ECLI:CZ:NSS:2011:2.AZS.3.2011:89
sp. zn. 2 Azs 3/2011 - 89
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Mgr. Radovana Have lce, JUDr. Zdeňka Kühna
a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: D. A., zastoupené JUDr. Markétou Sitkovou,
advokátkou se sídlem Jaltská 7, Karlovy Vary, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 31. 8. 2010, č. j. 64 Az 120/2007 – 69,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) napadla včas podanou kasační stížností shora označený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ČR (dále „žalovaný“) ze dne 10. 12. 2007, č. j. OAM -1-916/VL-07-11-2007.
Tímto rozhodnutím žalovaného byla zamítnuta její žádost o udělení mezinárod ní ochrany jako
zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
II.
[2] Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně označuje důvod vymezený v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy důvod
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
[3] V kasační stížnosti nejprve shrnuje důvody pro podání žádosti o mezinárodní ochranu.
Žádost podala proto, že se cítila ona a její dcera ohrožena na životě a zdraví praktikami ze strany
místní mafie, která stěžovatelce dlouhodobě vyhrožovala a požadovala tzv. výpalné. Do České
republiky se vydala proto, aby zde mohla se svou dcerou žít klidný život a byla chráněna před
mafií.
[4] Krajský soud podle stěžovatelky dospěl k nesprávnému závěru, že požádala úmyslně
o mezinárodní ochranu z důvodu, že jí bylo uděleno správní vyhoštění. Pokud krajský soud
dospěl k závěru, že podmínky pro udělení azylu nejsou dány, n eboť stěžovatelka netvrdila
ani neprokázala důvod udělení azylu ve smyslu ustanovení §12 zákona o azylu, aplikace tohoto
ustanovení nebyla posouzena dostatečně. Krajský soud nevzal v úvahu skutečnosti o situaci
stěžovatelky na Ukrajině, nezabýval se jejími tvrzeními o tom, jaké nebezpečí jí hrozí.
Stěžovatelka má za prokázané, že jí na území jejího domovského státu hrozí pronásled ování
ve smyslu ustanovení §12 zákona o azylu.
[5] Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje, aby byl napadený rozsudek Krajského soudu
v Ostravě zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Stěžovatelka zároveň žádá o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §107 s. ř. s.
III.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že jeho rozhodnutí a rozsudek krajského
soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Pro řízení o kasační stížnosti odkazuje
na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi, které stěžovatelka učinila během spr ávního
řízení, a na vydané rozhodnutí.
[7] Žalovaný má za to, že v případě stěžovatelky bylo dostatečně zřejmé, že svou vlast
opustila dobrovolně a žádost o udělení mezinárodní ochrany použila v rozporu s účelem institutu
azylu. Pokud se stěžovatelka a její d cera cítily ohroženy na životě a zdraví praktikami ze strany
místní mafie, nic jim nebránilo obrátit se s žádostí o pomoc na příslušný orgán v zemi původu.
[8] Stěžovatelka objektivně mohla o udělení azylu požádat dříve. Do řízení o udělení
mezinárodní ochrany vstoupila až poté, kdy jí bylo uděleno správní vyhoštění (za pokus
o nezákonný přechod hranice z České republiky do Německa). Žalovaný proto navrhuje kasační
stížnost pro její nedůvodnost zamítnout.
IV.
[9] Nejvyšší správní soud se po konstatování přípustnosti kasační stížnosti nejprve zabýval
otázkou její přijatelnosti ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. Nepřijatelnost ve věcech
mezinárodní ochrany, jejímž následkem je odmítnutí kasační stížnosti, musí být podle tohoto
ustanovení vyslovena Nejvyšším správním soudem v případě, že kasační stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení institutu
přijatelnosti kasační stížnosti lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS (dostupné
na www.nssoud.cz).
[10] Při posouzení toho, zda kasační stížnost podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky,
nemohl zdejší soud přehlédnout, že se námitkou, kterou stěžovatelka v kasační stížnosti
argumentuje (nebezpečí útoků ze strany soukromých osob v zemi původu), již dříve ve skutkově
obdobné situaci vícekrát zabýval. Nejvyšší správní soud vyjádřil přesvědčení, že pronásledování
soukromými osobami (vyhrožování, vydírání) nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní
ochrany za situace, kdy se žadatel o mezinárodní ochranu nepokusil řešit své problémy
s příslušnými orgány domovského státu, které jsou funkční a potřebnou pomoc poskytují;
důvodem pro udělení azylu mohou být pouze tehdy, pokud by orgány domovského státu, u nichž
by se stěžovatel skutečně domáhal poskytnutí ochrany, nebyly schopny ochranu před takovým
jednáním poskytnout (viz např. rozsudky ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, ze dne
31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, konkrétně v případě Ukrajiny pak rozsudek ze dne
18. 12. 2003, č. j. 6 Azs 45/2003 - 49, publ. pod č. 101/2004 Sb. NSS, vše dostupné
na www.nssoud.cz).
[11] Stěžovatelka v kasační stížnosti neuvádí, že by se obrátila s žádostí o pomoc na příslušné
orgány domovského státu, resp. že by jí pomoc ze strany orgánů veřejné moci byla odepřena,
a ze spisového materiálu rovněž nevyplývá, že by byla v tomto ohledu jakkoli aktivní.
Jak uvedl Nejvyšší správní soud např. ve svém rozhodnutí ze dne 10. 2. 2006,
č. j. 4 Azs 129/2005 - 54 (dostupné na www.nssoud.cz), „obecné tvrzení stěžovatele o obavách
z pronásledování či nebezpečí, které mu hrozí v zemi původu, bez prokázání existence takového nebezpečí,
za situace, kdy se stěžovatel v zemi původu neobrátil se svými problémy na příslušné orgány, nelze podřadit
pod zákonem vymezené důvody udělení azylu.“
[12] Lze tedy shrnout, že přijatelnost kasační stížnosti nemůže být založena na potřebě řešit
tuto právní otázku, neboť se jedná o otázku, k níž se opakovaně a podrobně zdejší soud již
v minulosti vyjádřil.
[13] Vedle toho nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že stěžovatelka požádala o udělení
mezinárodní ochrany až koncem roku 2007; v České republice však pobývala od konce listopadu
roku 2006, od 22. 8. 2007 na základě povole ní k dlouhodobému pobytu. Žádost o mezinárodní
ochranu podala až poté, kdy jí bylo (dne 15. 9. 2007) uloženo správní vyhoštění na dobu tří let
za nezákonné překročení hraničního přechodu z České republiky do Německa. Jak v této
souvislosti Nejvyšší správní soud judikoval, o azyl je nutno žádat bezprostředně poté, co má
k tomu žadatel příležitost, a to nejen z hlediska zeměpisného, ale i časového (srov. rozsudek
ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004 - 81, dostupné na www.nssoud.cz). Podání žádosti
o mezinárodní ochranu za situace, kdy bylo stěžovatelce uloženo správní vyhoštění, ačkoliv
žádost mohla objektivně podat již dříve (doba pobytu stěžovatelky na území České republiky
k tomu byla dostatečně dlouhá), lze proto považovat za ryze účelové.
[14] Nejvyššímu správnímu soudu tedy nezbývá než konstatovat, že kasační stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto nepřijatelnou
a podle ustanovení §104a s. ř. s. ji odmítl. Stěžovate lčinou žádostí o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval, jelikož ten plyne automaticky
z ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu v nyní účinném znění.
[15] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. února 2011
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu