ECLI:CZ:NSS:2013:8.AS.113.2012:28
sp. zn. 8 As 113/2012 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: I. L., .zastoupen Mgr.
Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2012, čj. CPR-5575-2/ČJ-2012-9CPR-V238, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2012,
čj. 58 A 42/2012 - 15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
I.
[1] Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odbor
cizinecké policie Hradec Králové, jako správní orgán příslušný podle ust. §164 odst. 1 písm. i)
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů
v rozhodném znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uložil žalobci rozhodnutím ze dne
18. 4. 2012, čj. KRPH-38376/ČJ-2012-050026-SV, správní vyhoštění a stanovil dobu, po kterou
nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU v délce jednoho roku (dále jen
„rozhodnutí o vyhoštění“).
[2] Žalovaný – Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie – zamítl odvolání
žalobce proti shora uvedenému rozhodnutí o vyhoštění rozhodnutím ze dne 9. 7. 2012,
čj. CPR-5575-2/ČJ-2012-9CPR-V238 (dále též „napadené rozhodnutí“).
II.
[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného správní žalobou u Krajského soudu v Ostravě.
Krajský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou rozsudkem ze dne 26. 9. 2012, čj. 58 A 42/2012.
[4] Krajský soud se ztotožnil se závěry žalovaného a námitky žalobce posoudil
jako nedůvodné. Uvedl, že žalovaný postupoval procesně správně a dbal na zachování všech
žalobcových práv. Krajský soud shodně se správním orgánem dospěl k závěru, že žalobce
se dopustil nelegální práce ve smyslu §5 písm. e) bod 2. zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti
v rozhodném znění (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), když vykonával práci v rozporu
s povolením k zaměstnání vydaným pro místo výkonu práce Olomouc. Žalobce vykonával práci
v Hradci Králové, tedy v jiném místě, než na které se vztahovalo povolení k zaměstnání.
Vykonával tudíž zaměstnání bez povolení k zaměstnání. Tato skutečnost byla důvodem
pro vydání rozhodnutí o vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. b) bod 3. zákona o pobytu cizinců.
III.
[5] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu
nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí podle §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. Nepřezkoumatelnost spatřuje stěžovatel v tom, že se krajský soud nevypořádal s žalobní
námitkou uvedenou stěžovatelem v žalobě ze dne 3. 8. 2012.
[6] Podstata žalobní námitky spočívala v tom, že v případě stěžovatele nebyl naplněn důvod
pro vyhoštění podle §119 odst. 1 písm. b) bod 3. zákona o pobytu cizinců, neboť stěžovatel
nebyl na území České republiky zaměstnán bez povolení k zaměstnání, pouze vykonával práci
v rozporu s vydaným povolením.
[7] Stěžovatel poukazoval na rozdílnost terminologie „práce v rozporu s povolením
k zaměstnání“ a „práce bez povolení k zaměstnání“ a jejich dopad na možnost uložení správního
vyhoštění, které je podle §119 odst. 1 písm. b) bodu 3. zákona o pobytu cizinců možno vydat
pouze v případě výkonu práce bez povolení k zaměstnání. Krajský soud se touto námitkou vůbec
nezabýval. Stěžovatel v této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 15. 10. 2009,
sp. zn. I. ÚS 218/09, podle kterého „nevypořádá-li se odvolací soud s námitkami stěžovatele obsaženými
v jeho odvolání, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné a v konečném důsledku v rozporu s právem na spravedlivý
proces.“ Z rozsudku krajského soudu není zřejmé, jak se vypořádal se shora uvedenou žalobní
námitkou, a rozsudek je proto nepřezkoumatelný.
IV.
[8] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Kasační stížnost není důvodná.
[10] Krajský soud se podle názoru stěžovatele nevypořádal s námitkou, že je třeba rozlišovat
mezi výkonem práce bez povolení k zaměstnání a výkonem práce v rozporu s tímto povolením.
[11] Nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů je soudní judikaturou bohatě
zmapována. Zmínit lze například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004,
čj. 4 As 5/2003 – 52, ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004 – 73, publikovaný pod č. 787/2006
Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005 – 44, publikovaný pod č. 689/2005 Sb. NSS,
ze dne 17. 1. 2008, čj. 5 As 29/2007 – 64, a ze dne 25. 5. 2006, čj. 2 Afs 154/2005 – 245, všechna
rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Z nich se podává, že rozhodnutí
soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže například není zřejmé, jakými
úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru
o skutkovém stavu; dále z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci v žalobě;
proč považuje žalobní námitky za liché, mylné nebo vyvrácené; či proč subsumoval skutkový stav
pod zvolené právní normy. Dalším důvodem nepřezkoumatelnosti rozhodnutí může být případ,
kdy soud opomněl přezkoumat některou ze žalobních námitek včas uplatněných, či obsahuje-li
odůvodnění rozsudku toliko převzaté pasáže z publikovaného judikátu v jiné, skutkově i právně
odlišné věci, aniž dále rozvádí dopad převzatých závěrů na konkrétní souzený případ
a na samotné rozhodnutí ve věci.
[12] V šetřeném případě však námitka nepřezkoumatelnosti neobstojí. Odůvodnění rozsudku
krajského soudu lze sice označit za velmi stručné, soud se však s námitkou stěžovatele vypořádal
přezkoumatelným způsobem v nezbytném rozsahu a z odůvodnění je patrné, jakými úvahami
se přitom řídil.
[13] Krajský soud dovodil, že výkon práce v rozporu s povolením k zaměstnání, tj. v šetřeném
případě výkon práce mimo povolené místo výkonu práce, je nutno posoudit jako výkon práce
bez povolení k zaměstnání, který je způsobilým důvodem pro správní vyhoštění podle §119
odst. 1 písm. b) bodu 3. zákona o pobytu cizinců. Tento právní závěr, ač stručný, je zcela
v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu.
[14] Nejvyšší správní soud v minulosti opakovaně vyslovil, že výkon práce cizincem v obvodu
územní působnosti jiného úřadu práce, než který povolení k zaměstnání vydal, se považuje
za výkon práce bez platného povolení k zaměstnání (viz rozsudek ze dne 3. 9. 2008,
čj. 1 As 28/2008 - 76, dále také rozsudky ze dne 8. 6. 2007, č. j. 7 As 28/2006 - 51
a č. j. 7 As 46/2006 – 56, a rozsudek ze dne 25. 10. 2007, č. j. 6 As 54/2006 - 66).
[15] Je nezbytné si uvědomit, že úřad práce při vydávání povolení k zaměstnání posuzuje
podmínky na lokálním trhu práce, který odpovídá územnímu obvodu jeho působnosti. Cílem
zákonné úpravy zaměstnávání cizinců je zajistit, aby byli na českém území zaměstnáváni cizinci
teprve tehdy, není-li dostatek uchazečů o zaměstnání z řad občanů ČR. Pokud by bylo možné
získat povolení k zaměstnání u úřadu práce, v jehož obvodu je nízká nezaměstnanost
a nedostatek pracovních sil, a s takto uděleným povolením by cizinec mohl bez další regulace
pracovat též v oblastech vyznačujících se vysokou nezaměstnaností a nedostatkem pracovních
příležitostí, nemohl by být tento cíl naplněn, což by mohlo vést až k destabilizaci trhu práce.
Tomu odpovídá také §145 zákona o zaměstnanosti, podle kterého Úřad práce vydává pro více
míst výkonu práce samostatné povolení k zaměstnání, a to až po vyjádření krajské pobočky
Úřadu práce, v jejímž územním obvodu má být zaměstnání vykonáváno.
[16] Vzhledem k výše uvedenému zamítl Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nedůvodnou.
[17] Stěžovatel, který neměl v tomto řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
[§60 odst. 1, §120 s. ř. s.]. Žalovanému nevznikly náklady řízení. Proto soud rozhodl, že žalobce
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti a žalovanému se toto právo nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. srpna 2013
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu