ECLI:CZ:NSS:2013:3.ADS.110.2012:17
sp. zn. 3 Ads 110/2012 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: MIREL
INVEST, družstvo, se sídlem Příkop 834/8, Brno, zast. Mgr. Radimem Strnadem, se sídlem,
Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Horní náměstí 103/2,
Opava, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2012, čj. 1450/1.30/12/14.3, v řízení
o kasační stížnosti podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2012,
č j. 30 A 59/2012 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Kasační stížností ze dne 27. 9. 2012 se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení
shora označeného usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě
proti rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 24. 5. 2012, čj. 1450/1.30/12/14.3
podle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), ve vazbě na ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), po marném
uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku.
Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že soudní poplatek uhradil dne 27. 9. 2012
bankovním převodem částky ve výši 3.000 Kč, tedy dne, kdy došlo k doručení usnesení
o zastavení řízení. Výpis o realizaci platby bankovním převodem prostřednictvím internetového
bankovnictví přiložil ke kasační stížnosti. Dále stěžovatel uvedl, že s ohledem na znění §9 odst. 7
zákona o soudních poplatcích a nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl ÚS 2/07,
má za to, že v takovém případě lze usnesení zrušit a pokračovat v řízení. S ohledem na uvedené
navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2012,
č j. 30 A 59/2012 – 21, zrušil.
Stěžovatel své námitky nepodřadil zákonným kasačním důvodům ve smyslu ustanovení
§103 s. ř. s., z textu podání je nicméně patrné, že namítá nezákonnost rozhodnutí o zastavení
řízení podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., zřejmě podle jeho názoru spočívající v nesprávném
výkladu §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Brně v rozsahu
kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost
je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel
je zastoupen advokátem. Soudní poplatek nebyl zaplacen, avšak Nejvyšší správní soud
s přihlédnutím k charakteru napadeného usnesení stěžovatele k úhradě poplatku již nevyzýval,
neboť podle konstantní judikatury (viz zejména rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As
3/2007 – 77 a rozsudek ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77, dále též rozsudek ze dne
14. 4. 2011, č. j. 9 As 26/2011 – 119, nebo rozsudek ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 As 74/2011 – 251)
by v takových případech trvání na splnění poplatkové povinnosti znamenalo řetězení řešeného
problému.
K věci samé Nejvyšší správní soud především uvádí, že poplatková povinnost vzniká
již podáním návrhu na zahájení řízení [ustanovení §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních
poplatcích] a splnění této povinnosti není nutně vázáno až na výzvu soudu (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 As 24/2004 - 49, dostupný
na www.nssoud.cz). V posuzovaném případě stěžovatel podal žalobu, aniž by však současně
soudní poplatek uhradil. Krajský soud proto stěžovatele vyzval usnesením ze dne 7. 8. 2012,
č. j. 30 A 59/2012 - 18, k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 3.000 Kč, podle
pol. č. 18, bod 2., písm. a) Sazebníku soudních poplatků k zákonu o soudních poplatcích,
a stanovil mu k tomu lhůtu 10 dnů. Lhůta k zaplacení soudního poplatku uplynula dne 3. 9. 2012,
stěžovatel však soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil a krajský soud napadeným
usnesením ze dne 20. 9. 2012 řízení o žalobě z tohoto důvodu zastavil.
Napadené usnesení bylo stěžovateli (zástupci stěžovatele) doručeno dne 27. 9. 2012,
a ten tentýž den, tj. 27. 9. 2012, poplatek „uhradil“ bankovním převodem prostřednictvím
inernetového bankovnictví.
Ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích stanoví, že: „Usnesení o zastavení řízení
pro nezaplacení poplatku zruší soud, který usnesení vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví
dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto
usnesení. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková
povinnost“.
Z jazykového výkladu předmětného ustanovení vyplývá, že ve věcech správního
soudnictví je nejzazším termínem pro úhradu soudního poplatku den nabytí právní moci
rozhodnutí. Stěžovatel se na podporu své argumentace dovolává nálezu Ústavního soudu ze dne
13. 11. 2007, sp. zn. Pl ÚS 2/07, v němž se také uvádí, že ve správním soudnictví lze poplatkovou
povinnost splnit dodatečně i po zastavení řízení, i když nejpozději týž den, kdy došlo k doručení
usnesení o zastavení řízení. K tomu je však nutno dodat, že lhůta k úhradě, resp. k zaplacení,
soudního poplatku je svou povahou lhůtou hmotně právní. Tzn., že pro naplnění podmínek
pro zrušení rozhodnutí o zastavení řízení podle ust. §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích
je zapotřebí, aby nejpozději v poslední den lhůty byl poplatek v dispozici příslušného soudu
(ať už v kolkových známkách, v hotovosti v pokladně, na bankovním účtu). K tomu srov. např.
usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1156/09, www. cncourt.cz.
V posuzované věci byl sice dán, či proveden, příkaz k bankovnímu převodu předepsané
částky soudního poplatku dne 27. 9. 2012, tj. v týž den, kdy došlo k doručení usnesení o zastavení
řízení, nicméně, jak vyplývá z obsahu spisu krajského soudu („záznam o složení“ na č.l. 22)
na příjmový účet Krajského soudu v Brně u příslušného peněžního ústavu byla předepsaná částka
soudního poplatku připsána až dne 1. 10. 2012. V té době však již bylo napadené usnesení
v právní moci, podle výše citovaného ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, věta
druhá in fine, poplatková povinnost za žalobu zanikla a proto bylo řízení zastaveno.
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že se Krajský soud
v Brně nedopustil vytýkané nezákonnosti, zastavil-li řízení o žalobě, neboť v řízení postupoval
zcela v souladu se zákonem, neopomenul žádné procesní kroky, které mu zákon ukládá, a naopak
využil všech prostředků, jak stěžovatele poučit o jeho právech. Proto Nejvyšší správní soud
kasační stížnost jako nedůvodnou podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.,
za použití §120 s. ř. s., když stěžovateli, který ve věci neměl úspěch, nevzniklo právo na náhradu
nákladů řízení a žalovanému jako druhému účastníku řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu