ECLI:CZ:NSS:2013:3.AZS.48.2012:39
sp. zn. 3 Azs 48/2012 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: V. I.,
zastoupený JUDr. Michaelou Tošovskou, advokátkou se sídlem Na Lávkách 778, Kostelec
nad Orlicí, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7,
o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2011, č. j. OAM-63/ZA-ZA06-PA03-2011,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 8. 2012,
č. j. 32 Az 31/2011 – 79,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce stěžovatele JUDr. Michaele Tošovské se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 5.760 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady
právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne ze dne 8. 9. 2011, č. j. OAM-63/ZA-ZA06-PA03-2011. Rozhodnutím
správního orgánu nebyla stěžovateli k jeho žádosti udělena mezinárodní ochrana podle §12, §13,
§14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud
se ztotožnil se závěrem správního orgánu, že stěžovatel nesplňuje podmínky pro udělení azylu
dle §12 zákona o azylu . Z výpovědí stěžovatele je zřejmé, že svou vlast opustil prioritně
za účelem výdělku v zahraničí, neboť se zadlužil a nebyl schopen své dluhy splácet. Obavy
stěžovatele z jednání bank, uvěznění v důsledku neoprávněně získaného úvěru a dluhů jsou
azylově irelevantní. Stejně tak není důvodem pro udělení azylu nedostatek práce na Ukrajině
a skutečnost, že stěžovatel nemá kde bydlet. Krajský soud ve shodě se žalovaným dospěl
k závěru, že dodatečně sdělené důvody, tedy možnost pronásledování řecko - katolické církve
na Ukrajině, politická agitace v době oranžové revoluce v roce 2004 či zmínka o sektě „Nové
pokolení“, jsou ryze účelové a vedené snahou stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany. Nelze
rovněž přehlédnout, že stěžovatel vstoupil legálně a s pracovním vízem na území ČR
dne 18. 1. 2007, o mezinárodní ochranu však požádal až dne 28. 2. 2011 poté, co mu bylo
uloženo správní vyhoštění. Krajský soud proto uzavřel, že stěžovatel o mezinárodní ochranu
požádal za účelem legalizace dalšího pobytu na území České republice. Soud dále neshledal
žádných pochybení v aplikaci §13 zákona o azylu ani při posouzení důvodů udělení
humanitárního azylu. Ztotožnil se rovněž se závěrem žalovaného, že nebylo prokázáno,
že by stěžovateli v případě návratu do vlasti hrozilo nebezpečí vážné újmy podle §14a a §14b
zákona o azylu. Všechny potíže stěžovatele v zemi původu byly osobního charakteru (rodinné
a vztahové potíže) a souvisely s nesplácením úvěrů, které si stěžovatel i díky své vlastní
neopatrnosti na sebe uvázal.
Stěžovatel napadl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové včas podanou kasační
stížností z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“). Namítl, že se krajský soud důkladně nezabýval tím, zda žalovaný
postupoval v řízení v souladu s platnými právními předpisy a vycházel ze spolehlivě zjištěného
skutkového stavu věci. Stěžovatel je přesvědčen, že splňuje podmínky pro udělení azylu podle
§12 zákona o azylu. Pokud však správní orgán i krajský soud dospěly k opačnému závěru,
má stěžovatel za to, že se dále náležitě nezabývaly otázkou, zda v jeho případě nejsou dány
důvody pro udělení humanitárního azylu či doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu.
Stěžovatel nesouhlasil se závěrem, že jediným důvodem opuštění Ukrajiny byly důvody
ekonomické. Byť i tyto důvody hrály v jeho rozhodování roli, jednalo se především o obavy
stěžovatele o vlastní bezpečnost kvůli angažovanosti v průběhu voleb v roce 2004 a kvůli
výhrůžkám ze strany mafie. Důvodem těchto výhrůžek byla skutečnost, že stěžovatel odmítal
v souvislosti se svým působením v církvi odvádět část peněz vybraných pro dobročinné
organizace členům těchto nezákonných seskupení. Stěžovatel se obával tyto skutečnosti
při prvních pohovorech ve správním řízení uvést, neuvedl je mj. i proto, že se domníval,
že jeho zdravotní stav bude pro rozhodování žalovaného dostatečným podkladem. Co se týče
humanitárního azylu, stěžovatel si je vědom toho, že jeho udělení je předmětem správní
úvahy a podléhá soudnímu přezkumu v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek
stanovených zákonem, je v souladu s pravidly logiky a zda při zjišťování podkladů byla dodržena
pravidla spravedlivého procesu. Stěžovatel je však přesvědčen, že tyto podmínky nebyly
splněny a že nebyly dostatečným způsobem zohledněny individuální okolnosti jeho případu.
Má za to, že jeho zdravotní problémy byly bagatelizovány s tím, že nejde o takový stav, který
by bezprostředně ohrožoval jeho život. Poukázal na to, že v poslední době absolvoval operaci
krční páteře a musí být pod pravidelným lékařským dohledem. V případě návratu na Ukrajinu
hrozí, že mu zdravotní péče nebude poskytnuta a jeho zdravotní stav dozná významného
zhoršení. Otázkou je i samotná dostupnost zdravotní péče na Ukrajině. Stěžovatel navrhl zrušení
napadeného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Nejvyšší správní soud proto zkoumal otázku,
zda je kasační stížnost přijatelná ve smyslu §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto
usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní
soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah
vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky
nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení
o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných
subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti
krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom
splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu
uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti
– v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační
stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel spatřuje
přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud pak z úřední
povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci
sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Nejvyšší správní soud předně uvádí, že nepřezkoumatelností rozhodnutí krajského soudu
pro nedostatek důvodů ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. se již podrobně
zabýval např. v rozsudku ze dne 12. 1. 2005, č. j. 4 Azs 300/2004 - 36, www.nssoud.cz,
či v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS.
Irelevancí snahy o legalizaci pobytu jako důvodu pro udělení azylu se Nejvyšší správní
soud dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 - 44, publ.
pod č. 397/2004 Sb. NSS, příp. v rozsudku ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004 - 81,
www.nssoud.cz.
Posouzení, zda tvrzení žadatele o vyhrožování ze strany soukromých osob kvůli zaplacení
peněz svědčí o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona
o azylu, se Nejvyšší správní soud věnoval např. v rozsudku ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs
23/2003 - 65, www.nssoud.cz; problematikou vážné újmy ve smyslu ustanovení §14a odst. 2
zákona o azylu hrozící ze strany soukromých osob se zabýval např. v rozsudku ze dne
16. 9. 2008, č. j. 3 Azs 48/2008 - 57, www.nssoud.cz, či v rozsudku ze dne 31. 10. 2008,
č. j. 5 Azs 50/2008 – 62, www.nssoud.cz.
K možnosti udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu na základě volného
správního uvážení správního orgánu se Nejvyšší správní soud vyslovil např. v rozsudku ze dne
19. 7. 2004, č. j. 5 Azs 105/2004 – 72, publ. pod č. 375/2004 Sb. NSS, nebo v rozsudku ze dne
26. 8. 2004, č. j. 5 Azs 170/2004 - 72, www.nssoud.cz; ke zdravotním aspektům jakožto
důvodům pro poskytnutí humanitárního azylu se pak vyjádřil např. v rozsudku č. j. 3 Azs
226/2005 - 68 ze dne 18. 10. 2005, www.nssoud.cz. V rozsudku ze dne 9. 10. 2009, č. j. 6 Azs
34/2009 - 89, www.nssoud.cz, se Nejvyšší správní soud rovněž vyjádřil k výkladu a aplikaci §14a
odst. 2 písm. b) zákona o azylu ve vztahu ke zdravotnímu stavu žadatele o mezinárodní ochranu
a přístupu k potřebné a cenově dostupné lékařské péči.
Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď
na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru,
že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobce podle §104a
s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovené zástupkyni stěžovatele náleží v souladu
s §11 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné v řízení o kasační
stížnosti, tj. převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání soudu, ve výši 4.200 Kč, a dále
náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 600 Kč za dva úkony právní služby podle §13
odst. 3 cit. vyhlášky, celkem tedy 4.800 Kč. Protože je ustanovená advokátka plátcem daně
z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani z přidané
hodnoty, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů
odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.). Částka daně
z přidané hodnoty vypočtená dle §37 odst. 1 a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb. činí 960 Kč.
Ustanovené zástupkyni se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 5.760 Kč. Uvedená
částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto
usnesení. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese dle §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 23. ledna 2013
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu