ECLI:CZ:NSS:2012:1.AS.104.2012:61
sp. zn. 1 As 104/2012 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Ing. J. B.,
zastoupen Mgr. Jakubem Sýkorou, advokátem se sídlem Přemyslovská 1658/31, Praha 3,
proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, za účasti osoby
zúčastněné: M. D., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2009, čj. KUJI 52937/2009, sp. zn.
OUP 195/2009-DI-2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 29. 5. 2012, čj. 29 Ca 187/2009-62,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2012, čj. 29 Ca 187/2009-62,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Městský úřad Humpolec (dále jen „stavební úřad“) vydal dne 6. 4. 2009 rozhodnutí
o dodatečném povolení stavby, čj. STAV/8227/09/Za/Ob-238/2006, na stavbu stavebníka M.
D. „Výměna technologického zařízení (výměna kotle + filtračního zařízení centrálního odsávání).
Žalobce, vlastník sousedního pozemku, podal proti tomuto rozhodnutí odvolání. Žalovaný
odvolání žalobce zamítl rozhodnutím označeným v záhlaví.
[2] Následnou žalobu žalobce krajský soud zamítl v záhlaví označeným rozsudkem.
V odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud nejdříve podrobně popsal průběh dosavadního
řízení a skutečnosti, které vyplynuly ze správního spisu. Na základě takto zjištěných skutečností
konstatoval, že žaloba není důvodná.
II.
Stručné shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včasnou kasační
stížnost z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Součástí kasační stížnosti byly také
žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, kterým zdejší soud vyhověl
usnesením ze dne 8. 8. 2012, čj. 1 As 104/2012 - 38.
[4] Stěžovatel především namítá, že krajský soud o věci rozhodl bez jednání, ačkoliv
s takovým postupem stěžovatel výslovně nesouhlasil, a to v dopise ze dne 3. 2. 2010, číslo podací
R046375163. Stěžovatel má za to, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces upravené
v čl. 38 odst. 2 Listiny. Dále stěžovatel poukázal na to, že se o účasti osoby zúčastněné na řízení
dozvěděl až z odůvodnění napadeného rozsudku; z něho také vyplynulo, že pan D. zaslal
krajskému soudu vyjádření k žalobě stěžovatele ze dne 9. 2. 2010, k němuž se však stěžovatel
neměl možnost nijak vyjádřit ani se s ním seznámit. Tento postup krajského soudu rovněž
považuje za závažnou vadu řízení a porušení jeho práva na spravedlivý proces.
[5] Krajskému soudu stěžovatel vytýká rovněž velkou řadu dalších vad. Ze všech výše
uvedených důvodů považuje stěžovatel napadený rozsudek za nezákonný a v některých částech
za nepřezkoumatelný a navrhuje, aby zdejší soud napadený rozsudek zrušil.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti ani na výzvu soudu nevyjádřil.
III.
Právní názor Nejvyššího správního soudu
[7] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti, a to v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů; zabýval se přitom i vadou, kterou by se musel zabývat i bez návrhu (§109
odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Zdejší soud se nejdříve zabýval námitkami zpochybňujícími zákonnost postupu krajského
soudu. Stěžovatel tvrdí, že písemně (dopisem ze dne 3. 2. 2010, podací číslo R046375163)
nesouhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání, krajský soud však přesto rozhodl bez
nařízení jednání. Podle §51 odst. 1 s. ř. s. může soud rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže
to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník
do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být
ve výzvě poučen.
[10] Nejvyšší správní soud v soudním spise krajského soudu proto ověřil, zda byl stěžovatel
krajským soudem řádně obeslán k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání
(§51 odst. 1 s. ř. s.), resp. zda na tuto výzvu soudu ve stanovené lhůtě stěžovatel reagoval. Zdejší
soud ze soudního spisu zjistil, že uvedená výzva společně s výzvou k zaplacení soudního
poplatku byla stěžovateli odeslána 25. 1. 2010; v ní byl také poučen o zákonné lhůtě, v níž může
vyslovit nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání, a o následcích jeho případné procesní
pasivity (viz č. l. 33 a 34 soudního spisu). Z doručenky založené ve spise vyplývá, že tuto
písemnost si stěžovatel vyzvedl dne 28. 1. 2010. Kromě výzev soudu adresovaných ostatním
účastníkům řízení a osobám na řízení zúčastněným (č. l. 35 až 40) jsou ve spisu krajského soudu
dále na č. l. 41 až 46 zaevidovány dopisy stěžovatele ze dne 1. 2. 2010, resp. 2. 2. 2010, doručené
krajskému soudu dne 3. 2. 2010. V uvedených dopisech stěžovatel informuje soud o zaplacení
příslušného soudního poplatku a tuto skutečnost dokládá, a dále o nesprávné spisové značce
uvedené na usnesení s výzvou k zaplacení. Následuje pokyn soudní kanceláři ze dne 12. 2. 2010
(č. l. 49), podle kterého měl být stěžovatel informován o chybném označení čísla jednacího
a o tom, že tato chyba byla napravena postupem dle soudního řádu správního, a to vydáním
opravného usnesení.
[11] Soudní spis neobsahuje čísla listů 47 a 48. Aby mohlo být tvrzení stěžovatele ověřeno,
vyzval Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 9. 11. 2012, čj. 1 As 104/2012 – 50, krajský soud
k zaslání těchto listů a stanovil mu k tomu lhůtu tří dnů od doručení výzvy. Krajský soud na tuto
výzvu do dnešního dne žádným způsobem nereagoval. Vzniklá pochybnost o tom, zda stěžovatel
skutečně zaslal krajskému soudu svůj nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání, tedy
zůstala neodstraněna.
[12] V daném případě bylo tedy nutno vyhodnotit, zda takto vzniklou situaci lze spravedlivě
přičítat k tíži stěžovatele. Otázkou, jak postupovat v případě pochybností o vedení a úplnosti
spisu, se v minulosti zabýval Ústavní soud již mnohokrát. Konkrétně v nálezu
sp. zn. I. ÚS 460/97 ze dne 6. 10. 1998 (N 114/12 SbNU 137) konstatoval, že „nemůže být
stěžovatelům přičítáno k tíži, že předmětné a prokazatelně podané faxové podání nebylo v soudní evidenci
nalezeno.“ Podobně rozhodl Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 329/2000 ze dne 23. 11. 2000
(N 176/20 SbNU 245), kdy konstatoval, že „v případě, že v soudní evidenci nelze najít faxové podání,
nemůže být stěžovateli (účastníku řízení) tato skutečnost přičítána k tíži, a je proto nutno, jsou-li pro to dostatečné
důvody, vycházet z presumpce, že (s přihlédnutím k běhu lhůty a k předložení originálu) bylo podáno včas.“
[13] V citovaných případech se skutkově jednalo o situaci, kdy faxové podání nebylo vůbec
do spisu zaevidováno, tj. očíslováno nejbližší následující arabskou číslicí v nepřetržité vzestupné
číselné řadě. V projednávaném případě je však zřejmé, že krajský soud „určité“ písemnosti
do spisu zaevidoval; o tom svědčí přetržení souvislé číselné řady při číslování listů u čísla
46 a následné pokračování v číslování třetím bezprostředně navazujícím číslem 49. Pokud
uvedené závěry Ústavního soudu platí v situaci, kdy příslušný soud vůbec podanou písemnost
nezaevidoval, musí tím spíše platit i pro případy, kdy sice je ze spisu zřejmé, že „něco“ bylo
zaevidováno, avšak nepodařilo se v důsledku pochybení soudu bezpečně prokázat, co bylo
zaevidováno. Ztráta části spisu je pouze interní záležitostí soudu a nemůže jít k tíži účastníka
[přiměřeně srov. nález sp. zn. I. ÚS 547/03 ze dne 12. 10. 2004 (N 143/35 SbNU 31)].
[14] Stěžovatel uvedl, že písemnost s nesouhlasem o rozhodnutí věci bez nařízení jednání
podal k poštovní přepravě dne 3. 2. 2010. Standardní doručovací doba obvykle nepřekračuje
jeden až dva dny od podání písemnosti. Poslední písemností, zaevidovanou bezprostředně před
přetržením souvislé číselné řady, je dopis stěžovatele ze dne 2. 2. 2010, doručený krajskému
soudu dne 3. 2. 2010, v němž krajskému soudu mimo jiné zaslal zaplacený soudní poplatek.
Následující písemnost (pokyn kanceláři) je ze dne 12. 2. 2010. Obvyklou praxí soudních kanceláří
je pak evidence konkrétního podání i obálky, v níž bylo podání doručeno, samostatným číslem.
V daném případě ve spise krajského soudu chybí 2 listy; z tohoto důvodu a s přihlédnutím
ke skutečnosti, že zjištěný stav časově odpovídá tvrzením stěžovatele a situaci v předloženém
spisu, lze tato jeho tvrzení považovat za věrohodná. Kromě toho stěžovatel v kasační stížnosti
dokonce uvedl konkrétní podací číslo písemnosti. S odkazem na citovanou judikaturu Ústavního
soudu a s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem projednávaného případu lze uzavřít, že
stěžovateli bylo skutečně odňato ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces přesto,
že splnil všechny procesní podmínky nutné k nařízení soudního jednání.
[15] Nejvyšší správní soud proto dospěl k názoru, že řízení, které předcházelo vydání
napadeného rozsudku krajského soudu, bylo zatíženo závažnou procesní chybou. Proto musel
být napadený rozsudek zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
[16] Kasační námitka nezákonného rozhodnutí bez nařízení jednání je tedy důvodná.
Jde o takovou vadu řízení před soudem, která bezesporu mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[17] Zdejší soud se proto nemohl zabývat námitkami stěžovatele týkajícími se hodnocení
důkazů a zákonnosti vydaného dodatečného povolení stavby. Bude tak moci učinit až poté,
co krajský soud vydá rozsudek na základě řádného jednání, které stěžovatel očividně požadoval.
[18] Zdejší soud však považoval za nezbytné se též vyjádřit k námitce stěžovatele, podle níž
nebyl seznámen s vyjádřením osoby zúčastněné na řízení. V tom lze se stěžovatelem rovněž
souhlasit. Obecně je totiž nutno považovat za procesní vadu, opomene-li soud zaslat dalším
účastníkům či osobám zúčastněným na řízení podání, vyjádření či jinou písemnost účastníka nebo
osoby zúčastněné na řízení tak, aby se tyto další osoby k nim mohly vyjádřit. To vyplývá
již z ústavní zásady rovnosti procesních stran [viz nález sp. zn. III. ÚS 202/03 ze dne
13. 11. 2003 (N 134/31 SbNU 193)]. Procesní zásada rovnosti musí být v konkrétním případě
naplňována s ohledem na fakta individuálního případu. Ve správním soudnictví svými podáními
účastníci reagují na určitá dřívější podání či sdělení, jindy jimi do řízení vnáší nové argumenty, ať
už skutková tvrzení či důkazní návrhy. Proto je nutné i taková podání dalším účastníkům poslat,
ledaže podání do věci již nic nového nevnáší (srov. k tomu rozsudek NSS ze dne 9. 6. 2011,
čj. 7 As 28/2011 – 65). Důvodem ke zrušení rozhodnutí však bude porušení této povinnosti
krajského soudu jen tehdy, pokud tato vada mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[19] Osoba zúčastněná zaslala soudu komplexní vyjádření obsáhle zpochybňující žalobu.
Vyjádření tedy mělo být nepochybně stěžovateli zasláno. Krajský soud pochybil, pokud
stěžovateli podání neposlal. V takovémto případě nelze vyloučit, že postup krajského soudu mohl
mít vliv na zákonnost napadeného rozsudku.
[20] I tato námitka je proto důvodná.
IV.
Závěr a náklady řízení
[21] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je
důvodná, a proto zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1
věta první před středníkem s. ř. s.). Krajský soud je v dalším řízení vázán právním názorem
vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.). Úkolem krajského soudu tak v dalším řízení
bude provést jednání a předtím přeposlat vyjádření osoby zúčastněné na řízení stěžovateli.
V novém rozhodnutí přezkoumatelným způsobem posoudí všechny přípustné žalobní námitky
stěžovatele, současně rozhodne i o nákladech tohoto řízení o kasační stížnosti (§110
odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2012
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu