ECLI:CZ:NSS:2012:APRK.18.2012:64
sp. zn. Aprk 18/2012 - 64
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Ing. M. H., zast.
advokátem JUDr. Emilem Flegelem, se sídlem AK K chaloupkám 2, Praha 10, proti žalovanému:
Krajský úřad Středočeského kraje, Borovská 11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 15. 12. 2008, sp. zn. SZ 158402/2008/KUSK ÚSŘ/Ru, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 6 Ca 85/2009, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení
procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění,
takto:
I. Městský soud v Praze je povinen ve věci vedené u něj pod sp. zn. 6 Ca 85/2009
nařídit ústní jednání tak, aby se uskutečnilo nejpozději ve lhůtě do 20. 9. 2012.
II. Navrhovateli se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
Žalobce (dále „navrhovatel“) se u Městského soudu v Praze (dále „městský soud“)
domáhá žalobou zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2008, ve věci vydání rozhodnutí
o umístění a povolení stavby. Žaloba byla podána dne 28. 1. 2009 u Krajského soudu v Praze,
usnesením ze dne 24. 2. 2009, č. j. 44 Ca 6/2009-13 byla postoupena z důvodu příslušnosti
městskému soudu.
Navrhovatel v návrhu na určení lhůty, který byl podán u městského soudu dne 11. 6. 2012
uvádí, že dne 24. 4. 2009 doložil na výzvu městského soudu veškeré písemnosti. Více než dva
roky však nedošlo ze strany soudu k žádnému úkonu; navrhovatel má za to, že v řízení dochází
k průtahům, neboť zde není žádné překážky a nic nebrání tomu, aby bylo přistoupeno
k rozhodnutí. Pro navrhovatele je odstranění průtahů velmi důležité, neboť nadále zhoršují zásah
do jeho práv. Navrhovatel vyslovil expressis verbis souhlas s rozhodnutím o žalobě bez nařízení
ústního jednání.
Návrh na určení lhůty byl městským soudem postoupen Nejvyššímu správnímu soudu
dne 18. 6. 2012 spolu s vyjádřením předsedkyně senátu s tím, že soud ve věci nařídil jednání
na den 18. 9. 2012; dále v přípise předsedkyně senátu současně konstatovala, že nelze s ohledem
na nařízená jednání a počet neskončených věcí, které napadly před touto žalobou, ve lhůtě
ve smyslu §174a odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb. vyhovět návrhu žalobce a provést úkon,
u něhož podle něj dochází k průtahům – tedy věc projednat a rozhodnout.
Ze spisového materiálu bylo zjištěno:
Žaloba byla městskému soudu postoupena dne 24. 2. 2009, na výzvu soudu dne
23. 4. 2009 doplnil navrhovatel požadované přílohy k žalobě, konkr. kopii napadeného
rozhodnutí žalovaného.
Dne 26. 5 2009 došlo městskému soudu vyjádření osoby zúčastněné na řízení, dne
10. 6. 2009 bylo zasláno poučení a informace o řízení žalovanému, dne 22. 6. 2009 vyjádřil
žalovaný výslovný nesouhlas s rozhodnutím bez jednání, zaslal vyjádření k žalobě, dne 13. 7. 2009
zaslal správní spis. Dne 23. 7. 2009 zaslal městský soud navrhovateli poučení o složení senátu
a informace o řízení. Od tohoto data nebyly shledány v soudním spise žádné úkony.
Nejvyšší správní soud shledal návrh na určení lhůty oprávněný.
Podle §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, v platném znění, má-li účastník
nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh
soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází
k průtahům v řízení.
Podle odstavce 8 cit. ustanovení dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení
lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení
pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází
v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány
průtahy; touto lhůtou je soud příslušný k provedení procesního úkonu, vázán.
Nejvyšší správní soud již opakovaně konstatoval, že průtahy v řízení neznamenají pouze
excesivní stav, kdy dochází k nečinnosti soudu, ale lze je konstatovat i tehdy, dochází-li
v soudním procesu postupem soudu k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé
příslušnému soudu. V řízení podle ust. §174a odst. 6. zákona o soudech a soudcích Nejvyšší
správní soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty. Tzn. pokud zjistí neodůvodněné průtahy
v řízení spočívající zejména v tom, že příslušný krajský (městský) soud poté, kdy obdrží podání
ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup
existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou,
usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v dané věci předsedkyně senátu ve vyjádření
k návrhu sdělila, že bylo ve věci nařízeno jednání na měsíc září, nicméně tuto skutečnost na výzvu
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012 až dosud nedoložila požadovanými písemnostmi
prokazujícími nařízení jednání.
Pro posouzení, zda v dané věci dochází v řízení k průtahům, je rozhodující, že žaloba byla
předána městskému soudu v únoru 2009, přitom lhůta, v níž není rozhodnuto, je více než 3 roky.
Taková lhůta není lhůtou v dané věci přiměřenou.
Nejvyšší správní soud na tomto místě konstatuje, že vyjádření, které městský soud
předestřel, totiž, že senát vyřizuje věci podle pořadí nápadu, neobstojí. K tomuto tvrzení
městského soudu Nejvyšší správní soud opakovaně uvádí, že citované důvody nezpochybňuje,
avšak přesto nemohou vést k vysvětlení průtahů v předmětném řízení. Odkazy na pořadí
vyřizovaných věcí totiž nepředstavují důvody, které by mohly být interpretovány jinak než jako
organizační problémy, které však v tomto směru nemohou jít k tíži navrhovatele. V této
souvislosti lze odkázat na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který opakovaně ve svých
rozhodnutích uvádí, že „průtahy v řízení nelze ospravedlnit obecně známou přetížeností soudů; je totiž věcí
státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě, byly
respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají
ochranu svých práv v přiměřené době“ (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, nález sp. zn. I. ÚS 663/01,
nález sp. zn. III. ÚS 685/06, nález sp. zn. IV. ÚS 391/ 07 a další).
Ústavní soud, jak předestřel např. ve svém nálezu sp. zn. IV. ÚS 391/07, ze dne
7. 8. 2007
„(n)ahlíží a judikuje, že ústavní garanci práva každého, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných
průtahů (resp. v přiměřené lhůtě), odporuje, dochází-li v konkrétním případě v soudním řízení k nedůvodným
prodlevám. Při posuzování a hodnocení průtahů Ústavní soud vychází z vlastní ustálené rozhodovací praxe
navazující i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "Evropský soud") formulující zásady
pro určování přiměřenosti délky daného řízení. Přiměřenost doby řízení musí být podle Evropského soudu
zkoumána ve světle konkrétních okolností případu, s přihlédnutím ke kritériím zakotveným v judikatuře
Evropského soudu, obzvláště ke složitosti věci, chování stěžovatele a chování příslušných orgánů, přičemž je třeba
vzít v úvahu i to, co je pro stěžovatele v sázce (srov. např. rozsudek ze dne 27. 5. 2000 č. 30979/96 Frydlender
proti Francii, odst. 43). Tam, kde bere Evropský soud v úvahu i to, co je pro stěžovatele v sázce, posuzuje
přiměřenost délky řízení přísněji. Obecně vzato, jedná se o případy, kdy si věc obzvlášť žádá rychlé a bezodkladné
vyřízení, protože průtahy mají na stěžovatele zvlášť tíživý dopad.“
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud s ohledem na zásah do práv
navrhovatele, postup účastníků řízení, kteří se žádným způsobem negativně nepodíleli na délce
řízení, a na dosavadní postup soudu, který od července roku 2009 neučinil žádný úkon, dospěl
k závěru o oprávněnosti podaného návrhu, a proto určil lhůtu pro provedení procesního úkonu,
u něhož jsou v návrhu namítány průtahy, tak, aby soud obeslal účastníky řízení a dodržel
zákonem stanovenou lhůtu pro jejich přípravu k nařízenému jednání (§49 odst. 1 s. ř. s.).
Touto lhůtou, ve které byla stanovena povinnost městského soudu ve věci nařídit jednání tak,
aby se uskutečnilo nejpozději do 20. 9. 2012.
Návrh navrhovatele byl uznán jako oprávněný, ve smyslu poslední věty ust. §174a odst. 8
zákona o soudech a soudcích hradí náklady řízení o něm stát. Vzhledem k tomu, že vznik
takovýchto nákladů z obsahu spisu nevyplývá a navrhovatel ani žádné náklady,
které by mu v tomto řízení vznikly, neuplatnil, soud rozhodl tak, že se navrhovateli náhrada
nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (ust. §174a
odst. 9, věta druhá, zákona o soudech a soudcích).
V Brně dne 9. července 2007
JUDr. Lenka Matyášová Ph.D.
předsedkyně senátu