ECLI:CZ:NSS:2013:9.AS.59.2013:10
sp. zn. 9 As 59/2013 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce:
JUDr. J. Z. proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Kraje
Vysočina, se sídlem Vrchlického 46, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2012,
č. j. KRPJ-13357-9/ČJ-2012-1600DP-MULL, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2013, č. j. 22 A 32/2012 - 70,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) shora označené usnesení
Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), které obsahovalo jediný výrok o vrácení
zaplaceného soudního poplatku za žalobu.
V napadeném usnesení krajský soud uvedl, že usnesením ze dne 22. 4. 2013,
č. j. 22 A 32/2012 - 64, rozhodl o odmítnutí žaloby, kterou od stěžovatele obdržel. Vzhledem
k tomu, že žaloba byla odmítnuta, krajský soud usnesením, které bylo napadeno nynější kasační
stížností, rozhodl o vrácení jím zaplaceného soudního poplatku.
Proti usnesení, jímž byl vrácen soudní poplatek, podal stěžovatel kasační stížnost, v níž
poukázal na to, že usnesení krajského soudu ze dne 22. 4. 2013, č. j. 22 A 32/2012 - 64, napadl
kasační stížností (ta je projednávána pod sp. zn. 9 As 58/2013, pozn. NSS). Z tohoto důvodu
považuje stěžovatel usnesení o vrácení soudního poplatku za zmatečné a navrhl, aby Nejvyšší
správní soud napadené usnesení zrušil a krajskému soudu nařídil zahájit ve věci příslušné řízení
před soudem.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost není přípustná.
Zdejší soud v usnesení ze dne 23. 2. 2007, č. j. 8 As 25/2006 - 144, konstatoval,
že rozhodování o soudních poplatcích by bezesporu svoji podstatou náleželo do výkonu státní
správy. Zřejmě však z praktických důvodů, především se zřetelem na často úzkou souvislost
s vlastním rozhodováním, svěřuje zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, rozhodování o soudních poplatcích soudům (§3 tohoto zákona). Nynější
kasační stížností napadené usnesení krajského soudu bylo vydáno ve správním soudnictví a lze
je považovat za rozhodnutí ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Dle §102, věty poslední, s. ř. s. lze přitom podat kasační stížnost proti každému
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, nestanoví-li zákon jinak.
Případy, kdy je kasační stížnost nepřípustná, vymezuje §104 s. ř. s., dle odst. 2 tohoto ustanovení
je kasační stížnost nepřípustná, směřuje-li jen proti výroku o nákladech řízení. Nejvyšší správní
soud přitom setrvale judikuje, že mezi náklady řízení spadají s ohledem na §57 odst. 1 s. ř. s.
i soudní poplatky. Rozhodnutí o vrácení soudního poplatku tak představuje rozhodnutí
o nákladech řízení. Pokud kasační stížností napadené usnesení obsahuje jediný výrok o vrácení
soudního poplatku, je kasační stížnost proti němu nepřípustná dle §104 odst. 2 s. ř. s. K danému
srov. tato rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: již výše zmíněné usnesení ze dne 23. 2. 2007,
č. j. 8 As 25/2006 - 144, usnesení ze dne 15. 4. 2009, č. j. 1 As 11/2009 - 83, či usnesení ze dne
19. 11. 2009, č. j. 9 As 63/2009 - 59 (všechna zde citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou
dostupná z www.nssoud.cz).
Jakkoli je soudní poplatek specifickým institutem, svou povahou spíše fiskálním,
v soudním řízení plní funkci blízkou podmínkám řízení a rozhodování o něm zákon svěřuje
do pravomoci soudů v rámci rozhodování o nákladech řízení. Ustanovení §57 odst. 1 s. ř. s. totiž
jednoznačně soudní poplatky do nákladů řízení zahrnuje. Samotné rozhodnutí o vrácení
soudního poplatku navíc nemůže účastníka řízení poškodit na jeho právech.
Ačkoli Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že v napadeném usnesení krajského soudu,
kterým bylo rozhodnuto o vrácení soudního poplatku, byl stěžovatel poučen o možnosti podat
kasační stížnost, je nutno uvést, že toto nesprávné poučení krajského soudu o přípustnosti
kasační stížnosti nemůže její přípustnost založit (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 11. 2004, č. j. 3 Ads 37/2004 - 36, publikované pod č. 737/2006 Sb. NSS).
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není přípustná, proto ji odmítl dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle
nichž nemá žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. června 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu