ECLI:CZ:NSS:2013:5.AS.31.2013:10
sp. zn. 5 As 31/2013 - 10
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Praha 1, Národní 16, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2013, č. j. 5 A 149/2012 -
46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Žalobce (dále též stěžovatel) brojí včas podanou kasační stížností proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2013, č. j. 5 A 149/2012 - 46, kterým bylo zastaveno
řízení o jeho žalobě z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
Stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí České advokátní komory (dále též „Komora“)
ze dne 12. 2. 2012, č. j. 330/12 a domáhal se jeho zrušení. Tímto rozhodnutím nebyl stěžovateli
určen advokát k poskytnutí právní služby dle ust. §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.
Žalovaný v odůvodnění uvedl, že pokud stěžovatel žádá o poskytnutí právní služby bezplatně
nebo za sníženou odměnu advokáta, je povinen současně s podáním návrhu na zahájení řízení
prokázat majetkové poměry způsobem stanoveným ve vyhlášce č. 275/2006 Sb.; tuto podmínku
však stěžovatel nesplnil.
Stěžovatel při podání žaloby nezaplatil soudní poplatek za žalobu, a když k tomu byl
vyzván, požádal o osvobození od soudních poplatků; to mu však přiznáno nebylo (usnesením
Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2012, č. j. 5 A 149/2012 - 27). Proti tomuto usnesení
podal stěžovatel kasační stížnost; tu zamítl Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne
21. 12. 2012, č. j. 2 As 163/2012 - 8.
Městský soud nato vyzval stěžovatele usnesením ze dne 12. 2. 2013, aby zaplatil soudní
poplatek ve výši 3000 Kč ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení. Usnesení bylo mu doručeno
dne 15. 2. 2013; soudní poplatek však stěžovatel nezaplatil, neboť poté, co byl soudem vyzván
k zaplacení soudního poplatku, požádal o prodloužení lhůty k zaplacení poplatku o několik
měsíců. Poukázal na své majetkové poměry a uvedl, že je nucen obrátit se s žádostí o finanční
pomoc na příslušný orgán ČR.
Městský soud usnesením ze dne 26. 2. 2013 této žádosti nevyhověl; zároveň vyslovil,
že lhůta k zaplacení soudního poplatku končí třetím dnem ode dne právní moci předmětného
usnesení. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 26. 2. 2013 a vzhledem k tomu, že stěžovatel
poplatek v dané lhůtě neuhradil, městský soud zastavil řízení podle ust. §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích ve spojení s ust. §47 písm. c) s. ř. s.
Usnesení městského soudu napadl stěžovatel kasační stížností, v níž explicitně neodkázal
na žádný zákonný důvod podle §103 s. ř. s. Z obsahu kasační stížnosti i samotné povahy
napadeného soudního rozhodnutí je nicméně zřejmé, že stěžovatelem může být toliko tvrzen
kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., který jako jediný dopadá na případy přezkumu
rozhodnutí o zastavení řízení. Dle judikatury se pod tímto důvodem kasační stížnosti
(nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení) fakticky skrývají i další
důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a), c), d) s. ř. s. Z povahy věci je vyloučen jen důvod podle
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Právní subsumpce kasačních důvodů pod konkrétní písmena §103
odst. 1 s. ř. s. je věcí právního hodnocení věci Nejvyšším správním soudem a nezakládá
proto nedostatek návrhu. K tomu srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 – 50, publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS (všechna rozhodnutí
zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
Stěžovatel v kasační stížnosti brojí mnoha, ne zcela srozumitelnými námitkami zejména
vůči tomu, že mu městský soud ke splnění poplatkové povinnosti poskytl nepřiměřeně
krátkou lhůtu. Má za to, že lhůta ,,byla nesoudná, a proto byla, dle jeho názoru, lhůta stanovená
městským soudem nesprávná. Městský soud navíc věděl, že stěžovatel nakládá toliko s malými
finančními prostředky, a proto je stanovení sedmidenní lhůty k zaplacení soudního poplatku
projevem „stranného výkonu veřejné moci“.
Dále je, dle názoru stěžovatele, „směšná“ i úvaha, že by nyní zneužíval i institut daňového
práva. Shledává také netaktním postoj soudu, který se mu vysmívá, pokud uvádí, že soudní
poplatek nikdy neuhradil. Rovněž dle stěžovatele, městský soud nesprávně postupoval, pokud
„má předložit zákon k posouzení ÚS ČR, nelze-li ho pro jeho neústavnost aplikovat“.
Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil.
Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost
ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem. Osvobození od soudních poplatků i právo
na bezplatné zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků přitom vylučuje i právo na bezplatné zastoupení
(§35 odst. 8 s. ř. s.). Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí (usnesení),
jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku, by trvání jak na podmínce
uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení,
znamenalo jen další řetězení téhož problému (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77, dostupný na www.nssoud.cz). Kasační stížnost
lze tedy i při absenci těchto podmínek projednat a jedná se rovněž o kasační stížnost přípustnou.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační stížnosti
(§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a dospěl k názoru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost
v případě poplatku za řízení podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení a téhož dne
je poplatek také splatný (§7 odst. 1 téhož zákona). Nebyl-li poplatek za řízení, splatný podáním
návrhu na zahájení řízení, zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou
mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví, o tom účastníka ve výzvě poučí (§9
odst. 1 a 3 citovaného zákona). V souladu s odst. 7 tohoto ustanovení soud, který usnesení
o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku vydal, toto usnesení zruší, pokud je poplatek zaplacen
ve věcech správního soudnictví dříve, než toto usnesení nabylo právní moci.
Zdejší soud nesdílí názor stěžovatele, že citovaná ustanovení zákona o soudních
poplatcích odporují ústavnímu pořádku ČR, neboť brání osobám v hmotné nouzi v přístupu
k soudu. Právě proto, aby nebylo bráněno těmto osobám v možnosti účinně bránit svá práva,
upravuje ust. §36 odst. 3 s. ř. s. institut osvobození od soudních poplatků. Stěžovateli
nebylo toto osvobození přiznáno, neboť v jeho případě nedošlo ke splnění podmínek
stanovených uvedeným ustanovením, konkrétně bylo shledáno (a aprobováno Nejvyšším
správním soudem – viz rozsudek ze dne 21. 12. 2012, č. j. 2 As 163/2012 - 8), že se v případě
jeho žaloby jedná o zneužívání práva. Za této situace nemůže stěžovatel očekávat, že při vedení
tohoto sporu bude podpořen prostředky ze státního rozpočtu. Pouze proto, že nebylo vyhověno
stěžovatelově žádosti, nelze shledat neústavnost zákonného ustanovení o splatnosti soudního
poplatku.
Namítá-li stěžovatel, že stanovená lhůta sedmi dnů k zaplacení soudního poplatku
je v jeho případě příliš krátká, a tvrdí-li zároveň, že soud musí v těchto případech stanovit lhůtu
„náramně dlouhou“, nemůže s ním zdejší soud souhlasit. Předně je třeba zdůraznit, že v případě
lhůty stanovené soudem se jedná o lhůtu dodatečnou – náhradní, neboť poplatek za žalobu
je splatný již dnem jejího podání (zde 13. 4. 2012). Jak bylo výše citováno, současná právní úprava
nadto umožňuje uhradit soudní poplatek i po lhůtě stanovené soudem ve výzvě, a to až do právní
moci usnesení o zastavení řízení. Znamená to, že se lhůta stanovená ve výzvě soudu fakticky
prodlužuje o dobu, ve které správní soud vydá, respektive doručuje stěžovateli toto usnesení.
I podle přesvědčení Ústavního soudu jde o dobu nikoliv zanedbatelnou, jak plyne například
z nálezu pléna ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07 (dostupné z http://nalus.usoud.cz), kde
Ústavní soud dospěl k závěru, že třídenní lhůta ke splnění poplatkové povinnosti není dostatečná,
avšak za situace, kdy je usnesení o zastavení řízení vydáno v určitém časovém odstupu ode dne,
kdy nabylo právní moci usnesení obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku, dochází
k faktickému prodloužení lhůty stanovené soudem. V nyní posuzovaném případě bylo usnesení
obsahující výzvu ke splnění poplatkové povinnosti stěžovateli doručeno dne 15. 2. 2013
a napadené usnesení o zastavení řízení bylo vydáno dne 19. 3. 2013, přičemž stěžovateli bylo
doručeno dne 22. 3. 2013. Lhůta stanovená městským soudem se tak fakticky prodloužila ještě
o necelý měsíc. To je již jistě doba více než dostatečná pro splnění poplatkové povinnosti. Lhůta
není nepřiměřeně krátká ani v důsledku toho, že stěžovatel disponoval pouze malými finančními
prostředky, jak připomíná v kasační stížnosti. Z této argumentace stěžovatele nikterak nevyplývá,
že by jiná lhůta, určená pro zaplacení soudního poplatku, mohla něco změnit na jeho schopnosti
soudní poplatek zaplatit.
Dovolával-li se stěžovatel rozporu aplikované zákonné úpravy s ústavním pořádkem
s tím, že městský soud pochybil, pokud věc z tohoto důvodu nepředložil Ústavnímu soudu, zde
nezbývá než konstatovat, že jde o argumentaci zcela obecnou a nelze ji proto meritorně uchopit.
Jelikož tedy stěžovatel v daném případě nezaplatil soudní poplatek, jak k tomu byl vyzván
usneseními městského soudu ze dne 12. 2. 2013 a ze dne 26. 2. 2013, bylo řízení uvedeným
soudem oprávněně zastaveno dle ust. §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, ve spojení s §47
písm. c) s. ř. s.
Z uvedených důvodů tedy dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené usnesení
Městského soudu v Praze netrpí nezákonností ani jinou namítanou vadou, a proto kasační
stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.) a žalovanému žádné
náklady nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žalovanému náhradu nákladů
řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2013
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu