ECLI:CZ:NSS:2013:APRK.61.2013:75
sp. zn. Aprk 61/2013 - 75
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: Ing. J. L.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor archivní správy a spisové služby, se sídlem Milady
Horákové 5/133, Praha 6, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2012, č. j. MV-
8796-2/AS-2012, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 49/2012, o návrhu
žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Městský soud v Praze je povinen ve věci vedené u něj pod sp. zn. 10 A 49/2012
rozhodnout nejpozději ve lhůtě do 31. 1. 2014.
II. Navrhovatel n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 25. 9. 2013, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 7. 10. 2013,
se žalobce (dále jen „navrhovatel“) domáhal určení lhůty k provedení procesního úkonu
podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), a to rozhodnutí ve věci
vedené u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) pod sp. zn. 10 A 49/2012. Jedná
se již o čtvrtý návrh navrhovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu v uvedeném
řízení. První, druhý a třetí návrh na určení lhůty k provedení procesních úkonů ze dne
22. 8. 2012, ze dne 25. 11. 2012 a ze dne 18. 4. 2013 Nejvyšší správní soud usneseními zamítl jako
nedůvodný; v postupu městského soudu neshledal nečinnost, ani neúměrnou délku vedeného
soudního řízení.
Nyní posuzovaný, v pořadí již čtvrtý návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
dle §174a zákona o soudech a soudcích, odůvodnil navrhovatel tím, že řízení trvá již více než rok
a šest měsíců. Dle jeho názoru jde o jednoduchý spor o oprávněnost požadavku na úhradu
nákladů spojených s poskytnutím informace a přiměřenost požadované částky.
K návrhu se vyjádřila předsedkyně senátu, který je příslušný ve věci rozhodnout.
K procesnímu postupu soudu uvedla, že věc byla po nápadu dne 23. 3. 2012 přidělena
dne 28. 3. 2012 příslušnému soudci, který dne 30. 3. 2012 vydal pokyny k procesním úkonům.
Úkony průběžně probíhaly, dne 7. 5. 2012 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě
včetně správního spisu, dne 22. 5. 2012 bylo navrhovateli odesláno vyjádření žalovaného k replice
(správně žalobě – poznámka NSS), navrhovatel vyjádření obdržel dne 23. 5. 2012. Dne
22. 8. 2012 navrhovatel soudu osobně doručil návrh na určení lhůty k provedení procesního
úkonu. O návrhu Nejvyšší správní soud rozhodl usnesením ze dne 10. 9. 2012,
č. j. Aprk 25/2012 – 30, tak, že tento návrh zamítl, neboť ve věci neshledal nečinnost městského
soudu a uvedl, že věci jsou vyřizovány podle pořadí nápadu. Dne 26. 11. 2012 byl městskému
soudu doručen druhý návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, Nejvyšší správní
soud jej také neshledal důvodný. Dne 19. 4. 2013 byl městskému soudu doručen třetí návrh
na určení lhůty k provedení procesního úkonu, ani ten však neshledal Nejvyšší správní soud
důvodný.
Předsedkyně senátu dále uvedla, že od posledního úkonu ze dne 22. 5. 2012 nebylo
ve věci rozhodnuto, neboť přestože procesně je věc připravena k rozhodnutí, podle pořadí
nápadu nepřišla na pořad projednání vzhledem k rozsahu celkového nápadu a k tomu, že nepatří
mezi případy, pro které je stanovena lhůta k rozhodnutí zákonem, ani mezi případy vytčené
zákonem k přednostnímu projednání. K datu podání nynějšího návrhu předchází této věci
217 věcí, z toho 15 věcí přednostního režimu projednání.
Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že soudem shora
popsaný průběh procesních úkonů se zcela shoduje s procesními úkony provedenými městským
soudem v nyní posuzované věci.
Nejvyšší správní soud posoudil návrh navrhovatele a dospěl k závěru, že tento návrh
na určení lhůty k provedení procesního úkonu je důvodný.
Podle §174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, v platném znění, má-li účastník
nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh
soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází
k průtahům v řízení.
Podle odstavce 8 citovaného ustanovení dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh
na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení
pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu, dochází
v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány
průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního úkonu, vázán. Je-li návrh uznán
jako oprávněný, hradí náklady řízení o něm stát.
Nejvyšší správní soud již opakovaně judikoval, že průtahy v řízení neznamenají pouze
excesivní stav, kdy dochází k nečinnosti soudu, ale lze je konstatovat i tehdy, dochází-li
v soudním procesu postupem soudu k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé
příslušnému soudu. V řízení podle §174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích Nejvyšší správní
soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty. Tzn. pokud zjistí neodůvodněné průtahy v řízení
spočívající zejména v tom, že příslušný krajský (městský) soud poté, kdy obdrží podání ve věci,
v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup
existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou,
usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v dané věci všechny procesní úkony soudu byly
učiněny v přiměřených časových lhůtách, avšak od 22. 5. 2012 do doby, kdy navrhovatel podal
v pořadí čtvrtý návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, byl soud zcela nečinný;
ostatně i ve vyjádření k nyní projednávanému návrhu na určení lhůty k projednání věci
předsedkyně rozhodujícího senátu uvedla, že věc je již po procesní stránce nachystána k vyřízení,
avšak k dnešnímu dni jí předchází dle pořadí nápadu 217 nevyřízených věcí, z toho 15 věcí
přednostního režimu.
Pokračování Aprk 61/2013 - 76
Pro posouzení, zda v dané věci dochází v řízení k průtahům, je rozhodující, že žaloba byla
podána 23. 3. 2012 a lhůta, v níž není rozhodnuto, a s ohledem na argumentaci městského soudu
o stavu vyřizování žalob v nejbližší době ani nemá být rozhodnuto, by i při rychlém rozhodování
předcházejících 217 nevyřízených věcí, včetně 15 věcí přednostního režimu, byla delší než dva
roky. Taková lhůta není lhůtou v dané věci přiměřenou, a to i s ohledem na skutečnost,
že navrhovatel souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a že předmětem
přezkumu je obsahově stručné rozhodnutí o odložení žádosti o poskytnutí informací z důvodu
neuhrazení nákladů spojených s poskytnutím informací, tedy věc po skutkové i právní stránce
nikoliv složitá.
Nejvyšší správní soud na tomto místě konstatuje, že vyjádření, které městský soud
předestřel, totiž že senát vyřizuje věci podle pořadí nápadu a že v současné době jsou
dokončovány spisy napadlé v době, která předcházela dni podání předmětné žaloby, neobstojí.
K tomuto tvrzení městského soudu Nejvyšší správní soud uvádí, že citované důvody žádným
způsobem nezpochybňuje, avšak přesto nemohou vést k vysvětlení stále narůstající délky
vedeného předmětného řízení. Odkazy na pořadí vyřizovaných věcí v daném stádiu řízení
už nemohou představovat důvody, které by mohly být interpretovány jinak než jako organizační
problémy, které však v tomto směru nemohou jít k tíži navrhovatele při uplatňování jeho
základních práv. V této souvislosti lze odkázat na konstantní judikaturu Ústavního soudu,
který opakovaně ve svých rozhodnutích uvádí, že „průtahy v řízení nelze ospravedlnit obecně známou
přetížeností soudů; je totiž věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené
v Listině a Úmluvě byly respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů,
kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené době“ (viz např. nález
sp. zn. IV. ÚS 55/94, nález sp. zn. I. ÚS 663/01, nález sp. zn. III. ÚS 685/06, nález
sp. zn. IV. ÚS 391/07 a další).
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud s ohledem na dosavadní postup
soudu dospěl k závěru o oprávněnosti podaného návrhu, a proto určil lhůtu pro vydání
rozhodnutí; touto lhůtou je městský soud vázán.
Návrh navrhovatele byl uznán jako oprávněný, takže ve smyslu poslední věty
§174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích hradí náklady řízení o něm stát. Vzhledem k tomu,
že vznik takovýchto nákladů z obsahu spisu nevyplývá a navrhovatel ani žádné náklady,
které by mu v tomto řízení vznikly, neuplatnil, soud rozhodl tak, že se mu náhrada nákladů řízení
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. října 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu