ECLI:CZ:NSS:2012:2.AS.26.2012:12
sp. zn. 2 As 26/2012 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 118/16, Praha 1, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2011, č. j. 7 A 130/2011
- 70,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal dne 26. 4. 2010 Krajskému soudu v Brně žalobu,
postoupenou dne 28. 5. 2010 místně příslušnému Městskému soudu v Praze (kde byla věc vedena
pod sp. zn. 7 A 130/2011), kterou se domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne
6. 4. 2010, č. j. 900/10. Uvedeným rozhodnutím žalovaná zrušila své předchozí rozhodnutí
o určení advokáta k poskytnutí právní služby podle §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.
[2] Výzvou ze dne 2. 11. 2011, č. j. 7 A 130/2011 - 68, doručenou stěžovateli dne
10. 11. 2011 (doručenka na č. l. 68 soudního spisu), byl stěžovatel vyzván, aby ve lhůtě do sedmi
dnů od doručení zaplatil soudní poplatek ve výši 2000 Kč. Vzhledem k tomu, že tak neučinil,
bylo řízení o jeho žalobě zastaveno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2011,
č. j. 7 A 130/2011 - 70, napadeným nyní posuzovanou kasační stížní stížností. Teprve dne
7. 12. 2011 byla městskému soudu doručena stěžovatelova žádost o osvobození od soudních
poplatků. Ta je datována dnem 18. 11. 2011, ovšem odeslána byla v obálce spolu s několika
desítkami dalších stěžovatelových podání teprve dne 5. 12. 2011, jak vyplývá z poštovního razítka
na obálce (č. l. 73 soudního spisu).
[3] Následně podal stěžovatel proti usnesení městského soudu ze dne 29. 11. 2011 kasační
stížnost. V ní vytýká městskému soudu, že mu k zaplacení soudního poplatku poskytl
nepřiměřeně krátkou lhůtu a že následně nijak neodůvodnil, proč zastavil řízení
už v devatenáctém dni lhůty, nikoli třeba až ve dvacátém osmém dni lhůty. Podivuje se nad tím,
že by městský soud nevěděl, kde leží České Budějovice. Připomíná, že městský soud měl
očekávat, že stěžovatel bude žádat o osvobození od soudních poplatků i pro řízení o žalobě, když
mu Krajským soudem v Brně bylo předtím osvobození přiznáno pro řízení o kasační stížnosti
v předchozím řízení a soud určitě měl vědět, že stěžovatel žije ve stavu hmotné nouze. Navíc
předem vymezené datum splatnosti omezuje mnoho lidí v právu na přístup k soudu. Uvádí také,
že rozhodnutí, které je nesplnitelné, nemůže vyvolat právní následky. Ze všech těchto důvodů
navrhuje, aby bylo usnesení městského soudu zrušeno, z čehož lze dovodit, že se má jednat
o kasační stížnost ve smyslu §102 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“). Stěžovatel v kasační stížnosti nepodřadil své námitky zákonným kasačním důvodům
ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., z textu podání je nicméně patrné, že namítá
nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť z jiného
důvodu kasační stížnost proti usnesení o zastavení řízení ani podat nelze.
[4] Co se týká podmínek řízení o kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud netrval s ohledem
na specifický charakter napadeného usnesení městského soudu na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem. V řízení o kasační
stížnosti směřující proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku totiž není
namístě trvat na splnění těchto dvou propojených podmínek řízení, jak konstatoval zdejší soud
například v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. 9 As 43/2007
(publ. na www.nssoud.cz): „Jakkoliv poplatková povinnost vzniká již podáním kasační stížnosti (ustanovení
§4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích) a splnění této povinnosti není nutně vázáno až na výzvu
soudu, Nejvyšší správní soud již judikoval (rozsudek ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 - 77,
www.nssoud.cz), že povaha rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, proti němuž
kasační stížnost směřuje, vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky uhrazeného soudního
poplatku považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, jímž se řízení o kasační stížnosti končí.
Za situace, kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního
poplatku, by totiž trvání na podmínce uhrazení poplatku pro kasační řízení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž
účastník podáním kasační stížnosti sledoval, a znamenalo by řetězení řešeného problému, které by ve svém
důsledku popíralo smysl samotného řízení, jehož předmětem je posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení
předchozího řízení v důsledku nesplnění právě této povinnosti ze strany stěžovatele, tedy povinnosti zaplatit soudní
poplatek.“
[5] Kasační stížnost je tedy podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná, byť nebyl zaplacen soudní
poplatek a stěžovatel není zastoupen advokátem. Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal kasační
stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.), a dospěl
k závěru, že není důvodná.
[6] Stěžovatel brojí proti tomu, že bylo řízení o jeho žalobě zastaveno pro nezaplacení
soudního poplatku. Nejvyšší správní ovšem shledává, že bylo vskutku namístě řízení o jeho
žalobě zastavit. Jak bylo rekapitulováno výše, stěžovatel byl městským soudem řádně vyzván
k zaplacení soudního poplatku, byla mu stanovena sedmidenní lhůta pro zaplacení, stěžovatel
ovšem nezaplatil ani devatenáct dní poté, co mu byla výzva doručena. Za této situace bylo i podle
Nejvyššího správního soudu na místě řízení o jeho kasační stížnosti zastavit. Argumenty uváděné
stěžovatelem v kasační stížnosti na tom nemohou nic změnit.
[7] Stěžovatel připomíná, že městský soud měl vědět, že je v hmotné nouzi a že Krajský soud
v Brně mu osvobození od soudních poplatků přiznal, byť ne v řízení o žalobě, nýbrž v řízení
o kasační stížnosti. K tomu ovšem zdejší soud připomíná názor vyslovený v jeho rozsudku
ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 4 Azs 22/2011 (publ. na www.nssoud.cz): „Soud musí posuzovat, zda jsou
splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků v konkrétních případech, kdy je jinak účastník řízení
obecně od soudních poplatků osvobozen přímo ze zákona.“ Stěžovatelovo osvobození v jednom řízení
tudíž nijak neimplikovalo, že by měl být osvobozen i v jiném řízení, zvlášť když osvobození bylo
přiznáno pro řízení před Nejvyšším správním soudem, zatímco nyní by šlo o osvobození
pro řízení před městským soudem.
[8] Brojí-li pak stěžovatel proti tomu, že pro něj byla sedmidenní lhůta příliš krátká, je třeba
připomenout, že v dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu byly za příliš krátké
označovány spíše lhůty ještě výrazně kratší, jak ukazuje rozsudek zdejšího soudu ze dne
10. 4. 2008, sp. zn. 2 Afs 44/2007 (publ. na www.nssoud.cz). Sedmidenní lhůta tak
v posuzovaném případě nebyla příliš krátkou a nelze navíc přehlédnout, že k samotnému
zastavení řízení městský soud přikročil nikoli těsně po jejím uplynutí, nýbrž až devatenáctý den
poté, co byla stěžovateli výzva k zaplacení soudního poplatku doručena. Další stěžovatelovy
stručné námitky, například podiv nad tím, proč bylo řízení zastaveno devatenáctý den lhůty,
a nikoli třeba dvacátý osmý den lhůty, či kritika toho, že zákon o soudních poplatcích dělá
ze soudů „kvazifinanční úřady“, nejsou vůbec způsobilé k tomu, aby byly jakkoliv samostatně
posouzeny.
[9] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou se shora
uvedených důvodů zamítl.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a žalované žádné náklady s tímto řízením nad
rámec běžné činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2012
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu