ECLI:CZ:NSS:2013:4.ADS.80.2013:15
sp. zn. 4 Ads 80/2013 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: A. Č., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2013, č. j. 2 Ad
11/2012 – 46,
takto:
I. Kasační stížnosti se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalované ze dne 7. 2. 2012, č. j. 480 913 127/315-MP, bylo rozhodnuto
ve věci starobního důchodu žalobce. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil žalobou ze dne
19. 3. 2012, ve které namítal, že se s rozhodnutím nemůže ztotožnit, neboť jím došlo ke krácení
jeho důchodu zaokrouhlením; nezbývá mu, než podat žalobu a věc podrobit řízení u soudu.
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 4. 2012, č. j. 2 Ad 11/2012 – 5, žalobce vyzval,
aby odstranil vady žaloby, a to ve lhůtě 21 dnů od doručení tohoto usnesení. Ve výroku usnesení
současně vymezil, jaké konkrétní náležitosti ve smyslu §71 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), je třeba doplnit, a poučil žalobce,
že nebude-li žaloba ve stanovené lhůtě řádně doplněna a v řízení pro tento nedostatek nebude
lze pokračovat, soud žalobu odmítne.
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 6. 2012, č. j. 2 Ad 11/2012 – 7, žalobu odmítl
a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl,
že žaloba neměla náležitosti podle §71 odst. 1 s. ř. s. a žalobce její vady ani přes výzvu soudu
ve stanovené lhůtě neodstranil, přestože byl o následcích jejího nedoplnění poučen; na výzvu
soudu žalobce vůbec nereagoval. Nebyly tak naplněny podmínky řízení a tento nedostatek nebyl
ani přes výzvu soudu odstraněn, a v řízení tak nelze pokračovat. Soud proto žalobu odmítl
podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §37 odst. 5 s. ř. s.
[2] Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2012, č. j. 2 Ad 11/2012 – 7, podal
žalobce kasační stížnost, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 11. 2012, č. j. 4 Ads 96/2012 – 21, tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne
1. 6. 2012, č. j. 2 Ad 11/2012 – 7, bylo zrušeno a věc vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud uvedl, že v projednávané věci mohly být naplněny podmínky pro vyslovení
neúčinnosti doručení výzvy k odstranění vad žaloby ze dne 2. 4. 2012, protože se s ní žalobce
pravděpodobně nemohl seznámit z omluvitelného důvodu. Nejvyšší správní soud proto věc vrátil
městskému soudu s tím, aby se otázkou správnosti a účinnosti doručení výzvy k odstranění vad
žaloby zabýval.
[3] Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 7. 2013, č. j. 2 Ad 11/2012 – 46, rozhodl tak,
že doručení usnesení (výzvy) Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2012, č. j. 2 Ad 11/2012 – 5,
je neúčinné. V odůvodnění uvedl, že nelze prokázat ani vyvrátit, že by se žalobce v době
doručování výzvy k odstranění vad žaloby (na jeho pražskou adresu) zdržoval ve V. H.-H. do dne
13. 6. 2012 a že nelze vyvrátit žalobcovo tvrzení o tom, že výzva ze dne 2. 4. 2012 mu nebyla
doručena vhozením do poštovní schránky dne 10. 4. 2012 na adrese P. X, K H. E/x, ani že
v předmětné době žalobce pobýval u svého přítele J. K., nebo že o výzvě ze dne 2. 4. 2012 se
žalobce dozvěděl až při příjezdu do P. od svých sousedů.
[4] Proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2013, č. j. 2 Ad 11/2012 – 46,
podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost ze dne 16. 8. 2013, v níž nesouhlasil
s odůvodněním tohoto usnesení, neboť ze strany městského soudu došlo ke zkreslení věci,
protože městský soud nepopsal informace obsažené na fotografiích zaslaných stěžovatelem.
Stěžovatel s ohledem na značný časový odstup vysvětloval, že na konkrétní data a termíny
si nemusel přesně vzpomenout, proto nesouhlasil se závěry městského soudu o tom,
že by podváděl. Stěžovatel poukazoval na to, že městský soud se vyhýbá posouzení merita věci,
kterou „spatřuje v zaokrouhlené koruně, jež stěžovatel vnímá jako střed zeměkoule“.
[5] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 10. 9. 2013, č. j. 4 Ads 80/2013 – 10, vyzval
stěžovatele, aby ve lhůtě 15 ode dne doručení tohoto usnesení buď předložil plnou moc udělenou
advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie.
[6] Stěžovatel na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 30. 9. 2013, ve kterém uvedl,
že obdržel rozhodnutí žalované o převodu jeho invalidního důchodu do starobního důchodu,
přičemž žalovaná nevyčíslila výši tohoto důchodu. Stěžovatel proto navrhoval, aby Nejvyšší
správní soud „dočasně pozastavil“ předmětné řízení do vyřízení mimosoudního jednání
se žalovanou týkající se výše jeho důchodu.
[7] Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení,
z něhož napadené rozhodnutí městského soudu vzešlo (ustanovení §102 s. ř. s.).
[8] Nejvyšší správní soud však dospívá k závěru, že je na místě kasační stížnost odmítnout,
protože předmětem kasační stížnosti stěžovatel učinil to, zda městský soud v napadeném
usnesení rozhodl správně o jeho námitce neúčinnosti doručení usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 2. 4. 2012, č. j. 2 Ad 11/2012 – 5. Nejvyšší správní soud tu poukazuje na usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2010, č. j. 3 Ans 13/2010 – 109, podle kterého je
kasační stížnost proti usnesení, kterým krajský soud rozhodoval o námitce neúčinnosti doručení,
jako tomu bylo i v tomto případě, nepřípustná podle ustanovení §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.,
neboť jde o rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Nejvyšší správní soud proto musí
kasační stížnost odmítnout podle ustanovení §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[9] Nadto je nutné poukázat na to, že Městský soud v Praze kasační stížností napadeným
usnesením vyhověl požadavku stěžovatele na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení ze dne
2. 4. 2012, č. j. 2 Ad 11/2012 – 5. Stěžovateli tedy bylo vyhověno, přičemž ten fakticky brojí
pouze proti odůvodnění napadeného usnesení a tvrdí, že městský soud zkreslil posouzení dané
otázky. Podle ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. je však kasační stížnost, která směřuje
jen proti důvodům rozhodnutí, jako tomu je i v projednávaném případě, nepřípustná
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2003, č. j. 2 Ads 57/2003 – 48);
Nejvyšší správní soud proto musí kasační stížnost stěžovatele ze dne 16. 8. 2013 odmítnout
rovněž podle ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[10] V neposlední řadě stěžovatel nesplnil jinou z podmínek řízení o kasační stížnosti
stanovenou v ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení „stěžovatel musí být zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.“
[11] Nedostatek povinného zastoupení advokátem brání věcnému vyřízení kasační stížnosti.
Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn,
a proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá nic jiného, než ve smyslu ustanovení §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. (za použití ustanovení §120 s. ř. s.) kasační stížnost odmítnout – srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2003, č. j. 3 Afs 9/2003 – 19.
[12] K žádosti stěžovatele o „dočasné pozastavení“ předmětného řízení Nejvyšší správní soud
uvádí, že k takovému postupu nevidí jakýkoli důvod. Předmětem kasační stížnosti totiž stěžovatel
učinil to, zda městský soud v napadeném usnesení rozhodl správně o jeho námitce neúčinnosti
doručení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2012, č. j. 2 Ad 11/2012 – 5,
přičemž kasační stížností napadeným usnesením mu bylo vyhověno. Pro posouzení správnosti
napadeného usnesení je otázka výsledku údajného mimosoudního jednání se žalovanou týkající
se výše stěžovatelem pobíraného důchodu zjevně irelevantní. Řízení před Městským soudem
o stěžovatelově žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 2. 2012, č. j. 480913217/312-MP,
není doposud skončeno, neboť usnesení ze dne 1. 6. 2012, č. j. 2 Ad 11/2012 – 7, jímž uvedený
soud žalobu odmítl, bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2012,
č. j. 4 Ads 96/2012 – 21, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
[13] Výrok o nákladech řízení má odůvodnění v ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. (za použití
ustanovení §120 s. ř. s.), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. října 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu