ECLI:CZ:NSS:2013:1.APS.10.2013:16
sp. zn. 1 Aps 10/2013 - 16
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovaným: 1) Okresní soud ve Svitavách, se sídlem Dimitrovova 33, Svitavy, 2) Předseda
Okresního soudu ve Svitavách, se sídlem Dimitrovova 33, Svitavy, o žalobě na ochranu před
nezákonným zásahem žalovaných, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 9. 2013, čj. 52 A 37/2013 – 36,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovaným se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 24. 6. 2013 se žalobce
domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaných, jenž měl spočívat v nesprávném
doručování písemností. Zároveň se žalobce domáhal vydání předběžného opatření, kterým
by krajský soud přikázal České poště a žalovanému 2) plnění určitých opatření do doby
meritorního rozhodnutí ve věci. Žalobce také požádal o ustanovení zástupce a o osvobození
od soudních poplatků za podanou žalobu a za návrhy na vydání předběžných opatření.
[2] Krajský soud v Českých Budějovicích vydal dne 1. 7. 2013 usnesení čj. 10 Na 58/2013 - 5,
kterým věc postoupil Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) jako soudu
místně příslušnému.
[3] Dne 26. 7. 2013 zaslal krajský soud žalobci výzvu k vyplnění Prohlášení o osobních
a majetkových poměrech s tím, aby vyplněné prohlášení zaslal soudu do pěti dnů od doručení
tohoto přípisu. Emailem ze dne 21. 8. 2013 se žalobce domáhal neúčinnosti doručení uvedeného
přípisu i „potvrzení“. Krajský soud proto žalobci znovu zaslal dne 28. 8. 2013 prohlášení
o osobních a majetkových poměrech spolu s výzvou k doručení vyplněného prohlášení včetně
příslušných příloh do pěti dnů od doručení tohoto přípisu. Žalobce reagoval emailem ze dne
3. 9. 2013, ve kterém uvedl, že neobdržel 12. 8. ani 2. 9. žádné „potvrzení“, obdobné čestné
prohlášené o přiznaných poměrech je přílohou žádosti o osvobození od poplatků i ustanovení
zástupce, která je přiložena k žalobě.
[4] Krajský soud vydal v záhlaví specifikované usnesení, kterým výrokem I. zamítl žádost
žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a výrokem II. žalobu odmítl.
Důvody pro odmítnutí žaloby spočívaly jednak v tom, že Okresní soud ve Svitavách není
správním orgánem ve smyslu §4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), nýbrž se jedná o orgán moci soudní. Předseda okresního soudu ve Svitavách
za určitých okolností postavení správního orgánu má, v dané věci však žalobce netvrdil žádný
konkrétní zásah ze strany předsedy Okresního soudu ve Svitavách, který by ho přímo zkrátil
na právech a při němž by předseda vystupoval v postavení správního orgánu. Tvrzení žalobce
totiž směřovala proti používání určitého typu obálek, které vychází z instrukce Ministerstva
spravedlnosti ČR, jejíž zrušení žalobce též navrhoval. Používání obálek v souladu s touto
instrukcí v jednotlivých řízeních nelze považovat za činnost správního orgánu, neboť o používání
konkrétního typu obálky, případně o opatření obálky příslušným pokynem rozhoduje nikoliv
předseda soudu, ale vždy konkrétní soudce v konkrétní věci. Vzhledem k tomu, že nebyla dána
pravomoc soudu o podané žalobě rozhodnout a nebyly tak splněny podmínky řízení, soud žalobu
odmítl.
[5] Žalobce (stěžovatel) podal proti uvedenému usnesení krajského soudu kasační stížnost,
ve které namítá machinace s předmětnou žalobou a nesrozumitelnost usnesení. Podle stěžovatele
není pochopitelné, proč soud nelíčí žalobní tvrzení a návrhy na předběžné opatření. V žalobě
je tvrzeno, proč je pasivně legitimovaný orgán státní správy, nikoliv organizační složka státu.
Správa soudu podléhá dozoru orgánu státní správy soudů, správu soudů zajišťuje stát, nikoliv
soudní orgány. Změna identifikace odpůrce je nedovoleným výkonem veřejné moci. Za svévolný
považuje stěžovatel úsudek krajského soudu, že se domáhá zrušení instrukce Ministerstva
spravedlnosti. Předsedové soudů nepostupují podle uvedené instrukce, podle té postupují
kanceláře soudů. Nelze považovat za správný výklad soudu, podle kterého je soud orgánem moci
soudní. Stěžovatel uvádí, že orgány moci soudní jsou soudci a soudní senáty, soud je toliko
organizační základnou výkonu moci soudní. Správní soud má poskytnout ochranu i nepřímému
zásahu. Doručování materiálně nezajišťují soudci a soudní senáty, nýbrž správa soudu. Krajský
soud ani nevysvětlil, jak soudce okresního soudu rozhoduje o obálkách pro doručování. Dále
stěžovatel brojí proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce.
II.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout
pro nepřípustnost.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Stěžovatel ve své kasační stížnosti sice neuvedl, pod jaké zákonem předvídané důvody
podřazuje svoje kasační námitky, nicméně Nejvyšší správní soud vyhodnotil, že stěžovatel brojí
proti nezákonnosti usnesení krajského soudu ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[9] Předmětem přezkumu je usnesení krajského soudu, jehož výrokem I. byla zamítnuta
žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta a výrokem II. byla
odmítnuta žaloba. Je však třeba upozornit, že v případě, kdy krajský soud rozhodl o odmítnutí
žaloby z důvodu jejího neodstranitelného nedostatku, bylo již nadbytečné rozhodovat zároveň
také o žádosti o osvobození od soudního poplatku a ustanovení advokáta.
[10] Nejvyšší správní soud se nicméně ztotožňuje s hodnocením krajského soudu, podle
kterého stěžovatel ve stanovené lhůtě dostatečně nedoložil svoje majetkové poměry, a proto
mu nemůže být přiznáno osvobození od soudních poplatků. Z judikatury Nejvyššího správního
soudu totiž vyplývá, že účastník řízení je povinen uvést a prokázat veškeré skutečnosti rozhodné
pro posouzení jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. Pokud z uvedených údajů
či obsahu spisu vyplyne, že jsou nevěrohodné, popřípadě neúplné, soud takovou žádost zamítne
(viz rozsudek NSS ze dne 26. 8. 2009, čj. 1 As 39/2009 - 88, publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS).
Bylo tedy na stěžovateli, aby unesl jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní a konkrétně uvedl
a věrohodně doložil, jaká je skutečná výše jeho aktuálních příjmů.
[11] Stejně tak krajský soud správně rozhodl o zamítnutí žádosti stěžovatele o ustanovení
zástupce. Podle §35 odst. 8 věty první s. ř. s. „může být navrhovateli, u něhož jsou dány předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, ustanoven zástupce, jímž
může být i advokát.“ V případě stěžovatele jednak nebyly dány předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce ani nebylo platné k ochraně jeho práv, neboť jeho
žaloba trpěla neodstranitelnými vadami; ustanovení zástupce by tak na výsledku rozhodnutí
krajského soudu nic nezměnilo.
[12] Dále je vhodné předeslat, že odmítl-li krajský soud žalobu pro nedostatek podmínek
řízení a nezabýval-li se jí věcně, je Nejvyšší správní soud povolán v kasačním řízení toliko
posoudit, zda krajský soud správně uvážil o podmínkách pro odmítnutí žaloby; věcný obsah
žaloby přezkoumávat nemůže (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2006,
čj. 2 As 45/2005 – 65).
[13] Stěžovatel spatřuje nezákonný zásah žalovaných v tom, že jsou mu doručovány
písemnosti podle Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 58/2009-OD-Org zákonem neurčeným
způsobem – na uvedené adrese či v místě zastižení je přikazováno poště písemnosti neukládat
ani nenechávat připravené k vyzvednutí. Žalovaný soud používá obálku typu III. pro doručování
správních písemností a ohrožuje tak vztahy vzniklé podáním žádosti o informaci či stížnosti
na průtahy.
[14] Nejvyšší správní soud souhlasí se závěrem krajského soudu, že oba žalovaní, tedy Okresní
soud ve Svitavách a Předseda Okresního soudu ve Svitavách, v nyní posuzovaném případě
nevystupují jako správní orgány ve smyslu §4 s. ř. s., a proto nemohou figurovat jako žalovaní
v žalobě na ochranu před nezákonným zásahem.
[15] Správní orgán je definován v §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. jako „orgán moci výkonné, orgán
územního samosprávného celku, jakož i fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno
rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy“. Tato legislativní
zkratka se vztahuje nejen na pravomoc správních soudů podle tohoto písmene zmíněného
ustanovení, nýbrž i na pravomoci podle dalších písmen §4 s. ř. s. , tj. i na ochranu proti
nečinnosti správního orgánu či jemu přičitatelný nezákonný zásah. Co se týče shora citovaného
ustanovení, je jisté, že žalovaný soud (Okresní soud ve Svitavách) nemůže být pojmově
považován za orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku ani fyzickou nebo
právnickou osobu. Je však nutné posoudit, což krajský soud v napadeném usnesení opominul,
zda v daném případě jednal soud jako jiný orgán, kterému bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. K tomu lze vyjít z nálezu
Ústavního soudu ze dne 4. 12. 1997, sp. zn. III. ÚS 218/97, ve kterém Ústavní soud rozděluje
soudní moc na část jurisdikční a na část výkonné moci veřejné. Pod část výkonné moci veřejné
však zahrnuje pouze správu soudů, oddělenou od vlastní jurisdikce. Za správu soudů
je odpovědné Ministerstvo spravedlnosti (§11 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení
ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších
předpisů), které ji vykonává přímo nebo prostřednictvím předsedů a místopředsedů jednotlivých
soudů (§119 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů; dále
jen „zákon o soudech a soudcích“). Podle ustanovení §119 odst. 3 zákona o soudech a soudcích
se na správě soudu za podmínek stanovených zákonem podílejí mj. rovněž předsedové senátů
a ostatní soudci, a to pouze v rozsahu stanoveném zákonem. Přitom §118 odst. 1 zákona
o soudech a soudcích stanovuje, že „úkolem státní správy soudů je vytvářet soudům podmínky k řádnému
výkonu soudnictví, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné, a dohlížet
způsobem a v mezích tímto zákonem stanovených na řádné plnění úkolů soudům svěřených“. Takto vymezená
státní správa soudů pak je výkonem veřejné správy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 7. 2010, čj. 2 As 24/2010 – 53).
[16] Stěžovatel spatřoval nezákonný zásah ve způsobu doručování písemností, resp. používání
určitého typu obálek, v rámci probíhajících soudních řízení. Doručování, upravené v §42 s. ř. s.
a dále také v obecných ustanoveních občanského soudního řádu, nepochybně do výkonu
soudnictví, tedy do jurisdikční části soudní moci, patří. O tom svědčí mimo jiné i skutečnost,
že soudci v některých případech rozhodují, jakým způsobem má být doručováno (viz např. §42
odst. 3 a 4 s. ř. s.). Okresní soud ve Svitavách, resp. předseda tohoto soudu, proto nemůže v této
situaci vystupovat jako správní orgán ve smyslu §4 s. ř. s. a nemůže být ani pasivně legitimován
v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem podle §83 s. ř. s.
[17] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že krajský soud postupoval správně, pokud žalobu
stěžovatele odmítl.
[18] Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že v souladu se zásadou hospodárnosti řízení
nepřistoupil k provedení standardních procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k zaplacení
soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné moci udělené jím advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Zdejšímu soudu je totiž z úřední činnosti známo
(srov. např. věci vedené pod sp. zn. 8 As 71/2012 či sp. zn. 8 As 79/2012), že shora uvedené
výzvy obvykle neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy naopak
rozehrávají písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem, který prodlužuje řízení
o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti a následně
o prodloužení lhůty k předložení plné moci udělené advokátovi, resp. o povolení splátek
soudního poplatku. Nejvyšší správní soud však tyto žádosti zamítne z důvodu svévolného
uplatňování práva stěžovatelem a jeho obstrukčnímu přístupu k vedení řízení (viz např. usnesení
ze dne 8. 8. 2012, čj. 8 As 71/2012 – 13, a ze dne 4. 10. 2012, čj. 8 As 71/2012 – 22, která byla
stěžovateli doručena a jejich obsah je mu proto znám). Výsledkem řízení pak obvykle bývá jeho
zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. též výše uvedenou statistiku o počtu
zastavených řízení).
III.
Závěr a náklady řízení
[19] Kasační námitky uplatněné stěžovatelem nebyly Nejvyšším správním soudem shledány
důvodnými a ani z přezkumu dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., jenž Nejvyšší správní soud provádí vždy
z úřední povinnosti, nevyplynul důvod, pro který by mělo být napadené usnesení krajského soudu
zrušeno. Kasační stížnost proto byla v souladu s ustanovením §110 odst. 1 s. ř. s., větou
poslední, zamítnuta.
[20] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů
řízení nenáleží. Toto právo by náleželo žalovaným, protože však žalovaní žádné náklady
neuplatňovali a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by jim vznikly a jež by překročily
náklady jejich běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovaným
se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2013
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu