ECLI:CZ:NSS:2012:2.AS.47.2012:9
sp. zn. 2 As 47/2012 - 9
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, Praha 1, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 27. 9. 2010, č. j. 2501/10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2012, č. j. 10 A 293/2011 - 50,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo zastaveno řízení
o stěžovatelově žalobě proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného o určení advokáta dle §18
odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Městský soud řízení zastavil podle §47 písm. c)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s §9 odst. 1 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť stěžovatel přes výzvu a poučení nezaplatil soudní
poplatek za podanou žalobu.
Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody odpovídající ustanovení §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. Namítá tedy nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení.
Stěžovatel má za to, že byl již v procesu osvobozen od placení soudních poplatků
v plném rozsahu, a tedy řízení poté nemohlo být zastaveno pro nezaplacení poplatku. Proto
stěžovatel navrhuje kasaci napadeného usnesení.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Pokud jde o povinné zastoupení advokátem a související zaplacení soudního
poplatku, Nejvyšší správní soud na těchto náležitostech pro specifičnost případu netrval, neboť
opak by znamenal jen další řetězení téhož problému a nebyl by v souladu se zásadou
hospodárnosti řízení (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004,
č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, publ. pod č. 486/2005 Sb. NSS, či rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, www.nssoud.cz). Důvodnost kasační stížnosti pak
zdejší soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
Osvobození od soudních poplatků představuje procesní institut, jehož účelem je zejména
ochrana účastníka, který se nachází v tíživé finanční situaci, před nepřiměřeně tvrdým dopadem
zákona o soudních poplatcích. Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. může být osvobození
od poplatků přiznáno jedině na žádost účastníka řízení.
V daném případě však stěžovatel ani nepodal žádost o osvobození od soudních poplatků
ani poplatek nezaplatil. Podle §47 písm. c) s. ř. s. přitom platí, že soud řízení zastaví, stanoví-li
tak tento nebo zvláštní zákon. V tomto smyslu je zvláštním zákonem zákon o soudních
poplatcích, který ve svém §9 odst. 1 praví, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu
na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Podle §9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích musí být o této skutečnosti účastník řízení
poučen.
V daném případě byla předmětná žaloba podána dne 13. 10. 2010 u místně nepříslušného
Krajského soudu v Brně a následně postoupena Městskému soudu v Praze dne 16. 9. 2011 [podle
§4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost v případě
poplatku za řízení podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení a téhož dne je také
poplatek splatný]. Dne 27. 9. 2011 byl stěžovatel vyzván, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení této
výzvy zaplatil poplatek za podanou žalobu ve výši 2 000 Kč. Stěžovatel byl zároveň řádně
poučen, že v případě nevyhovění výzvě bude řízení zastaveno. Výzvu stěžovatel obdržel dne
6. 10. 2011. Lhůta k zaplacení poplatku (či podání žádosti o osvobození od soudních poplatků)
uplynula dnem 17. 10. 2011 (pondělí). Vzhledem k tomu, že poplatek nebyl zaplacen a ani nebyla
podána žádost o osvobození, bylo dne 24. 1. 2012 v souladu se zákonem vydáno usnesení
o zastavení řízení.
Zdejší soud neshledal ani desetidenní lhůtu, kterou městský soud stanovil, za příliš
krátkou. Předně je třeba zdůraznit, že se jedná o lhůtu dodatečnou – náhradní, neboť poplatek
za žalobu je splatný dnem jejího podání a stěžovatel byl tedy povinen kolkové známky v příslušné
výši vylepit na podanou žalobu, resp. požádat o osvobození od placení soudních poplatků pro
dané řízení. Pokud tak neučinil, nepostupoval v souladu se zákonem. V takovém případě je soud
povinen účastníka řízení vyzvat ke splnění povinnosti a účastník má možnost napravit své
opomenutí a dodatečně soudní poplatek zaplatit v soudem stanovené lhůtě, případně v určité
míře i po vydání rozhodnutí o zastavení řízení.
Je vhodné rovněž poukázat na to, že stěžovatel měl v daném případě k zaplacení
soudního poplatku za žalobu (resp. podání žádosti o osvobození) i po výzvě fakticky lhůtu
v době trvání několika měsíců, neboť výzvu převzal dne 6. 10. 2011 a usnesení o zastavení řízení
mu bylo doručeno až dne 27. 1. 2012.
Stěžovateli nelze konečně přisvědčit ani tehdy, pokud uvádí, že se domníval, že v řízení již
osvobozen byl s ohledem na skutečnost, že mu bylo přiznáno osvobození od poplatku za řízení
o jeho kasační stížnosti směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně, jímž byla věc
postoupena místně příslušnému Městskému soudu v Praze. V tomto usnesení (č. l. 15 spisu) byl
stěžovatel v řízení o kasační stížnosti osvobozen od soudních poplatků v plném rozsahu. Z dikce
„v plném rozsahu“ stěžovatel dovozuje, že přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o žalobě.
S tím ovšem nelze souhlasit, neboť osvobození se dle záhlaví tohoto usnesení vztahuje pouze
na řízení o kasační stížnosti, přičemž dikce „v plném rozsahu“ znamená jenom to, že stěžovatel
v řízení o kasační stížnosti nebyl osvobozen pouze zčásti, nýbrž že mu byla prominuta celá výše
poplatku. Řízení o kasační stížnosti však bylo skončeno usnesením Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 7. 2011, č. j. 2 As 74/2011 - 34, jímž byla tato kasační stížnost odmítnuta. Následně
byl spis dle pravomocného usnesení Krajského soudu v Brně postoupen Městskému soudu
v Praze, který vedl řízení o žalobě samotné, přičemž za toto řízení stěžovatel osvobozen
od poplatků nebyl, proto byl městským soudem správně k zaplacení poplatků vyzván. Stěžovateli
nelze uvěřit ani to, že nevěděl, že se osvobození vztahuje jenom na kasační řízení, neboť soudu
je z úřední činnosti známo, že stěžovatel je procesně velmi činný (jen zdejší soud vede více než
400 spisů týkajících se jeho osoby) a je znalý právní úpravy správního soudnictví i rozhodovací
činnosti správních soudů.
V daném případě tedy nebyly naplněny namítané kasační důvody a zdejší soud neshledal
ani důvody, pro které by měl rozhodnutí zrušit pro pochybení, k nimž by měl přihlížet mimo
uplatněné námitky podle §109 odst. 4 s. ř. s. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2012
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu