ECLI:CZ:NSS:2011:APRK.2.2011:101
sp. zn. Aprk 2/2011 - 101
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce J. B.,
zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Příkop 6, Brno, proti žalovanému
Ministerstvu životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2010, č. j. 6 Ca 232/2007-34,
o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech a soudcích,
takto:
I. Návrh se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „navrhovatel“) se svým podáním ze dne 27. 1. 2011, doručeným Nejvyššímu
správnímu soudu dne 4. 2. 2011, domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu
podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Domáhá
se tak určení (třicetidenní) lhůty Městskému soudu v Praze k vydání rozhodnutí, jímž by uvedený
soud zrušil své usnesení ze dne 11. 10. 2010, č. j. 6 Ca 232/2007-60, kterým bylo rozhodnuto
o zastavení řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti rozsudku městského soudu ze dne
23. 2. 2010, č. j. 6 Ca 232/2007-34.
Ze spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že městský soud v záhlaví
specifikovaným rozsudkem ze dne 23. 2. 2010 zamítl žalobu navrhovatele proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 28. 6. 2007, č. j. 570/170/07-Do. Tento rozsudek stěžovatel napadl kasační
stížností ze dne 10. 5. 2010. Usnesením doručeným dne 17. 8. 2010 vyzval městský soud
navrhovatele k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. Usnesením ze dne 11. 10. 2010
městský soud řízení o kasační stížnosti zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Dne
8. 11. 2010 zaslal stěžovatel městskému soudu kasační stížnost proti uvedenému usnesení ze dne
11. 10. 2010. Namítl, že usnesení o zastavení řízení je adresováno osobě jménem M. B., avšak
žalobce se jmenuje J. B. Žalobce nebyl v usnesení blíže identifikován ani žádným jiným
způsobem, o zastavení soudního řízení tak doposud nebylo pravomocně rozhodnuto. Žalobce
současně předložil formulář s vylepenými kolkovými známkami a podal návrh na zrušení
předmětného usnesení dle §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen
„zákon o soudních poplatcích“). Na tento přípis městský soud reagoval vydáním usnesení ze dne
30. 11. 2010, kterým [postupem pro opravu zjevných nesprávností dle §54 odst. 4 zákona č.
150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)] opravil jméno žalobce v záhlaví
rozsudku ze dne 23. 2. 2010 a usnesení ze dne 11. 10. 2010.
Také usnesení ze dne 30. 11. 2010 napadl navrhovatel kasační stížností s tím,
že předchozí pochybení městského soudu není možné opravit toliko postupem dle §54 odst. 4
s. ř. s. Zároveň zaslal městskému soudu návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
dle §174a zákona o soudech a soudcích, kterým se domáhá určení třicetidenní lhůty městskému
soudu k vydání rozhodnutí, jímž by uvedený soud zrušil své usnesení ze dne 11. 10. 2010.
V tomto návrhu zopakoval svou dřívější argumentaci, podle níž nenabylo usnesení o zastavení
řízení o kasační stížnosti proti rozsudku městského soudu ze dne 23. 2. 2010 právní moci dříve,
než navrhovatel uhradil poplatek za kasační stížnost, a tak je povinností městského soudu dané
usnesení zrušit. Městský soud je dle navrhovatele v tomto ohledu nečinný, respektive způsobuje
průtahy tím, že doposud nereagoval na jeho návrh na zrušení předmětného usnesení.
Městský soud následně předložil spis vedený pod sp. zn. 6 Ca 232/2007 Nejvyššímu
správnímu soudu k rozhodnutí o kasačních stížnostech proti usnesením ze dne ze dne
11. 10. 2010 a ze dne 30. 11. 2010. K návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu
městský soud uvedl, že má za to, že pro rozhodnutí o návrhu na zrušení usnesení ze dne
11. 10. 2010 nebyly dány podmínky, neboť námitky vznesené žalobcem v tomto návrh
jsou totožné s jeho námitkami vznesenými v kasační stížnosti proti témuž usnesení, o které bude
rozhodovat Nejvyšší správní soud.
Podle §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích má-li účastník nebo ten, kdo je stranou
řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu
pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení.
Podle §174a odst. 7 téhož zákona pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje,
již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh
zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází.
Na základě výše zrekapitulovaného obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud
konstatuje, že neshledal, že by v řízení docházelo k průtahům. Ve věci je nyní hlavním sporným
bodem otázka, zda usnesení, kterým městský soud zastavil řízení o kasační stížnosti proti
jeho rozsudku ze dne 23. 2. 2010, nabylo řádně právní moci ještě před tím, než navrhovatel
soudní poplatek z kasační stížnosti zaplatil. Městský soud situaci vyhodnotil tak, že nabylo,
a postupoval v intencích tohoto svého závěru. Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší v rámci
řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu posuzovat, jestli je uvedený závěr
městského soudu správný, či ne. K tomu slouží jiné opravné prostředky, jichž ostatně
navrhovatel využil, a tak je nyní před Nejvyšším správním soudem vedeno řízení
o kasačních stížnostech proti usnesením městského soudu ze dne ze dne 11. 10. 2010
(pod sp. zn. 2 As 15/2011) a ze dne 30. 11. 2010 (pod sp. zn. 2 As 17/2011).
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu je speciálním řízením,
v jehož rámci Nejvyšší správní soud posuzuje toliko to, zda soud, vůči němuž návrh směřuje,
není v řízení po nepřiměřeně dlouhou dobu nečinný. Tak tomu v nyní posuzovaném případě
zjevně není, městský soud ve věci konal bez jakýchkoli průtahů. Věcnými výhradami vůči jeho
postupu se v rámci tohoto řízení Nejvyšší správní soud zabývat nemůže.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v řízení před městským
soudem k průtahům nedochází a návrh žalobce podle §174a odst. 7 zákona o soudech
a soudcích zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§174a
odst. 9, věta druhá, zákona o soudech a soudcích).
V Brně dne 17. února 2011
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu