ECLI:CZ:NSS:2013:5.AS.24.2013:10
sp. zn. 5 As 24/2013 - 10
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci
žalobce: P. Č., proti žalovanému: Česká advokátní komora, se sídlem Praha 1, Národní 16, ve
věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2011, č. j. 2953/11 a sdělení ze dne 16.
11. 2011, č. j. 3262/11, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 18. 2. 2013, č. j. 6 A 368/2011 – 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobce
domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2011, č. j. 2953/11, kterým byl žalobci
k poskytnutí právní služby určen advokát Mgr. Josef Hlavička podle §18 zákona č. 85/1996 Sb.,
o advokacii, v platném znění. V žalobě žalobce namítal, že napadené rozhodnutí nevymezilo
rozsah právních služeb, resp. jej vymezilo nesprávně, a že správní orgán v rozporu se zákonem
přiznává advokátovi nárok na náhradu hotových výdajů, přestože má službu poskytnout
bezplatně.
Žalobce se v podané žalobě domáhal taktéž přezkumu aktu žalovaného ze dne 16. 11. 2011,
č. j. 3262/11, kterým žalovaný reagoval na sdělení Mgr. Josefa Hlavičky ze dne 11. 11. 2011
o tom, že žalobce odmítl poskytnutí právní služby, a to tak, že tuto skutečnost bere na vědomí,
a vzhledem k tomu, že nebyly shledány důvody pro odmítnutí právní služby podle §19 zákona
o advokacii, nebude o určení dalšího advokáta k poskytnutí téže služby žalobci rozhodováno.
Městský soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu. Žalobce
následně požádal o osvobození od soudních poplatků a současně soudu předložil prohlášení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků. V něm
uvedl, že nemá žádný majetek, a že jeho jediným příjmem je státní příspěvek podle zákona
č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi. Usnesením ze dne 18. 2. 2013,
č. j. 6 A 368/2011 - 25, soud žalobci osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2011, č. j. 2953/11 a sdělení ze dne 16. 11. 2011,
č. j. 3262/11, nepřiznal.
V odůvodnění svého rozhodnutí městský soud uvedl, že žalobce doložil, že jeho majetkové
poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků. Ani nemajetnému účastníku však nemůže
být osvobození od soudních poplatků přiznáno, pokud jeho návrh zjevně nemůže být úspěšný.
Žalobce v daném případě napadl žalobou rozhodnutí, jímž mu Komora k jeho žádosti určila
konkrétního advokáta k zastupování v blíže specifikovaném řízení. Jinak rozhodnutí o určení
advokáta pouze přímo či nepřímo cituje, případně v některých aspektech konkretizuje, zákonná
pravidla obsažená v jednotlivých ustanoveních zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, zejména
v §18 (určení advokáta Komorou a jeho podmínky) a v §19 a §20 (odmítnutí poskytnutí služby
a žádost o zrušení určení). Námitky žalobce proti napadenému rozhodnutí jsou tak v podstatě
nesouhlasem s podmínkami, které pro poskytování právních služeb určených advokátem stanoví
samotný zákon.
Městský soud závěrem shrnul, že žalovaný žalobci plně vyhověl, kladně rozhodl o jeho
žádosti o určení advokáta a stanovil, že advokát bude poskytovat právní služby bez nároku
na odměnu. Žalobce v žalobě vznáší námitky proti tomu, že žalovaný učinil obsahem rozhodnutí
některá obecná pravidla poskytování právních služeb stanovená v zákoně; taková polemika
se zákonnými pravidly je však předem odsouzena k neúspěchu.
Ve vztahu k aktu (dopisu) žalovaného ze dne 16. 11. 2011, č. j. 3262/11, dospěl městský
soud při posouzení jeho charakteru k závěru, že uvedeným dopisem žalovaný nezasáhl
do hmotně právních oprávnění a povinností žalobce. Pouze jím reagoval na sdělení určeného
advokáta o tom, že žalobce odmítl poskytnutí právní služby. Předmětný dopis tedy není
rozhodnutím, které má na mysli ustanovení §65 odst. 1 s. ř. s. (tímto rozhodnutím je jen úkon
správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti), a jako
takový je proto vyloučen z přezkumu ve správním soudnictví (§70 písm. a) s. ř. s.). Za tohoto
stavu by bylo namístě odmítnutí žaloby podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Městský soud s ohledem na výše uvedené žádost žalobce o osvobození od soudních
poplatků zamítl z důvodu, že žaloba zjevně nemůže být úspěšná.
Usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků napadl žalobce (dále též
„stěžovatel“) kasační stížností. Konkrétní pochybení městského soudu stěžovatel spatřuje v tom,
že soud nelíčí žalobní tvrzení, ani neposoudil, zda je žaloba zjevně neúspěšná (neúspěšnost
a zjevná neúspěšnost není totéž). Slova, že je neúspěšná, protože je, nejsou odpovídajícím
úsudkem. Stěžovatel závěr soudu, který mu zakazuje domáhat se soudní ochrany před podivnou
činností České advokátní komory, považuje za ústavně nekonformní a nekvalifikovaný. Městský
soud podle stěžovatele také obchází zákon, pokud odmítá vydat rozsudek, ač by byl zamítavý.
Soud de facto výslovně posuzuje žalobní tvrzení bez práv účastníka řízení (replika, ústní jednání,
právní pomoc). Je vedlejší, že takové konání ve svých judikátech legitimizuje jako správné
adresovaný soud (např. ve věci sp. zn. 9 A 244/11).
Další kasační argumentace stěžovatele se již nevztahuje k projednávané věci, respektive
ji nelze podřadit pod zákonné důvody pro podání kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §103
odst. 1 s. ř. s. a zdejší soud se jí proto při projednávání předmětné kasační stížnosti nezabýval.
Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu zrušil.
Nejvyšší správní soud vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ustanovení §109
odst. 3 a 4 s. ř. s.) přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že projednávaná kasační
stížnost není důvodná.
V nyní projednávané věci zdejší soud nepožadoval zaplacení soudního poplatku ani
zastoupení advokátem pro řízení o kasační stížnosti. Za situace, kdy je předmětem kasačního
přezkumu usnesení, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, by totiž
trvání na podmínce uhrazení soudního poplatku či na podmínce povinného zastoupení
znamenalo jen další řetězení téhož problému (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, dostupný na www.nssoud.cz).
Kasační námitky byly posouzeny podle obsahu, neboť stěžovatel v kasační stížnosti
neoznačil, pod které důvody ve smyslu ustanovení §103 s. ř. s. své námitky podřazuje. Nejvyšší
správní soud dle své konstantní judikatury vychází z toho, že „pokud ze znění kasační stížnosti
vyplývají důvody seznatelné a podřaditelné pod zákonné kasační důvody, není rozhodující, že stěžovatel své důvody
nepodřadí jednotlivým zákonným ustanovením, či tak učiní nepřesně.“ (rozsudek ze dne 8. 1. 2004,
č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS).
Námitky stěžovatele míří do nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení
a do nesprávného závěru městského soudu. Nejvyšší správní soud však napadené usnesení
městského soudu nepřezkoumatelným neshledal. Rozhodnutí obsahuje konkrétní důvody, proč
městský soud dospěl k závěru, že žaloba zjevně nemůže být úspěšná. Na konkrétní závěry
městského soudu odůvodňující nepřiznání osvobození od soudního poplatku stěžovatel v kasační
stížnosti reagoval obecně, když závěry městského soudu považuje za ústavně nekonformní
a nekvalifikované. Nejvyšší správní soud však tvrzená pochybení neshledal. S ohledem na výše
uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost neshledal důvodnou, a proto ji zamítl (§110 odst.
1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.). Žalovanému náklady řízení nevznikly, proto
Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2013
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu