ECLI:CZ:NSS:2011:1.AS.136.2011:62
sp. zn. 1 As 136/2011 - 62
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně Sfinga AM,
s. r. o., se sídlem V Tůních 1357/11, 120 00 Praha 2, zastoupené JUDr. Alešem Zábršem,
advokátem se sídlem Na Beránce 6, 160 00 Praha 6, proti žalovanému Úřadu průmyslového
vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, 160 68 Praha 6 - Bubeneč, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 12. 1. 2009, č. j. O-175614, za účasti osoby zúčastněné na řízení: CASA a. s.,
se sídlem v Tůních 1357/11, 120 00 Praha 2, zastoupená JUDr. Jaroslavou Šafránkovou,
advokátkou se sídlem Mezibranská 19, 115 02 Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2011, č. j. 8 Ca 77/2009 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Společnost CASA a. s. (osoba zúčastněná na řízení) je vydavatelem čtrnáctidenníku
pro luštitele s názvem Křížovka. Titulní strana časopisu obsahuje nápis Křížovka na barevném
podkladě a logo s vyobrazením ležící sfingy v pravém horním rohu. Na základě přihlášky byla
osobě zúčastněné na řízení zapsána žalovaným kombinovaná ochranná známka č. 175614
s právem přednosti od 16. 1. 2002 pro výrobky a služby spadající do následujících tříd
mezinárodního třídění: (16) tiskoviny, tiskopisy, periodické a neperiodické publikace, papírenské
výrobky, formuláře, fotografie, kalendáře, plakáty, letáky, reklamní a propagační tiskoviny a tabule
z papíru, samolepky, štítky, zápisníky, notesy, diáře; (41) vydavatelství a nakladatelství, knižní
a časopisecký servis. Kombinovaná ochranná známka má následující podobu:
[2] Proti zápisu předmětné ochranné známky podala žalobkyně dne 9. 10. 2006 námitky
ve smyslu §7 odst. 1 písm. g) a k) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon
o ochranných známkách“), které žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 9. 2007, č. j. 62092/2006,
zamítl. K rozkladu žalobkyně předseda Úřadu průmyslového vlastnictví rozhodnutím ze dne
12. 1. 2009, č. j. O-175614, napadené rozhodnutí o zamítnutí námitek potvrdil.
[3] Žalobkyně brojila proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví žalobou
podanou u Městského soudu v Praze; ten rozsudkem ze dne 29. 8. 2011, č. j. 8 Ca 77/2009 - 39,
žalobu zamítl. Soud neshledal důvodnými námitky uplatněné v žalobě a uzavřel, že správní řízení
„proběhlo lege artis“, správní orgán se řádně vyrovnal s uplatněným návrhem a rozhodl o věci
v souladu se zásadami logického myšlení.
II. Kasační stížnost
[4] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu včas podanou
kasační stížností namítajíc, že městský soud založil své rozhodnutí na vadném právním
i faktickém posouzení věci. Bez dostatečného odůvodnění se soud nevypořádal se skutečnostmi,
na nichž byla správní žaloba postavena.
[5] Městský soud nepřisvědčil stěžovatelce, že byl v dané věci dán námitkový důvod podle
§7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách, tj. že je stěžovatelka uživatelkou
nezapsaného označení s dřívější prioritou. Soud sice připustil, že právo k tomuto označení
stěžovatelce vzniklo před podáním přihlášky kombinované ochranné známky a že je podobné
s obchodní firmou stěžovatelky. Shodně s žalovaným však uzavřel, že nebylo prokázáno,
že by namítané označení bylo užíváno v obchodním styku pro výrobky nebo služby stejné
či obdobné s výrobky a službami, pro něž je označení přihlašováno; podle městského soudu
nebylo rovněž prokázáno, že označení nemá pouze místní dosah.
[6] Z této obecné formulace městského soudu však podle stěžovatelky nevyplývá, proč
má soud za to, že předložené důkazy neosvědčují, že namítané označení není užíváno
v obchodním styku ani proč by mělo mít pouze místní dosah. Napadená ochranná známka byla
přihlašována pro tiskoviny (a jim podobné výrobky) ve třídě 16 a pro vydavatelství
a nakladatelství ve třídě 41. Stěžovatelka pod svou obchodní firmou Sfinga AM, s. r. o. vyvíjí také
činnost nakladatelskou a vydavatelskou a v rámci této činnosti vydává časopis „Sfinga křížovka“,
který byl předložen jako důkaz ve správním řízení. Podle stěžovatelky tak byla splněna podmínka
používání podobného označení pro výrobky a služby, pro něž je přihlašována předmětná
ochranná známka.
[7] Užívání namítaného obchodního označení Sfinga AM, s. r. o. v celostátním měřítku
je podle stěžovatelky evidentní, neboť časopis „Sfinga křížovka“ je prodáván na celém území
České republiky. Tiskoviny typu křížovek nejsou z drtivé většiny lokálními časopisy,
ale s ohledem na svůj charakter jsou distribuovány celostátně; touto skutečností se soud
v napadeném rozsudku vůbec nezabýval.
[8] Stěžovatelka nesouhlasí rovněž se závěrem městského soudu, že neprokázala zlou víru
přihlašovatelky ochranné známky (osoby zúčastněné na řízení). Podle ní vyplývá nedobrá víra
přihlašovatelky ze všech okolností případu. Přihlašovatelka věděla o zápisu obchodní firmy
stěžovatelky do obchodního rejstříku; se stěžovatelkou se dobře znají a bedlivě sledují své kroky.
Navíc obě společnosti sídlí na stejné adrese. Je tedy nepochybné, že přihlašovatelka registrací
přihlášky kombinované ochranné známky reagovala na zápis obchodní firmy Sfinga AM, s. r. o.
do obchodního rejstříku – proč by jinak zvolila podobné označení? Označení „sfinga“ natolik
neobvyklé, že nelze uvěřit, že by si dva subjekty podnikající ve stejném oboru a sídlící na stejné
adrese nevědomky zvolily toto označení jako svoji firmu, resp. ochrannou známku.
[9] Podle stěžovatelky se soud nad rámec žalobních námitek zabýval výkladem pojmu dobré
mravy, který stěžovatelka v žalobě jednou použila jako pojem nadřazený pojmu dobrá víra.
Námitkový důvod podle §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách však operuje
s pojmem dobrá víra.
[10] Ze všech shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud
rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení ke kasační stížnosti
[11] Žalovaný se ve stanovené lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[12] Osoba zúčastněná na řízení (přihlašovatelka) v podaném vyjádření ke kasační stížnosti
popřela veškerá tvrzení obsažená v kasační stížnosti. Podle jejího názoru rozhodl městský soud
naprosto správně, neboť jednání stěžovatelky a veškeré úkony, které činí, jsou čistě účelové.
Kasační stížnost proto není důvodná.
[13] Právě stěžovatelka opakovaně a dlouhodobě porušuje práva osoby zúčastněné spojená
s vydáváním luštitelského čtrnáctideníku Křížovka. Přestože byl Městským soudem v Praze
ve věci žaloby na ochranu před nekalou soutěží schválen smír, v němž se stěžovatelka zavázala
zdržet se vydávání luštitelského čtrnáctideníku „Křížovka Sfinga“, vydává tento časopis i nadále,
pouze se změnou názvu na „Sfinga křížovka“.
[14] Stěžovatelce se ve správním řízení nepodařilo prokázat zlou víru na straně osoby
zúčastněné na řízení, což potvrdil žalovaný i městský soud. Tvrzení uváděná v kasační stížnosti
tak pouze opakují skutečnosti, přezkoumané žalovaným i městským soudem. Proto
přihlašovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu potvrdil.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[15] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout
pro nepřípustnost. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 2, 3 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“)].
[16] Kasační stížnost není důvodná.
[17] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku
městského soudu pro nedostatek důvodů [ad IV. A); důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.],
poté hodnotil námitku nesprávného posouzení skutkového stavu ve vztahu k námitkovému
důvodu podle §7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách [ad IV. B); důvod podle
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] a námitku nesprávného posouzení naplnění námitkového důvodu
podle §7 odst. 1 písm. k) zákona [ad IV. C); důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
IV. A)
Námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu
[18] Stěžovatelka v kasační stížnosti v obecné rovině uvedla, že rozsudek krajského soudu
je nepřezkoumatelný. Ve vztahu k námitkovému důvodu podle §7 odst. 1 písm. g) zákona
konstatovala, že se městský soud nevypořádal s její argumentací a důkazy a že se z napadeného
rozsudku nedozvěděla nic jiného, než co jí sdělil ve svém rozhodnutí žalovaný. Městský soud
se podle stěžovatelky nezabýval naplněním jednotlivých podmínek týkajících se užívání
napadeného označení v obchodním styku či rozsahu užívání označení a jen zopakoval obecnou
argumentaci žalovaného bez bližšího odůvodnění.
[19] K otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu pro nedostatek důvodů se zdejší soud
vyjádřil již v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publikovaném
pod č. 133/2004 Sb. NSS, www.nssoud.cz, v němž uvedl, že „[n]edostatkem důvodů pak nelze rozumět
dílčí nedostatky odůvodnění soudního rozhodnutí, ale pouze nedostatek důvodů skutkových. Skutkovými důvody,
pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí soudu zrušit pro nepřezkoumatelnost, budou takové vady skutkových
zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti
v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké
důkazy v řízení byly provedeny.“ Za nepřezkoumatelné se považuje též rozhodnutí, v němž se soud
nevypořádá se všemi uplatněnými žalobními body (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004 - 74, www.nssoud.cz).
[20] Městský soud na straně 6 napadeného rozsudku označil argumentaci stěžovatelky
k předmětné žalobní námitce za účelovou a dodal, že z podané žaloby ani nebylo jasné, v jakých
konkrétních skutečnostech mělo pochybení žalovaného spočívat. Podle městského soudu
ze správního spisu vyplynulo, že žalovaný hodnotil předložené důkazy v souladu se zásadou
volného hodnocení důkazů a své úvahy o provedeném hodnocení řádně odůvodnil; postupoval
tak po právní i věcné stránce správným způsobem.
[21] Podle Nejvyššího správního soudu je na místě zdůraznit, že stěžovatelka námitku
nesprávného zjištění skutkového stavu uplatnila v žalobě ve zcela obecné rovině, bez jakéhokoli
bližšího konkretizování a uvedení jasných, dostatečně individualizovaných tvrzení, z jakých
důvodů nebylo možné s náhledem žalovaného na danou problematiku souhlasit. Proto
se městský soud danou námitkou zabýval také pouze ve zcela obecné rovině (obdobně srov.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 1 Azs 28/2004 - 41, nebo nově
rozsudek ze dne 29. 7. 2011, č. j. 2 As 100/2010 - 116; oba dostupné na www.nssoud.cz). Nelze
však nyní v řízení o kasační stížnosti úspěšně namítat, že městský soud byl povinen podrobně
se zabývat naplněním zákonných podmínek podle §7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných
známkách, pokud stěžovatelka v podané žalobě sama neuvedla konkrétní skutečnosti, na nichž
by zakládala svoji argumentaci o chybném posouzení skutkového stavu žalovaným. Městský soud
na žalobní námitku stěžovatelky odpovídajícím způsobem reagoval a v obecné rovině přezkoumal
hodnocení skutkového stavu žalovaným, přičemž v jeho postupu neshledal pochybení.
[22] Nelze tedy souhlasit se stěžovatelkou, že by odůvodnění rozsudku městského soudu
trpělo v tomto ohledu nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Je nesporné, že úroveň
a obsah podané žaloby předurčuje do značné míry i obsah a kvalitu rozhodnutí soudu (obdobně
srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2005, č. j. 7 Azs 49/2005 - 48,
www.nssoud.cz). V řízení o kasační stížnosti tedy stěžovatelka nemůže městskému soudu
s úspěchem vytýkat, že se danou otázkou zabýval pouze v obecné rovině, pokud ona sama žádné
konkrétní výtky v postupu žalovaného v žalobě nerozvedla. Městský soud se uvedenou žalobní
námitkou podle zdejšího soudu zabýval odpovídajícím způsobem; námitka nepřezkoumatelnosti
napadeného rozsudku proto není důvodná.
IV. B)
Námitka nesprávného posouzení námitkového důvodu podle §7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách
[23] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou nesprávného posouzení skutkového
stavu ve vztahu k námitkovému důvodu podle §7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných
známkách. Městský soud ve shodě s žalovaným konstatoval, že stěžovatelka neprokázala,
že je namítané označení užíváno v obchodním styku pro podobné nebo stejné výrobky
a že označení nemá pouze místní dosah.
[24] Z ustanovení §7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách vyplývá, že přihlašované
označení se nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných
u Úřadu uživatelem nezapsaného označení nebo jiného označení užívaného v obchodním styku pro shodné nebo
podobné výrobky nebo služby, které je shodné s přihlašovaným označením nebo je mu podobné, pokud označení
nemá místní dosah a právo k tomuto označení vzniklo před dnem podání přihlášky.
[25] Jak správně poznamenal žalovaný i městský soud, uživatel nezapsaného nebo jiného
označení může zabránit zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných známek, pokud
označení splňuje následující podmínky: 1) právo k označení vzniklo přede dnem podání přihlášky,
2) označení je shodné nebo podobné s přihlašovaným označením, 3) označení je používáno
v obchodním styku pro výrobky nebo služby stejné nebo podobné, pro něž je označení
přihlašováno, 4) označení nemá pouze místní dosah. Absence kterékoliv z podmínek
má za následek nemožnost zabránit zápisu přihlašovaného označení do rejstříku ochranných
známek.
[26] V projednávané věci nebylo mezi stranami sporu, že první i druhá podmínka byly
splněny. Stěžovatelce vzniklo právo k obchodní firmě přede dnem podání přihlášky (zapsáním její
společnosti do obchodního rejstříku) a označení je obdobné označení přihlašovanému, neboť
v kombinované ochranné známce je obsažen text SFINGA, který je dominantním prvkem
obchodní firmy stěžovatelky. Sporným tedy v dané věci zůstalo, zda byla naplněna i podmínka
třetí a čtvrtá, tj. zda bylo označení stěžovatelkou používáno v obchodním styku pro stejné nebo
obdobné výrobky a služby a zda označení nemá pouze místní dosah.
[27] Žalovaný na straně 8 napadeného rozhodnutí konstatoval, že pro posouzení užívání
určitého označení v obchodním styku ve smyslu §7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných
známkách je nutné vycházet ze stavu v době podání přihlášky, tj. ke dni 16. 1. 2002. Aby užívání
mohlo zasahovat do starších práv namítajícího, musí jít o užívání kontinuální a déle trvající.
Pokud by relevantní důkazy spadaly výlučně do krátkého časového období před podáním
přihlášky, lze tuto skutečnost zhojit např. prokázáním masové propagace v celostátních médiích.
[28] K prokázání naplnění třetí podmínky předložila stěžovatelka kopii výpisu z obchodního
rejstříku a kopii jedenácti daňových dokladů z období prosince 2001 až ledna 2002 fakturovaných
stěžovatelce za sazbu časopisu, zveřejnění inzerce, vyúčtování za telefonní služby, nákup
hardware a software, nákup kancelářské techniky, připojení k internetu apod. Dále byl předložen
časopis stěžovatelky Sfinga křížovka č. 26/2002, usnesení Městského soudu v Praze o schválení
soudního smíru a potvrzení o evidenci periodického tisku Křížovka Sfinga. Jelikož všechny
předložené doklady byly doklady z krátkého časového období před podáním přihlášky, zkoumal
žalovaný, zda jimi stěžovatelka prokázala např. masovou propagaci svého časopisu v celostátním
měřítku. Po zhodnocení všech důkazů žalovaný uzavřel, že předložené doklady užívání označení
Sfinga v obchodním styku ve smyslu §7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách
neprokazují. Lze z nich dovodit, že stěžovatelka prováděla přípravy s účelem uvést
na trh časopisů křížovkářský časopis Sfinga křížovka. I když by se jednalo o trh se stejnými
výrobky, pro které je označení přihlašováno, stěžovatelka neprokázala, že by zmíněné přípravy
prováděné zhruba 6 týdnů před podáním přihlášky, bylo možné považovat za rozsah užívání
dostatečný k tomu, aby podáním přihlášky došlo k porušení starších práv stěžovatelky.
[29] Nejvyšší správní soud je ve shodě s městským soudem toho názoru, že shora uvedené
závěry žalovaného týkající se hodnocení předložených důkazů vyplývají z racionálního
myšlenkového procesu, který odpovídá požadavkům formální logiky. V rámci hodnocení důkazů
byl důkladně posouzen každý z provedených důkazů jednotlivě a zároveň všechny tyto důkazy
v jejich vzájemné souvislosti a provedené hodnocení důkazů bylo v napadeném rozhodnutí
přezkoumatelným způsobem odůvodněno. Není tedy důvodu odchylovat se od tohoto
hodnocení.
[30] Nejvyšší správní soud současně dodává, že interpretace užívání nezapsaného označení
v obchodním styku provedená žalovaným je v souladu s rozhodovací činností Úřadu
pro harmonizaci ve vnitřním trhu a s jeho výkladem k obdobnému ustanovení - článku 8 odst. 4
nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství
(kodifikované znění, Úř. věst. L 78, 24. 3. 2009, s. 1-42) obsaženém ve Směrnici týkající
se námitkového řízení před Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu [Guidelines Concerning
Proceedings before the Office for Harmonization in the Internal Market (Trade Marks
and Designs), Part C: Opposition Guidelines; dostupná z adresy:
http://oami.europa.eu/ows/rw/pages/CTM/legalReferences/guidelines/guidelines.en.do;
konkrétně Part 4. Non-registered rights].
[31] Lze tedy uzavřít, že stěžovatelka předloženými důkazy neprokázala, že by přihlašované
označení nějakým způsobem zasáhlo do jejích starších práv. Její obchodní firma podobná
s přihlašovaným označením byla registrována v obchodním rejstříku necelé dva měsíce před
podáním přihlášky ochranné známky, nelze proto hovořit o dlouhodobém dřívějším užívání.
Samotné tvrzení, že od ledna 2002 začal vycházet časopis obsahující ve svém názvu firmu
stěžovatelky a že stěžovatelka tento časopis v médiích hojně a celostátně propagovala, nemůže
zásah do starších práv stěžovatelky prokázat, nebylo-li podloženo relevantními důkazními
prostředky. Stěžovatelka nepředložila jediný časopis vydaný před podáním přihlášky ochranné
známky a pouze z doložených faktur nebylo možné masivní propagaci časopisu stěžovatelky
dovodit, neboť ve správním řízení nebyly přiloženy žádné konkrétní zveřejněné inzeráty
ani smlouvy o inzerci, které by rozsah propagace mohly jakkoliv osvětlit.
[32] Žalovaný v napadeném rozhodnutí dále konstatoval, že ani podmínka většího
než místního dosahu označení nebyla v posuzovaném případě splněna. První číslo časopisu
(č. 1/2002) nebylo žalovanému předloženo a nebylo tak jasné, v jakém nákladu byl časopis vydán
ani do jakých oblastí byl distribuován. Navíc předložené faktury za inzerci dokládaly, že časopis
byl propagován zejména v pražských časopisech a dále v pěti denících a novinách v různých
oblastech České republiky (faktura ze dne 9. 1. 2002 za inzerci v Jihočeských a Západočeských
denících, Hradeckých a Severočeských novinách a Denících Moravia). Protože z předložených
faktur nebylo možné vyčíst, čeho konkrétně se inzerce týkala, a také s ohledem na jednorázovost
reklamní akce, žalovaný dospěl k závěru, že nelze tvrdit, že by označení získalo větší než místní
dosah.
[33] Ani tomuto hodnocení nelze podle zdejšího soudu nic vyčíst. Žalovaný na základě
předložených důkazů dospěl k přesvědčivému závěru, že stěžovatelka neprokázala větší
než místní rozsah předmětného označení. Pokud v řízení nepředložila časopisy, jejichž název
měl obsahovat zmíněné označení, vydané před podáním přihlášky, ani např. nedoložila inzerci
dokládající propagaci jejího časopisu napříč Českou republikou, nemohl žalovaný jenom
na základě předložené faktury za inzerci v některých regionálních denících dovodit, že bylo
ve větším než místním dosahu inzerováno právě předmětné označení Sfinga.
[34] Podle Nejvyššího správního soudu je z rozsudku městského soudu zřejmé, proč
v souladu se správním spisem shledal zjištění skutkového stavu žalovaným za úplné a spolehlivé,
jakými úvahami se řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru
o skutkovém stavu, a z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci
stěžovatelky obsaženou v žalobě. Námitka nesprávného posouzení skutkového stavu ve vztahu
k námitkovému důvodu podle §7 odst. 1 písm. g) zákona o ochranných známkách proto není
důvodná.
IV. C)
Námitka nesprávného posouzení námitkového důvodu podle §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných
známkách
[35] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou, že městský soud nesprávně uzavřel,
že stěžovatelka v řízení neprokázala zlou víru osoby zúčastněné na řízení v době podání přihlášky
ochranné známky. Městský soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 4. 2008, č. j. 1 As 3/2008 - 195, ve shodě s žalovaným uvedl, že stěžovatelka nebyla úspěšná
při prokazování skutečnosti, že přihláška osoby zúčastněné nebyla podána v dobré víře. Důkazní
břemeno přitom spočívalo na stěžovatelce. Samotná existence starší podobné ochranné známky
zapsané pro shodné nebo podobné výrobky o nedostatku dobré víry přihlašovatelky nesvědčí.
Tato skutečnost by musela být podložena dalšími relevantními důkazy.
[36] Podle ustanovení §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách se přihlašované
označení nezapíše do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných
u Úřadu tím, kdo je dotčen ve svých právech přihláškou, která nebyla podána v dobré víře.
[37] Jak správně poznamenal městský soud, z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá,
že při posuzování, zda byla přihláška ochranné známky podána v dobré víře ve smyslu shora
citovaného ustanovení, je nutné posoudit několik podmínek: 1) zda přihlašovatel věděl nebo
vzhledem k okolnostem měl vědět o existenci ochranné známky (práva k označení) namítatele,
2) zda přihlášením ochranné známky přihlašovatelem došlo k poškození namítatele a 3) zda
neexistuje důvod, který by jednání přihlašovatele ospravedlnil. V souladu s presumpcí dobré víry
na straně přihlašovatele a s §34 odst. 1 zákona o ochranných známkách leží důkazní břemeno
ohledně prvních dvou skutečností na namítateli; správní orgán však vždy musí přihlédnout
i ke všem ostatním relevantním okolnostem případu, které by mohly zlou víru vyvrátit nebo
naopak potvrdit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2008,
č. j. 1 As 3/2008 - 195, publikovaný pod č. 1665/2008 Sb. NSS, www.nssoud.cz).
[38] Ze správního spisu vyplynuly následující skutečnosti. Ve správním řízení přiložila
přihlašovatelka několik kopií obálek časopisu Křížovka (s obrázkem sfingy), z nichž vyplynulo,
že od roku 1990 vydávalo časopis Křížovka nakladatelství Panorama. V průběhu roku 1995 došlo
k odkoupení části podniku tohoto nakladatelství přihlašovatelkou, včetně práv k vydávání
časopisu Křížovka. Nejpozději od roku 1995 tedy předmětný časopis vydává přihlašovatelka.
Dne 26. 11. 2001 byla do obchodního rejstříku zapsána společnost Sfinga AM, s. r. o., která
započala s přípravami na vydávání křížovkářského čtrnáctideníku. Ze žaloby na ochranu před
nekalou soutěží ze dne 10. 2. 2002 předložené přihlašovatelkou v průběhu správního řízení
(podané proti stěžovatelce) a ze soudem schváleného smíru (usnesení Městského soudu
ze dne 12. 11. 2002, sp. zn. 15 Cm 24/2002), podle něhož se žalovaná společnost Sfinga AM,
s. r. o. měla mj. zdržet vydávání luštitelského časopisu „Křížovka Sfinga“, distribuce tohoto
časopisu, užívání označení časopisu a užívání postavy sfingy v logu svých časopisů. Podle tvrzení
přihlašovatelky uváděného v průběhu správního řízení a rovněž v řízení před správními soudy
je jednatel a jediný společník stěžovatelky bývalý šéfredaktor časopisu Křížovka vydávaného
přihlašovatelkou, který v době, kdy byl ještě zaměstnancem přihlašovatelky, začal podnikat kroky,
které měly vůči přihlašovatelce znaky nekalosoutěžního jednání. Aby přihlašovatelka parazitování
na své pověsti zabránila, podala přihlášku předmětné ochranné známky. Od ledna 2002 totiž
stěžovatelka podle přihlašovatelky užívá grafiku a logo sfingy tak, aby způsobením záměny
s časopisem přihlašovatelky spotřebitele oklamala a získala tak prospěch (srov. vyjádření
přihlašovatelky k námitkám ze dne 6. 2. 2007 založené pod č. 10 správního spisu).
[39] Žalovaný v této souvislosti zmínil, že přihlašovatelka je vlastníkem dvou starších
ochranných známek v následující podobě:
[40] Nyní přihlašovaná kombinovaná ochranná známka
obsahuje shodný obrázek sfingy, který používá přihlašovatelka v obchodní činnosti nejméně
od roku 1995. Podle žalovaného tak ze všech okolností případu vyplynulo, že nelze konstatovat,
že přihlašovatelka byla ve zlé víře, pokud v další přihlášce ochranné známky zmíněný obrázek
doplnila o slovní prvek „SFINGA“.
[41] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že povinností stěžovatelky při formulování námitek
podle §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách bylo mimo jiné prokázat zlou víru
osoby zúčastněné na řízení (přihlašovatelky). S ohledem na shora popsaný skutkový stav
lze konstatovat, že v řízení bylo postaveno na jisto, že přihlašovatelka věděla o existenci obchodní
firmy stěžovatelky (Sfinga AM, s. r. o.), nicméně nebylo prokázáno, že by přihlašovatelka
přihlášením ochranné známky jednala ve zlém úmyslu. Právě naopak, z předložených důkazních
prostředků (především výtisky časopisu Křížovka dokládající dlouhodobou činnost
přihlašovatelky před podáním přihlášky ochranné známky, žaloba na ochranu před nekalou
soutěží ze dne 10. 2. 2002 nebo usnesení Městského soudu ze dne 12. 11. 2002,
sp. zn. 15 Cm 24/2002) má zdejší soud ve shodě s žalovaným i městským soudem za to, že se
přihlašovatelka podáním přihlášky ochranné známky počátkem roku 2002, kdy začala vydávat
svůj časopis stěžovatelka, snažila silněji ochránit svá starší práva, která se jí zdála být ohrožena
právě vydáváním časopisu stěžovatelky.
[42] Důkazní břemeno k prokázání zlé víry přihlašovatelky v souladu s §7 odst. 1 písm. k)
zákona spočívalo na stěžovatelce. Ta jej však předloženými důkazními prostředky (zejména
existencí její obchodní firmy a skutečností, že přihlášky byly podány teprve poté, co stěžovatelka
začala na trh uvádět svůj časopis obsahově podobný časopisu přihlašovatelky) neunesla, neboť
v řízení neprokázala, že by přihlašovatelka nejednala v dobré víře. Samotná skutečnost,
že přihlašovatelka věděla o existenci obchodní firmy stěžovatelky a po zahájení vydavatelské
činnosti stěžovatelky podala přihlášku ochranné známky, nemůže svědčit o jejím zlém úmyslu,
je-li z ostatních skutkových okolností projednávané věci zřejmé, že právě podáním ochranné
známky přihlašovatelka reagovala na předchozí nekalosoutěžní jednání stěžovatelky.
[43] Stěžovatelka v kasační stížnosti dále městskému soudu vytýkala nadbytečnost jeho
argumentace týkající se dobrých mravů, která podle ní není obsažena v námitkovém důvodu
podle §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách. K tomu zdejší soud dodává,
že městský soud zmíněnou argumentací reagoval na tvrzení stěžovatelky uváděné na straně 2
žaloby, že podání přihlášky předmětné ochranné známky přihlašovatelkou bylo reakcí na vznik
společnosti stěžovatelky, a tato reakce byla v rozporu s dobrými mravy. Městský soud
v napadeném rozsudku k tomuto žalobnímu tvrzení podotkl, že s ohledem na dikci předmětného
ustanovení jde o argumentaci v dané věci zjevně nepřípadnou. Dospěl tedy ke shodnému závěru,
k němuž nyní stěžovatelka dospívá v kasační stížnosti, že soulad podání přihlášky s dobrými
mravy není relevantní pro posouzení námitkového důvodu podle §7 odst. 1 písm. k) zákona.
Uvedená výtka stěžovatelky tedy postrádá jakéhokoliv opodstatnění, neboť stěžovatelka nyní
v kasační stížnosti pouze opakuje závěr městského soudu.
[44] Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud uzavírá, že žalovaný i městský
soud správně posoudili, že stěžovatelka v řízení neprokázala, že by přihlašovatelka při podání
přihlášky nejednala v dobré víře. Námitka nesprávného posouzení námitkového důvodu podle
§7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách tedy není důvodná.
V. Závěr a náklady řízení
[45] Nejvyšší správní soud proto ze všech výše uvedených důvodů kasační stížnost podle
§110 odst. 1 s. ř. s., poslední věty, zamítl jako nedůvodnou.
[46] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch,
a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti žádné
náklady nevznikly. Podle §60 odst. 5 s. ř. s. mají osoby zúčastněné na řízení právo na náhradu
jen těch nákladů řízení, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinností uložených soudem.
Soud však osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti neuložil, proto rozhodl tak,
jak je uvedeno v bodu IV. výroku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2011
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu