ECLI:CZ:NSS:2011:8.AS.31.2011:88
sp. zn. 8 As 31/2011 - 88
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobců: a) Js. K., b) J. K., obou
zastoupených Mgr. Martinem Červinkou, advokátem se sídlem Čechova 396, Česká Třebová,
proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125,
Pardubice, za účasti osoby zúčastněné na řízení: L. K., zastoupené JUDr. Evou Ropkovou,
advokátkou se sídlem Husova 89, Choceň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2010, čj.
KrÚ 40651/2010, o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové,
pobočka v Pardubicích, ze dne 30. 12. 2010, čj. 52 A 56/2010 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobci n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
1. Rozhodnutím ze dne 27. 5. 2010, čj. KrÚ 40651/2010, žalovaný zamítl odvolání žalobců
proti rozhodnutí Městského úřadu Česká Třebová, právního odboru – oddělení pro přestupky
(dále jen „správní úřad“) ze dne 22. 12. 2009, čj. 14996/2009/PRA/SUL/PRE/121-46,
kterým byli žalobci uznáni vinnými ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle
§49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
II.
2. Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové,
který ji usnesením ze dne 30. 12. 2010, čj. 52 A 56/2010 - 38, odmítl.
3. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána včas. Vyšel přitom ze zjištění,
že zástupce žalobců převzal rozhodnutí žalovaného dne 2. 6. 2010, což bylo doloženo
doručenkou České pošty, a. s. Zákonná lhůta pro podání žaloby tak uplynula dne 2. 8. 2010
a žaloba odeslaná soudu elektronickou cestou dne 6. 8. 2010 byla podána opožděně. Skutečnost,
že napadené rozhodnutí bylo dne 8. 6. 2010 doručeno do datové schránky zástupce žalobců,
neměla podle krajského soudu vliv na běh lhůty k podání žaloby.
4. Dále krajský soud konstatoval, že podle §19 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), je primárním způsobem doručování
písemností správního orgánu doručení prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky.
Při doručování rozhodnutí žalovaného byl tedy zvolen nesprávný úřední postup a daná
písemnost byla doručována zástupci žalobců dvakrát. Krajský soud ovšem konstatoval, že pokud
při prvním doručení došlo k převzetí zásilky, z platné právní úpravy nevyplývá neúčinnost
takového doručení. Opačný výklad, podle kterého by bylo možné přihlédnout pouze k doručení
do datové schránky, by byl dle krajského soudu formalistický. Rozhodné bylo, že na základě
doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb se adresát s předmětnou písemností
prokazatelně seznámil.
5. Krajský soud připustil, že fyzická osoba se zřízenou datovou schránkou legitimně
očekává, že jí budou písemnosti doručovány prostřednictvím veřejné datové sítě. S odkazem
na Závěr č. 86 ze zasedání Poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne
14. 12. 2009 krajský soud uvedl, že ve smyslu §19 správního řádu nemůže nesprávné doručování
poštou vést k uplatnění fikce doručení. Zde by totiž nezákonnost postupu správního orgánu měla
negativní dopad na právní postavení adresáta. V posuzované věci však adresát písemnost převzal
a měl reálnou možnost seznámit se s jejím obsahem. Proto podle krajského soudu nastaly účinky
doručení již tímto převzetím, nikoliv až dnem doručení písemnosti do datové schránky.
III.
6. Žalobci (stěžovatelé) brojili proti usnesení krajského soudu kasační stížností z důvodu,
jež podřadili §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Z obsahu stížnosti je však zřejmé, že se domáhají
zrušení nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, čj. 3 Azs 33/2004 - 98,
č. 625/2005 Sb. NSS, všechna dále citovaná rozhodnutí jsou dostupná také na www.nssoud.cz).
7. Krajský soud podle stěžovatelů nesprávně posoudil počátek běhu lhůty pro podání
žaloby. Obsah napadeného rozhodnutí je v rozporu se zásadou legitimního očekávání a soud
odvodil běh lhůty z chybného úředního postupu. Pokud má doručení do datové schránky
přednost před jinými způsoby doručování, musí mít dle stěžovatelů přednost i při počítání lhůt.
8. Dále stěžovatelé namítli, že z nezákonného postupu správního orgánu nemohou
adresátům vzniknout žádné povinnosti. Právního formalismu se nelze dovolávat v situaci,
kdy by se jím měla omlouvat nezákonnost jednání orgánů státní správy. Výklad krajského soudu
vede k extrémně nespravedlivému závěru, a tedy i k porušení jejich základních práv.
Zde stěžovatelé odkázali na nález Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2008,
sp. zn. IV. ÚS 1735/2007. Závěrem poznamenali, že „pokud vycházeli z právního názoru, který je…
logický, souladný se zákonem a jediný správný…, není možno jim to klást k tíži.“
IV.1
9. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Zcela se ztotožnil s názorem krajského
soudu o opožděnosti žaloby. Tvrdil také, že je v kompetenci zástupce stěžovatelů,
kterým osobám udělí zmocnění pro přebírání písemností. Převzetí zmocněncem má stejné
účinky, jako kdyby tak stěžovatel učinil sám.
IV.2
10. Osoba zúčastněná na řízení rovněž navrhla zamítnutí kasační stížnosti. Se stěžovateli
nesouhlasila především ve výkladu §19 a §20 správního řádu. Dle jejího názoru má doručení
do datové schránky přednost při rozhodování o způsobu doručení, nikoliv při řešení účinnosti
doručení. Jestliže navíc není známo, z jakého důvodu správní orgán zvolil doručení
prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, nemůže být bez dalšího takový postup
označen za nesprávný. Dále osoba zúčastněná na řízení podotkla, že správní řád nestanoví
pro případ doručení jiným způsobem než do datové schránky žádnou sankci, natož sankci
v podobě neúčinnosti doručení.
11. Podle osoby zúčastněné na řízení nebyl zvolený způsob doručování způsobilý poškodit
zájmy či práva procesních stran. Stěžovatelé museli počítat i s možností jiného způsobu doručení
než do datové schránky. Jelikož se stěžovatelé prokazatelně seznámili s obsahem předmětného
rozhodnutí již při doručení poštou, nemohli předvídat následné doručování veřejnou datovou sítí
a dovozovat tak počátek lhůty k podání žaloby od doručení do datové schránky. S ohledem
na výše uvedené osoba zúčastněná na řízení uzavřela, že doručení napadeného rozhodnutí
prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebylo nezákonné, naopak se jednalo o účinné
doručení, a to bez ohledu na následné doručení písemnosti stejného obsahu do datové schránky.
V.
12. Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
13. Kasační stížnost není důvodná.
14. Ustanovení §72 odst. 1 s. ř. s. spojuje počátek běhu lhůty pro podání žaloby
s oznámením napadeného rozhodnutím – doručením jeho písemného vyhotovení nebo jiným
zákonem stanoveným způsobem. Soudní řád správní nijak nevymezuje pojem oznámení
rozhodnutí. Takové vymezení lze ovšem nalézt v §72 odst. 1 správního řádu, který obdobně
jako soudní řád správní spojuje oznámení rozhodnutí s doručením stejnopisu jeho písemného
vyhotovení do vlastních rukou nebo s ústním vyhlášením. Právní řád, založený na principech
jednoty, racionality a vnitřní obsahové bezrozpornosti, s sebou nutně přináší příkaz stejného
náhledu na srovnatelné právní instituty, byť upravené v rozdílných právních předpisech
(rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2005,
čj. 2 Afs 81/2004 - 54, č. 791/2006 Sb. NSS). V posuzované věci je tento požadavek zjevně
veden i systematickým výkladem, neboť soudní řád správní, upravující postup správních soudů
mj. při přezkumu správních rozhodnutích, navazuje na úpravu správního řádu. Nejvyšší správní
soud proto neshledal v posuzované věci důvodu, aby vyložil oznámení napadeného rozhodnutí
podle §72 odst. 1 s. ř. s. odlišně od oznámení téhož rozhodnutí ve smyslu §72 odst. 1 správního
řádu.
15. Dále proto bylo nutné zabývat se doručením stejnopisu písemného vyhotovení
napadeného rozhodnutí podle správního řádu. To je totiž podmínkou oznámení takového
rozhodnutí a tedy i určující skutečností pro počítání lhůty k podání žaloby.
16. Z ustanovení §19 odst. 1 a 2 správního řádu, stejně jako z §17 odst. 1 zákona
č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění
pozdějších předpisů, vyplývá povinnost správního orgánu doručovat písemnosti primárně
prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Žalovaný proto pochybil, doručoval-li
zástupci žalobců, který měl aktivní datovou schránku, napadené rozhodnutí prostřednictvím
provozovatele poštovních služeb.
17. Nerespektování zákonem stanovených pravidel pro doručování však nemůže mít vliv
na účinnost takového doručení, pokud adresát písemnost převzal, a mohl se s jejím obsahem
fakticky seznámit. Na straně jedné je totiž nutno trvat na tom, aby bylo řádně doručováno,
neboť v opačném případě účastníci řízení mohou být výrazně dotčeni na svých právech (včetně
přístupu k soudu), ale na druhé straně nelze přijmout formalistický přístup, je-li naplněna
materiální funkce doručení, tj. seznámení se s obsahem písemnosti (v podrobnostech
srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2010, čj. 1 As 90/2010 - 95,
a v jeho rámci další citovanou judikaturu). Pokud tedy bylo rozhodnutí doručeno jiným
nezpochybnitelným způsobem, např. prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, nemohlo
mít v posuzované věci pochybení žalovaného vliv na platnost doručení se všemi jeho účinky.
18. S ohledem na dříve nastíněnou souvislost mezi soudním řádem správním a správním
řádem přitom Nejvyšší správní soud neshledal důvodu, aby se lišily účinky tohoto doručení,
resp. oznámení, podle správního řádu (např. nabytí právní moci) a podle soudního řádu
správního (počátek běhu lhůty pro podání žaloby). Tyto již nastalé účinky pak nebyly zpětně
negovány ani tím, že žalovaný doručil zástupci stěžovatelů napadené rozhodnutí znovu, tentokrát
již do datové schránky.
19. Nejvyšší správní soud na rozdíl od stěžovatelů neshledal, že by shora podaný výklad,
opírající se i o předchozí judikaturu tohoto soudu, vedl v posuzované věci k extrémně
nespravedlivému závěru.
20. Zástupce stěžovatelů napadené správní rozhodnutí dne 2. 6. 2010 skutečně převzal,
což ostatně ani nezpochybnil (srov. §20 odst. 6 správního řádu). Tento okamžik byl pak určující
i pro počítání lhůty k podání žaloby. Nejvyšší správní soud pak souhlasil s krajským soudem,
že posledním dnem pro podání žaloby bylo pondělí 2. 8. 2010 a žaloba podaná dne 6. 8. 2010
byla opožděná.
21. Nejvyšší správní soud neshledal napadené usnesení krajského soudu nezákonným,
proto kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
22. Stěžovatelé neměli ve věci úspěch, nemají tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 a contrario za použití §120 s. ř. s.). Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s.), soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu dle obsahu spisu žádné náklady
řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Osoby zúčastněné na řízení obecně nemají
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 5 za použití §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. června 2011
JUDr. Jan Passer
předseda senátu