekt, který kasační stížnost podal, nemá právní
vzdělání a není v řízení před Nejvyšším správním soudem zastoupen advokátem, proto je třeba
přistupovat k formální stránce kasační stížnosti shovívavěji. Jakkoli v kasační stížnosti absentuje
zmínka o zákonných ustanoveních, soud v ní kasační důvod spatřuje a z hlediska obsahu
ji podřazuje pod kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. – tvrzená nezákonnost
rozhodnutí o zastavení řízení.
[8] Přestože krajský soud shodně jako v předchozím řízení o kasační stížnosti opětovně
nerozhodl o ustanovení advokáta, o něhož žádá stěžovatelka, bylo by nadbytečné, aby Nejvyšší
správní soud vracel kasační stížnost krajskému sou du, když je z odůvodnění usnesení,
ze zamítavého postoje k osvobození od soudních poplatků a provázanosti obou institutů zcela
jasné, jak by krajský soud rozhodl.
[9] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[10] Účelem právního institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli
přístup k soudu a umožnit mu ochranu jeho práv i v podmínkách tíživé materiální a sociální
situace. Je-li soudem rozhodováno k návrhu účastníka o osvobození od soudního poplatku
dle §138 odst. 1 občanského soudního řádu, je účelem tohoto rozhodování posouzení poměrů
účastníka, jakož i svévole nebo zřejmé bezúspěšnosti při upl atňování nebo bránění práva.
Do nabytí právní moci tohoto rozhodnutí není tedy otázka povinnosti zaplatit soudní poplatek
konečným způsobem rozhodnuta. Pro případ nepřiznání osvobození od soudních poplatků musí
být účastníku řízení, za účelem možnosti uplatnění práva na soudní ochranu, poskytnuta reálná
časová lhůta pro úhradu soudního poplatku a pro pokračování v řízení ve věci samé. Je nicméně
zákonnou povinností účastníka, aby své majetkové, případně sociální poměry doložil.
[11] Podobně hovoří i §36 odst. 3 s. ř. s. , když ukládá účastníkovi, který podává žádost
o individuální osvobození od soudních poplatků, aby řádně doložil, že nemá dostatečné
prostředky. Zároveň ustanovení obsahuje pojistku zpětné kontroly, jelikož zároveň předpokládá,
že přiznané osvobození může být kdykoliv za řízení odňato, pokud se zjistí, že poměry účastníka
osvobození neodůvodňují.
[12] Ze spisu je patrné, že krajský soud poskytoval dostatečně dlouhé lhůty k doplnění
žádosti o osvobození a svým počínáním v řízení nezavíral stěžovatelce brány justice. Stěžovatelka
však možnosti řádně doložit své majetkové poměry nevyužila ani v prvním, ani v dalším řízení,
k čemuž ji soud marně vyzýval. Kupříkladu je zjevné, že v prvním řízení po urgencích vrátila
stěžovatelka formulář týkající se majetkových poměrů téměř celý proškrtaný a další písemnosti
s výjimkou daňového přiznání nedodala, v opakovaném řízení netvrdila žádné nové skutečnosti,
že se její majetkový a finanční status zásadním způsobem změnil. Neunesením důkazního
břemene posléze došlo k vydání usnesení o povinnosti zaplatit stanovený soudní poplatek.
Po marném uplynutí lhůty k zaplacení nastoupila sankce v užším smyslu, tedy zastavení řízení.
[13] Osvobození od soudních poplatků má i svou ústavní dimenzi. Právo na přístup
k soudu (provázané s institutem osvobození od soudních poplatků a právní pomocí v řízení)
podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod však není pr ávem absolutním. Toto právo
lze realizovat za zákonem stanovených podmínek, nelze tedy považovat za nezákonný postup
soudu, který tuto žádost zamítne, pokud účastník řízení neproká zal předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků. Podobně se k přípustnosti soudních poplatků a osvobození od nich
vyjadřuje i stabilní judikatura Evropského soudu pro lidská práva s tím, že na přístup jednotlivce
(popř. právnické osoby) k soudu mohou být uvalena různá omezení, včetně finančních, což
je v souladu s právem na spravedlivý proces dle článku 6 Evropské úmluvy. (srov. rozsudky
Evropského soudu pro lidská práva ve věci Brualla Gómez de la Torre proti Španělsku z roku 1997
či Tolstoy-Miloslavsky proti Spojenému království z roku 1995)
[14] Všechny podmínky byly v daném řízení splněny a pouze neschopností stěžovatelky
řádně doložit svou údajnou nemajetnost došlo v důsledku nezaplacení soudního poplatku
v nikterak likvidační výši 2000 Kč k zastav ení řízení. Přestože byla vyzvána k doplnění důkazů,
popř. uvedení nových skutečností majících vliv na majetkové poměry, nevyužila této možnosti.
Uvedení nových skutečností a důkazů není přísný formalismus, ale nutná podmínka pro ulehčení
finančního břímě soudního řízení. Krajský soud opakovaně poskytl přiměřenou lhůtu k doplnění
žádosti, když ji pak jako nedostatečně odůvodněnou zamítl, opět poskytl stěžovatelce
dostatečnou přiměřenou lhůtu, aby poplatek ve výši 2000 Kč zaplatila. Navíc stěžovatelka jako
právnická osoba, společnost s ručením omezeným, musí při své produkční činnosti počítat
s provozními náklady úředního a případně i soudního charakteru. Stanovený poplatek není v tak
astronomické výši, aby bylo nemožné jej obstarat během sedmi dnů od doručen í usnesení, které
ukládá tuto povinnost.
[15] Soud se ztotožňuje s dříve vyjádřeným názorem vyjádřeným k §36 odst. 3 s. ř. s., kdy
judikoval, že k opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení
je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné
skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení. (srov. rozsudek NSS ze dne
17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 - 65, dostupný na www.nssoud.cz). O překážce věci rozhodnuté
se soud v obdobné kauze vyjádřil i v rozsudku č. j. 3 Ads 43/2007 – 150
takto:„Za těchto okolností
tedy Nejvyšší správní soud považuje za správný postup soudu, který o nových žádostech stěžovatele nerozhodoval,
neboť o tom, že stěžovatel nesplňuje podmínky pro ustanovení zástupce ve smyslu §3 6 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §35 odst. 8 s. ř. s. již bylo pravomocně rozhodnuto, působila zde tedy překážka věci rozhodnuté. Navíc, pokud
by soud měl o těchto opakovaných žádostech vždy z novu rozhodovat, přičemž stěžovatel by měl možnost proti
každému takovému rozhodnutí podat novou kasační stížnost, byla by takovým postupem vyloučena možnost
rozhodnout o věci samé. Jiná by byla situace v případě, pokud by stěžovatel doložil podstatnou změ nu skutečností,
jež byly z hlediska posouzení jeho první žádosti a tudíž i z hlediska zákonných podmínek pro ustanovení
zástupce rozhodující…“
[16] Obdobně se vyjádřil i Ústavní soud, když konstatoval, že „o opakované žádosti
o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost
obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo- li ke změně poměrů účastníka řízení“ (usnesení
Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2004, III. ÚS 404/04, dostupné n a nalus.usoud.cz).
[17] K argumentaci v kasační stížnosti, že stěžovatelka nemohla své poměry doložit,
protože jí byla odpojena elektřina, soud podotýká, že §42 občanského soudního řádu umožňuje
mnoho jiných způsobů, jak lze učinit podání, a to i bez nutnosti využít vlastního zdroje elektřiny
(mj. ústně do protokolu či ručně). Nelze tedy říci, že za tvrzeného stavu je nemožné učinit
podání. Navíc je nutno si povšimnout, že předchozí neodůvodněné a nedoložené žádosti byly
vypracovány v době před 17. 2. 2010, tedy časovým mezníkem, který stěžovatelka uvádí jako
datum odpojení od elektřiny. Přesto, jak ze spisových materiálů vyplývá, nebyla ani v době, kdy
její podání nebyla problematizována údajnými technickými nesnázemi, schopna správně a úplně
vyplnit soudem předložené formuláře, či alternativně doložit své aktuální majetkové poměry.
[18] Z výše uvedené argumentace jednoznačně vyplývá, že krajský soud rozhodl
o zastavení řízení oprávněně. Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí,
že nebyl-li poplatek za řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou
určí, po marném uplynutí lhůty pak řízení zastaví. Tak tomu bylo v tomto případě: stěžovatelka
poměry nedoložila, byla řádně vyzvána k doplnění, stěžovatelka nedoplnila, následně byla
vyzvána k zaplacení, lhůta marně uplynula, stěžovatelka nezaplatila, ačkoliv byla na následky
nezaplacení upozorněna. Soud navíc rozhodl nejen v souladu se zákonnými podmínkami
zastavení řízení v případě nezaplacení soudních poplatků, ale respektoval i současnou judikaturu
ve věci osvobození od soudních poplatků.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Kasační stížnost stěžovatelky není důvodná. Ne jvyšší správní soud uzavírá,
že nezjistil namítanou nezákonnost rozhodnutí krajského soudu. Kasační důvod podle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s. nebyl prokázán. Jelikož v řízení nevyšly najevo žádné vady, k nimž musí
kasační soud přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), zamítl Nejvyšší správní soud
kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[20] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla
úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníkovi řízení
právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu