ECLI:CZ:NSS:2013:1.APS.11.2013:25
sp. zn. 1 Aps 11/2013 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované:
Česká pošta, s.p., se sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1, o žalobě na ochranu před
nezákonným zásahem žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 7. 2013, čj. 10 Na 31/2013 – 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Žalobou podanou ke krajskému soudu se žalobce domáhal ochrany před nezákonným
zásahem žalované. Usnesením ze dne 16. 4. 2013 krajský soud žalobce vyzval, aby ve lhůtě
10 dnů doplnil své podání tak, aby splňovalo náležitosti žaloby podle §84 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Na tuto výzvu žalobce reagoval
emailem ze dne 30. 4. 2013, ve kterém uvedl, že nerozumí výzvě krajského soudu, proto žádá
o ustanovení zástupce. Připojil také prohlášení dokládající absolutní nedostatek jeho prostředků.
Zároveň žalobce krajský soud upozornil, aby mu nezasílal objemné nepoužitelné tiskopisy, natož
v jednom výtisku, s vadnými předtištěnými údaji či s titulem odporujícím obsahu.
[2] Krajský soud zaslal dne 6. 5. 2013 žalobci přípis, ve kterém ho vyzval k vyplnění
prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech s tím, aby tento formulář zaslal
zpět soudu ve lhůtě jednoho týdne. Žalobce v požadované lhůtě neprokázal naplnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků, krajský soud proto usnesením ze dne 27. 5. 2013,
čj. 10 Na 31/2013 – 9, jeho žádost o ustanovení zástupce zamítl, přičemž zohlednil také
kverulační a šikanózní povahu sporů, které žalobce vede.
[3] Žalobce podal dne 15. 6. 2013 proti uvedenému usnesení krajského soudu kasační
stížnost, ke které ovšem Nejvyšší správní soud nepřihlížel z důvodu nesplnění formálních
požadavků uvedených v §37 odst. 2 s. ř. s.
[4] V záhlaví specifikovaným usnesením krajský soud žalobu na ochranu před nezákonným
zásahem žalované odmítl s odůvodněním, že ve stanovené lhůtě nebyly odstraněny vady tohoto
podání, jednalo se tak o podání nesrozumitelné a nejasné, které představovalo spíše negativní
hodnocení činnosti žalované. Soud také poznamenal, že podobného charakteru jsou i jiná podání
žalobce projednávaná jak u krajského soudu, tak u Nejvyššího správního soudu, tyto spory
přitom mají kverulační povahu.
[5] Podáním ze dne 31. 7. 2013 se stěžovatel domáhal jednak stanovení lhůty pro k provedení
procesních úkonů u kasační stížnosti ze dne 15. 6. 2013 a dále kasace usnesení krajského soudu
o odmítnutí žaloby. V první z uvedených věcí rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že usnesením
ze dne 24. 9. 2013, čj. Aprk 57/2013 – 27, návrh žalobce zamítl. Druhá věc je předmětem tohoto
řízení před Nejvyšším správním soudem.
[6] Ve své kasační stížnosti žalobce (stěžovatel) zpochybňuje zařazování žalob na ochranu
před nečinností a nezákonným zásahem do rejstříku Na, což je v rozporu s instrukcemi
kancelářím soudu. Na tom by nic neměnil ani stav, že by Mgr. Pošvářová byla asistentkou všech
soudců správního senátu. Tato asistentka si navíc dle názoru stěžovatele „uzurpuje právo
likvidovat každou žalobu podanou navrhovatelem“. Nezákonností byla stižena i výzva
k odstranění vad žaloby, neboť procesní povinnost byla uložena neurčitě. Napadené usnesení
bylo stěžovateli doručováno nepředvídatelným způsobem s pokynem poště „výhradně
jen adresátu“. Soud tak stěžovatele zjevně šikanuje, neboť každý má dle občanského soudního
řádu právo zvolit si zmocněnce k přebírání písemností. Krajský soud dále ignoroval tvrzení
žalobce a jeho podání kvalifikoval pouze jako vyjádření nespokojenosti s činností žalované. Soud
ani nebyl ochoten posoudit, zda vrácení písemností poštou je správním deliktem či důvodem
k reklamaci poštovní služby, napadený akt krajského soudu je proto nekvalifikovaný. Stěžovatel
také uvádí, že žádné ustanovení občanského soudního řádu nestanovuje výluku aktivní legitimace
v podobě záležitosti netýkající se „životní sféry“.
[7] Žalovaná svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužila.
II.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout
pro nepřípustnost.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Stěžovatel ve své kasační stížnosti sice neuvedl, pod jaké zákonem předvídané důvody
podřazuje svoje kasační námitky, nicméně Nejvyšší správní soud vyhodnotil, že stěžovatel brojí
proti nezákonnosti usnesení krajského soudu ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) zákona s. ř. s.
[11] Na úvod kasační soud zdůrazňuje, že předmětem přezkumu je v nyní projednávané věci
usnesení soudu o odmítnutí žaloby, proto se bude věnovat pouze námitkám stěžovatele
směřujícími vůči tomuto rozhodnutí.
[12] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá nesprávné zařazení jeho věci do rejstříku Na.
Nejvyšší správní soud přisvědčuje stěžovateli v tom, že Instrukce Ministerstva spravedlnosti
č. 505/2001-Org stanovují, že žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo
donucením správního orgánu se ve správním soudnictví označují spisovou značnou Ap. Pokud
tedy měl krajský soud za to, že se jedná o žalobu na ochranu před nezákonným zásahem,
byť neobsahující všechny náležitosti stanovené v §84 s. ř. s., měl tuto žalobu označit spisovou
značkou Ap, nikoli ji zařadit do rejstříku Na. Tento postup spočívající v nesprávném formálním
označení věci však nemá vliv na zákonnost či zmatečnost napadeného usnesení.
[13] Dále stěžovatel krajskému soudu vytýká, že některé procesní věci vyřizuje asistentka
soudců správního úseku. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že postavení asistentů soudců
krajského soudu je upraveno v §36a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících
a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích).
Ustanovení §4 a 5 uvedeného zákona stanovuje, že „[a]sistent soudce vykonává jednotlivé úkony
soudního řízení z pověření soudce, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo rozvrh práce. Asistent soudce
je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší
soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních
úředníků.“ Konkrétní pravomoci asistentů krajského soudu pak lze nalézt v §10 a 11 zákona
č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství
a o změně souvisejících zákonů. Za současné právní úpravy tak může asistent soudce ukončit
řízení ve věci samé vydáním usnesení (§11 zákona č. 121/2008 Sb. neumožňuje vyššímu
soudnímu úředníkovi, resp. asistentu soudce, rozhodovat ve věci samé formou rozsudku,
dovoluje mu však ukončit řízení ve věci samé formou usnesení), v této věci usnesením
o odmítnutí žaloby.
[14] Právní úpravou úkonů, které může v soudním řízení vykonávat vyšší soudní úředník,
resp. asistent soudce, se zabýval Ústavní soud ve svém plenárním nálezu ze dne 22. 5. 2013,
sp. zn. Pl. ÚS 31/10, ze kterého vyplývá, že je nepřijatelné, aby vyšší soudní úředník,
resp. asistent soudce, meritorně rozhodoval, bez ohledu na formu rozhodnutí. Ústavní soud
proto zrušil předmětnou právní úpravu (§11 zákona č. 121/2008 Sb.), a to ke dni 31. 12. 2013.
Rozhodnutí vyšších soudních úředníků či asistentů soudců učiněná podle zrušené právní úpravy
však do tohoto data zůstávají z důvodu právní jistoty vykonatelná. Uvedený nález proto nemá
na účinky napadeného usnesení krajského soudu žádný vliv.
[15] Za nedůvodnou dále Nejvyšší správní soud považuje námitku stěžovatele spočívající
v neurčitosti výzvy krajského soudu k doplnění jeho podání. Kasační soud naopak tuto výzvu
shledává zcela určitou; krajský soud zde konkrétně vyjmenovává, jaké náležitosti má stěžovatel
doplnit (tj. označení předmětného zásahu, vylíčení rozhodných skutečností, označení důkazů,
a návrh výroku rozsudku), aby podání odpovídalo žalobě na ochranu před nezákonným zásahem
ve smyslu §84 s. ř. s.
[16] Vzhledem k tomu, že stěžovatel v požadované lhůtě, ani později, poté, co mu nebyl
ustanoven zástupce, neodstranil vady svého podání, postupoval krajský soud správně, pokud
žalobu pro nesplnění podmínek řízení ve smyslu §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl. V usnesení
o odmítnutí žaloby se krajský soud nezabývá věcí meritorně, proto je třeba za zcela nepřípadné
považovat námitky stěžovatele spočívající v tom, že se krajský soud nevypořádal s jeho žalobními
tvrzeními.
[17] Stěžovatel dále namítá nesprávné doručení napadeného usnesení. K tomu Nejvyšší
správní soud uvádí, že krajský soud při doručování postupoval podle relevantních ustanovení
občanského soudního řádu (viz §49 o. s. ř.), námitka stěžovatele proto není důvodná.
[18] Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že v souladu se zásadou hospodárnosti řízení
nepřistoupil k provedení standardních procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k zaplacení
soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné moci udělené jím advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Zdejšímu soudu je totiž z úřední činnosti známo
(srov. např. věci vedené pod sp. zn. 8 As 71/2012 či sp. zn. 8 As 79/2012), že shora uvedené
výzvy obvykle neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení. Tyto výzvy naopak
rozehrávají písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem, který prodlužuje řízení
o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců. Stěžovatel zpravidla požádá o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti a následně
o prodloužení lhůty k předložení plné moci udělené advokátovi, resp. o povolení splátek
soudního poplatku. Nejvyšší správní soud však tyto žádosti zamítne z důvodu svévolného
uplatňování práva stěžovatelem a jeho obstrukčnímu přístupu k vedení řízení (viz např. usnesení
ze dne 8. 8. 2012, čj. 8 As 71/2012 – 13, a ze dne 4. 10. 2012, čj. 8 As 71/2012 – 22, která byla
stěžovateli doručena a jejich obsah je mu proto znám). Výsledkem řízení pak obvykle bývá jeho
zastavení pro nezaplacení soudního poplatku.
III.
Závěr a náklady řízení
[19] Kasační námitky uplatněné stěžovatelem nebyly Nejvyšším správním soudem shledány
důvodnými a ani z přezkumu dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., jenž Nejvyšší správní soud provádí vždy
z úřední povinnosti, nevyplynul důvod, pro který by mělo být napadené usnesení krajského soudu
zrušeno. Kasační stížnost proto byla v souladu s ustanovením §110 s. ř. s., větou poslední,
zamítnuta.
[20] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů
řízení nenáleží. Toto právo by náleželo žalované, protože však žalovaná žádné náklady
neuplatňovala a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by jí vznikly a jež by překročily
náklady její běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalované se náhrada
nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2013
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu