ECLI:CZ:NSS:2012:2.AS.37.2012:46
sp. zn. 2 As 37/2012 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce P. Č.,
proti žalované České advokátní komoře, se sídlem Praha 1, Národní 16, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2011, č. j. 30 A 20/2011 –
18,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2011, č. j. 30 A 20/2011 – 18,
se zrušuje .
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal
zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byl osvobozen od soudních
poplatků v řízení o kasační stížnosti proti usnesení téhož soudu ze dne 22. 2. 2011,
č. j. 30 A 20/2011 - 11, kterým byla jeho žaloba proti blíže specifikovanému rozhodnutí žalované
postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.
Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti namítá, že ho soud osvobodil od soudního
poplatku, ačkoliv o to nepožádal. Domnívá se, že se na jeho nesouhlas s postoupením věci
Městskému soudu v Praze, vyjádřený prostřednictvím kasační stížnosti proti předmětnému
usnesení, poplatková povinnost nevztahuje. Z tohoto důvodu navrhuje napadené usnesení
krajského soudu zrušit a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
Z hlediska posouzení splnění procesních podmínek pro meritorní projednání kasační
stížnosti je nutné konstatovat, že stěžovatel není v tomto řízení kvalifikovaně zastoupen
(usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 3. 2012, č. j. 2 As 37/2012 - 41 byl ustanovený zástupce
zastupování stěžovatele pravomocně zproštěn) a nezaplatil též odpovídající soudní poplatek.
Podle §105 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) je kvalifikované,
t. j. právní, zastoupení stěžovatele (který nemá právnické vzdělání) jednou z podmínek řízení
o kasační stížnosti; její splnění však není v některých specifických případech soudní praxí
vyžadováno. Nejvyšší správní soud již dříve konstatoval, že na zastoupení stěžovatele advokátem
není třeba trvat právě v případech, kdy je předmětem kasačního přezkumu rozhodnutí krajského
soudu ve věci jeho osvobození od soudních poplatků (srov. např. rozsudek z 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 – 77; všechny zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz),
respektive o jeho žádosti o ustanovení zástupce (srov. rozsudky ze dne 1. 2. 2006,
č. j. 1 Azs 143/2005 – 90, a ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 – 41). Zastoupení stěžovatele
advokátem proto není ani v nyní posuzovaném případě nezbytnou podmínkou věcného
projednání kasační stížnosti. Obdobně je nazíráno i na poplatkovou povinnost, na které
se v tomto typu řízení též netrvá (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007,
č. j. 1 Afs 65/2007 – 37).
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud její
důvodnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
Stěžovatel spatřuje nezákonnost napadeného usnesení v tom, že mu soud přiznal
osvobození od soudních poplatků, přestože o to nepožádal. Dne 9. 2. 2011 stěžovatel podal
žalobu proti rozhodnutí žalovaného č. j. 3215/10 doručenému mu dne 13. 12. 2010. Krajský
soud v Brně usnesením ze dne 22. 2. 2011 (na originálu usnesení je uvedeno chybné datum
22. 2. 2010; jedná se však toliko o zjevnou nesprávnost) věc postoupil Městskému soudu v Praze.
Toto rozhodnutí napadl stěžovatel dne 18. 4. 2011 kasační stížností. Vzhledem k tomu,
že je účastníkem řady dalších řízení vedených krajským soudem, byly tomuto soudu z jeho
činnosti známy jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry (viz č. l. 17, 17a, 17b soudního
spisu). Krajský soud proto nyní napadeným usnesením ze dne 26. 4. 2011 rozhodl o osvobození
stěžovatele od soudních poplatků.
Podle §1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích“) se soudní poplatky vybírají za řízení
před soudy České republiky, a to z úkonů uvedených v sazebníku poplatků, který je uveden
v příloze k tomuto zákonu. Není-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení,
odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení
ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví (§9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích).
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2011 (užitého přiměřeně podle
§120 s. ř. s.) však účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost
usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Z dikce tohoto ustanovení jasně
vyplývá, že účastníku řízení lze přiznat osvobození od soudních poplatků pouze tehdy, pokud
o to sám požádá a doloží, že skutečně nemá prostředky k jeho zaplacení.
V nyní projednávané věci není pochyb o tom, že soudní poplatek nebyl zaplacen
při podání kasační stížnosti, ani o tom, že stěžovatel v kasační stížnosti ani v jiném podání
nepožádal o osvobození od této povinnosti. Pokud tedy krajský soud za dané situace
nepostupoval v souladu s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a stěžovatele nevyzval
k dodatečnému zaplacení soudního poplatku, ale sám z vlastní iniciativy a na základě svých
poznatků o příjmech a majetkových poměrech stěžovatele rozhodl o jeho osvobození
od soudního poplatku, postupoval nesprávně; jeho rozhodnutí je proto nezákonné v důsledku
jiné vady řízení s vlivem na zákonnost rozhodnutí ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Na základě všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud usnesení krajského
soudu podle §110 odst. 1 věty první před středníkem s. ř. s. zrušil; vrácení věci krajskému soudu
k dalšímu řízení se v tomto případě jeví jako bezpředmětné a z hlediska procesní ekonomie
nevhodné, neboť zrušené usnesení nemusí být nahrazeno novým rozhodnutím tohoto soudu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl zdejší soud podle §60 odst. 1 s. ř. s.,
užitého přiměřeně dle §120 s. ř. s. Dle věty první prvně citovaného ustanovení platí, že účastník,
který měl ve věci plný úspěch, má proti procesně neúspěšnému účastníkovi právo na náhradu
nákladů řízení, nestanoví-li zákon jinak. Stěžovatel měl v dané věci plný úspěch a měl by tedy
právo na náhradu nákladů řízení; jelikož však z ničeho neplyne, že by mu nějaké náklady spojené
s tímto řízením vznikly, soud rozhodl tak, že se mu náhrada nákladů nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2012
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu