ECLI:CZ:NSS:2011:6.ANS.12.2010:35
sp. zn. 6 Ans 12/2010 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové
a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, v řízení o kasační
stížnosti žalobce 1) ze dne 9. 8. 2010 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2010,
č. j. 6 A 96/2010 - 8 a 2) ze dne 19. 10. 2010 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
6. 10. 2010, č. j. 6 A 96/2010 - 20,
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ans 12/2010
a pod sp. zn. 6 Ans 11/2010 se sp ojují ke společnému projednání. Věc bude nadále
vedena pod sp. zn. 6 Ans 12/2010.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2010, č. j. 6 A 96/2010 - 20, se r uší.
III. Kasační stížnost z 9. 8. 2010 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2010,
č. j. 6 A 96/2010 - 8, se zamít á .
IV. Žalované se nepři znáv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
z 9. 8. 2010.
V. Žalobci se nepřiznáv á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
z 19. 10. 2010.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se žalobou u Městského soudu v Praze (dále
též „městský soud“) domáhal, aby městský soud žalované uložil odstranit nečinnost ve věci
žádosti stěžovatele o určení advokáta. Městský soud usnesením ad 1), č. j. 6 A 96/2010 - 8 ze dne
21. 7. 2010, zastavil řízení o žalobě, neboť stěžovatel nezaplatil soudní poplatek za žalobní řízení;
toto usnesení stěžovatel napadl kasační stížností ze dne 9. 8. 2010. Napadeným usnesením ad 2),
č. j. 6 A 96/2010 - 20 ze dne 6. 10. 2010, městský soud zastavil řízení o kasační stížnosti
z 9. 8. 2010, neboť stěžovatel nezaplatil soudní poplatek za řízení o této kasační stížnosti;
i toto rozhodnutí stěžovatel napadl kasační stížností (z 19. 10. 2010, předána k poštovní přepravě
týž den).
Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil následující skutečnosti důležité
pro rozhodnutí:
Stěžovatel u městského soudu podal žalobu ze dne 17. 4. 2010 (k poštovní přepravě
předána dne 21. 4. 2010). Městský soud stěžovatele usnesením ze dne 19. 5. 2010,
č. j. 6 A 96/2010 - 5, vyzval k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 1000 Kč a stanovil
mu k tomu lhůtu 3 dnů, současně stěžovatele poučil o následcích nezaplacení soudního poplatku
a o možnosti požádat soud o osvobození od soudních poplatků. Usnesení si stěžovatel převzal
24. 5. 2010. Dne 21. 7. 2010 městský soud vydal usnesení ad 1), č. j. 6 A 96/2010 - 8, jímž žalobní
řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatel si usnesení ad 1) převzal dne
5. 8. 2010.
Usnesení ad 1) stěžovatel napadl kasační stížností z 9. 8. 2010 (srov. k odůvodnění
výroku III.). Městský soud přípisem z 10. 9. 2010, č. j. 6 A 96/2010 - 14, stěžovatele vyzval
k předložení plné moci zvolenému advokátu pro řízení o kasační stížnosti, a usnesením
č. j. 6 A 96/2010 - 15 z téhož dne vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost. Stěžovatel na uvedená usnesení reagoval přípisem z 20. 9. 2010, v němž soud upozornil,
že Nejvyšší správní soud (dle názoru stěžovatele ústavně - nekonformně) na zaplacení soudního
poplatku a zastoupení advokátem netrvá v obdobných řízeních. Stěžovatel z tohoto důvodu
odmítl výzvám vyhovět. Městský soud dne 6. 10. 2010 usnesením ad 2), č. j. 6 A 96/2010 - 20,
řízení o kasační stížnosti z 20. 9. 2010 zastavil, neboť stěžovatel nezaplatil soudní poplatek
za řízení o kasační stížnosti; stěžovatel usnesení převzal dne 14. 10. 2010. Dne 19. 10. 2010
stěžovatel usnesení ad 2) napadl kasační stížností.
K výroku I.
Nejvyšší správní soud rozhodl výrokem I., že se obě řízení spojují podle §39 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), za použití §120 s. ř. s. V obou
řízeních vedených před Nejvyšším správním soudem se totiž jedná o věci, které spolu úzce
souvisí; jedná se o dvě usnesení téhož městského soudu vydaná v témže soudním řízení vedeném
u tamního soudu pod sp. zn. 6 A 96/2010. Městský soud nejprve rozhodl o zastavení žalobního
řízení (usnesení ad 1/); toto usnesení stěžovatel napadl kasační stížností ze dne 9. 8. 2010. Řízení
o této kasační stížnosti bylo městským soudem též zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku
(usnesení ad 2/). Posléze uvedené usnesení stěžovatel napadl kasační stížností (z 19. 10. 2010).
K výroku II.
Nejvyšší správní soud se nejprve musel z logiky věci zabývat v pořadí druhou kasační
stížností (z 19. 10. 2010), neboť pouze v případě, že bude shledána důvodnou, bude možno vést
řízení o kasační stížnosti z 9. 8. 2010, které je v současné chvíli pravomocně zastaveno.
Usnesením ad 2), č. j. 6 A 96/2010 - 20, městský soud zastavil řízení o kasační stížnosti
z 21. 7. 2010 pro nezaplacení soudního poplatku za toto řízení. V kasační stížnosti stěžovatel
rozhodnutí vytýká svévoli. Konkrétně uvádí, že městský soud nezohlednil jím připomínanou
judikaturu Nejvyššího správního soudu stran nevyžadování soudních poplatků za kasační
stížnost. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení ad 2) zrušil,
rozhodnout ve věci samé přikázal jinému než městskému soudu, neboť městský soud rozhoduje
s nenapravitelnou svévolí, a konečně „předložení ust. 103-1, 105-2 SŘS v kontextu položky sazebníku
poplatků 15 ÚS, nelze-li překlenout striktní neúčelovou dikci stran podmínek řízení ústavně-konformním
výkladem“.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost
podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Projednání kasační stížnosti nebrání ani nedostatek zastoupení
stěžovatele ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s (srov. dále). V kasační stížnosti uplatňuje důvody, jež lze
podřadit §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. - nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení, jde tedy
o důvod přípustný podle §104 odst. 4 téhož zákona. Nejvyšší správní soud za této situace
usnesení ad 2) městského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních důvodů a v rozsahu
kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná.
K otázce nutnosti platit soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí
o zastavení žalobního řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku se Nejvyšší správní soud
již v minulosti vyjádřil, v rozsudku ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, uvedl, že „v řízení
o kasační stížnosti, jehož předmětem je posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení, které bylo důsledkem
nezaplacení soudního poplatku za předchozí kasační stížnost, by opětovné trvání jak na podmínce uhrazení
poplatku pro toto řízení, tak i na podmínce povinného zastoupení ve svém důsledku znamenalo jen další řetězení
téhož problému, což by popíralo smysl samotného řízení, a zároveň by nesvědčilo ani zásadě hospodárnosti
a rychlosti řízení, která se obecně uplatňuje ve vztahu k výkonu celé veřejné správy.“ (všechna zde citovaná
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). V popsaných
případech tedy kasační řízení nepodléhá poplatkové povinnosti, ani povinnému zastoupení
advokátem. Obdobně rozhodoval Nejvyšší správní soud ve věci stěžovatele i rozsudkem
č. j. 6 Ads 140/2010 - 44 ze dne 5. 1. 2011 a č. j. 6 Ads 142/2010 - 39 ze dne 9. 3. 2011.
Nejvyšší správní soud v posuzované, skutkově velmi obdobné, věci neshledal důvodu
se od vysloveného názoru odchýlit, neboť jej považuje za souladný s právem účastníků na přístup
k soudu. V posuzované věci tedy zdejší soud musí konstatovat, že městský soud pochybil, trval-li
na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost z 19. 10. 2010 a poté řízení o ní zastavil.
Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud dle §110 odst. 1 s. ř. s. usnesení ad 2) č. j. 6 A 96/2010 -
20 bez dalšího zrušil; tím se mu otevřel procesní prostor k věcnému projednání kasační stížnosti
z 9. 8. 2010 proti usnesení ad 1) č. j. 6 A 96/2010 - 8.
K výroku III.
Usnesením ad 1), č. j. 6 A 96/2010 - 8, městský soud zastavil řízení o žalobě
pro nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatel se v kasační stížnosti z 9. 8. 2010 domáhá zrušení
napadeného rozhodnutí. Uvádí, že v poštovní zásilce odeslané městskému soudu dne 2. 6. 2010
podal žádost o osvobození od soudních poplatků pro toto řízení, o čemž „svědčí list 41 v řízení
10 Ca 150/09“, a že o jeho žádosti nebylo rozhodnuto, resp. městský soud tuto skutečnost
zamlčel. Dle stěžovatele je nepochybné, že u šestého senátu městského soudu se jeho žádosti
o osvobození od soudních poplatků ztrácejí opakovaně. Nadto podotýká, že nebyl městským
soudem vyrozuměn, že poštovní zásilka ze dne 2. 6. 2010 č. R 5461 neobsahuje všechny
na obálce vypočtené písemnosti.
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost
podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Projednání kasační stížnosti nebrání ani nedostatek zastoupení
stěžovatele ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. (srov. odůvodnění k výroku II.). V kasační stížnosti
uplatňuje důvody, jež lze podřadit §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. - nezákonnost rozhodnutí
o zastavení řízení, jde tedy o důvod přípustný podle §104 odst. 4 téhož zákona. Nejvyšší správní
soud za této situace usnesení ad 1) městského soudu v mezích řádně uplatněných kasačních
důvodů a v rozsahu kasační stížnosti podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. přezkoumal, přitom dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Zákonodárce v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, určil, že řízení
před soudy je zásadně zpoplatněno. Poplatková povinnost pak stíhá v případě poplatků za řízení
(§1 písm. a/ zák. o soudních poplatcích) toho z účastníků, jenž podává návrh na zahájení řízení
(§2 cit. zákona). Zákon upravuje též „sankci“ za nezaplacení soudního poplatku: podle ust. §9
odst. 1 „nebyl-li poplatek za řízení [...] zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.“ Zákon tedy jednoznačně stanoví
jak povinnost soudní poplatek zaplatit, tak následky jejího nesplnění.
V posuzovaném případě je nepochybné, že městský soud postupoval zcela v souladu
se zákonem; stěžovatele nejprve vyzval k zaplacení soudního poplatku za žalobní řízení, poučil
jej o následcích nesplnění uložené povinnosti a též o možnosti požádat o osvobození
od soudních poplatků (viz usnesení z 19. 5. 2010, č. j. 6 A 96/2010 - 5). Stěžovatel však postupu
městského soudu vytýká jednak, že mu stanovil příliš krátkou lhůtu k zaplacení soudního
poplatku (3 dny), jednak, že nerozhodl o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků,
jež měla být součástí zásilky adresované městskému soudu dne 2. 6. 2010.
Pokud jde o lhůtu k zaplacení soudního poplatku Nejvyšší správní soud
v jejím stanovení neshledává žádnou nezákonnost. Městský soud sice stanovil lhůtu poměrně
krátkou, avšak v délce tří dnů bývá tato lhůta stanovována obvykle; nadto je nutno zdůraznit,
že splnit poplatkovou povinnost může ve správním soudnictví účastník řízení až do okamžiku,
kdy rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nabude právní moci
(srov. §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích „Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku
zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo
právní moci […]“). Konečně Nejvyšší správní soud upozorňuje, že městský soud řízení zastavil
až dne 21. 7. 2010 a usnesení nabylo právní moci 5. 8. 2010, stěžovatel měl tedy fakticky
k zaplacení soudního poplatku dobu delší než dva měsíce (od 19. 5. 2010 do 5. 8. 2010).
Stěžovatelova námitka tedy není důvodná.
Namítá-li stěžovatel, že dne 2. 6. 2010 požádal o osvobození od soudních poplatků
pro žalobní řízení a městský soud o žádosti měl rozhodnout, nelze ani tuto námitku shledat
důvodnou. Ze shora podaného přehledu úkonů je zřejmé, že soudní spis sp. zn. 6 A 9 6/2010
neobsahuje žádnou písemnost z uvedeného dne. Z jiných soudních spisů městského soudu,
které byly Nejvyššímu správnímu soudu též předloženy (sp. zn. 6 A 94/2010, sp. zn. 6 A 95/2010
a sp. zn. 6 Ca 77/2009), zdejší soud zjistil, že stěžovatel skutečně městskému soudu
dne 2. 6. 2010 odeslal poštovní zásilku, na níž bylo stěžovatelem uvedeno (zvýraznění doplněno,
pozn. NSS):
„Zásilka obsahuje devatenáct podání:
- návrh na zahájení řízení (ObS P4)
- žaloba
- 10 Ca 393/09
- 3 Na 122/10 (8 A 67/10)
- 9 A 74/10
- 6 A 92-96/10 žádost
- 5 Ca 269/09
- 3 Na 123/10
- 3 Na 125/10 (6 A 95/10)
- 10 A 73/10
- 10 Ca 150/09
- žádost informace
- 6 A 93/10
- žádost“
Nejvyšší správní soud ověřil, že v žádném ze spisů sp. zn. 6 A 92/2010 až sp. zn. 6 A 96/2010
není obsažena žádost o osvobození od soudních poplatků pro uvedená řízení.
Z tohoto soupisu údajně obsažených podání nelze ještě jednoznačně doložit,
že poznámka „6 A 92 - 96/10 žádost“ měla značit žádost o osvobození od soudních poplatků
a nadto, že byla v obálce tato podání skutečně obsažena. Je jistě povinností soudu (zejména
jeho administrativního aparátu) pečlivě vést spisy a přiřadit do nich všechna došlá podání,
nicméně je třeba též brát ohled na reálný dosah lidských možností. Nejvyššímu správnímu soudu
je z jeho úřední činnosti známo, že stěžovatel vede u různých soudů v České republice
mnoho desítek soudních sporů (jen evidencí Nejvyššího správního soudu prochází ve více
než 110 případech) a že zasílání více podání (k různým spisovým značkám) v téže zásilce
je jeho běžnou praxí. Postup stěžovatele je zřejmě veden snahou o minimalizaci nákladů
na poštovné. Nejvyšší správní soud musí odmítnout stěžovatelovy námitky, pokud se snad
stěžovatel snaží dovozovat z jednání senátu 6 A městského soudu nějaký úmysl jej poškodit;
pro takové závěry ze soudních spisů nic nesvědčí.
Je to stěžovatel, kdo má tvrdit a prokázat, že poštovní zásilka z 2. 6. 2010 obsahovala
též předmětná podání, neboť městský soud může jen stěží „dokazovat“ opak
(srov. k nepřípustnosti tzv. negativních důkazů v obdobné skutkové situaci rozsudek Nejvyššího
správního soudu z 16. 7. 2009, č. j. 9 As 31/2009 - 231, tento názor byl aprobován též Ústavním
soudem v usnesení z 30. 3. 2010, sp. zn. I. ÚS 2480/2009). Městský soud spolu s Nejvyšším
správním soudem ve spisech sp. zn. 6 A 92/2010 až sp. zn. 6 A 96/2010
a sp. zn. 10 Ca 150/2009, jež mají k dispozici jakožto výsledky své úřední činnosti, zjistily pouze,
že se v některých z těchto spisů nachází shora zmíněná obálka od zásilky z 2. 6. 2010 s uvedeným
popisem. Nejvyšší správní soud s ohledem na to, že jiné spisy obsahují písemnosti z předmětné
zásilky, nevidí rozumný důvod, proč by právě žádost o osvobození od soudních poplatků neměla
být založena do příslušného spisu. Zdejší soud tedy dospěl k závěru, že uvedená žádost
pravděpodobně nebyla v poštovní zásilce z 2. 6. 2010 obsažena.
Konečně Nejvyšší správní soud nemůže přisvědčit názoru stěžovatele, že je povinností
městského soudu informovat stěžovatele o tom, že se v jím odeslané zásilce nenachází všechny
v soupisu uvedené dokumenty. Jak již bylo uvedeno, vzhledem k praxi stěžovatele posílat mnoho
písemností v jedné zásilce (19 dokumentů jako v uvedeném případě není výjimkou) a k frekvenci
jeho podání, není takový postup představitelný. Jistě by si bylo lze představit, že podatelna soudu
při přijetí zásilky provede její kontrolu a případně zjištěné nesrovnalosti poznamená
např. na obálku; takový postup by městskému soudu konec konců umožnil provést shora
uvedený „důkaz“ negativní skutečnosti, avšak Nejvyšší správní soud je toho názoru, že jej nelze
vyžadovat a v běžném provozu běžně užívat.
Nejvyšší správní soud tedy uzavřel, že stěžovatel neprokázal, že městskému soudu
předložil dne 2. 6. 2010 žádost o osvobození od soudních poplatků; městský soud tedy rozhodl
o zastavení žalobního řízení zcela v souladu se zákonem o soudních poplatcích a soudním řádem
správním. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost z 9. 8. 2010
nedůvodnou a jako takovou ji dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
K výroku IV. a V.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60 odst. 1
s. ř. s. V řízení o kasační stížnosti z 18. 6. 2010 proti usnesení ad 1) neměl stěžovatel ve věci
úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží. Ve věci úspěšná žalovaná náhradu nákladů
řízení nepožadovala a ani ze soudního spisu nevyplývá, že by jí v řízení vznikly nějaké náklady
přesahující náklady její běžné úřední činnosti, Nejvyšší správní soud jí tedy žádnou náhradu
nákladů nepřiznal, ač by na ni jinak měla právo.
V řízení o kasační stížnosti z 19. 10. 2010 byl stěžovatel úspěšný, náleželo by mu tedy
právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel však toto právo v řízení neuplatnil a ze soudního
spisu nelze výši nákladů stanovit, soud proto náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. března 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu