ECLI:CZ:NSS:2013:1.AS.49.2013:48
sp. zn. 1 As 49/2013 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedky ně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobců: a) Mgr. D. K., a
b) K. K., oba zastoupeni Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem Husova 1285/2,
Ostrava – Moravská Ostrava, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát
v Opavě, se sídlem Praskova 11, Opava, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) I. N., II) V.
K., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2010, čj. ZKI -O-94/577/2010/32,
v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2013,
čj. 22 A 20/2011 - 33,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2013, čj. 22 A 20/2011 - 33,
se zrušuje .
II. Rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek
– Místek ze dne 5. 8. 2010, čj. OR -175/2009-802-34 a rozhodnutí Zeměměřického
a katastrálního inspektorátu v Opavě ze dne 25. 11. 2010, čj. ZKI-O-94/577/2010/32,
se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti a žalobě částku 19.018 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k
rukám Mgr. Gabriely Nejedlíkové, advokátky.
IV. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti a o žalobě.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Na základě kupní smlouvy uzavřené dne 28. 11. 1933 mezi M . K. jako prodávající a
manželi B. a E. N. a paní B. T. [tj. právní předchůdkyně osoby zúčastněné na řízení II) ] jako
kupujícími byla převedena část pozemku dříve označeného jako parc. č. 318 zapsaného
v knihovní vložce č. 48 pozemkové knihy v k. ú. obce Morávka o výměře 998 m
2
(pozemek parc.
č. 318/2) do vlastnictví kupujících manželů N. a část pozemku o výměře 1 083 m
2
(pozemek parc.
č. 318/3) do vlastnictví kupující paní T. Část pozemku původně označeného parc. č. 318 o
výměře 14 377 m
2
zůstala ve vlastnictví dosavadní vlastnice M. K. Zároveň se prodávající M. K.
v bodě IV. uvedené kupní smlouvy zavázala kupujícím na hranici pozemku dříve označeného
jako parc. č. 318 a pozemk ů dříve označených jako parc. č. 322, 438/4 a 319 po 4 m širokém
pruhu zřídit ve prospěch „dočasných majitelů“ částí pozemku dříve označeného jako parc. č. 318
služebnost chůze, jízdy a hnaní dobytka, přičemž svolila, aby tato služebnost byla zapsána
do knihovní vložky č. 48 v Morávce jako břemeno a také do nových knihovních vložek
vytvořených pro převáděné pozemky v katastru obce Morávka, jako právo. V časti C knihovní
č. 48 tak byla zapsána služebnost chůze, jízdy a hnaní dobytka po pozemku parc. č. 318/1
ve prospěch knihovní vložky č. 843 a 844 n a Morávce.
[2] Dne 26. 3. 2009 podali žalobci návrh na opravu chyby ve věci zápisu věcných břemen
na LV č. 1824, konkrétně se domáhali toho, aby nebylo zapsáno věcné břemeno chůze, jízdy
a hnaní dobytka po pozemcích parc. č. 4509/1 a 4509/2 pro parc. č. st. 1111, st. 1112, 318/2
a 318/3. Za chybný považovali žalobci také zápis věcných břemen na LV č. 337 (vlastníkem
je osoba zúčastněná na řízení I.) a LV č. 608 (vlastníkem je os oba zúčastněná na řízení II.).
Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, Katastrál ní pracoviště Frýdek – Místek (dále
jen „správní orgán I. stupně“) nejprve provedl opravu namítaných chybných údajů tak,
že žalobcům zcela vyhověl. S těmito opravami ovšem vyslovily nesouhlas osoby zúčastněné
na řízení a k jejich následným odvoláním bylo rozhodnutí správního I. stupně zrušeno. Správní
orgán I. stupně vydal dne 5. 8. 2010 rozhodnutí čj. OR -175/2009-802-34 ve věci opravy chyby
v katastrálním operátu podle §8 odst. 5 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České
republiky (dále jen „katastrální zákon“), přičemž ve výroku 1. tohoto rozhodnutí vyhověl
nesouhlasu osob zúčastněných na řízení s provedením opravy chyby. Ve výrocích 2. až 6. byly
popsány provedené změny v příslušných listech vlastnictví a v jejich částech.
[3] Proti uvedenému rozhodnutí správního orgánu I. stupně podali žalobci odvolání,
ve kterém brojili proti tomu, že na základě tohoto rozhodnutí bylo věcné břemeno zapsá no také
k pozemku parc. č. 312/2 v k. ú. Morávka, je nž je ve vlastnictví žalobce b). Žalovaný v záhlaví
specifikovaným rozhodnutím odvolání žalobců zamítl a závěry správního orgánu I. stupně
o průběhu věcného břemene potvrdil.
[4] Rozhodnutí žalovaného napadli žalobci žalobou u krajského soudu z důvodu jeho
nezákonnosti spočívající v zapsání věcného břemene k pozemku parc. č. 312/2 bez právního
důvodu. Domnívali se, že věcné břemeno vymezené ve výroku 4. rozhodnutí správního orgánu
I. stupně k uvedenému pozemku neodpovídá popisu věcného břemene dle čl. IV. kupní smlouvy
ze dne 28. 11. 1933 a dále, že ani výroky 5. a 6. rozhodnutí správního orgánu I. stupně nejsou
správné v rozsahu týkajícím se oprávnění z věcného břemene k pozemku parc. č. 312/2
pro oprávněné parcely č. 318/2, č. 318/3, č. st. 1111 a č. st. 1112.
[5] Krajský soud nepřisvědčil názoru žalobců a jejich žalobu v záhlaví označeným rozsudkem
zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že v případě, kdy je z obsahu správního spisu
nepochybně jediným podkladem pro vymezení věcného břemene čl. IV. kupní smlouvy z roku
1933, přičemž neexistuje ani geometrický plán, kde by bylo dané věcné břemeno zakresleno,
provedl žalovaný určení věcného břemene správně a jediným možným způsobem. Věcné
břemeno, resp. „služebnost chůze, jízdy a hnaní dobytka“ je v čl. IV. kupní smlouvy z roku 1933
vymezeno na hranici pozemku parc. č. 318 a pozemků parc. č. 322, 438/4 a 319 po 4 m širokém
pruhu. Parcela č. 319 (dnes 312/2) však sousedi la s pozemkem parc. č. 318 v části, která zůstala
ve vlastnictví podavatelky, nejen hranicí severní v místech, které žalobci označili jako vstup
na nemovitosti parc. č. 318/2 a 318/3, ale také po celé jeho severovýchodní a východní hranici.
Žalovaný tedy správně i po těchto hranicích nově vymezil věcné břemeno. Podle krajského
soudu z kupní smlouvy z roku 1933 není seznatelné, ač by se to mohlo zdát logické,
že předmětné věcné břemeno mělo sloužit k dosažení přístupu k nemovitostem parc. č. 318/2
a 318/3. Vzhledem k absenci vymezení účelu věcného břemene v kupní smlouvě z roku 1933
není možné jeho rozsah na přání žalobců zúžit.
II. Argumenty obsažené v kasační stížnosti
[6] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) brojili proti rozsudku krajského soudu včasnou kasační
stížností z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“).
[7] Stěžovatelé nejprve namítali, že správní orgán I. stupně rozhodoval v rozsahu
překračujícím předmět řízení, k čemuž nebyl oprávněn. K tomu uvedli, že v rámci svého návrhu
na opravu chyby v katastrálním operátu žádali o výmaz zápisu věcného břemene chůze, jízdy
a hnaní dobytka jak z LV č. 1824 (na parcelách č. 4509/1 a 4509/2), tak také z LV č. 608 a 337
(na parcelách č. 318/2, 318/3, st. 1111 a st. 1112) . Správní orgán I. stupně tomuto návrhu
vyhověl, s čímž však vyslovily nesouhlas osoby zúčastněné na řízení, tento nesouhlas se ovšem
vztahoval pouze k opravě zápisu věcného břemene na pozemcích parc. č. 4509/1 a 4509/2.
Řízení u správního orgánu I. stupně pak bylo vedeno již pouze ve vztahu k parcelám č. 4509/1
a 4509/2. Žalovaný však v odvolacím řízení rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil
a zavázal jej rozhodnout o celém průběhu věcného břemene. Procesní vadu správního řízení
stěžovatelé spatřovali v překročení rozhodovací pravomoci, neboť parcela č. 312/2 nebyla
předmětem původního řízení čj. OR-175/2009-802, resp. řízení o opravě chyby v katastrálním
operátu ve vztahu k parc. č. 312/2 nebylo nikdy zahájeno.
[8] Podle stěžovatelů bylo tedy řízení o opravě chyby v katastrálním operátu dle §8 odst. 1
písm. a) katastrálního zákona zahájeno pouze za účelem opravy chyby zápisu věcného břemene
na parcelách č. 4509/1 a 4509/2, nikoliv za účelem opravy chyby zápisu věcného břemene cesty
v katastrálním operátu na parcelách č. 318/6, 318/7, 318/1 a 312/2. Vzhledem k tomu,
že průběh cesty byl na předmětných parcelách vždy sporný a věcné břemeno v takovém rozsahu
nebylo k těmto parcelám zapsáno ani v pozemkových knihách, nebylo možné tuto spornost
vyřešit prostřednictvím opravy chyby v katastrálním operátu dle §8 odst. 1 písm. a) katastrálního
zákona. Správní orgán I. stupně, resp. žalovaný, tak překročili své pravomoci dle uvedeného
ustanovení a provedli fakticky nový vklad předmětné ho věcného břemene, nikoliv pouze opravu
zřejmého omylu.
[9] Dále stěžovatelé zpochybnili výklad kupní smlouvy z roku 1933 v souvislosti s existencí
předmětného věcného břemene provedený krajským soudem. Uvedenou smlouvu je nezbytné
vykládat v souladu s jejím smyslem a účelem, nikoliv za použití přepjatého formalismu.
Neoprávněné rozšíření průběhu věcného břemene i na současný pozemek parc. č. 312/2
v k. ú. Morávka považují stěžovatelé za nepřípustný zásah do svého vlastnického práva.
[10] V souvislosti s výkladem kupní smlouvy z roku 1933 dále stěžovatelé namítli, že žalovaný
ani krajský soud se řádně nevypořádali se skutečností, že kupní smlouva ve skutečnosti zřídila
věcné břemeno ve prospěch nových dočasných majitelů, nikoli ve prospěch nově vzniklých
pozemků. Dle žalobců byly tedy oprávněnými pouze osoby prvních majitelů, nikoliv jejich právní
nástupci ani parcely. Na základě toho dovodili, že žádné věcné břemeno ve prospěch parcel
č. 318/2, 318/3, st. 1111 a st. 1112 nikdy zřízeno nebylo.
[11] Ze všech těchto důvodů stěžovatelé navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek krajského soudu zrušil.
III. Vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení ke kasační stížnosti
[12] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že se neztotožňuje s tvrzením stěžovatelů ohledně
procesních pochybení ve správní řízení. Dle jeho názoru nemá tvrzení žalobce, že došlo
k překročení předmětu řízení, oporu ve spise ani v dokazování, neboť předmětem rozhodování
bylo posouzení správnosti zápisu věcného břemene tak, jak bylo intabulováno v pozemkové
knize v roce 1933, a to v knihovních vložkách č. 48, 843 a 8444 v k. ú. Morávka,
dle č. d. 5191/1933, jak nakonec stěžovatelé ve svém návrhu požadovali. Rozhodnout o návrhu
stěžovatelů částečně, aniž by byla posouzena správnost zápisu věcného břemene jako celku,
je z povahy věci vyloučeno. Dále žalovaný poukázal na to, že stěžovatelé uvádějí v kasační
stížnosti nové argumenty, které neuvedli dříve v rámci správního řízení nebo v žalobě. Žalovaný
tak měl povinnost přezkoumat rozhodnutí správního orgánu I. stupně pouze v rozsahu námitek
uvedených v odvolání. Pokud by stěžovatelé své námitky týkající se rozsahu předmětu řízení
uvedli dřív, žalovaný by se s těmito otázkami vypořádal a zkoumal by, zda mohou mít vliv
na zákonnost vydaného rozhodnutí. Žalovaný tedy ve svém vyjádření navrhl zamítnutí kasační
stížnosti.
[13] Osoba zúčastněná na řízení II) ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že institut
opravy chyby v katastrálním operátu nemá sloužit k rozhodování o určení právních vztahů,
ale je určen výlučně k uvedení katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin,
což potvrdil i odvolací orgán ve svém rozhodnutí o odvolání. Pokud měli stěžovatelé dojem,
že byl mimo zákonný rámec rozšířen předmět správního řízení, mohli tím argumentovat již dříve,
což však neučinili. Dle názoru osoby zúčastněné na řízení II) je kasační stížnost postavena
a založena na představách a přáních stěžovatelů o rozsahu věcného břemene a na jejich výkladu
článku IV. kupní smlouvy z roku 1933, což je nepřípustné, neboť obsah smlouvy může vyložit
pouze soud. Uvedla, že předmětné věcné břemeno patřilo k daným parcelám a nikoliv pouze
prvním vlastníkům parcel, jak uvádějí ve své kasační stížnosti stěžovatelé. P okud by bylo
vyhověno návrhu stěžovatelů na opravu zápisu tak, aby nebylo na parcele č. 312/2 zapsáno věcné
břemeno, bylo by nepřípustně zasaženo do práv osoby zúčastněné na řízení II). Dále
je nepravdivé tvrzení, že by průběh věcného břemene nebyl zapsán v pozemkových knihách.
Osoba zúčastněná na řízení II) též uvedla, že v kupní smlouvě z roku 1933 bylo zaznamenáno,
že věcné břemeno je na i na pozemku č. 318 (tj. pozemku, který má dnes označení č. 312/2).
Vzhledem k uvedeným skutečnostem osoba zúčastněná na řízení II) navrhla, aby Nejvyšší
správní soud kasační stížnost zamítl.
[14] Osoba zúčastněná na řízení I) se se svým vyjádřením připojila k vyjádření osoby
zúčastněné na řízení II), přičemž souhlasila se všemi tam uvedenými argumenty.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[15] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout
pro nepřípustnost. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[16] Kasační stížnost je důvodná.
[17] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda se kasační stížnost opírá o důvody, které
stěžovatelé uplatnili v řízení před krajským soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno.
Pokud stěžovatelé nově uvádí, že správní orgán rozhodoval v rozsahu překračujícím předmět
řízení (viz body [7] a [8] shora), k čemuž nebyl oprávněn, měli tuto námitku uplatnit již v řízení
vedeném krajským soudem. Vzhledem k tomu, že tak neučinili, hodnotí ji soud jako námitku
nepřípustnou k projednání dle §104 odst. 4 s. ř. s , který stanoví, že kasační stížnost není
přípustná, opírá-li se o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož
rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
[18] Stejně tak argumentace zřízením věcného břemene ve prospěch pouze „dočasných“
majitelů předmětných pozemků, kterou chtěli stěžovatelé prokázat vázanost věcného břemene
pouze na osoby prvních majitelů, nemůže v řízení u tohoto soudu obstát. Nejvyšší správní soud
ji také hodnotí jako nepřípustnou, jelikož v žalobě u krajského soudu tato skutečnost nebyla
namítána, a proto se jí zdejší soud dle §104 odst. 4 s. ř. s. nezabýval.
[19] V podstatě jedinou přípustnou kasační námitkou, jež má předobraz v žalobním bodu
uplatněném u krajského soudu, je tedy výklad čl. IV kupní smlouvy z roku 1933, jímž došlo
k rozšíření věcného břemene a tím k nepřiměřenému zásahu do vlastnických práv stěžovatelů.
Konkrétně je předmětem sporu otázka, zda správní orgány postupovaly správně, pokud v rámci
opravy chyby v katastrálním operátu ve smyslu §8 odst. 1 katastrálního zákona nově zapsaly
věcné břemeno také k pozemku parc. č. 312/2.
[20] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud ověřil následující pro věc relevantní
skutečnosti. Kupní smlouvou ze dne 28. 11. 1933 právní předchůdkyně stěžovatelů zcizila
pozemky parc. č. 318/2 a 318/3 a v čl. IV. této smlouvy zřídila věcné bře meno chůze, jízdy
a hnaní dobytka, na 4 m široké části p ozemku č. 318 v místě, kde hraničí s pozemky parc. č. 322,
438/4 a 319 ve prospěch pozemků parc. č. 318/2 a 318/3. Na základě usnesení soudu
č. d. 5191/1933 byl proveden vklad uvedeného věcného břemene jako služebnosti chůze, jízdy
a honění dobytka po parc. č. 318/1 ve prospěch kn. vložky č. 843 a 844 na Morávce
dle odst. IV kupní smlouvy. V uvedeném zápisu však nebyl nijak konkretizován přesný průběh
věcného břemene, bylo pouze odkázáno na předmětnou kupní smlouvu.
[21] Správní orgány ve správním řízení o opravě chyby v katastrálním operátu ve smyslu §8
odst. 1 katastrálního zákona dospěly k závěru, že v současné evidenci v katastru nemovitostí
má být předmětné věcné břemeno zapsáno k pozemkům parc. č. 4509/1 (ve spoluvlastnictví
žalobců), parc. č. 318/6 a parc. č. 318/7 [oba ve ve vlastnictví žalobce a)], parc. č. 318/1
[ve vlastnictví žalobce b)] a parc. č. 312/2 [ve vlastnictví žalobce b )] pro oprávněné parcely
č. st. 1111, st. 1112, č. 318/2 [ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení I)] a č. 318/3
[ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení II)]. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že takovýto
zápis odpovídá interpretaci kupní smlouvy z roku 1933.
[22] Nejvyšší správní soud tedy musel řešit otázku, zda na základě interpretace čl. IV kupní
smlouvy z roku 1933 byl průběh věcného břemene správně zaznačen i k pozemku parc. č. 312/2
(tj. zda bylo v kupní smlouvě břemeno zřízeno i po severovýchodní a východní hranici pozemku
č. 319). Zároveň musel zvážit, zda taková oprava mohla být provedena v rámci řízení o opravě
chyby v katastrálním operátu ve smyslu §8 odst. 1 katastrálního zákona.
IV.a) Obecná východiska řízení podle §8 odst. 1 katastrálního zákona
[23] Nejprve považuje kasační soud za nezbytné připomenout specifika řízení o opravě chyby
v katastrálním operátu a povahu „chyby“, která může být tímto postupem napravena. Podle §8
odst. 1 katastrálního zákona platí, že „[n]a písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo
i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly a) zřejmým omylem při vedení a obnově
katastru, b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr
parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem“ .
[24] Podle §5 odst. 7 katastrálního zákona nemoh ou být právní vztahy dotčeny revizí údajů
katastru, opravou chyb v katastrálním operátu ani obnovou katastrálního operátu, pokud jejich
změna není doložena listinou.
[25] Nejvyšší správní soud již setrvale zastává názor, že institut opravy chyby v katastrálním
operátu dle §8 odst. 1 katastrálního zákona nemůže sloužit ke změně právních vztahů
k nemovitostem ani k odstraňování sporů týkajících se těchto vztahů ( viz např. rozsudky NSS
ze dne 30. 5. 2008, čj. 7 As 61/2007 - 88, ze dne 5. 6. 2008, čj. 1 As 46/2008 - 134; dále také
usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů ze dne 2. 9. 2004, čj. Konf 62/2003 – 15, publikované pod č. 403/2004 Sb.
NSS). Dochází tedy ke změně údajů evidovaných v katastru, aniž by se tak však mohlo založit
či pozbýt vlastnické či jiné právo k nemovitosti (viz §5 odst. 7 katastrálního zákona). Tento závěr
odráží odlišnou roli správních orgánů a soudů, kdy prvním z nich náleží pouhá evidence práv
k nemovitostem v katastru na základě předložených listin a druhým z nich v případě nejasnosti
rozhodování o tom, komu ve skutečnosti právo náleží (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 31. 7. 2013, čj. 1 As 22/2013 – 25).
[26] Zdejší soud se již také zabýval otázkou, co je t řeba chápat pod pojmem „zřejmý omyl“,
jehož opravu lze v rámci řízení dle §8 odst. 1 katastrálního zákona provést. Dospěl
při tom k závěru, že tento neurčitý v zákoně nijak nedefinovaný pojem je třeba vykládat vždy
v souvislosti s konkrétním případem. Obecně lze pod pojem „zřejmý omyl“ zařadit jak omyl
týkající se skutkových okolností (error facti – zejména případy chyb v psaní a počítání, jako zápis
jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj
v podkladové listině obsažený), tak omyl právní (error iuris – např. zápis právního vztahu, který
právní řád nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené
katastrálním zákonem). Omyl je přitom charakteristický vždy tím, že je v n ěm obsažen lidský
činitel. Jako omyl proto nelze posuzovat objektivní skutečnosti způsobující nesoulad katastru
se skutečným stavem, tedy např. změnu právní úpravy zápisů do katastru, či zničení katastrálního
operátu v důsledku požáru či povodně: zde nelze rozpor se skutečným stavem napravit opravou
zřejmého omylu, nýbrž cestou revize či obnovy katastrálního oper átu (viz rozsudek ze dne
17. 1. 2008, čj. 1 As 40/2007 – 103, publ. pod č. 2098/2010 Sb. NSS).
[27] V rozsudku ze dne 13. 3. 2013, čj. 7 As 187/2012 – 31, Nejvyšší správní soud uvedl,
že „omyl ve smyslu ust. §8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona musí být zřejmý, tj. jednoznačně seznatelný.
Postupem podle ust. §8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona nelze napravit jakýkoliv nesoulad mezi
evidovanými údaji a skutečností. Pokud subjekt namítá existenci chyby, která je nejasná nebo sporná, může
se ochrany svých práv domoci především u civilních soudů, například cestou žaloby na určení existence
jím tvrzeného práva [§80 písm. c) o. s. ř.].“
[28] Dále je třeba upozornit na historické souvislosti při opravách chyby v katastrálním
operátu ve smyslu §8 odst. 1 katastrálního zákona. S účinností katastrálního zákona
(tj. od 1. 1. 1993) byl podle §1 odst. 1 tohoto zákona zřízen katastr nemovitostí Česk é republiky.
Obsah katastru nemovitostí je v souladu s §4 odst. 1 téhož zákona uspořádán v katastrálních
operátech podle katastrálních území. Podle §29 odst. 1 katastrálního zákona se od jeho účinnost
považuje operát evidence nemovitostí za katastrální o perát (viz výše zmíněný rozsudek
čj. 1 As 40/2007 – 103).
[29] Nejvyšší správní soud již opakovaně dospěl k závěru, že chyby vzniklé při vedení
veřejných knih, pozemkového katastru či jednotné evidence půdy , tedy před účinností zákona
č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, který zavedl nové databáze vlastnických a jiných právních
vztahů k nemovitostem bez přímé návaznosti na dřívější pozemkové knihy, nelze napravit
postupem podle §8 odst. 1 katastrálního zákona (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 5. 9. 2012, čj. 1 As 43/2012 – 55 a nověji také rozsud ek ze dne 30. 5. 2013,
čj. 1 As 171/2012 - 84). V rozsudku čj. 1 As 43/2012 – 55 soud uvedl, že „nemá pochybnosti o tom,
že použít úpravu podle §8 odst. 1 katastrálního zákona lze i tehdy, došlo -li k chybě v operátu evidence
nemovitostí, neboť tento operát je považován za operát katastru nemovitostí (došlo k přímému převzetí údajů
z evidence nemovitostí do katastru nemovitostí). Mezi veřejnými knihami, pozemkovým katastrem a jednotnou
evidencí půdy na jedné straně a evidencí nemovitostí (katastrem nemovitostí) na straně druhé však panuje
diskontinuita: tyto evidence sloužily pouze jako podpůrný prostředek při zakládání evidence nemovitostí, jejíž
podstatou bylo vyšetřování skutečného stavu, a nelze je považovat za katastrální ope rát evidence nemovitostí,
resp. nyní katastru nemovitostí. Vztah těchto historických evidencí k současnému operátu katastru nemovitostí
je pouze nepřímý. Jelikož §8 odst. 1 katastrálního zákona výslovně hovoří pouze o chyb ách vzniklých při vedení
a obnově katastru a o nepřesnostech v katastrální mapě, není možné podle tohoto ustanovení opravovat chyby,
které vznikly v historických evidencích, jež netvoří katastrální operát. Lze proto uzavřít, že případnou chybu,
která vznikla při vedení veřejných knih, pozemkového katastru či jednotné evidence půdy, nelze napravit postupem
podle §8 odst. 1 katastrálního zákona.“
IV.b) Výklad čl. IV. kupní smlouvy z roku 1 933
[30] Na základě výše uvedených poznatků přistoupil Nejvyšší správní soud k posouzení
výkladu čl. IV kupní smlouvy z roku 1933, kterým bylo zřízeno předmětné věcné břemeno. M ezi
žalobci a osobami zúčastněnými na řízení je sporu o tom, zda se věcné břemeno mělo vztahovat
pouze k části hranice tehdejšího pozemku č. 319 nebo k celé hranici tohoto pozemku a tedy
i k pozemku nyní označenému parc. č. 312/2. Ve smlouvě tento údaj není nijak konkretizován,
ani neexistuje žádný obrazový záznam, ve kterém by byl průběh věcného břemene zaznačen.
Žalovaný i krajský soud dospěly k jednoznačnému závěru, že pokud není průběh věcného
břemene nijak konkretizován, je třeba věcné břemeno evidovat k celé hranici dřívějšího pozemku
č. 319 a vyznačit tak věcné břemeno k nynějšímu pozemku parc. č. 312/2. Nejvyšší správní soud
se však s tímto názorem neztotožňuje, neboť má o jednoznačnosti výkladu čl. IV kupní smlouvy
značné pochybnosti.
[31] Nejvyšší správní soud zejména nesouhlasí s krajským soudem v tom, že výklad čl. IV
kupní smlouvy by měl být proveden pouze na základě textu t ohoto ustanovení, bez ohledu
na logiku výsledku takového výkladu. Sám krajský soud totiž uvádí, že z logiky věci vyplývá,
že účelem zřízení služebnosti bylo pravděpodobně umožnění přístupu k nově vzniklým
pozemkům č. 318/2 a 318/3, jak také opakovaně tvrdí stěžovatelé. Při pohledu na geometrické
plány, které tvoří přílohy odvolání stěžovatelů proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně,
je rovněž patrné, že věcné břemeno při zahrnutí pozemku parc. č. 312/2 (tj. severovýchodní
a východní hranice pozemku č. 319) nenavazuje na původně zaznačený průběh věcného břemene
a vymezení tohoto věcného břemene je tak značně rozšířeno. Nejvyšší správní soud má naopak
za to, že nelogičnost výkladu textu smlouvy svědčí o nejednoznačnosti vymezení věcného
břemene ve smlouvě. Pokud je však výklad smlouvy nejednoznačný a sporný, nelze na základě
něj provést opravu chyby v katastrálním operátu podle §8 odst. 1 katastrálního zákona.
[32] Jak správně poznamenal již v napadaném rozhodnutí žalovaný, ani jemu,
ani katastrálnímu úřadu nepřísluší rozhodovat o existenci či neexistenci věcného břemene;
rozhodováním v řízení o opravě chyb v katastrálním operátu se řeší pouze otázka, zda a jak bude
věcné břemeno evidováno. Pokud správní orgán zjistí, že evidence n eodpovídá podkladové
listině, provede opravu chyby. Pokud však dospěje k tomu, že výklad předmětné listiny –
zde čl. IV. kupní smlouvy z roku 1933 je nejednoznačný, rozšíření věcného břemene k dalšímu
pozemku je sporné a vyžadovalo by další dokazování, opravu v katastrálním operátu neprovede.
Tomu svědčí výše uvedený závěr judikatury zdejšího soudu, že takovou opravu lze provést jedině
tehdy, pokud je omyl jednoznačně seznatelný. „Ke zřejmému omylu při vedení a obnově katastru dochází
tehdy, pokud podklady, které má katastrální úřad k dispozici, neprokazují opak, a ani zde nejsou natolik
důvodné pochybnosti, které by o opaku svědčily“ (viz již uvedený rozsudek NSS čj. 7 As 131/2012 – 32).
[33] Dále je třeba vzít do úvahy skutečnost, že oprava chyby v katastrálním operátu
se vztahuje k zápisu věcného břemene, resp. služebnosti, v knihovní vložce provedenému v roce
1933. Již v této době platné právo stanovovalo, že „mají-li býti služebnosti omezeny na určité prostorové
hranice, buďtež tyto hranice zevrubně označen y“ (viz §12 zákona č. 95/1871 ř. z., o zavedení obecného
zákona o pozemkových knihách). V příslušné knihovní vložce bylo však pouze uvedeno,
že jde o služebnost k pozemku parc. č. 318/1 dle čl. IV kupní smlouvy. Součástí nebyl žádný
geometrický plán, ve kterém by byl průběh břemene vyznačen. Na základě podkladů obsažených
ve správním spise není zřejmé a nezabývaly se tím konkrétně ani správní orgány, kdy přesně
k (podle jejich názoru) chybnému zápisu – tedy zúžení věcného břemene oproti ustanovení kupní
smlouvy z roku 1933 – došlo. Pokud by se tak stalo již před ú činností zákona č. 22/1964 Sb.,
o evidenci nemovitostí, nebylo by možno opravu takového pochybení provést ani v případě,
že by se jednalo o zřejmý omyl ve smyslu §8 odst. 1 katastrálního zákona.
[34] Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že oprava chyby v katastrálním operátu
spočívající v zápisu věcného břemene také k pozemku parc. č. 312/2 nepředstavuje opravu
zřejmého omylu, kterou by mohl katastrální úřad provést v režimu §8 odst. 1 katastrálního
zákona. Skutečný problém účastníků řízení totiž tkví v hmotněprávním sporu, který však
administrativní opravou chyby v katastrálním operátu nemůže být vyřešen. K rozhodování
o věcněprávních vztazích k nemovitostem je příslušný občanskoprávní soud a nikoliv katastrální
či zeměměřické orgány.
V. Závěr a náklady řízení
[35] Nejvyšší správní soud shledal námitky stěžovatelů důvodnými, proto rozsudek krajského
soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil, přičemž v souladu s §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. zrušil
také rozhodnutí správních orgánů, která mu předcházela, a vrátil věc žalovanému k dalšímu
řízení. Správní orgány budou při dalším rozhodování věci vázány právním názorem Nejvyššího
správního soudu [§78 odst. 5 ve spojení s §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.].
[36] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle něhož,
nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu
nákladů řízení před soudem, jež důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
Žalovaný nebyl ve věci úspěšný, nemá ted y právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatelé měli
ve věci plný úspěch, proto mají právo na náhradu nákladů řízení před krajským soudem
a Nejvyšším správním soudem.
[37] Náklady řízení o žalobě spočívají v odměně za jeden úkon právní služby ve výši 2.100 Kč ,
tj. vypracování žaloby [§11 odst. 1 p ísm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném
o 31. 12. 2012 (dále jen „vyhláška“) a náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3
vyhlášky). Protože advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se její odměna o částku
odpovídající této dani, kterou je povinna odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané
hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“), tj. o 504 Kč.
Částka náhrady nákladů za řízení o žalobě tedy činí 2.904 Kč za odměnu advokátky a 2.000 Kč
za zaplacený soudní poplatek [položka č. 14a, bod 2, písm. a) sazebníku soudních poplatků, který
je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31. 8. 2011],
celkem tedy 4.904 Kč.
[38] Náklady řízení o kasační stížnosti spočívají v odměně za jeden úkon právní služby ve výši
3.100 Kč, sestávající z vypracování kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky v aktuálním
znění] a z náhrady hotových výdajů 300 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky). Protože advokátka je plátcem
daně z přidané hodnoty, zvyšuje se její odměna o částku odpovídající této dani, kterou je povin na
odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty, tj. o 714 Kč. Ce lková částka náhrady nákladů
za řízení o žalobě tedy činí 4 .114 Kč za odměnu advokáta a 10.000 Kč za zaplacený soudní
poplatek za oba stěžovatele (položka č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších před pisů). Celková částka odměny
za řízení o kasační stížnosti tedy činí 14.114 Kč.
[39] Celková náhrada nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti tedy činí 19.018 Kč. Tuto
částku je žalovaný povinen zaplatit stěžovatelům na účet advokátky do 30 dnů od právní moci
rozsudku.
[40] Osoby zúčastněné na řízení mají dle §60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch
nákladů, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jim soud uložil. V tomto
řízení však nebyly osobám zúčastněným na řízení uloženy žádné povinnosti, a proto soud
rozhodl, že nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. října 2013
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu