ECLI:CZ:NSS:2011:NAO.107.2010:38
sp. zn. Nao 107/2010 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce J. K., proti
žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, 110 01 Praha 1,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 5. 2010, č. j. MHMP 386499/2006, o námitce podjatosti
soudkyně Městského soudu v Praze Mgr. Jany Brothánkové,
takto:
Soudkyně Městského soudu v Praze Mgr. Jana Brothánková ne n í v y l o uč e na
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 153/2010.
Odůvodnění:
Usnesením Úřadu městské části Praha 4, odboru občanských průkazů a cestovních
dokladů, ze dne 31. 8. 2006, č. j. P4/116277/06/OPCD/KA/1649, bylo zastaveno řízení
o žádosti žalobce o vydání cestovního pasu. K odvolání žalobce žalovaný v záhlaví uvedeným
rozhodnutím citované usnesení potvrdil a odvolání zamítl. Žalobce napadl rozhodnutí
žalovaného žalobou podanou dne 3. 6. 2010 u Městského soudu v Praze, jíž se domáhal zrušení
citovaného rozhodnutí žalovaného.
Podáním doručeným městskému soudu dne 3. 12. 2010 žalobce namítl podjatost
soudkyně Městského soudu v Praze Mgr. Jany Brothánkové v souvislosti s její údajnou
komunistickou minulostí. Podjatost jmenované soudkyně namítl žalobce s ohledem na jeho
sociální původ, neboť matka byla dcera kulaka a otec zubařský živnostník, a rovněž z pohledu
třídního nepřítele, neboť žalobce byl od svých čtrnácti let místo možnosti studovat medicínu
podrobován deset let komunistické převýchově na šachtě SHR směrem k dělnicko-rolnické třídě.
Závěrem konstatoval, že „soudce, který byl nomenklaturním kádrem KSČ je povinen se sám ve věci vyloučit
z důvodu své podjatosti, neboť členství v KSČ se odráží v rozhodování soudu formou nedemokratického výkladu
práva.“
Soudkyně Mgr. Brothánková k námitce podjatosti vznesené žalobcem podala dne
22. 12. 2010 vyjádření (na č. l. 21), v němž uvedla, že v dané věci nemá žádný poměr k věci,
ani k účastníkům, a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by zavdávaly důvod pochybovat o její
nepodjatosti. Domnívá se, že není dán důvod, aby se sama vyloučila pro poměr k věci,
neboť předmětem řízení je přezkoumání rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o vydání
cestovního pasu. K otázce bývalého členství v KSČ jmenovaná soudkyně uvedla: „Mé členství
v KSČ k listopadu 1989 nepresumuje nedemokratický výklad práva, jak se žalobce domnívá z důvodu jeho
sociálního původu, který mi do doby, než jej uvedl v podání z 3. 12. 2010 ani nebyl znám; takový přístup
k projednání věci je mi cizí a nemá žádné opodstatnění ani v předchozí mé rozhodovací činnosti.“ Následně byla
věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti podle §8 odst. 5
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též
„s. ř. s.“).
V souladu s rozvrhem práce připadla věc k rozhodnutí 1. senátu Nejvyššího správního
soudu, jehož členkou je i JUDr. Marie Žišková, kterou žalobce v citovaném podání ze dne
3. 12. 2010 rovněž označil za podjatou. O podjatosti JUDr. Žiškové pak rozhodl jiný senát
Nejvyššího správního soudu usnesením ze dne 25. 1. 2011, č. j. Nao 7/2011 - 25 tak, že soudkyně
JUDr. Žišková není vyloučena z rozhodování o námitce podjatosti vznesené proti soudkyni
Městského soudu v Praze Mgr. Janě Brothánkové.
Přípisem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 2. 3. 2011 žalobce soudu zaslal
„důkazy osvědčující ORGANIZOVANÉ ZLOČINNÉ SPOLČENÍ - zločinu proti lidskosti -
ÚŘEDNÍKŮ S PRÁVNÍ ZNALOSTÍ ZAPOJENÝCH DO ORGANIZOVANÉHO
ZLOČINU RUSKÝCH TAJNÝCH SLUŽEB, KTERÝ SI PLATÍ LIDI V JUSTICI“, jež činily
více než 100 stran příloh. Současně dodal, že členství soudce v KSČ vypovídá o mravních
kvalitách soudce a osobním oportunismu, poplatnému komunistickému zločinnému
a zavrženíhodnému totalitnímu režimu. Podle jeho názoru „soudkyně dr. Brothánková
a NOMENKLATURNÍ SOUDCI KSČ s komunistickou minulostí měli být první z těch, kteří cítí, že není
v pořádku, když spory spojené s nedemokratickým 40tiletím naší země soudí člověk, který je skrze členství v KSČ
pomáhal budovat a udržovat (…). Proto je nesporné, že nenávist soudkyně dr. Brothánkové a spol. k žalobci má
svůj původ v její komunistické minulosti, neboť stále pokládá žalobce za třídního nepřítele z důvodu jeho
sociálního původu.“ V předmětném podání žalobce odkázal rovněž na nález Ústavního soudu ze dne
15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/2010, na četná rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie a dále
podrobně rozvedl, proč hodnotový systém soudců, jež byli členové KSČ, je v rozporu
s hodnotovým systémem demokratického a právního státu, jímž je Česká republika.
Podle prvého odstavce ustanovení §8 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci,
kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím
soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost
a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou
z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1
Ústavy).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému
a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně
závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě
a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 -
16, dostupné na www.nssoud.cz).
Žalobce námitku podjatosti soudkyně Mgr. Brothánkové založil na skutečnosti,
že s ohledem na její dřívější členství v KSČ a jeho sociální původ, je zpochybněna nezávislost
a nestrannost jmenované soudkyně při rozhodování o věcech žalobce.
Nestrannost soudce se zkoumá jednak ze subjektivního a jednak z objektivního hlediska.
Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní
naproti tomu svědčí o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující jakékoliv legitimní
pochybnosti v tomto ohledu.
V dané věci bylo subjektivní stanovisko žalobce skutečně podnětem k tomu,
aby se Nejvyšší správní soud podjatostí soudkyně Mgr. Brothánkové zabýval. Subjektivní náhled
uvedené soudkyně, jak vyplývá z jejího vyjádření, svědčí o tom, že se za podjatou v souzené věci
nepovažuje.
V rovině obecné Nejvyšší správní soud takto formulovanou výhradu ke způsobilosti
soudce rozhodovat odmítl jako nepřípustně paušalizující a tedy nezpůsobilou založit důvodnost
podjatosti soudce. Jak již bylo výše konstatováno, podjatost znamená osobní vztah soudce
k účastníkům řízení (jejich zástupcům), či k předmětu řízení, jehož existence by mohla
zpochybnit objektivitu jeho rozhodování. Bývalé členství v politické straně (včetně KSČ)
však bez dalšího není způsobilé takovou pochybnost založit.
Nejvyšší správní soud se již dříve v obdobných případech opakovaně vyslovil v tom
smyslu, že rozhodování soudce je výsledkem nejen jeho odborných znalostí a dovedností
vykládat a používat právní předpisy, nýbrž že se v něm též promítají jeho životní hodnoty,
zkušenosti a postoje. Konkrétně pro vstup do KSČ byly v každém individuálním případě dány
zcela konkrétní pohnutky a pokud by soud tyto pohnutky chtěl s odstupem času hodnotit, musel
by se zabývat konkrétními okolnostmi jednotlivých případů, což mu nepřísluší. V usnesení ze dne
25. 1. 2011, č. j. Nao 7/2011 - 25, se zdejší soud vyslovil v tom smyslu, že „takovéto hodnocení spadá
spíše do oblasti morálky než práva a [soud] odmítá si osobovat právo takového paušalizujícího posuzování.
Samotné členství soudce v KSČ před rokem 1989 totiž a priori nediskvalifikuje z rozhodovací činnosti soudu.
Jeho případná podjatost proto nemůže být založena pouze touto skutečností, nýbrž musí k ní přistoupit
skutečnosti další, mající relevanci pro konkrétní rozhodovaný případ a spočívající ve vztahu k účastníkům řízení
či jeho předmětu“.
Žalobce nicméně vůči shora jmenované soudkyni městského soudu uplatnil i námitky
konkrétní. Namítl především, že lze u této soudkyně předpokládat negativní vztah k němu,
jako k účastníkovi řízení, přičemž konkrétně poukázal na svůj sociální původ, kdy jeho matka
byla dcerou kulaka a otec zubařský živnostník.
Nejvyšší správní soud i Ústavní soud konstantně judikují, že poukaz na členství určitého
soudce v KSČ ke dni 17. 11. 1989 není sám o sobě důvodem k jeho vyloučení z projednávání
a rozhodnutí věci. K tomu, aby byla založena podjatost soudce pro jeho bývalé členství v KSČ,
by musely přistoupit i další, specifické okolnosti projednávané věci. Jak uvedl Ústavní soud
např. v usnesení ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. IV. ÚS 682/09, http://nalus.usoud.cz: „prosté členství
v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. Míru nezávislosti soudce
(např. i s ohledem na jeho bývalé angažmá v KSČ) je tudíž nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím
k jeho jedinečným okolnostem.“
K žalobcem zmiňovanému nálezu sp. zn. I. ÚS 517/10 se zdejší soud podrobně vyjádřil
např. v usnesení ze dne 9. 2. 2011, č. j. Nao 6/2011 - 208, www.nssoud.cz, na jehož bližší
odůvodnění lze na tomto místě v plném rozsahu odkázat. Nejvyšší správní soud v citovaném
usnesení zdůraznil, že Ústavní soud v citovaném nálezu sp. zn. I. ÚS 517/10 na několika místech
rozlišil mezi společenskou diskusí o otázkách spojených s minulostí a současností české justice
a rozhodováním o námitkách podjatosti soudců (např. bod 39). I v citovaném nálezu Ústavní
soud uvedl, že vliv členství soudce v KSČ na jeho nestrannost a nezávislost je třeba posuzovat
nikoliv paušálně, ale „případ od případu“ (bod 23), a že účastník řízení musí „ohledně každého soudce,
jehož podjatost namítá, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž má za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen“
(bod 67 nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10, dostupného
na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud tedy i v žalobcem zmiňovaném nálezu ve vztahu
k rozhodování o námitkách podjatosti soudců v zásadě setrval na závěrech předchozí (výše
rekapitulované) judikatury. Uvedl sice, že jedním z důvodů, pro něž je nutno poskytovat
informace o členství soudců v KSČ, je to, že daná skutečnost může založit podjatost soudce
v určitých věcech. Zároveň však dodal, že posouzení takové podjatosti se musí řídit stejnými
kritérii, jako posuzování podjatosti z jiných důvodů; i v tomto případě je tedy třeba zkoumat,
zda vztah soudce ke konkrétní věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy
a intenzity, že tento nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat.
V nyní posuzované věci stěžovatel namítl, že s ohledem na jeho sociální původ je zřejmá
nenávist soudkyně Mgr. Brothánkové, jež byla do roku 1989 členkou KSČ, k jeho osobě. Žádný
jiný konkrétní důvod pro námitku podjatosti vůči ní nevznesl.
Nejvyšší správní soud tak dále zkoumal poměr jmenované soudkyně k projednávané věci.
Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím
výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem
než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům
či jejich zástupcům - kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů - mohou vzniknout
i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně
nepřátelský.
V projednávané věci však žádný z těchto důvodů ze spisového materiálu nebyl zjištěn.
Nelze dovodit, že by soudkyně jakýmkoliv způsobem žalobce znevýhodňovala či „nenáviděla“
právě pro jeho sociální původ. Ani sama soudkyně si není vědoma přímého poměru k věci
nebo k účastníkovi, jak vyplývá z jejího vyjádření k námitce podjatosti. Jmenovaná soudkyně
výslovně uvádí, že k projednávané věci ani k účastníkům žádný osobní vztah nemá a nejsou jí
známy žádné okolnosti, které by ji z projednávání a rozhodnutí věci vylučovaly. Nadto v situaci,
kdy je žalobou napadeno rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o vydání cestovního pasu.
Žalobce ve svém podání ze dne 28. 2. 2011 rovněž namítal, že dřívější rozhodnutí
soudkyně Mgr. Brothánkové jsou nezákonná, nestranná a úmyslně poškozují žalobce;
tato nenávist jmenované soudkyně má podle něj původ v její komunistické minulosti,
neboť žalobce stále pokládá za třídního nepřítele z důvodu jeho sociálního původu.
K tomu lze poznamenat, že z hlediska objektivního má při posuzování námitky podjatosti
v této věci klíčový význam ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s., věta třetí, podle níž důvodem k vyloučení
soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování
v jiných věcech. Uvedená námitka žalobce nemůže být shledána důvodnou, neboť okolnosti
spočívající v postupu a rozhodování soudkyně Mgr. Brothánkové v předchozích věcech žalobce
nemohou být důvodem pro její vyloučení. Jak Nejvyšší správní soud poznamenal v usnesení
ze dne 22. 7. 2009, č. j. Nao 48/2009 - 162, dostupném na www.nssoud.cz, „[d]řívější rozhodování
soudců, které se autoritativně vyslovilo k právům a povinnostem žalobkyně, nezpůsobuje jejich podjatost, jakkoli
mohlo být pro žalobkyni nepříznivé. Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost, a nesouhlas
žalobkyně s právními závěry, které soudce dříve vyslovil, je při hodnocení otázek podjatosti nevýznamný.
Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), event. ústavní
stížnost, nikoli námitka podjatosti“. K tvrzením žalobce obecně zpochybňujícím nezávislost
a nestrannost jmenované soudkyně, případně vyjadřujícím osobní antipatie či averzi vůči všem
osobám, které v minulosti vstoupily do KSČ, je zdejší soud nucen konstatovat, že jde toliko
o znevažující a až difamující výroky, z nichž pro potřeby rozhodování o námitce podjatosti nelze
ničeho vytěžit. Fakticky jde toliko o osobní pocit žalobce, vyjadřující jeho hodnotové postoje,
k nimž se Nejvyšší správní soud nehodlá jakkoliv vyjadřovat (obdobně srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 11. 2. 2011, č. j. Nao 10/2011 - 63, www.nssoud.cz).
Vzhledem k tomu, že uvedené skutečnosti nemohou být ve smyslu ustanovení §8 odst. 1
s. ř. s. důvodem pro vyloučení soudce, a jiné skutečnosti žalobce netvrdí, rozhodl Nejvyšší
správní soud, že soudkyně Městského soudu v Praze Mgr. Jana Brothánková není vyloučena
z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 10 A 153/2010.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. března 2011
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu