ECLI:CZ:NSS:2012:2.AS.147.2011:183
sp. zn. 2 As 147/2011 - 183
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: ing. J. K.,
zastoupen Mgr. Ing. Ladislavou Jindřichovou, advokátkou se sídlem Komenského 4, Klatovy,
proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, za účasti
osob zúčastněných na řízení: 1) Pošumavský aeroklub Klatovy o. s., se sídlem Chaloupky 573,
Klatovy, 2) Město Klatovy, se sídlem náměstí Míru 62, Klatovy, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2011, č. j. 30 A 8/2011 - 138,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Rozhodnutím ze dne 8. 9. 2009, č. j. RR/2288/09 Krajský úřad Plzeňského kraje zčásti změnil
a ve zbytku potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Klatovy (dále je n „městský úřad“) ze dne
27. 5. 2009, č. j. OVÚP/3919/09/My, jímž bylo rozhodnuto o umístění stavby hangáru pro tři
ultralehká a dvě bezmotorová letadla na pozemku parc. č. 2597/1 v k. ú. Klatovy.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, který
rozsudkem ze dne 30. 6. 2010, č. j. 30 Ca 78/2009 – 86, žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku
konstatoval, že se žalovaný s námitkami na zhoršení výhledových poměrů, zvýšení hluku
a negativními dopady provozu letiště na ovzduší řádně vypořádal a ostatní námitky pak, podle
krajského soudu, nebylo možné věcně posoudit, neboť jimi stěžovatel usiloval o ochranu práv
obyvatel Chaloupek a nikoliv svých vlastních.
[3] Tento rozsudek napadl žalobce kasační stížností, ve které krajskému soudu vytýkal,
že se nedokázal s jeho žalobními námitkami řádně vypořádat. Nejvyšší správní soud primárně
posuzoval kasační stížnost podle §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“) tedy z hlediska možné nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku
pro nedostatek důvodů. V rozsudku ze dne 31. 1. 2011 č. j. 2 As 90/2010 – 118 Nejvyšší správní
soud mimo jiné konstatoval, že „Pokud se tedy krajský soud za dané situace nevypořádal se zce la
konkrétními tvrzeními stěžovatele, která navíc nepochybně představovala stěžejní b od jeho žaloby (…), zatížil
své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. “ Proto
rozsudek Krajského soudu v Plzni podle §110 odst. 1 věta první př ed středníkem s. ř. s. zrušil
a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
[4] Opomenutá konkrétní tvrzení stěžovatele představovala, dle citovaného rozsudku tohoto
soudu, nesouhlas s umístěním stavby hangáru v blízkosti obytných budov s negativními důsledky
na výhledové poměry, hlučnost a kvalitu ovzduší v dané lokalitě.
II. Rozsudek Krajského soudu v Plzni
[5] Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne
31. 8. 2011, č. j. 30A 8/2011 - 138. Ve svém rozsudku se zaměřil především na posouzení výše
uvedených žalobcových námitek. K námitce zhoršených výhledových poměrů žalobce krajský
soud uvádí, že případnou realizací stavby může dojít ke změně žalobcových výhledových poměrů,
která může být vnímána jako zhoršení stávajícího stavu. K tomu ovšem krajský soud dodává,
že pouze narušení jdoucí za akceptovatelnou mez jistého omezení výhledových poměrů chápe
jako zásah do veřejných subjektivních práv, který by mohl vést ke zrušení rozhodnutí krajského
úřadu. K takovému omezení, dle krajského soudu, nedošlo, a to především s odkazem
na umístění a rozměry stavby.
[6] Krajský soud se dále zabýval námitkou zvýšených exhalací z leteckých motorů. V této námitce
soud považuje za nejpodstatnější fakt, že v důsledku realizace stavby hangáru nedojde k navýšení
celkového počtu letadel na letišti. Z tohoto faktu krajský soud dovozuje, že nemůže dojít ani
ke zvýšení exhalací z leteckých motorů.
[7] S námitkou žalobce ohledně zvýšení hluku v souvislosti s provozem letadel v blízkosti hangáru
odkázal krajský soud jednak na zprávu společnosti SONING Praha, a. s., která hlukovou zátěž
posuzovala, a jednak na závazné stanovisko Krajské hygienic ké stanice Plzeňského kraje
zn. 19593/21/08, kterým tento dotčený orgán souhlasil s předloženou projektovou dokumentací
stavby hangáru. Vycházel přitom ze závěru kontrolního měření, podle něhož hygienický limit
nebyl překročen a ze závěru Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje, podle kterého je nutné
ověřit závěry společnosti SONING Praha, a. s., měřením hluku ve zkušebním provozu
o maximální délce šest měsíců. Z těchto důvodů odmítl krajský soud i tuto žalobcovu námitku.
[8] Krajský soud tak k výše uvedeným námitkám uzavírá, že ze strany rozhodovacích orgánů
nedošlo k porušení žalobcových práv a oprávněných zájmů.
[9] Krajský soud se vyjádřil také k námitce, že posuzovaná věc nebyla řešena v souladu
s §2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), neboť nebyla prověřována
varianta umístění hangáru dále od obytné části obce Cha loupky. Odkázal přitom na svůj původní
rozsudek a své odůvodnění uzavřel tím, že umístění stavby hangáru je v souladu s požadavky
právních předpisů a je-li zákon povolán k ochraně práv a oprávněných zájmů, pak postup, který
je se zákonem v souladu, nemůže být zároveň nepřiměřeným zásahem do zákonem
garantovaného práva.
III. Kasační stížnost
[10] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační
stížností, opírající se o důvody uvedené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Kasační
stížnost podává stěžovatel do výroků pod bodem I. a II. napadeného rozhodnutí.
[11] Stěžovatel nejprve uvažuje o tom, zda měl být před novým rozhodnutím ve věci obeslán
výzvou podle §51 s. ř. s., pokud měl krajský soud v úmyslu rozhodnout bez nařízení jednání.
[12] Dále ve stížnosti vytýká krajskému soudu, že jím prezentované vypořádání žalobních námitek
postrádá řádné odůvodnění a není z něj zřejmé, proč žalobní námitky považuje za liché, mylné
nebo vyvrácené. Dle stěžovatele vede tento fakt ke kasačnímu důvodu podle §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
[13] Stěžovatel také nepovažuje za řádně vypořádané námitky, které vznesl v žalobě. Podle jeho
názoru není možné přijmout závěr soudu ohledně zvýšení exhalací z leteckých motorů.
Stěžovatel uvádí, že v blízkosti jeho domu zatím žádná letadla nepark ují, nestartují atd.,
což by se stavbou hangáru mělo změnit. Nelze tedy účelově oddělovat provoz hangáru od vlastní
stavby.
[14] Ke zvýšení hluku v souvislosti s provozem letadel poznamenává stěžovatel, že měření hluku,
neodpovídá skutečnému provozu hangáru a bylo provedeno na nesprávném místě. Kontrolní
měření nemůže být objektivní také proto, že faktický stav může být ovlivněn uživateli hangáru.
[15] Stěžovatel svou kasační stížnost opírá také o zásady proporcionality, resp. subsidiarity
a minimalizace zásahu, kterými se, krajský soud blíže nezabýval. V tomto bodě kasační stížnosti
se odvolává na právo na řádný proces, které je veřejným subjektivním právem (k tomu
argumentuje rozhodnutím Ústavního soudu III. ÚS 2556/07). Stěžovatel nepovažuje postup
správních orgánů za šetrný k jeho právům. Dle stěžovatele by mohl být hangár umístěn na jiném
místě předmětné parcely, tak aby byla stavba dále od obytné čá sti obce. Stěžovatel namítá,
že postup správních orgánů postrádá vůli hledat řešení s minimálním zásahem do práv vlastníků
okolních pozemků.
[16] Ve stížnosti stěžovatel připomíná, že předmětným rozhodnutím byla porušena podmínka
stanovená ve změně ÚP města Klatovy – lokalita č. 16 ze dne 11. 2. 2003, kde bylo stanoveno,
že dojde ke zvětšení areálu letiště bez dodatečného zatížení okolí p rovozem letiště. Dále uvádí,
že provoz letiště je přibližován k obci Chaloupky v rozporu se zákonem č. 13/1997 Sb.,
o pozemních komunikacích, neboť výšková ochranná pásma letiště Klatovy zasahují
do silničního ochranného pásma komunikace parc. č. 2597/2 v k. ú. Klatovy, která je silnicí
III. třídy.
[17] Stížnost uzavírá konstatováním, že jeho písemný souhlas, na který upozorňuje ve svém
rozsudku krajský soud, patří patrně strýci žalobce, který však v době stavebního řízení nebyl
vlastníkem předmětných nemovitostí. Stěžovatel navrhuje napadený rozsudek krajského soudu
zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení.
[18] Stěžovatel doplnil kasační stížnost ještě dílčí grafickou a textovou částí územního plánu
města Klatovy, a to k důkazu vlivu stavby a provozu hangáru na růst zatížení okolí provozem
letiště.
IV. Vyjádření ke kasační stížnosti
[19] Žalovaný svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil.
[20] Pošumavský aeroklub Klatovy, o. s. (dále jen „aeroklub“), jako osoba zúčastněná na řízení,
se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti věnuje jednotlivým námitkám stěžovatele. Ke zhoršení
výhledových poměrů dle něj nedochází, což dokládá přiloženými fotografiemi. Ani ke zvýšení
exhalací z leteckých motorů nedojde. Argumentuje především skutečností, že plocha pro pohyb
letadel se stavbou hangáru měnit nebude a také tím, že letadla, která budou v hangáru umístěna,
patří do kategorie ultralehkých, které mají moderní konstrukci motoru se zařízením na snižování
škodlivin. Ohledně hladiny hluku odkazuje aeroklub na kontrolní zjištění hluku z provozu letiště
ze dne 19. 8. 2009, který provedla Krajská hygienická stanice Plzeňského kraje. Uvádí, že dle
tohoto měření, ani dle měření společností SONING Praha, a. s., nebylo zjištěno překročení
hladiny hluku.
[21] Aeroklub také konstatuje, že stavbou hangáru nedojde k rozšíření letiště v ÚP města Klatovy,
protože předmětná parcela je v tomto ÚP již jako letiště zahrnuta. Letiště je, jak uvádí aeroklub,
stále ve stejných hranicích a tak nedojde k přibližování provozu k obci Chaloupky. Aeroklub
se domnívá, že ochranné pásmo letiště nenarušuje ochranné pásmo komunikace, protože
ustanovení leteckého zákona se na letišti v Klatovech bezpodmínečně dodržuje.
[22] Dále aeroklub uvádí, že stěžovatel opomíjí problematiku §65 odst. 1 s. ř. s., když je toto
založeno na požadavku doložit zkrácení či porušení konkrétních práv stěžovatele. Stěžovatel,
dle něj, založil svou argumentaci na zásahu do práv obce Chaloupky a snaží se údajnou újmu
obce Chaloupky individualizovat jako újmu vlastní. Pošumavský aeroklub Klatovy, o. s., proto
navrhuje kasační stížnost zamítnout.
V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[23] Podmínky přípustnosti kasační stížnosti dle §102 s. ř. s. byly splněny, ste jně jako další
podmínky dle §105 odst. 2, §106 odst. 1,2 s. ř. s. Kasační stížnost byla podána včas, stěžovatel
je zastoupen advokátkou a kasační stížnost obsahuje důvody, které je v principu třeba považovat
za projednatelné.
[24] Vzhledem k tomu, že kasační stížností je napaden rozsudek krajského soudu poté, kdy byl
jeho předchozí rozsudek zrušen Nejvyšším správním soudem, zkoumal tento soud, zda je kasační
stížnost přípustná dle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Důvodem předchozího zrušujícího rozsudku
tohoto soudu byla nepřezkoumatelnost prvého rozsudku krajského soudu. V takovém případě
je nová kasační stížnost přípustná, neboť zdejší soud dosud nezaujal ke sporným otázkám právní
názor. Dále bylo třeba posoudit, zda veškeré stěžovatelem uplatněné kasační námitky jsou
přípustné. Podle §104 odst. 4 s. ř. s. se totiž nelze zabývat takovými nám itkami, které žalobce
neuplatnil již v žalobě u krajského soudu, přestože tak učinit mohl. Již v předchozím zrušovacím
rozsudku zdejší soud uvedl, že žalobní námitky jsou na samé hranici projednatelnosti a tento
nedostatek nelze vyrovnat jejich rozšířením v rámci kasační stížnosti. To platí jednak o námitkách
obecně se vztahujících k újmě obyvatel obce Chaloupky, jednak o tvrzení negativního vlivu
částečného přesunu provozu tří motorových letadel blíž k obydlí žalobce a o údajném rozporu
umístění a provozu hangáru vůči schválenému územnímu plánu města Klatovy, který sice počítá
s rozšířením letiště až k hranici osídlení, avšak bez dodatečného zatížení okolí.
[25] Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu, vázán
rozsahem a přípustnými důvody podané kasační stížnosti (§109 o dst. 3, 4 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[26] Ze systematických důvodů je vhodné zabývat se nejprve určitou pochybností stěžovatele,
podřaditelnou pod kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., spočívající v tom, že krajský
soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, aniž by žalobce byl obeslán výzvou podle §51 s. ř. s.,
pokud měl krajský soud v úmyslu rozhodnout bez nařízení jednání. Ze soudního spisu plyne,
že krajský soud řízení nedoplňoval a v prvém i druhém případě rozhodl bez nařízení jednání.
V nyní napadeném rozsudku konstatoval, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání (§51
odst. 1 s. ř. s.) souhlasil výslovně, žalobce konkludentně, neboť ve stanovené lhůtě příp adný
nesouhlas nevyjádřil. Nejvyšší správní soud poznamenává, že uvedený závěr platí ve vztahu
k prvému rozhodnutí krajského soudu, zatímco před vydáním nyní napadeného rozsudku krajský
soud stanovisko účastníků k rozhodnutí bez jednání vůbec nezjišťoval. Tuto skutečnost je třeba
interpretovat v souvislosti s konkrétními okolnostmi tohoto případu, neboť se jistě týká práva
účastníka řízení na řádný proces (k tomu viz četné nálezy ústavního soudu, například
IV. ÚS 3114/07, III. ÚS 627/01). K této problematice existuje ostatně také judikatura Nejvyššího
správního soudu, viz třeba rozsudek ze dne 14. 12. 2009, č . j. 5 Afs 112/2008 - 129, dle níž
„Pokud krajský soud rozhodne ve věci bez nařízení jednání poté, co bylo jeho předchozí rozhodnutí zrušeno
Nejvyšším správním soudem, přičemž nebyl v souladu s §51 odst. 1 s. ř. s. úč astníky řízení udělen souhlas
k rozhodnutí bez nařízení jednání, ani nebyly dány podmínky k rozhodnutí bez na řízení jednání podle §76
s. ř. s., je nutno takový postup považovat vždy za vadu řízení před krajským soudem.“ O takový případ
se nejedná, neboť žalobce rozhodnutí bez jednání připustil a také v žádné fázi řízení před
soudem na nařízení jednání netrval. Významné interpretační pravidlo v těchto věcech vyjadřuje
rozsudek ze dne 11. 3. 2010, č. j. 5 Azs 3/2010 - 92, „případný souhlas účastníka řízení s rozhodnutím
krajského soudu o věci samé bez jednání dle §51 odst. 1 s. ř. s. udělený ještě předtím, než v řízení krajský soud
poprvé rozhodoval, nelze bez dalšího vztáhnout na nové rozhodn utí krajského soudu poté, co bylo jeho první
rozhodnutí Nejvyšším správním soudem zrušeno.“ Krajský soud po zrušení prvního rozsudku žalobu
znovu projednal, přičemž v důsledku zrušujícího rozsudku nenastala žádná změna oproti stavu,
za něhož se stěžovatel v řízení již dříve k možnosti rozhodnutí bez jednání vyjadřoval. Stěžovatel
také pouze vyjadřuje pochybnost, zda krajský soud postupoval správně či nikoliv a netvrdí,
že by tímto postupem utrpěl jakoukoliv konkrétní újmu na svých právech, např. tím, že nem ěl
možnost soudu předestřít či navrhnout nějaké důkazy. Byť tedy krajský soud formálně pochybil,
s ohledem na to, že jeho postup byl zcela shodný, jaký navazoval na výzvu učiněnou před prvním
rozhodnutí, nelze v neopakování výzvy shledat porušení stěžovatelových práv, které by se mohlo
projevit v zákonnosti rozhodnutí. Krajský soud v napadeném rozhodnutí respektoval závazný
právní názor Nejvyššího správního soudu, vypořádal relevantní žalobcovy námitky a samotné
projednání věci by nemělo pro osud žaloby před krajským soudem žádný význam. Rovněž
shromážděný skutkový základ byl pro řádné posouzení věci dostatečný. Z této skutečnosti
krajský soud oprávněně vycházel a v jeho postupu tak nelze zjistit pochybení, které
by se nepříznivě dotýkalo práva žalobce na řádné projednání věci, případně mohlo mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Jinými slovy, rozhodnutím věci bez nařízeného
jednání v tomto konkrétním případě není naplněn důvod kasační stížnosti dle §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
[27] První rozsudek krajského soudu byl zdejším soudem zrušen pro nepřezkoumatelnost
spočívající v nevypořádání žalobních námitek. Tuto vadu krajský soud odstranil v nyní
napadeném rozsudku tak, že jednotlivé přípustné námitky žalobce vypořádal v souladu s jejich
důkladným hodnocením správními orgány a podle skutkového základu, který byl ve věci
soustředěn již v řízení před správními orgány. Stěžovatel ovšem namítá, že toto vypořádání není
správné ani dostatečné.
[28] V dané věci bylo předmětem posouzení rozhodnutí o umístění st avby. Podle §79 odst. 1
zákona č. 183/2006 sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) rozhodnutí o umístění stavby vymezuje stavební
pozemek, umísťuje navrhovanou stavbu, stanoví její druh a účel, podmínky pro její umístění, pro
zpracování projektové dokumentace pro vydání stavebního povolení, pro ohlášení stavby a pro
napojení na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Stěžovatel v kasační stížnosti
konkrétně namítá nedostatečné posouzení otázky zvýšení exhalací z leteckých motorů a zvýšení
hladiny hlukové zátěže provozem letadel v blízkosti hangáru. Všechny námitky ovšem byly
provedenými důkazy vyvráceny, jak vyplývá z jejich hodnocení, obsaženého v napadeném
rozsudku, na který Nejvyšší správní soud odkazuje. Souhrnně lze konstatovat, že stavba hangáru
a jeho provoz jako stavby samotné a také jeho provoz v souvislosti s jeho účelem odpovídají
parametrům příslušných stavebních, hygienických a technických předpisů, jejichž limit y v žádném
směru výstavbou a provozem hangáru porušeny být nemohou. Je třeba připomenout, že soud
není oprávněn se zabývat otázkou vhodnosti umístění stavby, není oprávněn takový záměr měnit.
Jeho úkolem je pouze posouzení, zda umístění stavby v daném místě nepřekračuje stanovené
limity; pokud tomu tak není, rozhodnutí z hlediska zákona obstojí. Rovněž je třeba rozlišovat
předmět územního a stavebního řízení. Otázky provozu stavby (jejího užívání) totiž spadají
do řízení stavebního (§115 odst. 1 stavebního zákona). Námitka nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem (§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. proto není
důvodná.
[29] I ve vztahu k důvodům rozsudku stěžovatel uplatňuje kasační námitku dle §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.; tvrdí, že odůvodnění napadeného rozsudku neobsahuje srozumitelné zdůvodnění,
proč krajský soud považuje žalobcovu argumentaci za nesprávnou. Krajský soud naopak závěr
o nedůvodnosti žalobcových námitek obsáhle a srozumitelně zdůvodnil odkazem na dostatečná
skutková zjištění z fáze řízení před správními orgány a jejich p rávní argumentaci, se kterou
se ztotožnil. Již v předcházejícím odstavci bylo uvedeno, že krajský soud v argumentaci vycházel
z odborných a kvalifikovaných zjištění, která byla soustředěna již ve fázi řízení před správními
orgány. Dodat lze i to, že odkázal na záruku, vyplývající z rozhodnutí Krajské hygienické stanice
ze dne 20. 8. 2008, zn. 19593/21/08, o vázání souhlasu s umístěním stavby ověřením hlukové
studie ve zkušebním provozu po dobu nejméně 6 měsíců. Nepřiměřenost zásahu do žalobcových
práv stavbou hangáru a jeho provozem právě na určeném místě nelze dovodit již z toho,
že škodlivé následky provozu nebyly prokázány a sama stavba odpovídá požadavkům z hlediska
stavebních předpisů. Krajský soud tedy srozumitelně vyložil, proč uvedeným projektem nedojde
k narušení práv žalobce v rozsahu, který by bylo možné označit za nepřiměřený.
[30] Z uvedeného konstatování vyplývá rovněž logický závěr, že ani v řízení před správními
orgány nedošlo k vádám při shromažďování skutkových podkladů pro rozhodnutí nebo
k takovým závažným vadám řízení, které by mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí, pro které
měl krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušit. Důvodná proto nemůže být ani kasační
námitka dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
[31] Stěžovatel se dovolává nepřiměřenosti zásahu do svých práv, a to právě poukazem
na škodlivé následky provozu zařízení letiště. Po vypořádání všech aspektů konkrétních žalobních
námitek lze tuto výhradu žalobce považovat za nedůvodnou, a to včetně úvahy o umístění
hangáru do jiné části areálu letiště. Na základě dosažených zjiš tění lze spolehlivě usuzovat
na přijatelnost zásahu vlastníka letiště do chráněných práv stěžovatele - §127 odst. 1 občanského
zákoníku. V uvedeném smyslu lze poukázat na argumentaci rozsudku tohoto soudu ze dne
23. 4. 2008, č. j. 9 As 61/2007 - 52 „Jako rozhodné kritérium pro určení míry a intenzity potenciálního
či alespoň tvrzeného zásahu je tzv. přípustná míra podle stavebně technických předpisů , kterou je třeba v případě
…námitek…rozumět i míru přiměřenou poměrům v intencích §127 odst. 1 občanského zákoníku. Překračuje -li
tvrzený zásah míru přiměřenou poměrům, překračuje vždy zároveň i přípustnou míru. K takovému zásahu
nepochybně nedošlo, neboť budovaná stavba a její provoz povolené limity v žádném z aspektů
nepřekračuje. K otázce namítané přiměřenosti (proporcionality) řešení viz také rozsudek ze dne
16. 5. 2011, č. j. 2 As 44/2011 – 99, „V souladu se zásadou proporcionality musí být míra a rozsah
omezení přiměřené ve vztahu k cíli, který omezení sleduje, a ve vztahu k prostředkům, jimiž je omezení
dosahováno…za předpokladu, že neexistují alternativy, o nichž je možné ještě rozumně uvažovat.“
Přiměřenost konkrétního rozšíření provozu letiště, existujícího a jako letiště v dané lokalitě
provozovaného desítky let, je dostatečně podepřena zjištěn ími již z důkazního řízení
před správními orgány.
[32] Za takové situace Nejvyšší správní soud konstatuje, že ani jedna z námitek kasační stížnosti
není důvodná. Proto kasační stížnost zamítl dle §110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.
[33] O nákladech řízení tento soud rozhodl dle §60 odst. 1 a §120 s. ř. s. Žalobce nemá
na náhradu nákladů právo, neboť v řízení nebyl úspěšný. Žalovanému žádné náklady nad rámce
vyplývající z jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2012
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu